Serologická diagnostika leptospirózy

Titulní obrázek

Následující materiál zaslala Zdeňka Vičíková z oddělení lékařské mikrobiologie, Krajské nemocnice Tomáši Bati ve Zlíně. Za publikaci materiálu získává v rámci celoživotního vzdělávání nelékařských pracovníků další kreditní body. Odkaz na podrobnosti o podmínkách publikace na Zdraví.Euro.cz najdete v článku…

Následující materiál zaslala Zdraví.Euro.cz Zdeňka Vičíková z oddělení lékařské mikrobiologie, Krajské nemocnice Tomáši Bati ve Zlíně. Za publikaci materiálu získává v rámci celoživotního vzdělávání nelékařských pracovníků další kreditní body. Více informací o této možnosti najdete ZDE.

Leptospiróza je akutní horečnaté onemocnění provázené různým stupněm orgánového postižení. Zdrojem nákazy jsou zvířata, řadí se proto mezi zoonózy. Původcem onemocnění je bakterie z rodu Leptospira.

Taxonomie

Leptospiry jsou štíhlé Gaerobní spirochety s četnými závity a zahnutými konci. Podle staršího rozdělení rod Leptospira zahrnuje dva druhysaprofytický L.biflexa a patogenní L.interrogans.L.interrogans se vyskytuje ve 250 serovarech rozdělených podle antigenní příbuznosti do 24 serol.skupin. Poslední systém založený na molekulární taxonomii patogenitu jako taxonomické kriterium neuznává a zavádí větší počet druhů.

Nejdůležitějším serovarem je L.icterohaemorrhagiae, která je původcem Weillovy nemoci, závažného onemocnění s těžkým postižením jater a ledvin. Přenašečem onemocnění je potkan. Další důležité serovary, L.grippotyphosa a L.sejroe, přenáší hraboš polní a myš domácí. Tyto sérovary způsobují tzv. letní chřipku, která bývá označována jako polní, žňová nebo blaťácká horečka. Serovar L.pomona vyvolává horečku ošetřovatelů vepřů.

Diagnostika-přímý průkaz

K přímému průkazu leptospirózy se odebírá krev, moč, u suspektní meningitidy likvor a pitevní materiál.

1. Pokus na zvířetimorče očkované intraperitoneálně. V pozitivním případě zvíře onemocníto se projeví zvýšením teploty a přítomností protilátek v krvi. Z krve a ledvin zvířete lze leptospiry vykultivovat.

2. Kultivační průkazna tekutých půdách s přídavkem králičího séra.

3. Metoda PCRk průkazu leptospirové DNA v krvi, moči nebo likvoru. Metoda byla zavedena a validována v r.2002. Její výhodou je možnost zachytit přítomnost leptospirové DNA už v počátcích onemocnění, kdy protilátky v séru pacienta ještě nelze prokázat.

Diagnostika-nepřímý průkaz

Nepřímý průkaz se provádí z krevního séra, odebírá se akutní a rekonvalescentní vzorekprokazuje se 4násobný vzestup titru protilátek. Při včasném zahájení atb terapie bývá tvorba protilátek opožděna, proto je třeba u podezřelých případů krev na serol.vyšetření odebrat minimálně třikrát v týdenním intervalu.

1.Metoda MATmikroskopický aglutinační testmetoda byla vyhlášena jako závazný ,,zlatý standard“ v diagnostice leptospirózy

2.Metoda ELISApouze jako screeningová metoda, výsledky musí být ověřeny v NRL.

Metoda MATtest se provádí v serologické destičce s nanesenými antigeny, což jsou živé kultury nejčastějších leptospir. Ty si udržuje každá diagnostická laboratoř sama. Antigeny se inkubují s naředěným vyšetřovaným sérem po dobu 2 hodin. Výsledek se odečítá pod mikroskopem v zástinu.

V přítomnosti protilátek se leptospiry přestávají pohybovat, shlukují se, popř.rozpadají na jemná granula. Za titr séra se považuje nejvyšší ředění, které dává alespoň ++ aglutinaci. Za pozitivní se považuje titr 1:400, na vrcholu onemocnění dosahují titry až tisícových hodnot.

