Konflikty na pracovišti: lékaři se bojí zveřejňovat problémy

Konflikty na pracovišti hlásí častěji sestry než lékaři. Podle PhDr. Pavla Beňa z organizace Práce a vztahy tomu není proto, že by jich doktoři zažívali méně. Více se obávají důsledků toho, že na problém upozorní. „Bojí se, že když zveřejní svoje zkušenosti, už si v oboru neškrtnou.“ Rozhovor a příspěvky zdravotníků čtěte v článku…

Konflikty na pracovišti hlásí častěji sestry než lékaři. Podle PhDr. Pavla Beňa z organizace Práce a vztahy tomu není proto, že by jich zažívali méně. Více se obávají důsledků toho, že na problém upozorní. „Bojí se, že když zveřejní svoje zkušenosti, už si v oboru neškrtnou,“ říká Beňo.

Odborníci poukazují: šikaně se na pracovištích daří také proto, že neexistují účinné mechanismy hlášení konfliktů. Oběť nemá možnost na problém upozornit. Jakým způsobem by podle vás měl takový mechanismus fungovat?

Všechny moderní teorie zdůrazňují, že konflikty na pracovišti nejsou ničím výjimečným a síla managera a celého týmu se projevuje v tom, jak je dokáží zvládat a řešit. Větší zodpovědnost za nalezená řešení přitom padá na hlavu odpovědných managerů – oni jsou totiž za to přímo placeni! Že by o tom čeští manageři nevěděli? Nebo jsou natolik zahledění do své výjimečnosti a do své moci, že považují „silové řešení“ vztahových konfliktů za to jediné možné řešení? Udělat z mobbingu a bossingu personální politiku svého oddělení – ó jak je to snadné… Ovšem jak krátkozraké!

To, že manager „neví“, že jeho lidé „mají konflikt“ svědčí dle mých zkušeností spíše o jeho nekompetentnosti či „sebestřednosti“. Ale samozřejmě je to však i o tzv. civilní odvaze všech zainteresovaných! – Nikoli jenom osoby mobbované, ale také všech svědků takového destruktivního počínání, kteří se svého kolegy nezastanou a násilí se nepostaví! Zde jsou v našem způsobu myšlení a v naší mladé demokracii nejspíše ještě obrovské rezervy!

Pomohlo by, kdyby nemocnice monitorovaly průběžně spokojenost zaměstnanců?

Šetření spokojenosti zaměstnanců je moderní způsob tzv. zpětné vazby ve vedení lidí a počítá s ním i tzv. certifikace dle ISO norem, o tom není sporu. Spory mohou být ovšem v tom jakým způsobem (jak spolehlivě a objektivně), případně jak často spokojenost zaměstnanců zjišťovat. Rozhodně bych takové zišťování neváhal použít, vyskytnou-li se na pracovišti „vztahové problémy“, které mají přímí vedoucí tendenci přehlížet či dokonce popírat. Chceme dokonce navrhnout některým kontrolním institucím ve státní správě, aby doplnili jednoduchou metodikou takového šetření také – po mém soudu nedemokratický a často nefungující mechanizmus – vyřizování stížností.

Jaké jsou vaše zkušenosti s tím, jak odbory na pracovištích ve zdravotnictví pomáhají řešit problémy zaměstnanců?

Odbory mají šanci vytvořit ve firmě či organizaci „protiváhu moci“. Zejména tam, kde nefunguje mezi vedením společnosti a zaměstnanci vztahová rovnováha a dialog, je zakládání odborů zatím, bohužel, jediná legitimní cesta, jak se o takový dialog alespoň pokusit.

DÁLE ČTĚTE:
Kritizujete nemocnici?Máte výpověď!

Jak předcházet šikaně na pracovišti

V současné praxi je však mnoho odborových organizací spíše prodlouženou rukou vedení a chtějí-li odboráři získat autoritu zaměstnanců a zastavit pokles svých členů, budou muset rychle tuto situaci změnit. Ale nejenom to! – Odbory mají již v současné době mnoho možností jak ovlivňovat atmosféru a klima v organizaci. Mimo jiné to mohou být právě odboráři, kdo může iniciovat šetření o spokojenosti zaměstnanců a v tomto směru jim může vydatně pomoci i naše skupina Práce a vztahy, která již má v tomto směru zkušenosti. Dokonce si myslím, že nejsou-li zaměstnanci spokojeni s činností své odborové organizace, měli by přinejmenším vědět, že mohou založit i tzv. nezávislé odbory a tímto způsobem upozornit na latentní či zjevný konflikt, který je rozhodně potřeba řešit. Založením jiných odborů sice dojde k „institucionalizaci“ konfliktu, ale tem pak bude mít větší naději, že si jej někdo všimne a že bude vyřešen! Ovšem pozor, problémy v organizaci se tímto opatřením nezmenší, spíše naopak, takže se může stát, že ji takový souboj odborářů hodně vyčerpá!

Zatím jsem se dozvěděla spíše o případech, kdy jsou obětí zdravotní sestry. Znáte nějaké příklady mobbingu lékařů?

