Kvalita života osob po kraniocerebrálním poranění či poškození mozku

Titulní obrázek

Poranění mozku představují v současné době významný problém nejenom pro stoupající četnost, ale především pro svou medicínskou a ekonomickou závažnost. Úrazy CNS se vyskytují v četnosti 150 případů na 100 tisíc obyvatel za rok. Jsou příčinou 30 % náhlých úmrtí a ve věkové skupině do 45 let jsou nejčastější příčinou úmrtí…

Kraniocerebrální poranění je klinickou jednotkou, která provází lidstvo celými jeho dějinami. Současná doba, která tolik přeje technice a rychlosti, bohužel vybírá jednu ze svých daní také na tak zranitelném a křehkém místě člověka, jakým je jeho mozek.

Poranění mozku představují v současné době významný problém nejenom pro stoupající četnost, ale především pro svou medicínskou a ekonomickou závažnost. Úrazy CNS se vyskytují v četnosti 150 případů na 100 tisíc obyvatel za rok. Jsou příčinou 30 % náhlých úmrtí a ve věkové skupině do 45 let jsou nejčastější příčinou úmrtí.

Nejčastější příčiny poranění mozku

Při pohledu na tuto problematiku z hlediska nejčastějších příčin mozkových poranění zjistíme, že v České republice jsou tradičně v popředí dopravní nehody a to v 60–80 % případů. Motocyklisté jsou viníky asi v 10 % případů, chodci a cyklisté v přibližně 8–10 %. Druhou nejčastější příčinou mozkových poranění jsou pády (10 %). Přibližně 9 % traumat mozku je způsobeno během napadení, sportu a při střelných poraněních. K méně než 8 % kraniálních traumat dochází při práci v průmyslu, zvláště v oborech hutnictví, hornictví, stavebnictví, dřevozpracujícím průmyslu apod. V průměru 2,0–2,8x častěji jsou mozkovými traumaty postiženi muži.

Kraniocerebrální traumata jsou v odborné literatuře dělena na primární a sekundární. Za primární jsou označována ta, která jsou bezprostředním důsledkem úrazu (komoce, kontuze), za sekundární pak stavy, které se rozvíjejí až po úrazu (další poškození tkáně na podkladě otoku mozku a syndromu nitrolební hypertenze).

Následky traumatu vedou často k poškození mozkových buněk různého stupně závažnosti, ke zjizvení mozkové tkáně (která se pak stává potencionálním ložiskem sekundární, poúrazové epilepsie) a samozřejmě k rozmanitému poškození kognitivních funkcí. Svou roli samozřejmě hraje hlavně rozsah závažnosti poranění, jeho lokalizace, hloubka a délka trvání poruchy vědomí a s ní spojené poruchy paměti. Neopomenutelným faktorem je také premorbidní stav osobnosti a úroveň psychických funkcí před úrazem.

Změny chování a kognitivních funkcí

Po překonání kritického období a po stabilizaci stavu je nemocný ze specializovaného nemocničního pracoviště postupně orientován do odborného rehabilitačního zařízení. Pokud nyní zcela záměrně opomineme možné přidružené tělesné následky úrazu a soustředíme se na časté změny v oblasti kognitivních funkcí u lidí po poranění hlavy, setkáváme se nejčastěji se změnami v oblastech pozornosti, paměti a schopnosti zpracovávání informací. Narušení pozornosti a zvýšená unavitelnost, amnézie na různá období před či po úraze, porucha krátkodobé paměti, poruchy vštípivosti i výbavnosti, poruchy učení, poruchy gnostických funkcí jsou soupeři, kterým osoby po poranění mozku čelí většinu svého bdělého stavu.

Z mnoha rozhovorů s osobami, které úraz hlavy prodělaly, jasně vyplývá, že s odstupem několika let po úrazu za největší ztrátu považují schopnost samostatně organizovat a plánovat svou činnost, rozhodovat se a – jak je zmíněno výše – hlavně pamatovat si. Je těžké představit si, jak náročné je po těžším poranění mozku vyjádřit za těchto okolností například svůj dojem, názor anebo porozumět mluvenému slovu.

