Premiérová čs. transplantace ledviny byla jen prvním krokem

Transplantace ledviny dnes patří k nejrozšířenějším a také nejúspěšnějším operacím svého druhu, nový orgán v průměru funguje více než deset let. Ve světě se první úspěšné pokusy objevily v polovině 50. let, ani českoslovenští chirurgové ale tehdy nezůstali pozadu. Náročnou operaci poprvé zvládli 23. listopadu 1961 lékaři v královéhradecké nemocnici, jejich nesporný úspěch ale tehdy poněkud kalila skutečnost, že pacientka zemřela po dvou týdnech.

Transplantace ledviny dnes patří k nejrozšířenějším a také nejúspěšnějším operacím svého druhu, nový orgán v průměru funguje více než deset let. Ve světě se první úspěšné pokusy objevily v polovině 50. let, ani českoslovenští chirurgové ale tehdy nezůstali pozadu. Náročnou operaci poprvé zvládli 23. listopadu 1961 lékaři v královéhradecké nemocnici, jejich nesporný úspěch ale tehdy poněkud kalila skutečnost, že pacientka zemřela po dvou týdnech.

Prvním, kdo se náhrady nefunkčního orgánu dočkal, byla tehdy šestnáctiletá dívka z Košic, která trpěla polycystózou, tedy dědičným onemocněním, při němž se v ledvinách tvoří cysty. Smrti mladé pacientky ale nezabránilo ani to, že dárkyní byla matka – dívka totiž podlehla infekci. Skutečně úspěšná transplantace ledviny se tak podařila až o necelých pět let později lékařům v Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM). Pacient s novým orgánem (také od matky) žil ještě tři roky.

Transplantace ledvin se postupně času s úspěchem rozšířila i na další pracoviště v České republice a během čtvrtstoletí po památném březnu 1966 získalo nový orgán téměř 5000 pacientů. V posledních letech se pak počet těchto operaci pohybuje mezi 300 a 400 ročně. Jen zlomek ledvin přitom pochází od žijících dárců, ačkoli orgán v takovém případě vydrží fungovat v těle nemocného v průměru 20 let, zatímco ledvina od mrtvého dárce obvykle přestává fungovat po osmi až 12 letech.

Existují ale i rekordní případy, kdy pacientovi sloužil náhradní orgán více než 30 let. Ale i v případě, že nová ledvina vypoví službu dříve, znamená transplantace tohoto orgánu pro nemocného prakticky vždy velké ulehčení. Další cestou je totiž jedině dialýza, na kterou musí pacienti pravidelně docházet a to výrazně omezuje jejich běžný život. Funkci ledvin navíc dialýza nahrazuje jen neúplně.

První známé pokusy s transplantací ledvin u lidí se sice datují do 30. let minulého století, úspěchy ale lékaři slavili až po druhé světové válce. Novou ledvinu dostal poprvé pacient v Bostonu v roce 1954, tedy jen sedm let před premiérou této náročné operace v Československu. Během pěti desítek let od první transplantace čeští chirurgové vždy drželi krok se světem, dnes rok po zákroku funguje více než 95 procent přenesených ledvin, s novou ledvinou dnes žije kolem 3700 lidí.

Transplantaci ledviny dnes může pacient podstoupit ve všech sedmi českých transplantačních centrech. Na největší z nich – pražský IKEM – přitom připadá zhruba polovina všech zákroků. Vynikající výsledky ale mají i další transplantační centra, která jsou v nemocnicích v Plzni, Brně, Hradci Králové, Olomouci a v Ostravě, stejně jako ve Fakultní nemocnici v Praze v Motole, která jako jediná v České republice zajišťuje program transplantace ledvin u dětí.

Pacientů na čekacích listinách přibývá, je jich méně než v EU

V Česku každý rok přibývá pacientů na čekacích listinách na novou ledvinu, i tak je jich ale relativně méně než v Evropě, řekl ČTK ředitel Koordinačního střediska transplantací (KST) Pavel Březovský. Hlavní příčinou je podle něj to, že hemodialyzační střediska v Evropě hlásí lidi do seznamu mnohem dřív než v ČR. Lékaři i pacienti si v těchto dnech připomínají 50. výročí první transplantace ledviny v Československu ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové.

„Na konci loňského roku bylo na naší čekací listině 651 lidí, rok předtím 592,“ upřesnil ředitel. V roce 2010 bylo transplantováno od mrtvých dárců 347 ledvin, od živých 17. Počet odběrů od živých dárců se pomalu daří zvyšovat, letos od ledna do poloviny listopadu bylo transplantováno od živých dárců už 35 ledvin.

Oproti západním zemím a zámoří však Česko zaostává, tam tvoří transplantace od živých dárců 40 procent, v Česku osm. Podpořit tento typ dárcovství má osvětový program s názvem Láska prochází ledvinou.

V průměru čekali pacienti, kteří transplantaci ledviny v ČR podstoupili, loni 462 dní, rok předtím 445. V Evropě se však pro sledování neužívá doba čekání průměrná, ale medián (středová hodnota), ten je pro ČR 272 dní. „Medián nižší má pouze jedna země, loni 210 a předloni 270, jinak prakticky všechny mají medián delší, nejdelší je 1963 dní,“ uvedl ředitel. Upřesnit tyto země nemohl, data vydává Evropa anonymizovaná, mimo jiné proto, aby pacienti necestovali za transplantací jinam.

Zkrátit čekání na ledvinu umožní kromě programu ledvin od živých dárců také zavedení funkcí koordinátorů v nemocnicích. Například Portugalsko po jejich proškolení zvýšilo počet transplantací o 30 procent.

Koordinátoři pomáhají nemocnicím při zavádění systému vyhledávání dárců a péče o ně, komunikují s rodinou pacienta i transplantačním centrem.

Česká legislativa vychází z předpokládaného souhlasu k odběru orgánů. V případě, že člověk nesouhlasí, může se zapsat do Národního registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů.

Lékaři ale v posledních letech stále více propagují transplantace ledvin od žijícího dárce. Pro pacienta je to podle nich výhodnější, orgán od živého dárce funguje v těle v průměru až 20 let, od zemřelého dárce osm až 12 let. Vyhlídky na úspěch při transplantaci od živého dárce jsou vyšší proto, že jde o plánovanou operaci, ta se načasuje na dobu, kdy dárce i příjemce jsou v nejlepším možném zdravotním stavu.

Při příjmu ledviny od zemřelého pacient neví, kdy orgán dostane. Transplantace je akutním výkonem. Ledvina má být voperována do 20 hodin po odběru. Často je nutné ji převážet stovky kilometrů, zajistit nejvhodnější podmínky při převozu. S prodlužující se dobou mezi odběrem a transplantací stoupá riziko poškození orgánu, hlavně nedostatkem kyslíku.

Ohodnoťte tento článek!