Noční můrou současné medicíny je takzvaná polyterapie

V loňském říjnovém čísle renomovaného časopisu Geriatric Times (2000, 1:3) se zamýšlí Dr. Maura Conryová nad fenoménem, který se dnes stává pro lékaře i nemocenské pojišťovny doslova „noční můrou“. Jde o tzv. polyterapii, tedy jev, kdy – zvláště starší lidé – užívají množství medikamentů, které se svými léčebnými účinky nejen překrývají, ale vzhledem k často protichůdnému nebo dokonce přímo neslučitelnému působení mohou pacienta přivést v lepším případě na nemocniční lůžko…

v horším pak způsobit i smrt. Vzhledem k závažnosti tohoto problému i u nás pohotově otiskl podstatnou část článku s vlastním komentářem také měsíčník odborného fóra lékařů a farmaceutů Medicína (10/VII, 2000).

Z aktuálních statistických údajů (ASCP, 2000) vyplývá, že v USA staří lidé využívají 30 % předepsaných a 40 % volně prodejných léků, užívaných celou populací. Téměř třetina (28 %) všech hospitalizací je zapříčiněna chybami v užívání léků – 95 % z těchto případů lze předpovědět, 66 % lze předejít. Následkem špatného užívání léků umírá ročně více než sto tisíc lidí. Tento problém je v současnosti již pátou nejčastější příčinou poruchy zdraví u starých lidí, po srdečních vadách, rakovině prsu, vysokém krevním tlaku a zánětu plic. Znamená to 8,7 milionů přijetí do nemocnic – s náklady přes 76,6 miliard USD ročně(!).

Tolik statistika! Z pohledu lékařů představuje polyterapie značné ztížení práce. Není výjimkou, že do ordinací přicházejí lidé, užívající více než patnáct různých léků. Pak je obtížné určit, zda pacientovy problémy vyplývají z vlastního aktuálního onemocnění, nebo právě z užívání těchto preparátů. Dalším problémem, se kterým se lékař může v každodenní praxi setkat, je to, že pacient před návštěvou jeho ordinace „pobýval“ u několika dalších odborníků. Je velmi pravděpodobné, že každý z nich mu cosi předepsal, a pacient nejen že tento fakt dále nesděluje, ale naopak jej často záměrně tají. Pak může dojít k předepsání zbytečného léku, či dokonce preparátu, jehož kombinace s původně předepsaným lékem jiným lékařem je kontraindikována – může se stát, že právě užívání neznámého léčiva úspěšně „simuluje“ příznaky reálně neexistující choroby. A lékař s vynaložením veškeré snahy léčí… co vlastně? Na druhé straně by měl lékař u staršího pacienta vždy velmi pečlivě dbát na to, zda mu správně porozuměl. Příbalové letáky nemusí vždy každý pochopit.

Návrh řešení, jak se dostat z této tristní situace ven, shrnula autorka studie do šesti bodů:

1. Spočítejte počet léků, které právě užíváte. Pokud je jich více než šest, konzultujte vždy svého lékaře.

2. Pokud souběžně navštěvujete více lékařů, zvolte si jednoho jako „dohlížitele“ nad užívanými léky včetně těch, předepsaných jeho kolegy.

3. „Zdraví prospěšné“ přípravky alternativní medicíny, různé potravinové doplňky a rostlinné preparáty konzumujte s nejvyšší opatrností, o jejich užívání vždy informujte svého lékaře. Krásně zabalené „léky“ s poutavými texty, poukazujícími na „významně prospěšný účinek na zdraví jedince“, se stávají pro mnohé starší lidi doslova smrtelnou pastí. Často nepodléhají běžným schvalovacím řízením, jejich účinnost není mnohdy objektivně prokázána a bezpečnost nejistá.

4. Pokud existují, využívejte vzájemně komunikující poradenské služby poskytované zdarma na internetu (doufejme, že se jich brzy dočkáme také v ČR). Zadáte-li názvy momentálně užívaných léků a přípravků, „elektronický odborník“ vám poradí vhodné kombinace a vyloučí nepřijatelné i zdraví škodlivé.

5. Přes zdánlivou výhodnost nekupujte léky mimo lékárnu v supermarketech, u benzinových pump či po internetu (Pharma Market). Ideální stav je návrat do „starých časů“, kdy měl každý z pacientů i „svého“ lékárníka. Ten věděl, co ten který zákazník užívá, takže byl schopen pomoci kvalifikovanou radou.

6. S předchozím bodem souvisí návrh – možná klíčový, aby zdravotní pojišťovny či příslušná ministerstva nalezly mechanismy, jak finančně motivovat lékárníky, aby měli zájem nikoli na množství prodaných léků, ale na zdraví „svého“ pacienta, a pacienta, aby navštěvoval pouze „svého“ lékárníka (klientské slevy již někde existují).

Jaký závěr najdeme v redakčním komentáři našeho periodika? Již také u nás lze volně prodejné léky nakupovat mimo lékárny. Co je však výhodou pro člověka vzdělaného v medicíně, nemusí být přínosem pro – zejména starší – laiky. Není třeba vymýšlet žádné novoty. Odedávna platí, že každý lékař by měl dbát na to, aby si získal důvěru svého pacienta. Poté lze navázat natolik upřímnou vzájemnou komunikaci, která zaručí, že pacient odejde z ordinace vždy dobře informován.

(tes), Plzeňský deník, 21.04.2001

Ohodnoťte tento článek!