Hyde Park: onkologické onemocnění tlustého střeva a jeho léčba

Tento příspěvek do rubriky Hyde Park poslali pozůstalí zdravotní sestry, která letos podlehla onkologickému onemocnění. Podle jejich přesvědčení zemřela osmapadesátiletá žena zbytečně. „Zpráva je autentická a předkládáme ji lékařům, sestrám – kolegyním a dalším zdravotníkům především k zamyšlení.“

Osmapadesátiletá Jožka Ptáčková byla zdravotní sestra, pracovala na Oddělení nukleární medicíny VFN v Praze v letech 1991-2000. Zpráva o jejím trápení je autentická, doslova přepsaná z rukopisu a předkládáme ji lékařům, sestrám – kolegyním a dalším zdravotníkům především k zamyšlení:

„Moje zdravotní potíže začaly v srpnu 1997 po dovolené. Bolesti žaludku, zvláště po jídle jsem měla pocit, že jsem spolykala kamení. Po jídle jsem si musela na chvíli lehnout, aby se bolesti uklidnily.

Koncem srpna jsem se obrátila na primáře oddělení, kde pracuji jako zdravotní sestra. Protože jsem měla strach z gastroskopie, předepsal mi trojkombinaci léků proti Hellicobacteru Pylori. Nakrátko se potíže uklidnily.

V říjnu došlo k velkému zhoršení. Měla jsem velké bolesti v krajině žaludku a v pravém boku. Bolesti vystřelovaly do pravé poloviny břicha. Na sono zjištěn polyp ve žlučníku a na gastroskopii potvrzen Hellicobacter. Znovu jsem dostala trojkombinaci léků. Stále jsem v pracovní neschopnosti.

Bolesti se stupňují

V polovině října jsem jeden večer dostala prudkou kolikovitou bolest v pravé polovině břicha. Byla jsem odvezena záchrankou do Motolské nemocnice na chirurgickou kliniku.

Do rána se bolesti zcela uklidnily, byla jsem popuštěna s doporučením dalšího interního vyšetření. V té době jsem už nosila Algifen v kabelce, bála jsem se bolestí na ulici, kde mě občas přepadaly.

Lékař mě objednal na I. chir. kliniku VFN k operaci žlučníku na prosinec. Bolesti se stále stupňovaly, až jsem musela sama dojít v listopadu na chir. ambulanci I. chir. kliniky VFN, kde mě hned přijali a druhý den operovali žlučník laparoskopicky.

Stále propagovaná prevencenádorů tlustého střeva v mémpřípadě vyzněla vniveč. Podleněkterých lékařů jsem bylahypochondr, i když jsem sesvými potížemi přišla včasa dva roky jsem mělaprokazatelně krev ve stolici.

Po operaci však bolesti neustupovaly, měla jsem stále pocit, že v místě operace museli něco nechat. Bolesti byly bodavé, ostré. V březnu jsem byla na kontrole na I. chir. klinice, na sonu zjištěn pouze stín svorky. Pro velké bolesti jsem stále brala analgetika.

V dubnu 1998 jsem odjela na léčení do Karlových Varů. Po každé proceduře se bolesti prudce zhoršovaly, někdy jsem nemohla ani dojít na pokoj. Místní lékař mi ordinoval pouze analgetika. Po návratu z lázní mi ordinovali dále jenom analgetika a přidali léky na nervy.

V září 1998 znovu došlo k velkému zhoršení bolestí břicha, znovu PN, náhlé průjmy. Jednoho dne jsem měla pocit velké slabosti, tachykardie. Téměř jsem nemohla přejít Karlovo nám. od tramvaje na pracoviště.

Byla jsem vyšetřena na kardiologii, ale kromě tachykardie – bez nálezu. Byla provedena laboratoř, kontrola druhý den. Zjištěna velká anemie, okamžitě poslána na hematologii, kde jsem hned dostala transfuzi krve + Aktiferin.

Vyšetření? Vlastnímu zaměstnanci ne!

Při další kontrole mi byla provedena sternální punkce – bez nálezu. Další vyšetření vykazovalo anemii, zvýšenou FW a OK+++. Byla jsem poslána na gastro-entero. I. int. kliniky na kolonoskopii. Závěr : zcela bez nálezu.

Při kontrole jsem dostala předpis na Panzynorm, protože lékař usoudil, že to asi bude dělat slinivka, přestože na to žádné vyšetření neukazovalo. Stále mě bolela celá pravá polovina břicha, teď už i pod pupkem.

Chcete se k tomuto případu vyjádřit?Víte o podobné události? Napište nám!
i.blahova@sanomamag-praha.cz.

