Infekční mononukleóza a laboratorní diagnostika

Titulní obrázek

Následující materiál zaslala Zdraví.Euro.cz Pavla Popelková z oddělení lékařské mikrobiologie, KNTB a.s. Zlín. Článek bude prezentovat příští týden v rámci odborného semináře v KNTB ve Zlíně. Za publikaci materiálu získává v rámci celoživotního vzdělávání nelékařských pracovníků další kreditní body. Odkaz na podrobnosti o podmínkách publikace na Zdraví.Euro.cz najdete v článku…

Následující materiál zaslala Zdraví.Euro.cz Pavla Popelková z oddělení lékařské mikrobiologie, KNTB a.s. Zlín. Článek bude prezentovat příští týden v rámci odborného semináře v KNTB ve Zlíně. Za publikaci materiálu získává v rámci celoživotního vzdělávání nelékařských pracovníků další kreditní body. Více informací o této možnosti najdete ZDE.

Viry se liší od ostatních mikroorganismů nejen svými rozměry ( 20 – 300nm ), ale zcela zásadně svou biologickou povahou. Nerostou, nedělí se, nemetabolizují. Mají genetický kód pro vlastní replikaci. Genetická informace virů je zapsána vždy jen v jediném typu nukleové kyseliny. Podle toho je dělíme na DNA a RNA viry.

Viry se nemnoží, ale jsou pomnožovány hostitelskou buňkou. Nelze je běžně kultivovat v prostředí bez buněk

Původce onemocnění

EB – virus (DNA virus ), čeleď: Herpesviridae

Virus Epsteina – Barrové byl objeven r. 1964 v buněčných kulturách tkáně Burkittova lymfomu.

V roce 1968 byl identifikován jako původce infekční mononukleózy a má také vztah k nazofaryngeálnímu karcinomu.

Množí se primárně v lymfocytech B.

Může se replikovat také v epiteliálních buňkách hltanu a vývodu příušní žlázy. Infekce se šíří primárně slinami, inkubační doba je mezi čtyřmi až osmi týdny.

MATERIÁLY NELÉKAŘŮ NA Zdraví.Euro.cz:
Adopce: právní podklady a praxe
Logopedická péče o handicapované
Ošetřovatelská péče o uživatele s epilepsií
Ošetřovatelská péče o klienta s diagnózou schizofrenie
Komunikace pro zdravotní sestry
Bazální stimulace
Jak rozeznat onemocnění přenášená klíšťaty
Hyperstimulační syndrom
Prevence bolesti páteře

Velmi rychle, ještě v inkubační době, napadá ve tkáních nosohltanu lymfocyty B. Na to imunitní systém reaguje neobvykle silnou reakcí buněčné imunity: Tvoří velký počet lymfocytů T, jež mají za úkol infikované buňky B odstranit. Buňky T kolují v krvi ve velkém množství jako příznačné „atypické mononukleáry. Masivní lymfocytární infiltrace tkání může mechanicky poškodit např. jaterní buňky.

Klinický obraz a diagnostika

Infekční mononukleóza je klinický syndrom vyvolaný virem Epsteina – Barrové, který se často vyskytuje zejména u dospívajících a u dětí.

Výskyt viru je v populaci na celém světě běžný. Obyvatelé rozvojových zemí bývají nákaze vystaveni již v ranném dětství, kdy infekce probíhá nejčastěji inaparentně. V krajinách s vyšším hygienickým standardem dochází k primární infekci zhusta až v adolescenci nebo v ranné dospělosti a vede častěji k zjevnému onemocnění, infekční mononukleóze.

Diagnostika onemocnění je založena na klinickém obrazu a laboratorních testech hematologických a serologických.

Typické příznaky zahrnují horečku, faryngitidu, zduření uzlin, malátnost a atypickou lymfocytózu. U starších dospělých nacházíme častěji hepatomegalii a ikterus.

Typický krevní obraz na počátku nemoci leukocytóza, dále pak leukopenie (převaha lymfocytů až 50%) a výskyt atypických lymfocytů (až 20% ).

Serologická diagnostika

Přímý průkaz – konvenčními postupy nelze pěstovat

Stanovují se heterofilní a specifické protilátky. V séru pacienta jsou detekovatelné asi za čtrnáct dní po akutních příznacích.

Heterofilní protilátky – tvoří se u akutní infekce, aglutinují ovčí erytrocyty. Tato reakce tvoří podklad testu rychlé latexové aglutinace.

Přes svou relativní specifitu nevykazují testy heterofilních protilátek dostatečnou senzitivitu, a to zejména v prvním týdnu onemocnění. Také u pacientů mladších 12 let jsou tyto testy méně senzitivní.

Specifické protilátky – vhodnou možností průkazu infekce je stanovení protilátek tříd IgA, IgG a IgM proti jednotlivým antigenům EBV metodou ELISA. Tj. proti kapsidovému antigenu – VCA, nukleárnímu antigenu EBNA – 1.

Protilátky proti virovému kapsidovému antigenu se tvoří o něco dříve než protilátky heterofilní.

Pro primární nákazu je charakteristický vzestup protilátek anti – VCA IgM a anti – EBNA -1 IgM s jejich pozdějším poklesem.

Další fázi onemocnění provází vzestup hladiny protilátek anti – VCA IgG a pozdní vývoj protilátek anti –EBNA -1 IgG.

Protilátky anti – EBNA -1 IgG perzistují celý život u většiny pacientů.

V rozlišení mezi akutní a předchozí infekcí pomohou protilátky proti nukleárnímu antigenu EBNA -1, které nejsou běžně detekovatelné šest až osm týdnů po prvních příznacích. Předchozí infekce je pravděpodobná při pozitivitě EBNA -1 u pacienta s akutními příznaky.

Navzdory humorální i celulární imunitě EBV nevymizí z organismu úplně, přetrvává v latentním stavu a může se reaktivovat.

Léčba:

Nejdůležitější součástí léčby IM je podpůrná péče zahrnující přiměřenou hydrataci, nesteroidní antiflogistika nebo paracetamol u horečky a myalgií, pastilky nebo spreje aplikované do orofaryngu.

K plnému uzdravení jsou zapotřebí minimálně 3 týdny. Pokud se onemocnění včas rozpozná a pacient dodržuje léčebný režim, dochází většinou k úplnému uzdravení. Avšak u 5 – 9 %, byť správně léčených pacientů, dochází k chronické poruše jater.

Pokud onemocnění nebylo včas rozpoznáno a léčeno, přechází infekce do prolongované formy – dlouhodobě přetrvává mírně zvýšená teplota, sklon k infekčním onemocněním, zvětšení lymfatických uzlin, nechutenství, hubnutí, zvýšené hodnoty jaterních testů, výrazná únava, deprese. Chronická infekce EBV může být i příčinou chronického únavového syndromu.

Důsledkem infekční mononukleózy může být i porucha metabolismu tuků, která může vést k žlučníkovým onemocněním a žlučníkovým kamenům, poruše činnosti pankreasu, celiakii, zánětlivým procesům v tlustém střevě nebo k hormonálním poruchám.

Pavla Popelková, www.Zdravi.Euro.cz

autorka je zaměstnancem odd. lék. mikrobiologie, KNTB a.s. Zlín

Infekční mononukleóza a laboratorní diagnostika
Ohodnoťte tento článek!
1 (20%) 1 hlas/ů