Pracovní adresa: Allegheny General Hospital

Jen málo lékařů ze střední Evropy zamíří za prací do skandinávských zemí. Slovenský chirurg Miro Uchal má tříletou pracovní zkušenost z Norska, z centrální nemocnice ve městě Forde v oblasti Westlandet. Nyní pracuje jako rezident v nemocnici Allegheny General Hospital v Pittsburghu, kde bydlí společně se svou ženou a dvěma dětmi…

Díky dlouholetým pobytům v obou zemích může srovnávat. Pracovní podmínky lékařů v Norsku a ve Spojených státech mají svá pro a proti. V USA si zdravotník vydělá více peněz než v Norsku.

Má také více pracovních příležitostí – zaměstnávání cizinců nepodléhá omezením, které znají pracovníci ze zemí Evropské unie. Na druhou stranu nemá rozhodně tolik volného času a dovolené jako v Norsku.

Nemůže také počítat s takovými sociálními jistotami, které by měl ve skandinávských zemích. Musí být zároveň připravený na to, že kvalifikaci získanou „doma“, mu ve Spojených státech úřady neuznají.

Proč jste se rozhodl odjet právě do Norska? Uměl jste jazyk?

Rozhodla nabídka. Norové mi umožnili zajímavou práci v dobrých podmínkách. Na začátku pobytu vystačíte s angličtinou, každý vám rozumí. Noři umí velmi dobře anglicky, od uklízečky až po ředitele nemocnice. Pro přímý kontakt s pacientem i z hlediska legislativy je znalost alespoň jednoho ze skandinávských jazyků nevyhnutelná. Norština je také vyžadována tehdy, pokud jde o delší pobyt. To byl i můj případ, takže jsem musel skládat jazykové zkoušky. Chodil jsem každý den po pracovní době na intenzivní jazykový kurz.

Jak se k vám chovali norští lékaři? Byli ochotni sdílet své zkušenosti s nově příchozími lékaři, kteří jsou navíc cizinci?

Norsko je zemí, která zažívá boom imigrace. Jedním z důvodů je solidarita země – Norsko poskytuje azyl utečencům, zároveň je přitažlivé i z ekonomických důvodů. Norové jsou proto na cizince zvyklí. I já jsem zažil ze strany norských kolegů přátelské chování. Na pracovišti se všichni snaží co nejvíce odbourat stres, příjemné pracovní prostředí je nejdůležitější. Výměna informací je oboustranná a jakmile se nový lékař stane členem týmu, nemá problémy.

Mají Noři dostatek svých lékařů, nebo lákají do své země kvalifikované síly?

Lékařů je dlouhodobě málo. Vzhledem k rostoucím nárokům současného zdravotnictví nejsou tři norské univerzity schopné vychovat dostatečný počet lékařů. Mnozí studují v různých zemích Evropské unie. Nábor „hotových“ lékařů probíhá hlavně ve Švédsku a Dánsku. Země jsou si blízké díky společné historii, kultuře, jazyku a trhu práce. Lékaři z ostatních skandinávských zemí zastupují chybějící norské specialisty hlavně v letních měsících. V Norsku dostanou dvojnásobný až trojnásobný plat – závisí na tom, v jaké mizérii se daná nemocnice nachází. Jsou vítáni lékaři i ze zemí Evropské unie, hlavně z Německa a Holandska. Musí však umět norsky. Nejvíce jsou vítáni specialisté z oboru anestesiologie, otorinolaryngologie, kožní, oční. Chybí také praktičtí lékaři. Ti mají v Norsku velmi dobré finanční ohodnocení, nezřídka dvojnásobek platu lékaře v nemocnici.

Norsko se umisťuje spolu s ostatními skandinávskými zeměmi na předních příčkách nejméně zkorumpovaných zemí na světě. Jak řeší norští pacienti takové záležitosti jako jsou dlouhé čekací lhůty na operace a další situace, které jsou klasickým prostorem pro korupci?

