Jak motivovat pracovníky ve zdravotnictví?

Většina lékařů se shoduje, že hlavní motivací pro kvalitní práci lékařů jsou peníze. „Stačí normálně zaplatit naši práci,“ napsali nám čtenáři Zdraví.Euro.cz. Někteří autoři příspěvků však poukazují na to, že samotné finanční ohodnocení nestačí. Jména čtenářů, kterým posíláme knížku, čtěte v článku…

Většina lékařů se shoduje, že hlavní motivací pro kvalitní práci lékařů jsou peníze. „Stačí normálně zaplatit naši práci,“ napsali nám čtenáři Zdraví.Euro.cz. Někteří autoři příspěvků však poukazují na to, že samotné finanční ohodnocení nestačí.

Děkujeme všem čtenářům, kteří do diskuse svým názorem přispěli. Dvěma vybraným přispěvatelům zasíláme odbornou knížku. Tento týden získává odbornou publikaci:

MUDr. Karel Filip a MUDr. Vratislav Kraus

MUDr. Josef Jedlička, út 26.4.2005 9:39

Není pravda, že se zdravím se nedá obchodovat.Naopak, je to už dávno regulérní business. Téměř vše, co je spojeno se zdravotnictvím stojí obrovské finanční prostředky. Je pravda, že zdravotníkům je občas ještě i dnes demagogicky vnucován názor, že práce ve zdravotnictví je poslání, tudíž nejde o peníze. Toto je samozřejmě nehorázný nesmysl , který nemá místo ve vyspělé demokratické společnosti, ale docela slušně se mu dařilo v rozvinutém socialismu.

PŘEDCHOZÍ DISKUSNÍ FÓRA:
Má pacient právo na druhý názor? Za jakých podmínek?
Souběhy praxí: nešvar nebo prospěšná věc?

MUDr. František Trkan, út 26.4.2005 11:47

Jediná motivace jsou peníze. Tak jak prodávají své znalosti právníci, notáři, manažeři, automechanici, instalatéři zedníci, tak stejně prodávají své znalosti lékaři a zdravotníci.

Bohužel ale cena je oproti výše zmíněným velice nízká až směšná, vezmeme-li v úvahu náročnost studia, nutnost dalšího vzdělávání, odpovědnost atd.

Uznávám však, že tak jako v jiných profesích jsou odborníci dobří a špatní. Nevím ale proč je stále v mediích vedena antimedicinská kampaň. Pomale to u laické veřejnosti vypadá, že co zdravotník to lump.

Jinak se domnívám , že bezplatné zdravotnictví je nesmysl a v naší republice je mimořádně zneužíváno hlavně těmi co stále omílají etiku, poslání a hlavně Hippokratovu přísahu. Jsem přesvědčen, že minimálně 90% lidí neví co obsahuje a navíc na ní naposledy přísahali lékaři v USA na začátku minulého století.

MUDr. Lenka Urbánková, út 26.4.2005 12:23

Co pamatuji (a je to pomalu 30 let), ve zdravotnictví se vždy pracovalo na rozdíl od jiných profesí na plus minus 100%. A to i když zdravotnický personál nebyl nikdy za svoji práci zaplacen, ale vždy pobíral jen jakési žebračenky. Tento trend stále trvá. Kdo se věnuje s nadšením své práci, dělá to i nezaplacen, když je to už neúnosné, někdo z oboru prostě odejde. Teď nastala pro mladé i další možnost – odejít do ciziny. My starší máme prostě smůlu. Takže – žádná zvláštní motivace není třeba. Stačilo by normálně zaplatit za práci. V tom si ale nepomůžeme tak, že se na tom shodneme. Pokud nebude politická vůle cokoli řešit, změny se nedočkáme a politická vůle nebude, pokud bude vládnout současné uskupení. Takže snad po příštích volbách.

MUDr. Tomáš Rozsíval, út 26.4.2005 12:41

Od doby, co staří Féničané vynalezli platidla v podobě peněz, neexistuje jiná motivace, než peníze. Veškeré ostatní bláboly jsou schizofrenní bludy různých těch potrhlých altruistů. Etika apod. je proti nám zneužívána až nehorázným způsobem. Ale etikou se neuživíme. Chápu, že lékař má jisté výsadní postavení ve společnosti. Ovšem nelze nás donekonečna vydírat. Podívejte se na ony poctivé policajty, co kradou peněženky! Proč to dělají? Zeptejte se každého, zda je zloděj ! Řekne Vám, že samozřejmě nikoliv! A přesto se pořád krade! Čím to asi bude? Začněte platit lékaře tak, jak odpovídá jejich postavení a vážnosti a přínosu pro společnost a neurážejte nás odpadky se stolů mocných.

