Nový orgán se usmířil s tělem

Titulní obrázek

Samuel Strobel vyvíjí už pětadvacet let metodu transplantace, po které by organismus přijal cizí orgán bez výhrad a pacient by nemusel užívat léky na utlumení imunitní obrany. Pokusy na zvířatech dopadaly tak dobře, že se Strobel rozhodl odzkoušet postup na prvních pacientech…

Lékařům se podařilo přimět imunitní systém pacienta k tomu, aby neodmítal transplantovanou ledvinu. Klíčovou roli hrála kostní dřeň.

Larry Kowalski se narodil jen s jednou ledvinou. I ta mu začala v sedmačtyřiceti letech selhávat. Naštěstí jeho bratr souhlasil s tím, že mu ledvinu daruje. Testy dopadly na výbornou. Bratrova ledvina se pro Larryho ideálně hodila.

I tak měl ale Larry vyhlídku, že bude až do konce života užívat léky, které tlumí imunitní obranu. S výjimkou jednovaječných dvojčat není shoda orgánů nikdy dokonalá. I drobné rozdíly mohou rozdráždit imunitní obranu příjemce natolik, že na transplantovaný orgán zaútočí.

Larry věděl, že užívání léků potlačujících imunitní obranu s sebou nese i určitá rizika. Můžou mu například postupem času poškodit transplantovanou ledvinu. Ukonejšený imunitní systém nemusí dost razantně reagovat na vpád virů nebo bakterií. Snížená je i jeho schopnost rozeznat vznikající nádory. Larry Kowalski měl štěstí.

Díky Samuelu Strobelovi ze Stanford University School of Medicine léky na potlačení imunity užívat nemusí. Strobel vyvíjí už pětadvacet let metodu transplantace, po které by organismus přijal cizí orgán bez výhrad a pacient by nemusel užívat léky na utlumení imunitní obrany.

Pokusy na zvířatech dopadaly tak dobře, že se Strobel rozhodl odzkoušet postup na prvních pacientech. Patřil k nim i Larry Kowalski. Lékaři nejprve narušili Kowalskému jeho vlastní imunitní systém ozařováním a léky. Pak mu transplantovali ledvinu. Zároveň pacientovi transplantovali i buňky bratrovy kostní dřeně. Strobel doufal, že se bratrova kostní dřeň uchytí v Larryho těle a vyrobí buňky imunitního systému, pro které transplantovaná ledvina nebude cizí. A povedlo se.

Larry Kowalski se po transplantaci rychle zotavil a za tři měsíce už zase chodil do práce. Zpočátku užíval léky na potlačení nežádoucích reakcí imunitní obrany, ale pak pod kontrolou lékařů jejich dávky postupně omezoval. Po půl roce už léky vůbec neužíval a přitom neměl žádné problémy. Larryho imunitní systém nyní obsahuje polovinu bratrových buněk a ty už déle než dva roky zajišťují smír mezi tělem a transplantovanou ledvinou.

„Urazili jsme hodně dlouhou cestu, než jsme dospěli k první klinické zkoušce, která někomu pomohla,“ shrnul čtvrtstoletí tvrdé práce Strobel.

Zdaleka ne všichni Strobelovi pacienti ale měli takové štěstí. Stejné proceduře se podrobilo dalších šest lidí. Ani u jednoho se nepovedlo dosáhnout stavu, kdy by mohli úplně vysadit léky na tlumení imunitní obrany.

Záhadné „fúze“ imunitních systémů Prestižní lékařský časopis New England Journal of Medicine přináší se zprávou o případu Larryho Kowalského ještě dva články, které jsou rovněž velkým příslibem pro pacienty s transplantovanými orgány.

Tým Davida Sachse z bostonské Massachusetts General Hospital transplantoval pěti pacientům spolu s ledvinou i kostní dřeň. Ve všech případech byla shoda mezi dárcem a příjemcem orgánu podstatně menší než u bratrů Kowalských. Přesto se čtyři pacienti dočkali toho, že nemusejí po operaci užívat léky na potlačení imunitní obrany.

Úspěch Sachsova týmu provází záhada. Pacienti neprodukují v kostní dřeni buňky dárce.

Ty se objevily v jejich těle jen krátce po operaci a pak zmizely. Navodily však toleranci k transplantované ledvině, která přetrvává.

Zajímavá je i třetí studie australských lékařů vedených Michelem Stromonem z univerzity v Sydney. Ti transplantovali devítileté dívce játra. Imunitní systém pacientky byl tak oslabený chorobou, že jej brzy zcela nahradily buňky pocházející z transplantovaných jater. Díky tomu mohla dívka přestat s užíváním léků pro potlačení imunitní obrany.

Jaroslav Petr, Lidovky.cz

Ohodnoťte tento článek!