Osm z deseti nových léků nezaplatí ani svůj vývoj

David Stout odmítá kritiku farmaceutických firem. Říká, že zisky a ochrana duševního vlastnicví jsou důležitým motivačním faktorem. Podle něj si ale firma GlaxoSmithKline (GSK) zároveň uvědomuje svoji sociální odpovědnost…

hn: Vaše společnost vyrábí léky proti AIDS. Není boj s touto nemoci frustrující? Bude vůbec někdy nalezen lék, který AIDS úplně vyléčí?

Tato nemoc byla identifikována před dvaceti pěti lety. Za tuto dobu jsme z choroby, která se považovala za rozsudek smrti, udělali něco, s čím lidé mohou žít relativně normální život. Myslím, že to je úchvatné. V jistém smyslu je to skutečně velmi frustrující virus – kvůli své schopnosti mutovat je obtížně léčitelný. Ale bylo vyvinuto tolik sloučenin, které nemoc potlačují, že za pětadvacet let je to úspěch.

hn: Proti AIDS i jiným chorobám se používají generické přípravky, tedy kopie léku. Cítíte se ohroženi touto konkurencí?

Necítíme se ohroženi. Pokud ale nebude chráněno duševní vlastnictví, motivace firem vyrábět nové léky zmizí. HIV je asi nejlepší příklad. Získává rezistenci proti lékům, takže jsou stále potřeba nové. Musíme najít rovnováhu – jak dostat léky k lidem, kteří si je mohou dovolit, a k těm, kteří si je dovolit nemohou. Jako dominantní světový výrobce léků proti HIV/AIDS si uvědomujeme svoji roli. Od roku 2000 jsme schopni nabídnout takovou cenovou strategii, která lidem léky zpřístupní.

hn: I lidem v nejchudších rozvojových zemích? Ti jsou hlavním argumentem pro levná generika – pokud žijí za dolar na den, nemohou si kupovat drahé léky…

Problém rozvojových zemí je v tom, že lidé tam nemají přístup ke komplexní zdravotní péči. Jedna z nejhorších věcí, které byste mohl udělat, by bylo dát těmto lidem léky, aniž byste jim dal patřičné vědomosti. Přesné dodržování léčebných postupů je pro léčbu nezbytné, protože jinak si virus získá odolnost vůči lékům. Jsou státy, které se vydaly správnou cestou. Například Uganda plně využívá programy dostupnosti léků, jaké má mimo jiné GSK. Samozřejmě můžete vždycky tvrdit, že levná generika jsou řešení, ale nejsou. Řešením je společné úsilí vlád, výrobců léků, nevládních organizací a lékařů.

hn: Přesto řada lidí stále tvrdí, že zisky farmaceutických firem jsou přemrštěné, dokonce nemorální. Jeden z vatikánských kardinálů řekl, že farmaceutickým firmám chybí sociální cítění. Nezdá se, že máte příliš dobrý image…

Image je jedna věc, ale skutečnost je jiná. Farmacie přinesla lidstvu asi více dobrého než kterýkoliv jiný obor. Například ve Spojených státech se průměrná doba dožití od roku 1900 zvyšovala o jeden rok každé čtyři roky. To bylo z velké části díky pokrokům ve farmacii. Musela tu být nějaká motivace vyvíjet nové léky. Co se týče zisků: uvedení jednoho nového léku na světový trh stojí mezi 800 milióny a 1,4 miliardy dolarů. Na jeden výrobek. A osm z deseti výrobků ani nezaplatí investice do svého vývoje.

„Pokud vám vyléčíme rakovinu,budete žít dost dlouho na to,aby vám onemocnělo srdce.Když vyléčíme srdce, dožijetese třeba cukrovky…„

hn: Ale přes vysoké náklady na výzkum jsou náklady farmaceutických firem na správu a odbyt mnohem vyšší než na vývoj. Ve vaší firmě je to asi 35 procent obratu. Nebyl by tady prostor pro úspory?