Onemocnění:

Klinický obraz onemocnění je necharakteristický, často se považuje za chřipku, horečku neznámého původu, meningitidu, nefritidu nebo hepatitidu. Onemocnění se vyskytuje ve 2 formáchjako forma ikterická a forma anikterická. Inkubační doba je 1-2 týdny s rozpětím 2-26 dnů.

Forma ikterická má těžší a závažnější průběh. V první fázi, tzv.leptospiremické, vzniká náhle horečka, zimnice,třesavka, nevolnost, zvracení, překrvení spojivek, bolesti hlavy a svalů, zejména břicha, zad a lýtek. Horečka trvá 4-8 dnů, poté na krátkou dobu ustupuje.

Ve druhé fázi horečka znovu stoupá, objevuje se meningitida, poruchy funkce ledvin a jater, parenchymová žloutenka, krvácivé i kardiální příznaky, anemie, anurie atd. Klinický obraz popsal v r.1886 Weil , onemocnění se proto označuje jako Weilova nemoc. Jako původce byl odhalen serovar L.icterohaemorrhagiae. Onemocnění má vysokou smrtnost, která se blíží 10% a stoupá s věkem.

Anikterická forma je častější a probíhá zpravidla jako necharakteristické chřipkovité horečnaté onemocnění nebo pod obrazem serózní meningitidy či meningoencefalitidy.

Původcem je L.grippotyphosa a onemocnění se označuje jako polní, žňová nebo blaťácká horečka. I zde často nalezneme známky lehkého poškození ledvin a jater.

Epidemiologie leptospirózy

Zdrojem nákazy jsou divoká i domácí zvířata, která dlouhodobě vylučují leptospiry močí. Člověk se nakazí stykem poraněné kůže nebo neporušené sliznice s kontaminovanou vodou, půdou nebo požitím kontaminované potraviny.

Nákaza může mít profesionální charakter, postihuje často řezníky, zootechniky, pracovníky kanalizace a zemědělce, může k ní dojít i pokousáním či poškrábáním infikovaným zvířetem, zejména hlodavcem. Výskyt leptospirózy je obvykle sporadický. Epidemický výskyt leptospirózy u nás výrazně ovlivňují dva přírodní fenomény:

1. periodické přemnožování drobných hlodavců

2. v poslední době časté záplavy našeho území, třeba i lokálního charakteru

Zejména situace po opadnutí velké vody, kdy se lidé brodí v tůních, bahně, zatopených sklepech apod. zvyšují riziko nákazy leptospirózou, protože voda kontaminovaná močí nemocných hlodavců je vhodným prostředím pro další přenos leptospir na člověka i zvířata.

Léčba a prevence

Úspěšnost léčby leptospirózy , zejména jejích závažnějších forem, závisí na jejím včasném odhalení a včasném zahájení antibiotické terapie. U mírnějších případů podáváme doxycyklin, amoxycilin, ampicilin, u závažných stavů penicilin G a ampicilin parenterálně. Tyto stavy vyžadují hospitalizaci na JIP, monitorování základních životních funkcí, v některých případech je nutná hemodialýza či umělá plicní ventilace. Lehké formy leptospirózy léčíme symptomaticky.

V prevenci leptospirózy je důležité důsledné provádění deratizace v sídlištích, hospodářských budovách, odchovnách prasat, na jatkách, v kanalizaci, dále zabezpečení zdrojů pitné vody, dodržování základních hygienických pravidel při pobytu v přírodě, používání ochranných pomůcek při práci v rizikových podmínkách apod.

Očkování proti leptospiróze se u nás neprovádí, u osob krátkodobě exponovaných zvýšenému riziku nákazy přichází v úvahu chemoprofylaxe podáváním antibiotik (doxycyklin).

Humánní vakcína proti leptospiróze se používá v rizikových oblastech v Číně, jedná se o celobuněčnou polyvalentní vakcínu z L.interrogans, která byla inaktivována tepelně nebo formaldehydem. Výzkum směřuje k vytvoření subjednotkové rekombinantní vakcíny, která by zajistila dlouhodobější ochranu proti infekci.

Závěr:

Leptospiróza je onemocnění, které představuje nízkou pravděpodobnost nákazy, ale vysoké absolutní riziko, proto se vyplatí její nebezpečí nepodceňovat.

Zdeňka Vičíková, www.Zdravi.Euro.cz

Oddělení lékařské mikrobiologie, Krajská nemocnice Tomáše Bati, Zlín

Ohodnoťte tento článek!