Po jídle mi nebývalo špatně, jenom bolest se zhoršovala, proto jsem jedla málo. Protože mě bolelo stále i v pravém boku, lékař usoudil, že by bylo dobré udělat vyšetření ERCP, ale podle jeho tvrzení „je to tak nepříjemné vyšetření, že se mu to nechce dělat, když jsem jejich zaměstnanec!

V říjnu 1998 opět pracovní neschopnost – u závodní lékařky léky na žaludek, na nervy. Stále Aktiferin, chodím na hematologii asi 1x za dva měsíce.

V lednu 1999 velké zhoršení potíží, bolesti v pravé polovině břicha a pod pupkem, velké průjmy, viditelná krev ve stolici. Po telefonické dohodě s okamžitě hospitalizována na I. int. klinice.

Znovu provedena kolonoskopie, objeven polyp, který hned odstranila, a drobné hemoroidy na začátku tlustého střeva.

Gastroskopie a pasáž tenkého střeva, rovněž ERCP bez nálezu. Při vizitě primářka usoudila, že bolesti břicha jsou od páteře.

(Stolice na OK +++!)

Po týdnu jsem byla z nemocnice propuštěna. Při odchodu jsem si lékařce stěžovala, že bolesti v břiše jsou stále stejně silné. Odpověděla mi, že podle jejich vyšetření mě tam nemá co bolet. Ordinovala léky na žaludek a na nervy! Sama beru co se dá, hlavně silná analgetika.

Začátkem června 1999 mě začala svědit kůže na celém těle, postupně se svědění stalo naprosto nesnesitelné, byla jsem rozškrábaná na celém těle. Na kožní klinice vyzkoušeli několik mastí, léků na uklidnění, byl odebrán vzorek kůže pro laboratoř, vše negativní, jen prokázána znovu silná anemie a stolice OK +++.

Bylo mi doporučeno obrátit se na gastro-entero odd. a tam problém vyřešit s tím, že to určitě není kožní záležitost. Obrátila jsem se na soukromou lékařku, internistku, která se zabývá homeopatií a akupunkturou.

Je vůbec možné, že lékaři nevěděli, že se při kolonoskopii nedostali nikdyaž na konec tlustého střeva? Pročv tomto případě hned neprovedli irrigo?Proč při opakované hospitalizaci primářkahledá problémy někde u páteře místo toho,aby doporučila další nezbytná vyšetření?

Léčbu jsem absolvovala bez výsledku, jen makrobiotická dieta (zcela bez cukru, mouky, mléka, masa) mi od svědění velice ulevila.

V té době začaly bolesti i na levé straně břicha, hlavně v boku a částečně i v krajině ledviny. Sono a vylučovací urografie negativní. V moči zjištěny bakterie. Byla jsem přeléčena a bolesti ustoupily.

V září 1999 jsem opět jednoho rána nemohla dojít přes Karlovo nám. do práce. Opět zjištěna velká anemie, opět transfuze krve, OK +++!

Tam předepsána kolonoskopie, gastroskopie – objednána za měsíc. Stolice stále OK positiv +++. Stěžovala jsem si na velké a časté průjmy, někdy jsem ani nedojela z práce domů a musela jsem urychleně hledat toaletu.

Kolonoskopie a gastroskopie znovu negativní. (po třetí)

Do nálezu mi lékařka píše – nepravidelná stolice! – asi neposlouchala, co jsem jí říkala – cožpak stolice 3x-6x denně je pouze nepravidelná?

Na moji vlastní a důraznou žádost mi lékařka vypsala žádanku na CT s ironickou poznámkou, jestli si snad náhodou nemyslím, že mám nádor. V té době jsem na něco takového skutečně ani nepomyslela. Výsledek CT byl negativní.

Před Vánocemi mi byla ukončena PN, ale bylo mi moc špatně, zhubla jsem o pět kg, stále silné bolesti břicha.

Opět se objednávám na lékařské vyšetření. Přestože jsem si stěžovala na skutečně velké, silné neustávající bolesti objednává mě až na konec ledna 2000 (za měsíc)!

Deset dní před tímto termínem jsem musela znovu volat lékařce, že mám bohužel takové bolesti, že to do termínu objednání nemohu vydržet. Poté, jako poslední možnost, mě poslala na irrigo na IV. int. kliniku.

Ve středu lékařka na RTG mi řekla, ať okamžitě volám MUDr. Dražnou, že nález je k okamžité operaci.

Ve čtvrtek jsem volala lékařku, která mě pozvala hned na druhý den, kdy dopoledne má mediky. V pátek ráno prohlédla snímky, okamžitě rozepsala předoperační vyšetření, které mi na IV. int. klinice hned provedli.

V úterý na I.chir.klinice domluvila termín operace, v pátek jsem byla přijata a v pondělí jsem byla operována. Tentokrát to šlo skutečně až neuvěřitelně rychle.