MUDr. Vratislav Kraus, út 26.4.2005 13:09

My zdravotníci máme dvojí motivaci:

l) samozřejmě peníze

2) dávat a dělat něco pro druhé lidi

O penězích psát nebudu, o tomto tématu se píše pořád. Většina zdravotníků se cítí oprávněně nedoceněna v porovnání s jinými profesemi či v porovnání se zeměmi EU.

Ten druhý bod je o možnostech tak činit! Mnoho záleží na osobních vlastnostech, rozvíjení empatie, ale hlavně na podmínkách na pracovišti. Ty záleží na schopnostech a vlastnostech nadřízených. Ne nadarmo se říká, že ryba smrdí od hlavy.

Nejdůležitějším úkolem vedoucího pracovníka – od ministra přes ředitele, primáře, vrchní, staniční a diplomovanou sestru je kultivace lidských vztahů. Atmosféra v pracovním týmu určuje,zda chodí zdravotník rád do práce pomáhat druhým a dělat z medicíny umění. Je důležité dát prostor k samostatné práci bez buzerace,aby zdravotník mohl uplatnit své znalosti a schopnosti a mohl se z výsledků své činnosti těšit.Tam,kde si neváží pracovníci jeden druhého-neváží si ani pacientů a podle toho se k nim chovají!

MUDr. Karel Filip MBA, út 26.4.2005 17:09

Každý kdo pracuje ve zdravotnictví nepochybně má silnou vnitřní motivaci kombinovanou s velkou dávkou altruismu. K tomu, aby tento potenciál jednotlivce byl co nejvíce využit ve prospěch nemocných, je stejně jako v jiných oborech lidské činnosti nutné vytvořit a využívat vnější motivační nástroje. Nejsou to peníze, které jsou „jen“ stimulátorem, nikoliv motivátorem. Jinými slovy, k výběru povolání je třeba mít nějakou motivaci (snaha pomáhat druhým, náročná, pestrá a zajímavá práce, společenská prestiž, silný pocit seberealizace, atd.). Samotná motivace však nestačí. I motivovaný jedinec potřebuje četné stimuly k tomu, aby vykonával své povolání s maximálním nasazením, vstřícností, empatií, aby byl spolehlivým členem týmu, aby neopomíjel činnosti, které mu nepřinášejí uspokojení (např. vedení dokumentace a jiná administrativa), aby se průběžně vzdělával,apod. Takovými stimuly jsou např. ctižádost, konkurence a samozřejmě peníze. Lapidárně řečeno, motivace je o tom proč něco dělám, stimulace ovlivňuje to, jak to dělám. Nedostatečné finanční ohodnocení českých zdravotníků většinou nevede ke ztrátě jejich motivace, avšak nestimuluje je k vyšším a lepším výkonům. I ve zdravotnictví bohužel často platí staré přísloví „za málo peněz, málo muziky“. Ty, kteří mají o problematiku motivace zaměstnanců zájem, si dovoluji upozornit na jednodenní kurz EMPLOYEE MOTIVATION STRATEGIES, pořádaný dne 18. května 2005 v CMC Graduate School of Business o.p.s., Náměstí 5. května 2, Čelákovice (www.cmc.cz).

MUDr. M. Corredorová, st 27.4.2005 13:45

Odírání pracovníků ve zdravotnictví je neomluvitelné, i kdyby přímo neovlivňovalo kvalitu jejich práce.

Julius Wolf, st 27.4.2005 12:18

Pro pana MUDr. Františka Trkana. Plně s Vámi souhlasím, pane doktore. Já osobně bych dal lekařům aspoň 100 000 měsíčně, ale s tím že ponesou odpovědnost za svoje úkony, stejně jak jste již napsal, instalatér, automechanik, zedník atd. Všichni si za svoji prací stojí, ale spousta lékařů NE. Potom, člověk nikde nemá dovolání, protože, lékaři drží pří sobě, kdežto instalatéra můžete žalovat, jak se vám zachce. Nedodržel termín? Použil špatný materiál? Žalovatelné je cokoliv, co Vás napadne. U lékaře ne. Až v tomto státě bude opravdu demokracie, tak potom budou mít lékaři a sestry daleko větší platy.