Korupce v norském zdravotnictví opravdu není. Neexistuje systém „odměny“ za operaci, nekolují tašky. Zdravotnictví je řízené centrálně státem a všechno je přehledné a kontrolovatelné. I v Norsku jsou čekací doby na některé operace vzhledem k omezené kapacitě norských špičkových nemocnic dlouhé. U endoprotéz kyčelního kloubu mohou být až dva roky. Norské úřady ale řeší situaci tím, že pacientovi uhradí operace v Dánsku nebo Švédsku. Čekání v ambulancích neexistuje (ovšem kromě pohotovostní služby). Každý pacient je objednaný, je v počítači, je přijatý přesně na minutu. Když náhodou dojde ke zpožděnému přijetí pacienta o 15 – 30 minut, pacient je přijatý bez úhrady za ošetření. Za vyšetření se jinak platí paušál, a to 100 – 200 NOK (350 – 700 Kč).

Čeští lékaři, kteří odešli pracovat například do Německa, poukazují na to, že na kariérní postup si v německé nemocnici museli počkat o něco déle, než by čekali v české nemocnici. Měl jste také tento problém?

Něco podobného se může stát i v Norsku, Nor bude před cizincem upřednostněný. Spojené státy v tomto ohledu postupují úplně jinak. Je jedno, z jaké planety jsi a jakou máš barvu kůže. Jestli jsi dobrý a prorazíš, není cílů, které by byly nedosažitelné. Ve Spojených státech má každý šanci. Soukromému zaměstnavateli nikdo nemůže přikázat, koho má zaměstnat. Ekonomický tlak a zpětná vazba tady neuvěřitelně dobře fungují – z mého sociálního pohledu často až příliš tvrdě. Kdo je dobrý, přitáhne více pacientů, má vyšší cenu. Zdravotnictví je tady ve Spojených státech byznys jako každý jiný. Šéfové zdravotnických zařízení nemají žádné medicínské vzdělání. Řídí podnik zpoza stolu, veškeré parametry jsou čísla.

Liberálnější přístup amerických úřadů byl také jedním z důvodů, proč jste se rozhodl skončit v Norsku a odešel pracovat v USA?

Zlákaly mě obrovské možnosti Allegheny General Hospital v Pittsburghu, Pennsylvania, která patří ke dvaceti nejlepším nemocnicím v USA. Tato nemocnice nabídla velmi zajímavý chirurgický program. V Norsku nám vadilo podnebí (stále pršelo), místy až příliš velký klid a začal mi vadit stereotyp. A vůbec, USA byl vždy můj cíl. Teď začínám oceňovat některé výhody, které poskytovalo Norsko, ale to je myslím normální. Nikde není úplně tak, jak bychom si přáli.

Jaké zkoušky jste musel skládat pro získání registrace v Norsku a v USA?

V Norsku je nutné složit jazykovou zkoušku a zkoušku z klinických předmětů. Pracovní povolení je vystavené na základě potvrzení nabídky některé z norských nemocnic. To je třeba zařídit osobně. Když je zájem z norské strany, všechny byrokratické bariéry se lámou. Těžší je, když se člověk tlačí sám. Zkoušky v USA jsou oproti těm norským podstatně náročnější, jak vědomostně tak i finančně. Testy mají několik stupňů. Step 1basic science, Step 2 – clinical science exam, TOEFL, CSA – clinical skill assessment exam, Step 3 – computer based patient management exam. Absolvování některého z rezidentských programů je nevyhnutelné a trvá 2-5 i více let.

DÁLE ČTĚTE:
Americké zdravotnictví z pohledu pacienta
Jak se žije českému lékaři v USA?

Co tyto programy konkrétně obnášejí?

Jde o zkoušky potřebné k zařazení do tréninkového programu a k možnosti dostat licenci lékaře. Step 1 – anatomie, fyziologie, biochemie, statistika, psychologie, farmakologie, mikrobilogie. Step 2 – zkouška více klinicky zaměřená na všechny hlavní odbory medicíny – jako je chirurgie, interna, gynekologie, psychiatrie, pediatrie, ENT. Step 3 – závěrečná zkouška z managementu pacienta. Lékař navíc skládá tzv. Clinical Skill Assessment Exam (CSA), kde musí prokázat, že dovede komunikovat s pacienty, má profesionální přístup a umí určit diagnózu. Je to doslova divadlo. Najatí herci představují pacienta a hrají velmi věrohodně. Máte přesně vyměřený čas, během kterého musíte položit správné otázky a sepsat nález. Ještě před získáním CSA skládáte jazykový test TOEFL. Jako lékař musíte uspět alespoň na 80 procent.