DG. : Ca tlustého střeva v místě přechodu tlustého a tenkého střeva. Provedena hemicolectomie.

Při vizitě se lékaři mezi sebou domlouvali (jako bych tam nebyla), že mě musí předat na onkologickou kliniku! Tak jsem se dozvěděla svoji diagnósu!!!

Je vůbec možné, že lékaři nevěděli, že se při kolonoskopii nedostali nikdy až na konec tlustého střeva? Proč v tomto případě hned neprovedli irrigo? Proč při opakované hospitalizaci lékařka hledá problémy někde u páteře místo toho, aby doporučila další nezbytná vyšetření – z kompetence své vysoké funkce a odbornosti, když bylo naprosto přesvědčivé, že je stále a beze změny a hlavně dlouhodobě OK +++?

Ještě v lednu 2000 před operací mě začalo bolet i v levém boku. Myslela jsem si, že by to mohly být zase bakterie v moči, a po operaci, když jsem začala chodit na chemoterapii, jsem znovu zašla na vyšetření – v moči nic nenašli, sono v pořádku, urologické ani nefro potíže to asi tedy nejsou.

Mluvila jsem o tom s lékařkou, ke které chodím na onkologii. Poslala mě na CT – negativní. Poté i na PET do Motol. nemocnice – též negativní

Potíže a bolesti na pravé straně břicha cítím v podstatě stále – každý den, někdy méně, někdy velice ostře. Při bolestech užívám Algifen.

Bolest v levém podžebří se objevila pár dní před operací. Bylo to pouze malé bodání, občasné. Během půl roku se však bolest zvětšovala. Z onkologie jsem byla poslána na PET –negativ.

V říjnu 2000 mě bolesti dost trápily. Lékařka z onkologické kliniky mě poslala na I. chir.kliniku. Tam jsem podstoupila irrigografii, kde byl popsán nález. Byla jsem objednána na operaci.

Do té doby však ještě chtěl lékař kolonoskopii, která byla negativní. Operace tedy byla zrušena. Jsem poslána do ÚVN za na gastro-entero.

Zde byla provedena vyšetření : kolonoskopie, virtuální kolografie, EUS tlustého střeva, CT a PET. Žádné vyšetření neprokázalo recidivu.

Potíže s váhou – od operace nemohu přibrat (zhubla jsem o 10kg). Podle rady prim. Zavorala piji 3 týdny Nutridrinky, přibrala jsem 2kg.

Nadále se mi zvětšují bolesti, trápí mě časté průjmy, které trvají třeba 4-5 dní, potom náhle přestanou a další dny mám problém jít na stolici každý den. Toto se stále opakuje. V květnu 2001 znovu irrigografie. Zdá se, že je tu stále stejný nález jako v říjnu, po podání Buscopanu i.v. se prý střevo rozvíjí a je volné.

Pouze časté spasmy. Nikde tedy žádný nález, ale potíže se stále horší. Občas mám kolikovitý záchvat bolesti (Algifen 30-60 kapek). Beru Spasmomen, ale moc mi nepomáhá, tak se vracím k Algifenu.

Praktická lékařka mi předepsala lázeňskou léčbu. V Mariánských lázních jsem byla na přelomu října a listopadu 2001. Kvůli bolestem břicha jsem nemohla cvičit ani dechová cvičení, ani plavat nebo chodit na delší procházky. Stále mě trápily průjmy.

V prosinci 2001 mě lékařka z onkol. kliniky opět poslala na CTnegativní. Řekla mi, že moje problémy jsou typické „od hlavy“ a tam bych měla hledat pomoc.

Je pravda, že mi to přesně takhle řekla, ale potom mi to slušně a rozumně vysvětlila. Po čtyřech letech takového trápení, velice negativních zážitků a stále se horšících potížích na tom skutečně nejsem dobře. Špatně spím, občas mám deprese ze strachu, co se zase děje, a z nepolevujících bolestí.

Bolest ale stále nepřestává, někdy je dost silná. Bolí mě v levém podžebří a po levé straně břicha dolů, někdy až pod žebra nahoru. Občas se objevují bolesti v konečníku.

Po dvou měsících léčby Seropramen a Neurolem se psychiky cítím lépe, ale bolesti břicha a průjmy se nelepší. Proto mě lékař znovu doporučil na onkol. kliniku a gastro-entero, protože z jeho hlediska mé potíže nejsou jenom psychického původu.

Znovu jsem se obrátila na primáře a on usoudil, že se s velkou pravděpodobností jedná o dráždivý tračník. Po léčbě se během 3 týdnů mé potíže zmírnily, jsou menší asi o 50%, ale jinak stále trvají. Průjmy nejsou tak úporné, pouze občas.