Na výzkum a vývoj utrácíme asi patnáct procent z našich tržeb, v celém odvětví se to pohybuje mezi třinácti a dvaceti procenty. Naše náklady na marketink a odbyt jsou obvykle do dvaceti procent. Ale co je důležité – myslím, že „odbytové náklady“ není ten správný výraz. Jsou v nich také náklady na vzdělávání. Ničemu neprospějete, když vyrobíte lék, ale neposkytnete lidem dostatečné informace o tom, jak ho užívat. Mohu uvést další čísla: odhaduje se, že v USA trpí cukrovkou asi osmnáct miliónů lidí. Ale jen u čtrnácti miliónů je diagnostikována, dvanáct miliónů je léčeno a asi jen čtyři milióny se skutečně vyléčí. A jedna z věcí, které jsou v našich „odbytových nákladech“, je vzdělávání pacientů tak, aby více diabetiků bylo diagnostikováno. Další část těchto prostředků je určena na vzdělávání lékařů, aby nemoc lépe léčili.

hn: Mluvíte o vzdělávání lékařů. V Itálii GSK čelí obvinění, že korumpovala tisíce lékařů, aby předepisovali její léky. I takové praktiky považujete za „vzdělávání“?

Především: co se píše v novinách a co se skutečně stalo, mohou být dvě odlišné věci. GSK má určitou celosvětovou obchodní politiku. Vychází z pravidel, se kterými jsme přišli v roce 2001 v USA. Ta vedla k přijetí etického kodexu pro celé odvětví v USA, který se nyní šíří i ve světě. Jeho těžištěm je péče o pacienta a vzdělávání pacienta a GSK v tento etický kodex pevně věří.

hn: Ta záležitost v Itálii se tedy vyřeší?

Problém v Itálii se datuje až do roku 1997. Tehdy jsem tam samozřejmě nebyl a nemohu vám říci, co se tam dělo. Osobně jsem začínal jako obchodní zástupce. Mým cílem bylo, aby mě lékaři ve své ordinaci rádi viděli. Abych jim přinášel nové informace o tom, jak lépe léčit pacienty. Díky tomu jsem uspěl a to je standard, který platí pro všechny naše obchodní zástupce.

„Akcionáři očekávají dividendy,takže naší hlavní motivací je zisk.Ale uvědomujeme si i svojisociální odpovědnost.“

hn: Dalším problémem, se kterým se vaše společnost potýká, je obvinění, že jste tajili nepříznivé účinky antidepresiva Paxil na děti…

To je předmětem žaloby vznesené generálním prokurátorem New Yorku. Kategoricky toto obvinění popíráme. Především je třeba zdůraznit, že není určen ani propagován pro léčbu dětí a adolescentů. Během posledních sedmi let jsme provedli několik studií Paxilu na dětech. Zkoumali jsme léčbu obsedantně-kompulzívní poruchy a paniky. U nich jsme získali příznivé výsledky. Zkoumání deprese je ovšem často velmi těžké i na dospělé populaci. Při první studii na dětech jsme měli smíšené výsledky, tak jsme provedli ještě další dvě. Výsledky jsme průběžně zveřejňovali. Ale ani tyto studie nám nedovolily lék předložit americkému úřadu pro kontrolu léčiv. Takže nebyl schválen pro použití u dětí.

hn: Jak vidíte budoucnost odvětví? Odborníci očekávají po spojení Sanofi/Aventis další fúze…

Jsem v oboru už dvacet osm let a fúze tu v minulosti vždy byly. GSK vznikla postupně z firem SmithKline Beecham, Glaxo a Wellcome. Někdy jsou za fúzí strategické důvody. Například se firmy snaží posílit svoji pozici v některém regionu. To byl případ firmy SmithKline, která neměla silné postavení v Evropě, a Beecham zase nebyl silný v USA. Dalším důvodem může být výzkum, jako u fúze s Glaxo Wellcome. Jejím důvodem bylo poznání, že existující organizace výzkumu nefunguje efektivně. Ale pokud chcete být malá firma, můžete být malí. Fúze a akvizice se také dějí z finančních důvodů. Spojená firma zkrátka může fungovat levněji než dvě, což akcionáři uvítají. V minulosti se děly všechny tyto tři typy fúzí a myslím, že se budou dít i v budoucnu.

hn: Má GSK v plánu koupit některou ze středoevropských firem, jako je Zentiva nebo Krka?

