Rozhovor s doc. Ulčovou-Gallovou o reprodukční imunologii

…Směr mého dnešního zaměření není jenom čistě vědeckovýzkumný, ale především aplikovaný. Všechny výsledky našich výzkumných směrů musí být použitelné v praxi, musí pomáhat ke zlepšení diagnostiky neplodnosti nebo poruch plodnosti u páru, který se snaží o těhotenství…

Kdy jste se rozhodla, že se budete věnovat léčbě neplodnosti?

Od čtvrtého ročníku lékařské fakulty jsem pracovala jako studentská vědecká síla na gynekologicko-porodnické klinice. Nastoupila jsem potom jako interní aspirant, to znamená rovnou na vědecko-výzkumný směr. V té době jsem se domnívala, že ze mne bude především gynekolog-porodník v celé své šíři oboru, tzn. především chirurg. Ale téma mé kandidátské disertační práce bylo izolace antigenů ze spermií, a to těch částic, které mají co činit s vytvářením protilátek a způsobovat jednu z příčin lidské neplodnosti.

Směr mého dnešního zaměření není jenom čistě vědeckovýzkumný, ale především aplikovaný. Všechny výsledky našich výzkumných směrů musí být použitelné v praxi, musí pomáhat ke zlepšení diagnostiky neplodnosti nebo poruch plodnosti u páru, který se snaží o těhotenství.

Co způsobuje neplodnost?

Příčina nebo porucha plodnosti může být jak u ženy, tak u muže nebo u obou současně. Těch příčin u ženy je celá řada – anatomické, hormonální, genetické nebo psychogenní poruchy, u mužů se jedná především o nenormální spermiogram, dále pak nevytváření spermií.

Nejhorší je, že příčiny nejsou izolované, že se většinou jedná o jejich kombinaci, a tato kombinace je zase hůře odstranitelná. Třeba s hormonální příčinou se může kombinovat imunologická, s anatomickou zase hormonální, nebo máte pár, u něhož důvod neplodnosti ihned nenajdete, všechny výsledky vyšetření jsou v normě. Anebo tu může být i taková komplikace, kterou naše současné moderní metody ještě neodhalily. Jsou bohužel souvislosti mezi nebem a zemí, které ještě nejsou dořešené.

Ovlivňuje kvalita života budoucí početí?

V dnešní době existuje jeden nešvar, a to jsou páry, které hodně kouří – nikotinismus je jednoznačně namířen proti zdravým membránám rozplozovacích buněk, jako jsou vajíčko a spermie, nebo přibývají páry, které kdysi holdovaly drogám. Nervozita, uspěchanost, nepravidelný spánkový režim apod. – to jsou všechno věci, které mohou plodnost narušit.

Vy konkrétně se zabýváte imunologickou příčinou neplodnosti. Mohla byste tento problém stručně popsat?

Imunologická příčina neplodnosti je způsobena především protilátkovou činností. V těle pacientky se vytvářejí v nenormálních hladinách protilátky, například namířené proti spermiím, vajíčku nebo přímo proti embryu. Některé protilátkové aktivity se mohou znásobit a vytvořit bezpečnou bariéru proti tomu, aby pacientka otěhotněla.

V době, kdy jste se začala zabývat léčbou neplodných párů, byla existence protilátek zapříčiňujících neplodnost již známá. Čím konkrétně jste tento vědní obor obohatila?

Když jsme kolem roku 1985 prokázali přítomnost protilátek proti spermiím v hrdle děložním, v tekutině, která omývá vnitřní orgány malé pánve nebo v oblasti, kde se nachází vajíčko, tak vyvstal problém, jak ochočit ty buňky, které protilátky vytvářejí. V té době byla v republice jedno dvě in vitro fertilizační centra (zařízení, která pomáhají neplodným párům metodou oplodnění ve zkumavce), a pacientek, u kterých se nacházely protilátky v hrdle děložním, byla celá řada, a na tento výkon čekaly čtyři až pět let. Bylo třeba těmto párům nějak pomoci, pakliže nebyla jiná příčina neplodnosti.