Zhoršují se ale problémy s kůží, strašně mě svědí, stává se to nesnesitelné. Kožní lékařka na poliklinice Karlovo nám. má zrovna 14 dní dovolenou. Snažila jsem se to ještě vydržet, ale ani po 14 dnech nenastoupila kvůli nemoci.

Obrátila jsem se na lékaře z kožní kliniky FN Motol. Bohužel zatím léčba mastmi zcela neúčinná. Tělo mě nesnesitelně svědí, pálí, jehličkuje, kůže po celém těle mě hrozně bolí. Lékařka z onkolické kliniky nechala udělat Markry – negativní.

V dubnu 2002 nastupuji hospitalizaci na kožní odd. FN Motol. Od hlavy k patám mě mažou Catikanem a Dexametazonem. Po deseti dnech léčení je to trochu lepší. Do května docházím na horské sluníčko. Celé léto však mám s kůží potíže.

Začalo mě bolet dost nepříjemně v konečníku. Koncem října 2002 kolonoskopie v ÚVN. Lékař nevidí důvod, proč mě v konečníku bolí. Posílá mě na gynekologické vyšetření.

Gynekoložka mě běžně vyšetřila a závěr byl negativní. Kolonoskopie byla negativní. Začátkem listopadu jsem měla pocit, že mám cystitidu.

Praktická lékařka mi předepsala Furantoin. Ani za 10 dní mi nepomohl, velice mě bolelo v podbřišku, měla jsem potíže s močením.

Lékař na pohotovosti, kam jsem šla s vysokou horečkou, mě poslal na urologickou kliniku nemocnice Na Bulovce. Na sonu zjistili nádor na vaječníku.

V listopadu 2002 mě operovali na gynekologické klinice nemocnice Bulovka. Od ledna jsem znovu začala chodit na chemoterapii. Bolesti v podbřišku mi však opět narůstaly.Na sonu zjištěna další metastázy.

Od ledna 2004 mám opět narůstající bolesti v podbřišku a potíže s močením. Z onkologie mě poslali na sono – negativní. Bolesti stále větší, z gynekol. kl. mě poslali na urolog. kliniku, protože to už prý není gynekologická záležitost.

Na urologii nasadili Nolicin – nepomohl. Furantoin rovněž ne. Velmi mě to bolí, beru již analgetika 3x denně. Pro velkou bolest v uretře nebylo možno provést cystoskopii, byla potřeba narkoza.

Posledních nejtěžších 14 dnínám nesmírně, ve všem,se vším a v kteroukoliv denníi noční dobu pomáhaly sestrya lékařka občanského sdruženíCesta domů, domácí hospicové péče.Bez jejich neuvěřitelně obětavé,všestranné a odborné pomocisi nedovedeme zvláště poslednídva týdny vůbec představit.

Letos v únoru mě přijali na urolog. kliniku nemocnice Bulovka. Druhý den provedli cystoskopii v narkoze – posláno na cytologii. Nález – recidiva s penetrací do moč. měchýře (dno a zadní stěna). Doporučena operace (vývod z moč. měchýře a z konečníku).

V březnu provedeno CT – recidiva prim. procesu s tumorozním zesílením stěny recta, sigmatu a infiltrace perirektálně, zadní stěny moč. měchýře a v MP vlevo se zavzetím levého uretru. Ascites a prosáknutí stěny kliček v mazogastriu e. sin.

Mnohočetné drobné metastázy do obou jaterních laloků. Stp. CHCE Fluidothorax l. sin.

Během chemoterapie, která trvala od ledna 2003 do října stále pokračoval zhoubný proces. Už nechci chemoterapii, ani chirurgický zákrok, který by mi přidal pouze utrpení. Kvůli laxnosti a nezájmu lékařů můj život končí v 58 letech.

Stále propagovaná prevence nádorů tlustého střeva v mém případě vyzněla vniveč. Podle některých lékařů jsem byla hypochondr, i když jsem se svými potížemi přišla včas a dva roky jsem měla prokazatelně krev ve stolici (OK +++).

A opravdu to nebylo od páteře.

Jožka Ptáčková zemřela 15.6. 2004. Po všech předchozích zkušenostech naprosto odmítla jakoukoliv hospitalizaci, další vyšetření a další operace.

Posledních nejtěžších 14 dní nám nesmírně, ve všem, se vším a v kteroukoliv denní i noční dobu pomáhaly sestry a lékařka občanského sdružení Cesta domů, domácí hospicové péče. Bez jejich neuvěřitelně obětavé, všestranné a odborné pomoci si nedovedeme zvláště poslední dva týdny vůbec představit.

Jindřich Ptáček, manžel, Radek,Tomáš, synové

www.Zdravi.Euro.cz

Hyde Park: onkologické onemocnění tlustého střeva a jeho léčba
Ohodnoťte tento článek!
4.3 (85%) 20 hlas/ů