Nemohu komentovat, co chystáme v oblasti akvizic. Obecně vzato, nezajímáme se o výrobce generik. Zakládáme svoje aktivity na výzkumu. Vybrali jsme si některé výrobce, se kterými spolupracujeme, když našim výrobkům vyprší patentová ochrana. Ale nemáme potřebu tyto společnosti vlastnit.

hn: Zmínil jste vypršení patentů – snažíte se nějak prosazovat, aby patentová ochrana byla delší?

Myslíme si, že patenty nejsou právo, je to privilegium. Výsada udělená někomu za jeho aktivitu. Pokud ale máme určité duševní vlastnictví, tak je na nás, abychom přicházeli s inovacemi. Problém s farmaceutickým průmyslem, na rozdíl od mnoha jiných odvětví, je v tom, že o patent žádáme, když začínáme na výrobku pracovat. Ale ten výrobek bohužel v průměru nezačneme prodávat dříve než za deset let. Takže doba, po kterou můžeme získávat zpět vložené náklady a dosahovat zisku, představuje desetileté okno. Myslíme si, že to je spravedlivé. Jediné, co chceme, je, aby naše duševní vlastnictví bylo respektováno. Ve většině Evropy dnes exkluzivita dat trvá deset let. Ve vývoji léku nejsou největší náklady na vlastní objev nějaké molekuly ani její výrobu. Nejvíce peněz stojí klinické studie. A pokud jsme provedli tyto studie, tak bychom rádi měli data chráněná, aby je ostatní společnosti nemohly volně používat. Podobně je to s penězi, které jsme vložili do vzdělávání lékařů.

hn: Když se rozhodujete, na kterou nemoc zaměříte svůj výzkum, zvažujete nějak zisky, které vám vyvinutý lék přinese?

Výzkum je zajímavá věc. Obvykle nezačíná tak, že bychom si řekli: chceme mít lék na tu a tu nemoc. Začíná to na velmi základní vědecké úrovni, poznáváním toho, jak lidské tělo funguje. Jeden proces může mít důsledky pro mnoho různých nemocí. Například máme nějakou protizánětlivou látku. Ale záněty se vyskytují u pacientů s Alzheimerovou chorobou, osteoartrózou, cukrovkou, kardiovaskulárními chorobami… Pokud tedy najdeme nějakou látku, musíme stanovit, kde bude mít nejlepší účinky. Samozřejmě zjišťujeme, jestli je na trhu potřeba. Nemá smysl strávit deset let a utratit miliardu dolarů vývojem něčeho, co není přínosem.

hn: Takže o ziscích přemýšlíte hned od začátku?

Jsme akciová společnost a naši akcionáři očekávají dividendy, takže naší hlavní motivací je zisk. Ale jak už jsem řekl, uvědomujeme si i svoji sociální odpovědnost. GSK je jediná z velkých společností, která stále zkoumá všechny tři nemoci, které Světová zdravotnická organizace označila za největší zabijáky na světě. To je malárie, tuberkulóza a AIDS. A není těžké si uvědomit, že malárie a tuberkulóza nejsou příliš rozšířené v rozvinutých zemích, kde dosahujeme většiny zisků. Myslím že také stojí za zmínku, že jsme vyvinuli léky, které nejsou příliš komerčně zajímavé, ale to neznamená, že je nebudeme poskytovat. Albendazol, lék proti parazitům, představuje poměrně malý trh. Působí také proti nemoci známé jako elefantiáza. Zavázali jsme se, že během příštích dvaceti let poskytneme zdarma celkem miliardu dávek. Podává se jedna tableta ročně po dobu pěti let. Začali jsme s tím na Srí Lance, kde si celá země, pod vedením ministra zdravotnictví, v jeden den roku vezme svoji tabletu. Odhadují, že během těch pěti let tam ta nemoc zmizí.

hn: Velký podíl nových léků je objeven malými biotechnologickými firmami, nejsou ony budoucností odvětví?

