Nevybraná dovolená může podrazit zdraví

„Jedno platí pro všechny: dovolenou potřebuje každý a měl by si ji v kalendářním roce vybrat. Od toho dovolená je,“ říká profesor Jiří Raboch, předseda České psychiatrické společnosti…

Začíná doba dovolených. Jezdíme na chaty, chalupy, k moři. Chceme se zrekreovat, získat nové síly. Umíme to? Umíme vychutnat dovolenou tak, abychom skutečně „dobili baterky“? A jaká dovolená je vůbec nejlepší: 14 dní vcelku, nebo měsíc, anebo každý měsíc tři dny?

„To je rozdílné, podle toho, jací jsme. Jedno však platí pro všechny: dovolenou potřebuje každý a měl by si ji v kalendářním roce vybrat. Od toho dovolená je,“ říká profesor Jiří Raboch, předseda České psychiatrické společnosti. Dodává, že dovolená nemá být moc krátká, ani moc dlouhá, má prostě člověku sedět na míru. „Když je krátká, z prostředí nevypadneme a neodpočineme si. Někdo říká, že první týden pořád ještě uvažuje, co bylo v práci. Druhý týden se uvolní a třetí týden již přemýšlí, co v práci bude. Dovolená by tedy měla trvat minimálně 14 dní, ale je to přísně individuální,“ říká profesor Raboch. Klinický psycholog Josef Maršálek soudí, že dlouhodobě nevybraná dovolená podrazí naše zdraví a může nastartovat i některé nemoci, jako je vysoký krevní tlak, vysoký cholesterol a podobně. „Je to časovaná bomba a někteří lidé reagují na stres právě hypertenzí. Pokud si dovolenou nevyberou, mohou počítat se zvyšujícími se zdravotními komplikacemi,“ říká Maršálek. S tím trochu polemizuje docent Richard Češka, prezident České společnosti pro aterosklerózu: „Člověk, který dlouhodobě pracuje ve stresu a pak najednou vysadí, může onemocnět. Dokonce jsou známy případy, kdy dostal infarkt a zemřel,“ uvedl Češka. Podle něj jednoznačná odpověď na otázku, jak dlouho by měla trvat dovolená, není. „Správné by bylo najít si programově čas na aktivní dovolenou. Vynucená dovolená, například když rodina dá muži takříkajíc nůž na krk a on na dovolenou jet musí, může vést ke zhoršení zdravotního stavu.“

Správný šéf na dovolenou i pošle

Ve starší generaci je ještě zakořeněno, že věrnost podniku se posuzuje podle toho, zda si zaměstnanec vybere dovolenou, nebo ne. „To už dávno neplatí. Naopak, trend je přesně opačný. Moudrý vedoucí nejenže hlídá, aby si všichni dovolenou vybrali, ale pokud se tak nestane, sám je na ni pošle,“ vysvětluje pražský soukromý internista doktor Václav Ludvík. Změna prostředí podle něho každému prospěje, protože jde o celkové uvolnění organismu. Přemíra práce bez odpočinku je nejlepší cesta k vysokému krevnímu tlaku, žaludečním vředům, vysokému cholesterolu a dalším nemocem. Proto podniky dbají na to, aby si jejich zaměstnanci dovolenou vybírali. „Odpočatý pracovník je výkonnější pracovník. Trend ve světě je tedy brát si dovolenou vícekrát v roce, a ne jednorázově,“ říká doktor Ludvík. S tím souhlasí i profesor Raboch. „Je stále více lidí, kteří zhruba po dvou měsících musí na týden vypadnout z pracovního procesu, aby dobyli své baterky. Někdo dává přednost dovolené v létě – a těch je většina – jiní na jaře nebo na podzim,“ soudí profesor Raboch. Doktor Ludvík k jeho názoru říká, že organismus si lépe odpočine na jaře a na podzim, ale kvůli k dětem si většinou vybíráme dovolenou v létě. „Až dospějeme k několika dovoleným v roce, pak své baterky dobijeme lépe,“ soudí Ludvík. Doktor Miloslav Kalaš, internista pražské Nemocnice Na Homolce, k tomu dodává, že člověk by měl poslouchat své tělo. „To reaguje podle základních přírodních zákonů, ale my s ním zacházíme neopatrně.“ Kalaš tvrdí, že když se nám chce spát, máme jít spát, když se nám chce odpočívat, máme odpočívat. „Tělo samo nám řekne, co chce, a měli bychom ho poslechnout. To mnohdy nedokážeme,“ říká Kalaš. Všichni lékaři se shodují, že recept na dobrou dovolenou nikomu dát nemohou a vlastně ani neexistuje. Jednomu vyhovuje dovolená u moře, druhému třeba na chatě, třetímu doma v posteli s haldou knížek. „Na dovolené bychom si měli odpočinout a dělat to, na co třeba celý rok nemáme čas. Když to dokážeme, pak nám taková dovolená pomůže a budeme se cítit fit,“ říká profesor Raboch.

Václav Pergl, Právo, 4.7.2002

Ohodnoťte tento článek!