Napadlo mě, že by v oblasti hrdla děložního bylo možno ovlivnit tyto buňky v tom smyslu, že by protilátky neprodukovaly, a to takzvanou lokální imunosupresí. Tu způsobí léky, které tlumí místně produkci zmíněných protilátek. Pacientka si vkládá do pochvy takový klobouček s lékem v gelu. Má na léčbu přesný rozpis, jak se má léčit, a chodí pravidelně každý měsíc v období uvolňování vajíčka na odběr ovulačního hlenu, z důvodu vyšetření hladiny protilátek proti spermiím. Tato léčebná metoda byla tehdy velmi progresivní a poměrně dosti úspěšná. Protože když jsme zabránili kontaktu buněk v oblasti hrdla děložního se spermiemi, tak se na určitou dobu přestaly vytvářet protilátky a v případě, že jsme navíc zavedli inseminaci, to znamená, že jsme zaváděli spermie přímo do dělohy, čímž jsme se vyhnuli ústí hrdla děložního. Úspěšnost gravidity byla tehdy dosti slušná. Téměř třicet až čtyřicet procent pacientek, s odstraněnou příčinou přítomnosti protilátek proti spermiím v hrdle děložním, otěhotnělo.

Originální výsledky svých výzkumů jste přednesla v řadě zemí. Jak zahraniční kolegové hodnotí váš přínos v léčbě imunologické neplodnosti?

Tato metoda byla přijata i v zahraničí, citovala se a splňovala určitá kritéria, která mi umožnila přejít z kandidátské práce na doktorskou vědeckou práci. To byl asi vrchol toho, čeho vědecký pracovník mohl dosáhnout. A já jsem tehdy byla nejmladší z gynekologů porodníků s titulem doktor věd.

V té době jsme se zabývali jenom protilátkami proti spermiím, ale lákala nás další problematika spojená s vyvíjejícími se in vitro fertilizačními centry – existence protilátek proti vajíčku. Pacientky, které měly dostatek vajíček, dokonce pak po oplodnění ve zkumavce i vynikajícího embrya, tak při návratu embryí zpět do dělohy neotěhotněly. Jednou z příčin neotěhotnění mohou být protilátky proti vajíčku. Když se dává ve zkumavce vajíčko se spermií dohromady, a protilátky proti vajíčku jsou nachytané na povrchu vajíčka, v tzv. zóně pellucidě, tak je stoprocentní jistota, že pacientka neotěhotní.

Naše centrum reprodukční imunologie na Gynekologicko-porodnické klinice v Plzni je nasyceno pacientkami s poruchami plodnosti, nebo s podezřením na imunologickou příčinu neplodnosti přicházejícími z in vitro fertilizačních center prakticky z celé republiky. Nicméně všimli jsme si, že pacientky, které jdou opakovaně na oplodnění ve zkumavce, u nichž po několikáté dochází k napichování vaječníků, protilátky proti vajíčku mají ve větší hladině, než normální pacientky. Tuto práci jsme měli možnost prezentovat v Americe ve Washingtonu D. C., kde také vyšla v plném znění v časopise pro imunologii reprodukce. Tento dílčí úspěch mi otevřel cestu na přednáškové turné po Japonsku. U nás tato soustředěná práce byla oceněna Pawlikovou cenou – prestižním oceněním pro gynekology porodníky.

Jak hodnotíte své postavení ženy, vědecké pracovnice, v konkurenci mužů?

Na Gynekologicko-porodnické klinice v Plzni jsem prošla tvrdou zkouškou. Dlouho trvalo, než mě kolegové začali brát. I když jsem si vědoma toho, že získat možnost interní aspirantury formou odměny za studijní výsledky a studentskou vědeckou činnost (tehdy jsme byli vybráni tři studenti), už to mohlo být pro ty starší trnem v oku. Já to chápu. U nás na klinice jsou velmi schopní lidé a možnost rozvíjet se, jakou jsem měla já, tehdy neměli.

Jak vypadá vaše situace dnes, kdy jste známá nejen v tuzemských vědeckých kruzích, ale především v zahraničí?

Zasvětila jsem svou práci vědě a výzkumu, přestože byly snahy mě přetáhnout do sféry privátní, protože i laboratoře reprodukční imunologie vydělávají velmi slušně a klientela, kterou v současné době poradna pro imunologii reprodukce má, je také nezanedbatelná. Přesto si myslím, že zůstanu věrná lékařské fakultě a fakultní nemocnici, protože mě jednak vychovala a jednak mi vytvořila výborné podmínky.