Většina těchto firem nedělá kompletní výzkum, ale jen určitou část. Obvykle si od velké firmy nebo od univerzity koupí licenci na nějakou sloučeninu, provedou základní biologický výzkum a ověří, že lék je potenciálně účinný. Pak se dohodnou s některou z velkých firem, která vývoj dokončí a provede klinické zkoušky. V GSK jsme se tento výzkumný model pokusili napodobit. Máme velkou výzkumnou organizaci, která identifikuje a vyvíjí sloučeniny. Ale pak je nikomu neprodáme. Máme sedm organizací, jakoby malých biotechnologických firem. Každá z nich se zaměřuje na určitou terapeutickou oblast. Nakonec věc zase postoupí hlavní výzkumné organizaci. Takže starý model velkých výzkumných center jsme takto reorganizovali. Mluvili jsme o fúzích – firmy fúzovaly dvacet nebo třicet let, ale na trh stále přicházejí nové. Myslím, že úspěšné jsou ty malé i velké.

hn: Co kdyby zítra někdo vyléčil rakovinu, měli by obchodníci s léky radost?

Samozřejmě. Koneckonců, jsme největší výrobce vakcín, kterými předcházíme tomu, aby lidé vůbec kdy onemocněli. Dokud se rodí lidé, jsme na tom dobře. Délka života se prodlužuje a lidé stále používají léky, což zatěžuje státní rozpočty. Pokud vám vyléčíme rakovinu, tak budete žít dost dlouho na to, aby vám onemocnělo srdce. Když vyléčíme srdce, budete žít dost dlouho na to, abyste dostal cukrovku nebo něco jiného. Je ale dobré, že prodlužujeme životy a zdravotnictví jim dává vyšší kvalitu.

hn: Nelitujete někdy, že nepracujete ve výzkumu a nestojíte přímo u vědeckých objevů?

Myslím, že mám tu nejlepší kombinaci výzkumu i obchodu, v GSK stojím na rozhraní mezi nimi. Vystudoval jsem biologii, takže mám vědecké zázemí. Zapojuji se do přípravy nových výrobků, i když nejsem vědec v laboratoři. Podílím se na rozhodování o tom, které výrobky budeme vyvíjet a které ne. Mnoho lidí si myslí, že vědec přijde do laboratoře, smíchá dvě zkumavky a zvolá: „Heuréka, objevil jsem nový lék!“ Ve skutečnosti se těch dvou zkumavek dotknou tisíce rukou, takže nelze identifikovat jednotlivce, který něco objevil. Já spolupracuji se všemi těmito lidmi. Nakonec tak trochu slíznu smetanu, protože dostávám děkovné dopisy od pacientů. A to jsou ty nejlepší dopisy, jaké si můžete představit.

DAVID STOUT:
V GlaxoSmithKline, jejíž vedení sídlí v Británii, má David Stout na starosti farmaceutickou provozní činnost. Vzděláním je biolog a po celou svoji kariéru působí ve farmaceutickém průmyslu. Začínal jako obchodní zástupce u firmy Warner Lambert. Od roku 1979 prošel vzestupnou řadou funkcí ve společnosti Schering. V roce 1994 se stal prezidentem Schering Laboratories. Od roku 1996 působil v SmithKline Beecham, kde došel na post prezidenta pro farmacii na americkém trhu. Ve své současné funkci je rok a půl.
Firmy, které se v roce 2000 spojily do GlaxoSmithKline, vytvořily druhou největší společnost na světovém farmaceutickém trhu. Ta v loňském roce dosáhla tržeb ve výši 38,2 miliardy dolarů. Její zisk činil téměř osm miliard dolarů a meziročně tak vzrostl o dvacet šest procent. GSK vyrábí širokou škálu léčiv na předpis i volně dostupných přípravků, celkem přes čtrnáct set značek. Firma zaměstnává po celém světě sto tisíc lidí, šestnáct tisíc z nich jsou výzkumní pracovníci.

Aleš Tůma, Hospodářské noviny

Ohodnoťte tento článek!