Evoluce hnaná lidmi

Odolnost některých bakteriálních kmenů vůči novému antibiotiku se začala objevovat už po několika letech. O některých kmenech se s nadsázkou říká, že by dokázaly rozpustit hadici z umělé hmoty…

Neradi si to připouštíme – činnost druhu Homo sapiens stupidus se stala nejmohutnější současnou evoluční silou.

Infekční choroby kosily lidskou chásku celé dějiny. Ve třicátých letech minulého století se objevil první účinný lék – sulfonamidy. V roce 1943 penicilin, hned za ním streptomycin, pak chloramfenikol, tetracyklin, erytromycin… a můžeme pokračovat dodnes. Odolnost některých bakteriálních kmenů vůči novému antibiotiku se začala objevovat také už po několika letech. V řadě nemocnic vznikly bakteriální kmeny, které jsou příčinou obávaných, často smrtících nemocničních nákaz. O některých kmenech se s nadsázkou říká, že by dokázaly rozpustit hadici z umělé hmoty.

Jak se to může stát? Dědičná informace bakterií i virů se může velmi rychle měnit – mutuje. Jestliže se náhodně objeví nějaký počet příslušníků bakteriálního kmene, které jsou vůči antibiotiku málo citlivé, pak se v prostředí, kde antibiotikum je, dejme tomu v ráně, pomnoží. Svou informaci – třeba necitlivost na penicilin – přenesou do další generace. Na penicilin citliví příslušníci kmene zahynou. Odolní se budou množit dál. Penicilin zapůsobil jako selekční neboli výběrový vliv. Kousek evoluce máte ve zjednodušené podobě před očima, v horším případě ve vlastním krku nebo operační ráně.

Tak například zlatý stafylokok, mikrob způsobující obávané hnisavé infekce. V roce 1946 byl citlivý na penicilin, v roce 1961 jej začali lékaři hubit meticilinem, neboť lidé a jejich penicilin coby společná evoluční síla za 15 let vyselektovaly odolné kmeny. Historie se opakovala: V roce 1986 musel nastoupit vankomycin a v dalším kole, od roku 1999, zyvox. Nežádoucí evoluci bakterií lidé pomáhali nedostatečnou dávkou antibiotika, případně dostatečnou dávkou, ale užívanou nedostatečně dlouhou dobu. Což je jedna z hlavních příčin vzniku multirezistentních kmenů tuberkulózních bakterií. Infekce takovým kmenem mívá úmrtnost podobnou, jaká byla v době před objevem příčinného léčení – kolem 50 procent. Odolné kmeny různých druhů bakterií se ze stejných důvodů objevují na farmách užívajících antibiotika k ochraně zvířat. Byly zjištěny v jejich odpadových vodách i v místní půdě. To samé se týká jiných živých původců nemocí, například malárie, i komárů, kteří ji přenášejí. Stejné trápení mají lidé užívající herbicidy a pesticidy v rostlinné výrobě.

A co viry? Celá staletí ukazuje evoluční kouzla chřipkový virus. Původně infekce vodních ptáků se snadno přenesla na vepře a z nich na lidi. Nakupení vodních ptáků – drůbeže -, vepřů a lidí, typické pro Dálný východ, je pro chřipkový virus nádherné cvičiště, v němž může proměňovat svou genetickou informaci po několika letech v menším a jednou za delší dobu ve velkém rozsahu. Výsledkem může být opakování hrůzy, která pod jménem španělská chřipka stála počínaje rokem 1918 život nejméně 20 miliónů lidí. Epidemiologové podobnou pandemii očekávají znovu – s ubíhající dobou totiž roste pravděpodobnost, že k takové strašné a zhoubné proměně může dojít.

Virus HIV se vyvíjí a proměňuje tak rychle, že v jednom jediném postiženém člověku vznikají tisíce různých variant. Mutace neboli proměny jednoho z klíčových genů tohoto viru, které mu propůjčí odolnost vůči lékům, probíhají tak rychle, že se začnou nové virové podoby početně zdvojovat během pouhých 2 až 6 dní. Že jde o druh evoluce z hlediska viru vysoce úspěšné, dokazuje počet mrtvých (od r. 1981 asi 22 miliónů lidí) a nově infikovaných lidí, i skutečnost, že veškeré léčení neodvratný konec, jakmile propuknou příznaky AIDS, pouze odsunuje. V současnosti je infikováno virem HIV více než 35 miliónů lidí.

Neradi si to připouštíme – činnost druhu Homo sapiens stupidus se stala nejmohutnější současnou evoluční silou. Dá se s tím udělat jediné – pokusit se evoluci tohoto druhu zpomalit. Nic snadného ani levného. V případě bakteriálních a virových chorob to znamená užití většího počtu léků, v dostatečné dávce, dostatečně dlouhou dobu. Jenže co máte udělat s desperátním alkoholikem, nositelem otevřené tuberkulózy, jenž se začne odvolávat na lidská práva a léčení odmítne, případně bezpečně víte, že nebude užívat dostatečnou dávku dostatečně dlouho? Nedávná administrativa města New York řešení našla: Tyto lidi prostě zavřela do léčebny a tam je třeba proti jejich vůli držela a léčila tak dlouho, dokud nebylo jisté, že tuberkulózní bakterie nevykašlávají. Nikdo nemá právo ve jménu své představy o svobodě těžce ohrožovat jiné lidi.

Existuje-li Charta lidských práv, měla by existovat i dostatečně konkrétní Charta lidských povinností. Filozofové filozofují, neb je to nic nestojí a jsou i nadále po svém velkém vzoru (Hegelovi, aby nevznikla mýlka) přesvědčeni, že je chybou skutečnosti, jestliže se odlišuje od toho, co prohlašují. Média od nich opisují, ušlechtilá politicko-filozofická prohlášení však vypadají v přízemní praxi pokrytecky, směšně a cynicky. Tuberkulózu přitom může od jediného desperáta s mozkem vygumovaným alkoholem dostat půl napěchovaného vagónu metra, jestliže tudy rád jezdí. Jako se před časem stalo asi čtyřiceti lidem, co si jen krátce poklábosili s přívětivým alkoholikem, jenž měl rád lidi a povídal si s nimi v jednom newyorském baru na rohu. Že tuberkulózní bakterie pocházela ve všech případech právě od tohoto dobrého muže, dokázala analýza její genetické informace, toho, čemu se říká genetické otisky prstů – prokazuje totožnost bakterie stejně jako člověka.

František Koukolík, Hospodářské noviny, 28.6.2002

Ohodnoťte tento článek!