Odmítnutí ošetření z důvodu špatné hygieny pacienta

lékařka, pacienti, čekárna, praktik

„Pracuji jako praktická lékařka pro dospělé a denně se setkávám s pacienty, jejichž hygienický stav je neúnosný. Mohu v tomto případě odmítnout ošetření?“ ptá se čtenářka Zdravotnictví a medicína.

Odpovídá JUDr. Pavel Zajíc

Stručná a jednoznačná odpověď na Vaši otázku zní, že lékař není oprávněn odmítnout ošetřit pacienta, jehož hygienický stav je neúnosný.

Bližší právní odůvodnění výše uvedené odpovědi je pak následující:

Zákon o péči o zdraví lidu umožňuje občanům (s výjimkou osob ve vazbě a ve výkonu trestu odnětí svobody) volbu lékaře.

Rovněž zákon o veřejném zdravotním pojištění dává pojištěnci právo na výběr lékaře a zdravotního zařízení, kteří jsou ve smluvním vztahu k příslušné zdravotní pojišťovně. Naopak zvolený lékař může dle zákona o veřejném zdravotním pojištění odmítnout přijetí pojištěnce do své péče pouze tehdy, jestliže by jeho přijetím bylo překročeno jeho únosné pracovní zatížení tak, že by nebyl schopen zajistit kvalitní zdravotní péči o tohoto nebo ostatní pojištěnce, které má ve své péči.

Jiná vážná příčina, pro kterou zvolený lékař může odmítnout přijetí pojištěnce, je přílišná vzdálenost místa trvalého nebo přechodného pobytu pojištěnce pro výkon návštěvní služby. Míru únosného pracovního zatížení a závažnost příčiny pro nepřijetí pojištěnce do své péče posuzuje zvolený lékař. Lékař však nemůže odmítnout pojištěnce ze stanoveného spádového území

a v případě, kdy se jedná o neodkladnou péči. Každé odmítnutí převzetí pojištěnce do péče přitom musí být lékařem pojištěnci písemně potvrzeno.

Lékař nemůže říci ne

Z výše uvedeného je zřejmé, že odmítnout zdravotní péči pojištěnci lze jen v době, kdy pojištěnec žádá o přijetí do péče konkrétního lékaře. Naopak lékař nemůže odmítnout poskytnout zdravotní péči pojištěnci, kterého již do své péče přijal.

Souhrnně tak lze konstatovat, že právní předpisy prakticky nedávají lékaři právo odmítnout zdravotní péči z jakéhokoli důvodu; lékař musí ošetřit i podnapilého, agresivního či hygienicky zanedbaného pacienta.

Osobně považuji tento vztah za zvláštní projev převahy práv pacientů nad lékaři. Své by o těchto situacích mohli asi dlouho vyprávět lékaři pohotovostní služby nebo posádky rychlé zdravotnické pomoci, kteří jsou nezřídka terčem napadení ze strany podnapilých či agresivních pacientů.

Ohodnoťte tento článek!