Čeští lékaři transplantovali srdce a plíce, pacient se zotavuje

IKEM

Čeští lékaři provedli v tuzemsku teprve druhou transplantaci současně srdce a plic. Vůbec poprvé v Česku se na ní podílely dva špičkové týmy – přednosty Roberta Lischkeho z Fakultní nemocnice v Motole a přednosty Kardiocentra Jana Pirka z Institutu klinické a experimentální medicíny.

Čtyřiatřicetiletý pacient Jiří zákrok postoupil kvůli cystické fibróze, závažné genetické nemoci. Selhávaly mu plíce a stav komplikovalo i srdeční onemocnění. Bez transplantace by nepřežil.

Největší tuzemská nemocnice a největší transplantační centrum plánují, že by podobné operace mohly společně provádět až třikrát ročně. Kvůli složitosti je ve světě dělají jen elitní pracoviště, zákroků bývá jen 70 do roka, dárci jsou totiž vzácní. Transplantace plic vyjde dva miliony korun a srdce 1,7 milionu, podle šéfa IKEM Aleše Hermana se ale nepodřizuje nějakému finančnímu limitu.

Souběh onemocnění, jakými trpěl Jiří, se vyskytuje pouze u tří procent pacientů s diagnózou cystické fibrózy. Zákrok podstoupil před třemi týdny, nyní se už učí dýchat, začíná chodit a podle svých slov se cítí výborně. Pokud to dobře půjde, mohl by motolskou nemocnici opustit začátkem příštího roku.

„Víte, na co se nejvíc těším? Těším se na život, to je všechno, co k tomu můžu říct,“ řekl Jiří. Poděkoval za péči všem zdravotníkům, kteří se o něho prý výborně starají. Nyní už pobývá na standardním pokoji. Musí se ale chránit proti infekci, na niž jsou plíce náchylné.

Jiří čekal na zákrok 2,5 roku a v posledních dnech dokázal ujít nejvýše 100 metrů, pouze s kyslíkovou bombou. Řeší se to právě transplantací plic. „Zdravotní stav se zhoršoval. Museli jsme si pospíšit, protože pak pacient nemá rezervy, aby tak náročný výkon mohl zvládnout,“ vysvětlil Lischke.

Ojedinělá operace trvala na půdě IKEM osm hodin. Orgány pocházely od jednoho dárce. Podle Lischkeho bylo podmínkou, aby srdce a plíce dobře fungovaly, shodovala se krevní skupina a plíce se podobaly velikostí. Podle něj bylo důležité dobře připravit dva týmy chirurgů. „Operace probíhaly, jak jsme si předem řekli, a výsledek tomu odpovídá,“ uvedl.

Oba orgány se transplantují najednou, v jednom okamžiku tak zůstane hrudní koš prázdný. „Ze zemřelého se odeberou jako celek,“ popisuje kardiochirurg Pirk. Blok orgánů se po ošetření uloží do vaku s ledem, odkud se po více než hodině vyjmou a našijou se do příjemce. Rizikem může být pooperační krvácení, porucha funkce jednoho z orgánů nebo infekce. Po transplantacích je nejrizikovější první měsíc. Pokud Jiří přečká první tři měsíce, má podle Pirka vyhráno.

První takovou transplantaci provedli lékaři v IKEM před sedmi lety u ženy, která dodnes žije. Až nyní se další podle Pirka odehrála proto, že se nenašel vhodný dárce a nebyl ani žádný čekatel.

Ohodnoťte tento článek!