Nemocné plíce Evropy

Robert Loddenkemper, profesor medicíny na Charité-Universitätsmedizin v Berlíně píše o prevenci šíření respiračních chorob: „Respirační choroby patří k hlavním příčinám úmrtí na světě a jejich výskyt stále stoupá. Podle WHO bylo ze všech 50,5 milionu úmrtí v roce 1990 plných 9,4 milionu způsobeno právě respiračními chorobami…

V roce 2020 pak bude ze 68 milionů úmrtí připadat 11,9 milionu na chronickou obstrukční plicní nemoc (COPD), zápal plic, rakovinu plic nebo tuberkulózu (TBC).

Evropa je na tom jen o málo lépe než zbytek světa. Respirační choroby se co do úmrtnosti, incidence, prevalence a nákladů řadí na druhé místo (za choroby kardiovaskulární). V některých zemích, jako je Velká Británie, jsou již dnes hlavní příčinou úmrtí.

Evropská bílá kniha o plicních chorobách, kterou v roce 2003 vydaly Evropská respirační společnost a Evropská plicní nadace, přinesla vůbec poprvé epidemiologické údaje pro celé spektrum plicních onemocnění, shromážděné ze všech evropských zemí.

Poskytuje tak podrobný přehled o vývoji plicních chorob v Evropě, včetně údajů o chorobnosti, úmrtnosti a nákladech.

Z Bílé knihy jsme se dozvěděli velmi mnoho. Například: úmrtnost na rakovinu plic se v letech 1960 až 1989 u mužů v některých západoevropských zemích, jako jsou Norsko nebo Švýcarsko, lehce snížila, zatímco u žen v téměř všech evropských zemích stále stoupá.

Prevalence COPD, která je diagnostikována zejména u kuřáků a bývalých kuřáků, se pohybuje od 2000 na sto tisíc obyvatel až po více než 10 000, přičemž úmrtnost kolísá mezi 25 až 75 případy na sto tisíc obyvatel.

Plicní choroby nicméně nesouvisejí pouze s kouřením. Klíčovou roli hrají rovněž genetické vlivy spolu s nutričními a environmentálními faktory či chudobou. Předpokládá se však, že podíl COPD na celkové úmrtnosti bude narůstat, stejně jako podíl rakoviny plic a TBC.

V případě TBC jsou epidemiologické údaje nejúplnější, a to díky monitorovacímu systému, který byl vyvinut ve všech evropských zemích.

Zatímco incidence a úmrtnost na TBC v západní a střední Evropě je stabilní nebo klesá, ve východní Evropě se oba ukazatele vzhledem ke zhoršující se úrovni zdravotnictví v posledním desetiletí zvýšily.

Zápal plic zůstane v Evropě i nadále významnou příčinou úmrtí. Jeho incidence se v současné době pohybuje mezi 250 a více než 1000 případy na sto tisíc obyvatel, úmrtnost pak kolísá mezi 15 a 45 případy na sto tisíc obyvatel.¨

V posledních desetiletích se začíná stále více rozšiřovat astma, které postihuje 2 až 20 % dětí v celé Evropě a 5 až 10 % dospělých v Evropě západní.

Hlášené míry úmrtnosti se v tomto případě velmi liší, přičemž nejvyšší úmrtnost je v Portugalsku: více než osm případů na sto tisíc obyvatel.

Údajů o dalších respiračních chorobách je málo. Incidence i prevalence intersticiálních plicních onemocnění se do značné míry liší.

Prevalence chorob souvisejících se spánkem, u nichž existují dostupné údaje pouze z několika západoevropských zemí, činí méně než 1000 případů na sto tisíc obyvatel ve Francii, ale více než 5000 případů na sto tisíc obyvatel ve Švédsku.

Dostupná data o incidenci cystické fibrózy, nejvýznamnější dědičné plicní choroby, pak kolísají mezi pěti a deseti případy na sto tisíc obyvatel.

Kde respirační onemocnění zabíjejí nejčastěji? Podle údajů shromážděných v Bílé knize je věkově standardizovaná úmrtnost nejvyšší v Kyrgyzstánu, kde činí 165 případů na sto tisíc obyvatel, a nejnižší v Rakousku (30 případů).

Evropský průměr činí 65 a průměr v zemích Evropské unie 57. Jedna z nejvyšších úmrtností byla zaznamenána v Irsku a ve Velké Británii – 120, respektive 105 případů -, zatímco ostatní západoevropské a většina středoevropských zemí zůstávají pod uvedeným průměrem.

Se stoupající incidencí plicních onemocnění stoupají i náklady. Celková roční finanční zátěž plynoucí z respiračních chorob se v Evropě v současnosti pohybuje kolem 100 miliard eur, přičemž téměř polovinu této částky představují náklady spojené s COPD, za níž následují astma, zápal plic, rakovina plic a TBC.

Hospitalizační péče představuje pouhou špičku ledovce: spolyká 17,8 miliard eur ročně. Překvapivé je, že počet dní strávených v nemocnici je v západní Evropě vyšší než v Evropě střední a východní (11,1 dne ročně oproti 7,2 dne ročně na sto tisíc obyvatel), zatímco průměrné denní náklady na hospitalizační péči jsou v západní Evropě téměř desetkrát vyšší (310 oproti 32 eurům).

Mezi další náklady patří ambulantní péče (9,2 miliardy eur), spotřeba léků (6,7 miliard eur) a náklady spojené s úmrtností a rehabilitací (20 miliard eur).

Zdaleka nejvyšší nákladovou položku, jejíž výše se odhaduje na 48,3 miliard eur, však představují nepřímé náklady v podobě poklesu produktivity.

Celkový počet pracovních dnů zameškaných v důsledku respiračních onemocnění činil v západní Evropě 66,2 dne na sto tisíc obyvatel – což byl více než čtyřnásobek hodnoty 15,4 dne v Evropě střední a východní.

S pracovními dny je to přitom stejné jako s hospitalizační péčí: vzhledem k vysoké produktivitě v západní Evropě se náklady zvyšují.

Jelikož jsou plicní onemocnění tak významná, musejí se posílit preventivní opatření, včasná detekce a léčba. K tomu je třeba nejen zlepšit přímou péči o pacienta, ale také základní a klinický výzkum i vzdělávání a výcvik.

V Evropě jsou propastné rozdíly v počtu specialistů na respirační choroby, stejně jako v počtu vědeckých pracovníků na univezitní úrovni. Počet plicních lékařů na sto tisíc obyvatel činí ve Velké Británii pouhých 0,8, zatímco v Řecku je to 10,4 a evropský průměr dosahuje hodnoty 3,2.

Totéž platí i o respirační medicíně na univezitní úrovni, kde evropský průměr činí 0,06 na sto tisíc obyvatel, ale přitom se pohybuje v rozpětí od 0,04 v Polsku, Rusku, Rumunsku, Rakousku, Německu a Velké Británii po více než 0,08 na sto tisíc obyvatel v Norsku, Finsku a Irsku.

Vzhledem k rozsahu lidských i ekonomických nákladů by se zvládnutí plicních chorob mělo stát ve všech evropských zemích v jedenadvacátém století vysokou prioritou

Robert Loddenkemper je vedoucím lékařem na Ústřední klinice Emila von Behringa a profesorem medicíny na Charité-Universitätsmedizin v Berlíně. V letech 1998-1999 působil jako prezident Evropské respirační společnosti.

Robert Loddenkemper, Ekonom

Ohodnoťte tento článek!