Prvnímu dítěti ze zkumavky je dnes 24 let

Čísla, která jsou k dispozici bohužel svědčí o tom, že počet neplodných párů narůstá. Asi 20 % všech párů v plodném věku má problémy s plodností a reprodukcí, z toho polovina velmi závažné. U 10% je porucha…

Dva lidé se potkají, mají se rádi a chtějí mít dítě. Poměrně často se však objevuje problém. „Nejde to“. Místo viny však dnes už hledají pomoc a lékaři ji zpravidla umějí pokytnout. Jedním z míst, kam je možné si pro ni zajít, je pražské Sanatorium Pronatal, které se specializuje na diagnostiku a léčbu neplodnosti. „Jezdí k nám lidé z celé republiky,“ říká docent Tonko Mardešič, vedoucí lékař sanatoria.

Kolik lidí k vám přijde požádat o pomoc ročně?

Neplodnosti je především otázkou páru, příčina může být na straně muže i ženy. Měsíčně tedy registrujeme asi 100 nových párů, celkem máme registrováno asi 16 000 pacientů. Samozřejmě ne všechny tyto páry vyžadují léčbu pomocí metod asistované reprodukce, například pomocí mimotělního oplodnění. Někdy jsou příčiny proč žena nemůže otěhotnět relativně banální a stačí velmi jednoduchá léčba, jindy naopak jsou ty stavy velmi závažné a je zapotřebí použít nejprogresivnější techniky.

Kolik dětí „ze zkumavky“ se narodí za rok?

Jenom v Sanatoriu Pronatal po mimotělním oplodnění registrujeme ročně 400 až 450 těhotenství, a žen, které otěhotní po použití „obyčejnějších“ metod, je ještě více. V celé České republice se po mimotělním oplodnění narodí plná 2 % všech dětí.

Jak se vám líbí termín „ze zkumavky“?

Mně se nelíbí, protože zkumavky v této souvislosti téměř nepoužíváme, ale je to termín, který lidé znají a vědí, co si pod ním představit.

Snižuje se obecně plodnost?

Čísla, která jsou k dispozici bohužel svědčí o tom, že počet neplodných párů narůstá. Asi 20 % všech párů v plodném věku má problémy s plodností a reprodukcí, z toho polovina velmi závažné. U 10 % je ta porucha natolik závažná, že musí být předány do péče specializovaného centra, protože přístup k nim musí být týmový.

Kdy problémy s neplodností začaly narůstat?

Těžko udělat nějakou čáru nebo zlom, ale obecně jsou tady dva aspekty. První je, že skutečně klesá plodnost mužů. V práci z počátku 90. let uveřejnil Dr. Skaebaek údaj, že za posledních 50 let poklesl průměrný počet spermií v ejakulátu mužů o 50 %. A další práce tento trend potvrzují, francouzští autoři dokonce vypočítali, že pokles představuje 2,1 % ročně. Druhým aspektem je, že jsme svědky jevu, kdy ženy odkládají své první těhotenství do vyššího věku. Z hlediska stavby rodiny je to dejme tomu vítané, ale z hlediska medicínského, když žena odkládá první těhotenství někam za třicítku nebo dokonce ještě dál, se objevuje výrazné riziko.

Co si o tom máme myslet muži jsou oslabeni, ohroženi?

Není to vinou mužů, zdá se, že je to vinou našeho vlivu na okolní prostředí. Tkáň, ve které vznikají spermie, patří v lidském těle k metabolicky nejaktivnějším a ona i jí podobné jsou nesmírně citlivé na toxické látky, jsou nejsnáze poškoditelné. Nelze ukázat prstem na jediný důvod, zřejmě se jedná o souhrn a kombinaci všeho, co lidstvo kolem sebe vytvořilo.

O jaké látky například jde?

Především o ty, které jsou bezprostředně toxické a jedovaté, a také se uvádějí látky s estrogenním efektem. Estrogeny jsou ženské hormony. Některé z těchto látek samy o sobě třeba ani jako estrogeny neúčinkují, ale v organismu začnou tento efekt mít. A je jasné, že ženské hormony nejsou pro plodnost muže nejvhodnější. Dá se říct, že kombinace faktorů způsobí výsledek, jehož jsme svědky.

Jak jsme na tom co se týče neplodnosti ve srovnání se světem?

Není důvod, proč bychom se měli odlišovat, ale jeden rozdíl tady přece jen je. V západní Evropě už dominuje mužská neplodnost jako hlavní příčina neplodnosti páru. U nás, alespoň pokud znám čísla z roku 1997, byla až na druhém místě, na prvním bylo pozánětlivé poškození vejcovodů. Důvod je jednoduchý. Ještě během 80. let byla Česká republika hodnocena Světovou zdravotnickou organizací jako země bez antikoncepce a umělé přerušení těhotenství bylo téměř jednou z metod plánovaného rodičovství. Drželi jsme prim v Evropě čtyřicet těhotenství ze sta bylo uměle přerušeno, což je výkon, který má svá zdravotní rizika. A teď počítejte průměrný věk pacientky v programu mimotělního oplodnění se pohybuje kolem 33 let, čili jsou to ženy, kterým před těmi deseti lety bylo 18, 20, 22 let. Prodělaly tento zákrok s následnou komplikací a my za sebou táhneme tuto zátěž z minulosti. Je třeba říct, že se situace naprosto změnila a my jsme, co se týče antikoncepce, srovnatelní se západní Evropou.