Lékařů se na naše sdružení obrátilo již několik a případ MUDr. Horáčkové byl jako první zveřejněn také na našem webu (viz článek Ničeho nelituji). Také se již několikrát stalo, že se lékaři – více než jiní zdravotníci – obávají zveřejnění, protože „bohové v bílém“ a jejich lobby je velmi vlivnou skupinou. Právě proto se lékaří obávají, že si již „neškrtnou“ zveřejní-li svoje zkušenosti. Ale rád bych se nyní zmínil o následujících příkladech : Za nejaktuálnější k vyřešení považuji osobně případ laborantky z NsP v Českém Brodě pí Jany Špínové. – Osobně si myslím, že jde o klasický příklad „arogance moci“ a tento případ je velmi poučný i v tom, jak negativní mohou být dopady politiky a politikaření na život obyčejného člověka v tomto státě.

Jiným příkladem může být případ administrativní pracovnice FN v Motole, který je pro mne osobně také dokladem toho, jakým způsobem dochází ve zdravotnictví k mrhání prostředky daňových poplatníků. (O případu jsme se také již krátce zmínili na „slyšení“, ale jeho kompletní prezentaci teprve připravujeme.)

Jeden soudní spor, ve kterém dostala šikanovaná zdravotní sestra výpověď pro nadbytečnost, jsme před nedávnem dokonce vyhráli a jeden se právě snažíme řešit – zatím snad dokonce ve spolupráci s jejím zaměstnavatelem.

Souhlasíte s tím, že většinou dochází k šikaně kvůli otázkám odměňování a zařazování do platových tabulek?

Nikoli, s tím nesouhlasím! Takový stav je pouze důsledkem situace na pracovišti či v celé organizaci. K šikaně dochází často z mnoha jiných důvodů, ale v konečném důsledku je přetrvávající šikana důsledkem nekompetentního vedení lidí ze strany vedoucího či vedoucích! Odměňování či zařazení do platových tabulek ve zdravotnictví sice může mít daleko k optimálnímu stavu, ale zdůvodňovat tímto způsobem to, že někodo je šikanován či jej dokonce proto začít šikanovat…?


^PŘÍSPĚVKY ZDRAVOTNÍKŮ, KTEŘÍ SE SVĚŘILI ZDRAVOTNICKÝM NOVINÁM:|
|
1) Jsem zdravotní sestra a pracuji v oboru akutní medicíny 2,5 roku. Je mi 23 let a v kolektivu jsem nejmlaší. Mám drobnou postavu. Na svém pracovišti mám problém s jedním lékařem. Svou práci odvádím dobře, neflákám se a přesto se nevyhnu jeho slovním narážkám, které mě ponižují (a to vše nejlépe před pacientem a širokou veřejností).
Nevím co mám dělat. Je mi to velmi nepříjemné – přehlížet tyto útoky a nadále s tímto lékařem pracovat. Postavit se tomuto lékaři znamená předem prohraný boj (bohužel, má velmi dobré kontakty).
2) Ano, taky jsem zažila šikanu na pracovišti. Byla jsem nucena dělat sesterskou práci (manuální lymfodrenáže). Když jsem odmítala mimo jiné i kvůli vytíženosti lékařskou prací a kvůli zdravotním důvodům, byla mi odebrána podstatná část osobního příplatku.
3) Jsem zdravotní sestra. Šikanu jsem zažila kdysi a to hned dvakrát. Obojí se stalo po nástupu na nové pracoviště. Být nová, nezkušená a navíc nekuřák se mezi některými staršími kolegyněmi nenosilo. Služby byly velké psychické utrpení, hlavně noční s nepříjemnou kolegyní. Slovní napadání na denním pořádku. Jiná moje kolegyně, dokonce po nástupu zažila bití pravítkem od „starší zkušené“ sestry. Dnes již osobně se šikanou problémy nemám, ale myslím si, že tento problém existuje i dnes.
4) Myslím, že sestry – vysokoškolačky nemají zrovna ustláno narůžích. Absolvování VŠ je v podstatě k ničemu neopravňuje. Moje osobní zkušenost se šikanou je velmi pestrá, po přihlášení do konkurzu byla vybrána do funkce kolegyně,za kterou stál management,a to i přesto, že nebyla komisí doporučena. Velmi záhy mi dávala pocítit svou převahu, kterou získala pouze jmenováním. Všichni se bavili, když pozorovali její počínání, které bylo trapné, vymýšlela si jakékoliv záminky, i nesmyslné, aby mi mohla být v patách, zlehčovala moji práci s nemocnými. Klidně si přivlastnila s tichým souhlasem managementu mou práci na projektu dokumentace a odborných seminářů – jednoduše proto, že o problematice neměla ani potuchy!
Hlídala sveřepě mé osobní ohodnocení a iniciovala jeho snížení na nejnišší možnou hranici, připravovala na mě jakési pasti, její záludnost neznala mezí. Vysvětlení je přitom snadné, mám vyšší vzdělání, poradím si s věcmi, na které nestačila, její mantinely byly dávno vyčerpané a přímo korelovaly s její nemožností na tom cokoliv změnit. Za této situace se stala registrovanou sestrou A a mně bylo sděleno, že mohu být v předregistraci brána jako sestra B u ČAS. A to mě definitivně otrávilo a vzalo veškerý elán, který jsem tomuto ústavu věnovala.
|


Iva Bláhová, www.Zdravi.Euro.cz

Ohodnoťte tento článek!