Dramatický úbytek plodných mužů je mýtus

V posledních letech se v České republice uchytily informace, že dochází k radikálnímu poklesu plodných mužů. Odborníci ze Sexuologického ústavu Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. LF UK však již opakovaně svými výzkumy z let 1999, 2013 a naposledy z letošního roku 2016 doložili, že se plodnost mužů, vyšetřovaných pro neplodnost manželství, nikterak nezhoršovala.

TISKOVÁ ZPRÁVA VFN PRAHA

Odborná i laická veřejnost je v poslední době znepokojována zprávami o snižování spermiologických parametrů u mužů. To se týká zejména koncentrace spermií ve vyšetřovaných ejakulátech. Různí autoři již v minulosti opakovaně konstatovali, že čím je koncentrace spermií v ejakulátu muže nižší, tím se u něj zvyšuje výskyt funkčních a morfologických odchylek. Proto publikované údaje o výrazném poklesu koncentrace spermií vyvolávají pochopitelné obavy z možného poklesu plodnosti lidské populace. Lidé totiž automaticky počítají s tím, že pokles bude v budoucnu kontinuálně pokračovat.

O opaku však svědčí výsledky z testů mužské plodnosti, které u nás v minulosti proběhly. Dříve postrádala vyšetření na spermiogramu standard a také srovnatelnost. Proto mohly výsledky působit tak, že mužská plodnost klesá. Průzkum z roku 1980 ukazoval průměrnou koncentraci spermií 40 mil./ml, v posledních letech to bylo 15 mil./ml. Výsledky však byly posuzovány podle rozdílných kritérií. A změny spermiologických hodnot v čase můžeme z větší části vysvětlit změnou ve výběru vyšetření.

Výsledky studií jsou ovlivněny několika faktory, jedním je jiný vzorek vyšetřovaných mužů

„Naše klinické zkušenosti nesvědčí pro pokles koncentrace spermií v ejakulátech zdravých mladých mužů, vyšetřovaných v souvislosti s neplodností. Také náš výzkum hypotézu o mužské neplodnosti v postupu let nepotvrdil,“ říká doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc. ze Sexuologického ústavu Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařské fakulty UK. Není však pochyb, že od padesátých let se postupně vyvíjejí názory na mužskou součást klinického fenoménu neplodnosti.

Dříve bylo zvykem vyšetřovat muže z neplodných párů až po neúspěchu gynekologického vyšetření a neschopnosti otěhotnět ze strany ženy. „Změna praxe v reprodukční medicíně, kdy muži z neplodných manželství jsou vyšetřováni souběžně s ženami, u nás nastala postupně v šedesátých a sedmdesátých letech. To pochopitelně přivedlo do vyšetřovaných skupin více mužů, kteří netrpěli žádnou poruchou plodnosti,“ vysvětluje doc. MUDr. Zvěřina, CSc.

Podle lékařů by tak měli být prvně vyšetřovaní muži z neplodných manželství, jak tomu bylo i v posledních dvou dekádách. Jednalo se tedy o muže, kteří byli svými spermiologickými parametry mnohem bližší obecné populaci, než tomu bylo dříve. Postupné snižování spodní hranice normální koncentrace spermií, které bylo popisováno ve studiích výše, bylo tedy nepochybně výsledkem dlouhodobé zkušenosti stále vyspělejších center reprodukční medicíny.

„Nejde o hodnotu statistickou a průměrnou, nýbrž výhradně o hodnotu funkční a klinickou, vztaženou na skupiny mužů z neplodných manželství. Tedy hodnotu, která nemusí odpovídat zhoršujícím se průměrným hodnotám v populaci,“ vysvětluje doc. MUDr. Michal Pohanka, Ph.D., přednosta Sexuologického ústavu VFN a 1. LF UK.

„Když jsme v roce 2016 hodnotili spermiologické hodnoty u zdravých mužů při prvním vyšetření pro infertilitu jejich vztahu, byla průměrná hodnota koncentrace spermií 61 mil./ml při průměrném věku sledovaných mužů 34,7 let. Není bez zajímavosti, že za posledních 20 let se věk mužů při prvém vyšetření pro infertilitu neboli neplodnost v jejich vztahu zvýšil téměř o 10 let,“ poukazuje doc. MUDr. Zvěřina, CSc.

Tento věkový faktor je nepochybně třeba brát v úvahu, protože při hodnocení spermiologických parametrů bývá podle lékařů často opomíjen. Na souhrnu přehledu spermiogramů ze Sexuologixkého ústavu je znatelné, že žádné dramatické zhoršování spermiologických nálezů se nekonalo a nekoná. „Pokud někteří autoři argumentují klesajícími požadavky na „ještě normální“ spermiologické parametry, jak je definují manuály Světové zdravotnické organizace, je třeba přihlédnout k metodě, kterou jsou tyto „normy“ definovány,“ shrnuje doc. MUDr. Zvěřina, CSc.

Ohodnoťte tento článek!