Nemocniční mikroby jsou často odolné proti antibiotikům

Helena Šrámová ze Státního zdravotního ústavu se nemocničními nákazami zabývá řadu let. Je také soudní znalkyní v případech, kdy pacient žaluje nemocnici, že se v ní nakazil. hn: Kvůli kterým chorobám se lidé nejčastěji soudí?…

Helena Šrámová z centra epidemiologie a mikrobiologie Státního zdravotního ústavu v Praze upozorňuje

Praha – „Pacient si myslí, že když mu hnisá operační rána, může za to infekce, která se mu do ní dostala při převazu. Omyl, už při operaci mu tam vnikl mikrob z nedostatečně sterilního prostředí,“ říká Helena Šrámová ze Státního zdravotního ústavu. Nemocničními nákazami se zabývá řadu let. Je také soudní znalkyní v případech, kdy pacient žaluje nemocnici, že se v ní nakazil.

hn: Kvůli kterým chorobám se lidé nejčastěji soudí?

Patří k nim především žloutenka typu B a C. Pokud jde o hepatitidu, ročně vypracuji tak tři čtyři posudky. Žloutenka typu A stejně jako chřipka, spála, spalničky jsou takzvané nespecifické nemocniční nákazy. Pacient se jimi může nakazit v nemocnici, ale i kdekoli jinde, třeba doma, ve škole. Pak jsou specifické nemocniční nákazy. Ty mohou vzniknout pouze v nemocnici.

hn: Říkáte, že ty „pravé“ nemocniční nákazy nemohou vzniknout nikde jinde než v nemocnici…

Ano, jedině při ošetření nebo vyšetření pacienta ve zdravotnickém zařízení. Nákaza se může dostat do organismu třeba injekcí, infuzí a samozřejmě při operaci, nebo také pomocným dýchacím přístrojem či vyšetřovacími aparáty. Ty jsou dnes často technicky neuvěřitelně náročné a dezinfekce se u nich těžko zvládá.

hn: Riziko infekce je tedy třeba u bronchoskopie, gastroskopie?

Je u všech vyšetřovacích metod, při kterých lékař „sahá“ přístrojem do sterilních tělních dutin. Moderních přístrojů není často tolik, kolik by bylo potřeba, protože jsou drahé. Čekárna je přitom plná pacientů, kteří potřebují vyšetřit. Takže může dojít k lidskému selhání, přístroj se nedezinfikuje, jak by měl.

hn: O tom se veřejně příliš nehovoří…

Řekla bych, že i ve zdravotnickém světě se to dost ignoruje, když použiji slabší výraz. Domnívali jsme se, že když vzniklo tolik zdravotních pojišťoven, budou mít zájem, aby zbytečně neplatily. Že vyvinou určitý tlak na zdravotnická zařízení, aby se této problematice věnovala daleko intenzivněji. Musím však říci, že náš předpoklad zatím nevyšel. Pojišťovny léčbu nemocničních nákaz platí, revizní lékaři se v tomto oboru ani neškolí.

hn: Naposledy se dělaly studie výskytu nemocničních nákaz v roce 1991. Tehdy jste zjistili, že se jimi průměrně nakazí šest procent pacientů. Ve kterých odděleních jste jich objevovali nejvíc?

Samozřejmě tam, kde se operuje. Chirurgie vycházela na čtrnáct procent, urologie na třicet procent, gynekologie a ortopedie na sedm. Systémy v lidském těle mají vlastní mikroflóru. Ať už jde o zažívací ústrojí, močové, či dýchací. Může se stát, že třeba mikrobi, kteří nevadili v zažívacím aparátu, se operačním zásahem dostanou do jiného systému, kde začnou škodit. Pokud například proniknou do dýchacího aparátu – což se může stát třeba u pacientů dlouhodobě napojených na respirační techniku – způsobí zápal plic.

hn: Tyto nemoci jsou prý obtížně léčitelné…

Jejich léčba je skutečně velice těžce zvladatelná. Nepomáhají příliš ani antibiotika. Tyto specifické nákazy jsou totiž vyvolány nemocničními kmeny mikrobů. A ty mají jednu hroznou vlastnost: Jak cirkulují po zdravotnickém zařízení a jak „kolonizují“ pacienty a předměty, získávají odolnost na antibiotika a dezinfekční prostředky, které se na odděleních používají. Proto je důležité při léčbě antibiotika střídat. A střídat i dezinfekční prostředky. Pokud jsou mikrobi rezistentní, těžko se léčbou zvládnou a pacient s nemocniční nákazou zemře.

hn: Co musí personál nemocnice dělat, aby těmto nákazám zamezil?

Musí proti nim postavit dezinfekční, sterilizační bariéru. Musí si mýt ruce po každém pacientovi, na kterého sáhne. Musí zásadně používat sterilní předměty, nejlépe na jedno použití. Pacient má mít svůj teploměr, svoji podložní mísu. Výskyt nemocniční nákazy by měla nemocnice pozorně sledovat a dodržování správného nemocničního režimu kontrolovat. Nedávno jsme vydali publikaci, jaká opatření jsou nutná, aby těchto nákaz vznikalo co nejméně.

hn: Jaká je situace v zahraničí?

Tam je boj s nemocničními nákazami v rukou především středního zdravotnického personálu. Jsou i sestry speciálně určené na jejich sledování a likvidaci. I moderní nemocnice, které skutečně striktně dodržují všechny zásady, ale přiznávají, že nemocniční nákazy kvůli stále větší náročnosti používaných přístrojů asi nikdy zcela nevymizí.

Ivana Kněžínková, Hospodářské noviny, 18.4.2002

Nemocniční mikroby jsou často odolné proti antibiotikům
Ohodnoťte tento článek!