Pane doktore, jak se dělá „dítě ze zkumavky“?

Metod asistované reprodukce je celá řada a mimotělní oplodnění je z nich pravděpodobně nejznámější, řekněme nejatraktivnější a upřímně řečeno i nejpoužívanější. Umožňuje totiž například bezprostředně kontrolovat počet embryí, které se ženě dostávají do dělohy a minimalizovat riziko vzniku vícečetných těhotenství, protože tato dnes už nejsou úspěchem léčby, ale výraznou komplikací.

A… jak se to dělá?

Metoda mimotělního oplodnění je současně velmi jednoduchá a velmi složitá. Je zapotřebí, aby ve vaječníku uzrál větší počet vajíček, než je během přirozeného cyklu ženy běžné, proto podáváme pacientkám hormonální preparáty. Jsou to většinou injekce, které si žena může pod kůži aplikovat sama, není nutno, aby docházela na středisko. Před ovulací se odeberou vajíčka, což je ambulantní zákrok, který netrvá víc jak deset minut. Není to operace, nezůstávají viditelné jizvy ani vpichy, nic. Ve stejný čas musíme získat spermie od manžela nebo partnera pacientky, vajíčka se oplodní a za dva až pět dnů se embrya přenesou ženě zpět do dělohy.

Takže vy nemáte žádnou banku!?

Ale máme, dokonce dvě. Za prvé banku darovaných spermií, i když musím říct, že díky různým laboratorním technikám je potřeba darovaných spermií minimální a jen málo pacientů dárcovství vyžaduje. A pak, a to hlavně, máme banku embryí. Získáváme jich totiž poměrně často víc, než je možné zavést do dělohy a jediné etické řešení je nadpočetná embrya zmrazit.

Říkal jste „nejzávažnější stavy“, znamená to, že vykouzlíte dítě i tam, kde by skutečně normálně nebylo?

Ano. Jsme schopni léčit muže, kteří z klinického pohledu jsou naprosto sterilní a ještě před několika lety byla vyhlídka na vlastní dítě jen snem. Dokážeme totiž získat spermie i tehdy, když v ejakulátu muže žádné nejsou. Podstatou ambulantního chirurgického zákroku je získání spermií buď z nadvarlete nebo přímo z varlete, to znamená z tkáně, ve které vznikají a kde je lze v malém počtu často nalézt i při úplné azoospermií. Bývají tam velmi často zachované kanálky, kde se spermie přece jen tvoří a embryologové je umějí najít a použít. To jsou ty nejzávažnější případy z nejzávažnějších, kdy jsme schopni pomoci.

Když se situace příliš nekomplikuje, kolik taková léčba může stát?

Cena celé léčby se skládá ze dvou položek. Jednak jde o náklady na veškerou léčbu, která zahrnuje vybavení laboratoře, média, jehly, operační sál a podobně. Druhou položkou jsou náklady na léky, které jsou zapotřebí při přípravě ženy. Cena se mění podle toho, kolik léků a jakých pacientka potřebuje. Léčebný cyklus tak vychází na 35 tisíc korun, ale může být i dražší, pokud je třeba více léků. Za částku nižší se ale pořídit nedá.

A pojišťovna?

Tři cykly jsou ženě hrazeny v plném rozsahu ze zdravotního pojištění. Takzvaná základní metodika obsahuje vše, co se musí udělat, aby za nekomplikovaných okolností léčený pár měl šanci otěhotnět. Existují samozřejmě některé laboratorní metodiky, při jejichž použití se sice zvyšuje procento úspěchu, ale protože se použít mohou a nemusí, pojišťovna je nehradí, pacient si je musí hradit sám.

Máte představu, jak na tom budou s plodností dětí těchto párů?

Ví se to nebo se pouze uvažuje o tom, zda budou moci mít vlastní děti?

První dítě narozené po oplození lidského vajíčka v laboratorních podmínkách se narodilo v roce 1978, to byla Louisa Brownová. Dnes je jí 24 let a pokud vím, vlastní dítě zatím nemá. Na druhou stranu jsou tyto děti sledované a naprosto stejné, jako děti po normálním otěhotnění, a není ani důvod se domnívat, že by měl být nějaký problém s jejich reprodukcí. Pravdou ale je, že vše má svou cenu. Především velmi závažné neplodnosti ze strany mužů mají někdy genetické pozadí. Existuje riziko, že pokud se na to nepřijde a po úspěšné léčbě se narodí chlapeček, faktor mužské neplodnosti se může přenést na další pokolení. Hodně se o tom debatuje, ale vzhledem k tomu, že techniky, které umožňují těhotenství i u nejzávažnějších případů jsou velmi mladé a narozené děti jsou maximálně šestileté, skutečnou odpověď se dozvíme až tak během pětadvaceti let.

Považujete asistovanou reprodukci za záchranu lidstva?

Obecně doufám, že to bude pouze jedna z metod, které budou pomáhat, když vše ostatní selže a že se metody asistované reprodukce nestanou dominantními metodami rozmnožování Homo sapiens. Ale na druhou stranu je to nejefektivnější metoda léčby sterility, kterou kdy lidstvo mělo k dispozici a stejně tak je pravdou, že díky této metodě se už na celém světě narodily milióny dětí, které by jinak nebyly. Myslím, že spousta lidí je nesmírně vděčná za to, že tyto léčebné postupy existují.

DANA FRANTÁLOVÁ, Severočeské noviny, 3.5.2002

Ohodnoťte tento článek!