MUDr. Jiří Wicherek, st 27.4.2005 22:59

Vážený pane Wolfe, asi žijeme každý v jiné zemi. O kolika zažalovaných instalatérech jste v posledním roce četl v novinách, slyšel v rozhlase, viděl v TV? A o kolika lékařích? Máte představu o hodinové ceně práce lékaře? Ve srovnání s hodinovou cenou práce instalatéra, automechanika… právníka….?

Ing. Miroslav Procházka

Je docela zajímavé, že až na příspěvek pana MUDr. Filipa mluví všichni o motivaci pouze jako o příjmu. Je zřejmé že finanční ohodnocení hraje velmi důležitou roli při motivaci zaměstnanců zdravotnického zařízení, ale určitě ne jedinou! Souhlasím s názory ostatních, že pro výběr povolání ve zdravotnictví je nutná určitá dávka altruismu, ale ta sama o sobě nevystačí. Mezi další prvky ovlivňující „výkonnost“ určitě můžeme zařadit i možnost celoživotního vzdělávání (myšleno podporována ze strany zaměstnavatele) a to jak na různých typech seminářů a kurzů tak i stážemi v jiných zdravotnických zařízeních včetně zahraničních. Určitě budete raději chodit do zaměstnání, kde je „pohodový“ vztah mezi kolegy než tam kde je „husto“. Dalšími stimulujícími prvky jsou určitě pocit jistoty zaměstnání, možnost otevřené komunikace s nadřízenými, atd. Stejně tak jako existuje pozitivní motivace tak existuje motivace negativní proč něco nedělat. Pokud se zamyslíme v tomto kontextu nad otázkou z úvodu diskuse: „Potřebují zdravotnická zařízení zvláštní systém, jak motivovat své zaměstnance ke kvalitní práci?“, tak myslím, že nepotřebují „zvláštní“ systém, ale motivační systém pro zaměstnance potřebují a bohužel často nemají.

MUDr. Jiří Wicherek, čt 28.4.2005 23:03

Ad Ing. Miroslav Procházka

Vážený pane inženýre, Váš postřeh je poměrně přesný. Míním ten, že prakticky ve všech příspěvcích mluví všichni o motivaci pouze jako o příjmu. Proč je tomu tak? Není to proto, že ty další prvky ovlivňující „výkonnost“ zdejší přispěvatelé nepostrádají tak výrazně jako řádné ohodnocení své práce? V relacích k ostatním zaměstnáním, jak je tomu v zemích na západ od nás? Ano, finanční ohodnocení hraje velmi důležitou roli při motivaci zaměstnanců zdravotnického zařízení, ano, určitě ne jedinou. Vězte, že kdyby tomu tak bylo, tak by ve zdravotnictví byl pracovníků zoufalý nedostatek. Pouze za ten příjem, pouze za ty peníze, které zdravotníci dostávají za svoji práci, by tu práci šel dělat skutečně málokdo. Ano, kromě těch Vámi uváděných motivačních prvků (možnost celoživotního vzdělávání, pohodové vztahy mezi kolegy, pocit jistoty zaměstnání, možnost otevřené komunikace s nadřízenými, atd.), jde o projev oné určité dávky altruismu, kterou zdravotníci mají. Ale ta sama o sobě přestává stačit. Mám poměrně intenzivní pocit, že na altruismus zdravotníků „jede“ zdravotnictví už přespříliš dlouho a politici (napříč politickým spektrem) ho zneužívali a zneužívají. No, všeho do času.

MUDr. Tomáš Rozsíval, čt 28.4.2005

Pro pana Wolfa. Zřejmě jste nepochopil podstatu problému. Jde o motivaci, ne o problém odpovědnosti za důsledky svých počinů. To byste se velmi divil, jaké důsledky za svá špatná rozhodnutí lékaři nesou zhusta celý život. Vy možná máte ve 14 hodin „padla“, ale lékař je v práci prakticky stále a o svých pacientech, resp. chybách, uvažuje často v bezesných nocích. Je to o psychice, stresu, riziku atd.

MUDr. Lenka Urbánková, čt 28.4.2005 15:08

Ačkoli jsem se k tématu již vyjádřila, nedá mi nekorektní příspěvek p.Wolfa než znovu zareagovat. Lékaři jsou jako jedna z mála profesí plně odpovědni za svá rozhodnutí i za své faktické konání.