Americké úřady vaší kvalifikaci neuznaly. To je běžné, že Spojené státy neberou vzdělání druhoatestovaného lékaře z Evropské unie?

Ve Spojených státech neuznají žádnou zahraniční praxi. Výjimku mají Kanaďané. Uznají univerzitu, pokud člověk splní počet výukových hodin. Školení musí uchazeč absolvovat

v akreditované nemocnici na území USA. Existují výjimky, například pro nositele Nobelovy ceny, apod. To se mně tedy zdaleka netýká. Osobně znám jeden abnormální případ. Šlo o uznávaného chirurga, vědce, který napsal přes 300 publikací, spolupracuje řadu let s americkými chirurgickými klinikami. I tak to ale stojí spoustu peněz (potřebujete právníka) a času (2-3 roky vyřizování po úřadech).

Takže zahraniční lékař začíná ve Spojených státech téměř od nuly. Vy pracujete v Allegheny General Hospital v Pittsburghu jako rezident. Co si má člověk pod tím pojmem představit?

Rezident je lékař po skončení lékařské fakulty. Rezidentura je vlastně trénink v oboru, který si absolvent vybral. Trvá 2-5 let, další možnosti specializace jsou označované jako fellowship.

Například v chirurgii trvá základní program pro všeobecnou chirurgii pět let v nemocnici, která je akreditovaná a poskytuje dostatečnou škálu výkonů. První rok je označován jako intership. Další dva roky pracuje lékař jako resident junior. Zodpovědnost roste s přibývajícími lety výcviku. Tzv. senior residents jsou velmi samostatní, řeší všechny případy ve spolupráci s „attending surgeon“. Rezidenti operují všechno, mají dlouhou pracovní dobu, mnoho povinností. Trénink je abnormálně náročný. Lékaři spí v nemocnici, musí být na telefonu, dohlíží na celý chod servisu. Dalším tréninkem se člověk může specializovat v rámci tzv. felowship tréninku (trvá 1-3 roky). Fellowship nabízí specializaci, pro některé odbory nutnou (například dětská chirurgie, cévní chirurgie). To také zvyšuje cenu chirurga na trhu. Dostat se do tohoto programu je těžké. Do nemocnice Allegheny General Hospital se ročně hlásí 800 -1200 lidí, kteří mají o rezidenturu zájem. Komise přitom vybere a pozve na interview zhruba 125 z nich. Program je však otevřený jen pro čtyři zdravotníky. Já pracuji jako rezident v rámci General Surgery Residency Program. Díky předchozí praxi bylo moje školení zkrácené na tři roky. To je maximum úlev, které je možné dosáhnout.

Celý článek najdete v tištěnýchZdraví.Euro.cz č.10

Iva Bláhová, www.Zdravi.Euro.cz

REAKCE ČTENÁŘŮ Zdraví.Euro.cz

Uživatel: MUDr.Erik Korba

Celkom ma zaujal clanok o skusenostiach Dr.Uchala zo zdravotnictvom v Norsku a USA. Mal som moznost pracovat s Dr.Uchalom v jednej nemocnici a sice este z doby ked bol primarom Chirurgickeho oddelenia NsP v Starej Lubovni na Slovensku. Ja som bol vtedy este zacinajuci anesteziolog. Vzdy bol velmi cielavedomy lekar, ktory po odbornej stranke na sebe velmi pracoval a do istej miery ma tiez inspiroval v mojej pracovnej kariere ked sa mi po praxi v NsP Stara Lubovna a Batovej krajskej nemocnici vo Zline podarilo ziskat miesto vo vyukovej scheme Royal College of Anaesthetists Ireland a dalsie profesionalne skusenosti ziskavam v Irsku. Prosim tlmocte mu moj pozdrav. S pozdravom Dr.Erik Korba

Ohodnoťte tento článek!