Proč nefungují antibiotika

Ve druhé polovině 20. století už ve vyspělých státech znali lidé tuberkulózu pouze z literatury – především díky antibiotikům. Dnes se jen v New Yorku odhaduje počet nakažených osob na nejméně jeden milión…

Vedle hrozby AIDS, eboly a dalších nových viróz zůstává stranou pozornosti nebezpečí možná ještě hrozivější: vracejí se choroby způsobené bakteriemi, které byly považovány za prakticky vymýcené. Jedním z důvodů je to, že antibiotika přestávají fungovat. Proč selhává lék, který byl donedávna považován za zázračnou zbraň v boji proti celé řadě nemocí?

Ve druhé polovině 20. století už ve vyspělých státech znali lidé tuberkulózu pouze z literatury – především díky antibiotikům. Dnes se jen v New Yorku odhaduje počet nakažených osob na nejméně jeden milión. U přibližně jedné třetiny z nich moderní antibiotika vůbec nezabírají. Podobně se do vyspělého světa začíná vracet cholera, záškrt a řada dalších nakažlivých nemocí, které donedávna úspěšně předstíraly, že jsou definitivně na ústupu.

Ztrácejí účinnost

Když si během 2. světové války britský biolog Alexander Flemming všiml, že v okolí kultur plísně Penicilium notatum umírají bakterie, znamenalo to jeden z největších objevů v dějinách moderní medicíny. Zdálo se, že lidstvo může rázem hodit za hlavu starosti s většinou chorob způsobovaných bakteriemi. Nyní však mnohé nasvědčuje tomu, že vyhrána byla sice bitva, nikoliv však válka. Medicína se už několik let smiřuje se skutečností, že antibiotika – její nejmocnější a v mnoha případech také jediná zbraň – zvolna ztrácejí účinnost. Bakterie, stejně jako všechny ostatní mikroorganismy, mají proti jakémukoliv opatření medicíny nesmírně účinnou obranu: rychlost rozmnožování a z toho vyplývající četnost genetických změn. V příhodných podmínkách se rozmnožují mnohokrát za minutu, za jediný lidský život tedy vznikne astronomická řada generací neviditelných záškodníků. Pravděpodobnost objevení se mutace, která přinese nějakou novou vlastnost, je tedy nesrovnatelně vyšší než u vyšších tvorů. A protože přírodní výběr nechá přežít jen nejlépe vybavené jedince, každá nová generace, která se musela potýkat s nástrahami lidské medicíny, vychází z těchto bitev vždy o něco silnější. To je (zjednodušeně řečeno) základní princip vzniku nových kmenů, které jsou rezistentní nejen vůči antibiotikům, ale i mnoha dalším opatřením. Odolnost dodávají baktériím plasmidy – jakési zlomky genetického materiálu, které jsou nositeli nových vlastností. S jejich pomocí se také mohou tyto vlastnosti přenášet i na jiné baktérie, včetně takových, které s antibiotiky ani nepřišly do styku.

Spojenci neviditelných nepřátel

Vzniku odolných kmenů baktérií nechtěně napomáhá sám člověk. Dnes již se sice lékaři snaží předepisovat antibiotika pouze v případech, kdy opravdu není jiné řešení, výsledky této snahy však často maří samotní pacienti. Pokud například nedoberete antibiotikum podle předpisu, je velmi pravděpodobné, že po takovém svévolném ukončení léčby ve vašem organismu zůstane určitý počet choroboplodných mikroorganismů – samozřejmě pouze těch, které snášely přítomnost léku nejdéle. Do světa se tak vydá další generace mikroskopických bojovníků, kteří mají všechny předpoklady vytvářet nové odolné kmeny. Stejný efekt má neodborné dávkování (obvykle léků, které si pacient schoval po některé z předešlých nemocí), nebo tvrdošíjné vyžadování antibiotik i tehdy, když stačí jiné léky. Ještě nebezpečnější však je neuvážené zacházení s antibiotiky v zemědělství. Zootechnikové si všimli, že po některých antibiotikách hospodářská zvířata lépe přibývají na váze, a tak takové přípravky začali vyrábět ve velkém. Živočišná výroba vyspělých zemí se tak stala skutečnou líhní rezistentních bakteriálních kmenů. Paradoxně se odolné kmeny baktérií mnohdy vytvářejí také v nemocnicích a dalších zdravotnických zařízeních. Tam mikroorganismy přicházejí s antibiotiky nejčastěji do styku a mají možnost zvyknout si na ně. Dnes všechno nasvědčuje tomu, že válka s nemocemi vlastně nikdy nemůže skončit – lze jen nepřítele udržovat v relativně neškodných mezích. Medicína se snaží čelit hrozbě především důkladným studiem rezistentních kmenů, hledáním nových účinných látek a využíváním přirozených mechanismů, které náš organismus používá v boji s nemocemi. Nové zbraně by mohly přijít také z oblasti genetiky a genetického inženýrství. Přesto mnozí odborníci varují, že odolné druhy bakterií by mohly být už v příštím století opět skutečnou metlou lidstva – stejnou, jako byly morové rány středověku.

Petr Kos, Právo, 15.8.2002

Ohodnoťte tento článek!