Jakýkoliv úředník ať již státní správy neb v jiném postavení, policista, soudce, státní zástupce, advokát, poslanec není trestně odpovědný za chybné rozhodnutí, leda by se prokázalo, že bylo způsobeno s úmyslem někoho poškodit, což je prakticky nemožné.

Ne tak u pracovníků ve zdravotnictví. Tam neplatí, že chybovati je lidské, ale každá chyba je nedbalost. (Podoba mě napadá třeba u architektů, kterým by spadla stavba. Ti ale nerozhodují okamžitě a často i ve stresu). Takže jsem slyšela o spoustě případů, kdy zdravotnický omyl je vláčen nejen po soudech, ale i celorepublikově medializován, ještě před tím, než soud došel k jakémukoli závěru.

Ještě jsem neslyšela o podobném případu instalatéra,automechanika či zedníka.Nebo je to jen nezodpovědnou prací novinářů a pracovníků v rozhlase a televizi?

Evidentně jste, pane Wolfe rozzloben nějakým neúspěchem v řešení zdravotního problému Vašeho nebo někoho blízkého. Nic o tom nevím, ale ani se nemusí nutně jednat o chybu v postupech.

Také existuje „vyšší moc“. Proč myslíte, že spousta osob „bojuje“ i neúspěšně s různými chorobami, i když si zaplatí ty nejlepší lékaře? A pokud se i jednalo o špatný dg.závěr neb výkon, není to obecný a běžný jev v našem zdravotnictví. Přeji brzké uzdravení.

redakce Zdraví.Euro.cz, pá 29.4.2005 15:30

Pro kontext příspěvku Julia Wolfa zveřejňujeme e-mail, který zaslal redakci dne 14.dubna 2005

Jsem zaměstnanec FN Brno, Jihlavská 20. V roce 1999 jsem byl operován v téže nemocnici. Šlo o laparoskopickou operaci jícnu. Lékaři mi sdělili, že to není těžká operace a s tímto pocitem jsem také šel na sál.

Když jsem se probral, ležel jsem na JIP 1 a byl jsem na břiše rozříznut. Bylo mi řečeno, že jsem jim dal zabrat a že mně asi 3 – 4 hodiny dostávali zpět na tento svět. Pravděpodobně jsem se nemohl probrat z narkózy, vlastně do dneška nevím, co se na sále stalo, jelikož v propouštěcí zprávě pro obvodní lékařku toto vůbec není napsáno.

Když jsem přišel ke svojí lékařce, chtěla se podívat, jaké mám malé dírky po laparoskopii. Když jsem ji ukázal břicho, zhrozila se, co to tam mám za jizvu. Musel jsem ji říct, co mi bylo řečeno, že mně museli otevřít a že mně dostávali na tento svět 3-4 hod.

Ve zprávě to napsáno nebylo, tak jsem musel vzít propouštěcí zprávu a nahánět ošetřujícího lékaře, kde jsem ležel na oddělení. Ten tam dopsal jednu větu, dal razítko a podpis. Mezi tím jsem měl nějaké problémy, a tak jsem opět zašel na chirurgii a tam mi řekli, že moji kartu nemají a všechny papíry jsou skoro pryč, zůstala tam akorát propouštěcí zpráva která ale nemá tu dopsanou větu.

V roce 1999 až 2000 jsem docházel k lékaři, který mně operoval, vždy mně vyšetřil a lékařskou zprávu poslal moji ošetřující lékařce, ale tyto lékařské zprávy v mé kartě nejsou a již druhý rok je hledám a marně, naše právnička mi řekla, že na to nemám nárok že to je majetek nemocnice ale to je moje zdraví a já mám snad právo si nechat udělat od všeho kopie.

Těch pár bezvýznamných lékařských vyšetření co zůstalo v moji kartě jsem si nechal okopírovat, ale dodnes nic nevím co se na tom sále stalo.

Saša Svobodová, ne 1.5.2005 13:06

Motivovat k lepšímu výkonu lze několika způsoby, asi ideálně takto:

1. korunky

2. lepší pracovní prostředí

3. lepší pohoda na pracovišti

Pokud bude libovoný, ne jenom zdravotník, člověk ve své práci rád, bude dobře zaplacen a bude se do ní těšit a ne říkat „Boha ať je to už za mnou“, tak ani nepotřebuje motivovat, ale bude pracovat dobře, kvalitně a s radostí.