V oblasti chování dochází u osob po poranění mozku k typickým projevům organického poškození mozku – kolísavá emocionalita, úzkostnost až depresivita, narušení psychomotorického tempa, tendence ke stereotypii, ulpívání na určitých projevech chování, nedostatek ohledu k okolnímu světu, egocentrismus, nerespektování pravidel ustálené sociální interakce, zvýšená afektivita a dráždivost atd.

Zátěž pro rodinu

Vzhledem k hloubce a rozsahu poškození může klinický obraz variovat zejména u lehkých forem poranění prakticky od úplného zhojení ad integrum na straně jedné až po rozvoj perzistentního vegetativního stavu, označovaného jako apalický syndrom u těžkého poranění mozkových hemisfér. Ten je spojen s poruchou vědomí a ztrátou korových funkcí.

Pokud bychom si dvěma výše uvedenými obrazy označili orientační body jakéhosi rozmezí, logicky docházíme ke konstatování, že se mezi nimi nabízí široká škála možných stadií poškození kognitivních funkcí, a tedy i obdobně vysoký počet osob s různým stupněm poškození mozku vzniklého následkem poranění hlavy. Z výše zmíněného popisu změn v oblasti chování a různého rozsahu poškození kognitivních funkcí, které s sebou takový úraz nese, je zřejmé, že stoupá závislost osoby na jejím okolí. Objevují se poruchy v oblasti schopnosti zvládání aktivit denního života, potíže pramenící ze změn prožívání, narušení komunikačních schémat apod.

S problémy, vážně ovlivňujícími kvalitu života se však nepotýká jen ten, kdo úraz utrpěl. I na rodiny těchto osob jsou kladeny velké nároky. Vyrovnat se s faktem, že jejich blízký utrpěl úraz, a kontinuální stres prožívaný během hospitalizace i rehabilitace se promítá do celého rodinného systému. Další velkou změnou, které rodiny čelí, je přijetí faktu, že došlo ke změně sociálního fungování člena rodiny – adaptovat se na takto vzniklou situaci může být dalším zdrojem zátěže. Vyrovnávání se s faktem úrazu je proces, který je odstartován momentem úrazu a trvá individuálně dlouho. Do tohoto děje, který má u každého vlastní dynamiku, jsou tedy přímo i nepřímo zapojeni členové úzké i široké rodiny, ale i přátelé, kolegové v zaměstnání atd.

Nabídka služeb pro postižené je střídmá

Logicky se nabízí otázka po nabídce sociálních služeb přímo pro osoby po poranění či poškození mozku a jejich příbuzné či blízké. Zejména v období po absolvování rehabilitační léčby dojde k dosažení určitého stavu, který již dál nejeví tendence k vývoji ve smyslu zhoršení či zlepšení.

A zde narážíme na zajímavý stav. I přes poměrně vysokou incidenci kraniocerebrálních poranění je nabídka služeb určených takto zasaženým osobám velice střídmá. Jednou z nemnoha organizací, které se orientují přímo na tuto cílovou skupinu, je občanské sdružení Dílny tvořivosti.

Ve svém programu Návraty nabízí komplexní služby jako např. sociálně-terapeutickou dílnu, zaměřenou na rozvoj pracovních a sociálních dovedností, pracovní poradenství, služby terénní sociální práce, individuální konzultace a podporu i rodinným příslušníkům a blízkým a v neposlední řadě i podpůrnou skupinu, která nabízí lidem po poranění mozku bezpečný prostor ke sdílení společné zkušenosti, kognitivní trénink a hlavně tréninkové prostředí pro práci na kvalitní sociální interakci.

Po zdánlivě malých krůčcích může člověk po poranění mozku vyjít do prostředí organizace, která mu nabídne služby, díky kterým se pak v ideálním případě, po různě dlouhé době, opět vrací do aktivního života a na trh práce. Za touto zdánlivě obyčejnou větou se ovšem skrývá velká porce odvahy, trpělivosti a úsilí.

Zdroje:

* Vágnerová, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese. Portál, Praha, 2008.

* www.med.muni.cz/Traumatologie/Neurochirurgie/Medici_traum.htm

PhDr. Martina Hasalíková, www.Zdravi.Euro.cz

Ohodnoťte tento článek!