Marker pomůže s dávkováním antikoagulantu

Titulní obrázek

Specifický genový marker může pomoci určit bezpečnou a maximálně efektivní dávku rozšířeného antikoagulantu warfarinu.
Studie Ohio State University Medical Center mimo jiné vysvětluje, proč je u pacientů afroamerického původu často nutné nasazovat vyšší dávky než v případě bělochů či pacientů asijského původu…

Warfarin, původně používaný jako pesticid, je již přes padesát let nasazován aby zabraňoval vzniku život ohrožujících krevních sraženin po nejrůznějších chirurgických zákrocích, infarktu či mozkové mrtvici.

Správné dávkování je u léku velmi důležité, příliš vysoká dávka může způsobit nepříznivé vedlejší účinky jako například nadměrnou krvácivost či krev v moči. Příliš nízké dávky zase nemusejí zabraňovat vzniku krevních sraženin dostatečně. Optimální dávky warfarinu jsou obvykle určovány metodou pokusu a omylu, kdy se po dobu 2–6 týdnů podávají postupně stále větší dávky léku a okamžitě se potom měří výsledná srážlivost. Krvácení vyvolaná příliš vysokými dávkami léků a další nepříznivé vedlejší účinky se obvykle objevují v průběhu tohoto období.

Protein se zásadním významem pro srážlivost

Správnou dávku warfarinu je však možné určovat rovněž prostřednictvím genetických testů. Genetické testy by měly nalézt správné dávkování warfarinu rychleji a zaměřují se na dva geny, CYP2C9 ovlivňující rychlost biotransformace warfarinu a VKORC1, jenž je nezbytný pro karboxylaci zbytků glutamových kyselin koagulačních proteinů. VKORC1 je přitom pro mechanismus protisrážlivého působení warfarinu mnohem významnější. Produkuje protein, který má pro srážlivost krve zásadní význam. Většina v současnosti používaných genetických testů detekuje jeden z pěti biomarkerů DNA ve VKORC1. Dosud však nebylo jisté, který z pětice konkrétně funkci genu ovlivňuje (a je tedy nezbytné se na něj zaměřit) či zda má tento efekt dva čí více biomarkerů současně.

Osvětlení mechanismu známé skutečnosti

Najít biomarker, který přímo ovlivňuje srážlivost krve, se podařilo týmu profesora farmakologie Wolfganga Sadee, který rovněž řídí program pro farmakogenomiku státu Ohio, a výsledky studie byly publikovány 15. srpna v časopise Blood. Studie zjistila, že regulovat tvoření krevních sraženin umožňuje genu biomarker označovaný jako -1639 G>A. Jedinci, kteří tento marker nemají, vyžadují pro dosažení stejného efektu při omezení tvorby sraženin větší dávku warfarinu.

„Studie přináší přesvědčivé důkazy o tom, že právě tento funkční biomarker je možné používat jako spolehlivý indikátor potřeby dávky warfarinu, což výrazně sníží riziko nepříznivých reakcí u pacientů všech etnik,“ uvádí vedoucí výzkumného týmu Danxin Wang. Jak zjistil Sadeeův tým, -1639 G>A způsobuje, že gen produkuje méně proteinu a k omezení srážlivosti krve je potřeba méně warfarinu. Pokud však marker chybí, jako je tomu mj. u téměř 90 % Afroameričanů, gen produkuje větší množství proteinu, a jsou tedy potřebné vyšší dávky warfarinu. „Skutečnost, že Afroameričané vyžadují vyšší dávky warfarinu než Asiaté a běloši, je dlouhodobě známa a tato studie nalezla mechanismus, který to způsobuje,“ prohlašuje Wang.

(Zdroj: Ohio State University Medical Center)(ace)

Ohodnoťte tento článek!