Myslím si, že tohle je cesta k úspěchu a ne pořád opakovat že „pokud pracuješ v nemocnici, je to tvoje poslání a ne povolání“. Ano je to poslání, to určitě, ale je to i povolání a i zdravotník musí zaplatit nájem, zapltit za služby a MHD, poslat děti do školy, nakrmit je i sebe…Těžko asi v obchodě a nebo na úřadě řekne „já vám za to nezaplatím páč jsem zdravotník a mám své poslání“.

MUDr. Václav Řezníček, pá 29.4.2005 16:54

Všechny příspěvky jsou hezké ale obsahují jen malé, i když důležité, pravdičky. Hlavní potíž je v tom,že celá naše minulá i současná společnost je těžce nemocná. Kde jsou zmizelé miliardy, kde je objasnění LTO, Diag Human, Kavanovi nevzali ani ŘP a poslali ho do OSN, proč dostal právník od Dr. Součkové miliony za nic a další miliony za to, že mu případ vzali, pojišťovny mají paláce a venkovská ZZ chátrají i když jsou soukromá, přebujelá byrokracie buzeruje tak, že není čas na pacienta, ministryně neví, že soukromé zdravotnické zařízení nemá zřizovatele, nějaký „výzkumný ústav“ má jediný výstup – nepoužitelnou koncepci za 40 milionů atd. Nejlépe a nejstručněji to napsala kolegyně Urbánková-až na ten konec:„takže po příštích volbách“. Bohužel to nebude lepší, není z čeho a hlavně koho volit. Bohužel jsou všichni stejní. Slušní a poctiví lidé se nehrnou do funkcí a tak nám nedorůstá nová garnitura slušných politiků a to, co jsme viděli v posledních měsících v době tzv. vládní krize, to obraz vskutku nemravné úrovně. V souvislosti se slovy „politika“ nebo „veřejná správa“ mě napadají jen Zemanovské výroky, které se sem nehodí. Samozřejmě, že mi namítnete, že to není většina atd. Ne, je to většina a přirovnání k vrcholu ledovce je vhodnější. V+W: Na shledanou v lepších časech (ovšem existuje-li posmrtný život).

Miirii Pet, čt 5.5.2005 19:28

Ano, určitě by práce kvalitních lékařů měla být dobře ohodnocena. O tom není pochyb. Ale to přece nejde udělat plošně. Mezi jednotlivými lékaři jsou velké rozdíly a někteří, i když by měli být na vysoké odborné úrovni pracují lajdácky. Vím o čem mluvím. Sama jsem to nedávno zažila na vlastní kůži. Lékař na pohotovosti ve velké nemocnici ve velkém městě špatně diagnostikoval můj úraz,zanedbal důkladné vyšetření a poslal mě domů, že to nic není. Za ukrutných bolestí jsem tedy chodila celý týden do práce, když to nic nebylo a čekala, až to přejde. Pak jsem se obrátila o pomoc na malou nemocnici, kde okamžitě určili správnou diagnozu a vzorně se o mě starali. Nyní po několika měsících mám stále bolesti a nevím, zdali to, že jsem s týden chodila do práce mi neublížilo. Myslím, že takový lékař by měl být ohodnocen dle svých výkonů a ne stejně jako kvalitní lékaři.


^
JAKÉ KNÍŽKY MŮŽETE ZÍSKAT:|
|
Moderní chirurgické metody léčby obezity (Grada)

Biotika, biotechnologie a biomedicína (Triton)

Endoprotéza kolenního kloubu (Triton)

Syndrom kostrče a pánevního dna (Triton)

Kosmetika v teorii a v praxi (Maxdorf)

Z Aeskulapovy první kapsy (Galen)

Myasthenia gravis (Maxdorf)

Racionálně emoční behaviorální terapie (Portál)

Mužský hypogonadismus (Maxdorf)

Záchrana kriticky ischemické končetiny (Grada)

Intenzivní péče v psychiatrii (Grada)

Novinky v léčbě hypertenze (Genum)

Terapie narušené komunikační schopnosti (Portál)

Konkomitantní chemoradioterapie solidních nádorů (Galen)

Depresivní porucha v neurologické praxi (Galen)
|


(ivb), www.Zdravi.Euro.cz
















Ohodnoťte tento článek!