Mám možnost vychovávat studenty lékařské fakulty, o čemž svědčí výsledky naší nedávné studentské vědecké konference. Ráda pracuji s mladými lidmi a myslím si, že je zapotřebí jim vytvořit takové zázemí, které je přesvědčí, aby zůstali na lékařské fakultě a neutíkali do zahraničí a nepřecházeli do firem, které jsou pochopitelně komerčně lákavější.

V letošním školním roce jsme měli štěstí na schopné studentky – už jsme zase u žen – které dokázaly svoji schopnost při přednášení svých dílčích výzkumných úkolů v imunologii reprodukce. Vážím si toho, že mladí lidé chtějí něco dělat. Jsou na tom o trochu hůře, než jsme byli my, protože tenkrát studentská vědecká činnost byla pravidelně honorována, i když málo. V současné době vědecky pracují studenti jen ze zájmu, čehož si vážím. Náš přednosta, docent MUDr. Zdeněk Rokyta, CSc., vždycky říká, že každý na gynekologicko-porodnické klinice musí být užitečný, a já jsem ráda, že zde mohu vést vědu a výzkum, a být tak užitečná ve výchově mladých vědeckovýzkumných sil.

Pomohla jste na svět stovkám dětí. Jak vidíte postavení ženy-matky v naší společnosti?

Já tento problém mohu hodnotit pouze z pohledu vysokoškolačky. V případě, že žena matka vysokoškolačka bude mít od svého zaměstnavatele jistotu, že se bude moci vrátit se svým malým dítětem na své pracoviště, a ta žena bude na tom pracovišti úspěšná, tak je to v pořádku.

Já sama jsem šla do práce od půlročního dítěte, ačkoliv jsem do toho nebyla nucena od svého zaměstnavatele. Rýsovala se mi zahraniční stáž do Dánska a já jsem cítila, že poznatky ze studijního pobytu by pomohly těm ostatním, že bych mohla rozvinout reprodukční imunologii i na jiné úrovni. Doposud v republice s reprodukční imunologií nikdo nekoketoval. Je fakt, že kdybych si teď mohla vybrat v mém věku, tak bych na tu mateřskou šla znova.

Hodně cestujete, tak můžete posoudit, jaké podmínky mají vaše kolegyně v zahraničí.

Úspěšné ženy v zahraničí, ať už ve zdravotnictví, školství nebo kybernetice, jsou většinou s dítětem doma po nezbytně potřebnu dobu, pak se vracejí na svá pracoviště s tím, že mají chůvy, kuchařky, lidi, kteří jim pomáhají. Já jsem v té době byla vděčná rodičům manžela, kteří, byť to byli lékaři a těšili se plnému zdraví a mohli přesluhovat, odešli ihned do důchodu a postarali se o mého chlapečka, abych se mohla dál vyvíjet. Samozřejmě největší podíl má na tom můj manžel, protože kdyby on nesouhlasil, abych šla do práce, tak by to ani nešlo. Rodina musí člověka podržet.

Dříve se říkalo, že i dobré slovo léčí. Dnes se vlídnému přístupu k pacientovi, který vám rozhodně nechybí, říká psychologická složka léčby. Jak velký význam kladete na tuto součást terapie?

Poradnu pro imunologii reprodukce musíme brát s ohledem na to, že k nám chodí páry s poruchou plodnosti, jež byly vyšetřovány dříve i několik let horem dolem. Imunologické vyšetření chybělo. My jsme schopni buď diagnostikovat imunologickou poruchu plodnosti, nebo ji vyloučit. Některým párům se podaří za našeho přispění otěhotnět, některým se to nepodaří. Někdy stačí pár vyslechnout a už z toho je patrné, že je vystresovaný z další návštěvy u lékaře. Když ani imunologickou příčinu nenajdete, ani žádnou jinou, poradíte jim, aby adoptovali děťátko, tak někdy to stačí. Pacienti podají žádost o adopci a žena rázem otěhotní. Fakt je ten, že patřím mezi lidi, kteří se o život rvou do poslední chvíle, ale nejsem z těch, kteří neřeknou lidem pravdu včas. Neříct lidem pravdu včas znamená znemožnit jim další řešení.

ALENA KODLOVÁ, Plzeňský deník, 13.6.2001

Rozhovor s doc. Ulčovou-Gallovou o reprodukční imunologii
Ohodnoťte tento článek!