Transplantace ženské dělohy by měla být možná do tří let

31. 7. 2003 0:00
přidejte názor
Autor: Redakce
Švédským výzkumníkům se podařilo úspěšně transplantovat dělohu u myší, kterým se později narodila zdravá mláďata. Vědci předpokládají, že stejná lékařská technika by mohla pomoci ženám, které jsou kvůli nefunkční děloze neplodné. Teoreticky je dokonce možné, že takto by i muži mohli donosit a porodit děti...


Výzkumný tým vedl Mats Brännström z univerzity v Göteborgu. Badatelé odňali dělohu myším samičkám a transplantovali ji jiným myším. Poté do ní vložili myší zárodky vytvořené umělým oplodněním z vajíček a spermatu ve zkumavce.

Laboratorní hlodavci zárodky donosili a porodili z nich zdravá mláďata.

Výzkumníci pak počkali, než zjistili, že tato mláďata v pořádku vyrostla a dokázala se stát rodiči vlastního zdravého potomstva. U savců se tento zákrok povedl vůbec poprvé. O svém úspěchu informovali začátkem července na vědeckém kongresu o rodičovství v Madridu.

Vlastní dítě pro tisíce neplodných žen

Vědci věří, že stejná transplantace by mohla pomoct ženám, jejichž děloha je poškozena nemocí, zraněním nebo chirurgickým zákrokem například při odstranění nádoru, k tomu, aby se staly matkami vlastních dětí. Právě poškození dělohy je příčinou potíží tří až čtyř procent neplodných žen.

„Ve Švédsku by se našlo přinejmenším tisíc mladých žen, které touží po dětem, ale nemají dělohu,“ řekl Mats Brännström na madridské konferenci.

V současné době mohou ženy v některých zemích požádat, aby jejich dítě, počaté ve zkumavce z jejich vajíčka a mužova spermatu, donosila a porodila jiná žena - náhradní matka. V jiných státech, i v České republice, však zákony existenci náhradních matek nepřipouštějí.

Podle Matse Brännströma by ideální dárkyní dělohy byla vlastní matka neplodné ženy nebo starší sestra, která už své děti má. Díky příbuzenství by imunitní systém transplantovaný orgán snáze přijal. I tak by však lékaři museli nasadit léky pro potlačení odmítavé reakce organismu.

Po umělém oplodnění a úspěšném porodu by chirurgové mohli cizí dělohu zase odejmout, takže by nebylo nutné léky užívat celý život, jako to dělají lidé s transplantovaným orgánem.

Když můžeme ledvinu, proč ne i dělohu?

Pokud by žena přijala dělohu své vlastní matky, znamenalo by to, že její děti vyrostou ve stejném orgánu jako dříve ona sama. Brännström v tom nevidí žádný etický problém.

„Děloha je sval jako každý jiný,“ říká. Také britský vědecký časopis New Scientist v redakčním komentáři poznamenal: „Jestliže považujeme za správné, když matka dá své nemocné dceři jednu ze svých ledvin, proč bychom měli namítat, pokud jí dá svou dělohu?“

Někteří oponenti namítají, že nová chirurgická technika by vlastně umožnila „mateřství“ i mužům. Ti by si nechali transplantovat ženskou dělohu, a po umělém oplodnění by v ní donosili dítě a porodili je císařským řezem. I na to má redakce časopisu New Scientist odpověď - pokud by společnosti skutečně vadila představa, že dítě bude růst v břiše muže, je možné tento zákrok u mužů zakázat. Není však nutné kvůli tomu zakazovat pomoc neplodným ženám.

Zatím jen omezená naděje

Profesor Brännström uvedl, že operace u myší byla velmi náročná, protože chirurgové museli napojit transplantovanou dělohu na titěrné krevní cévky o velikosti menší než milimetr. „U lidí to bude jednodušší, protože jejich cévy jsou větší,“ předpokládá.

Hans Evers, bývalý předseda Evropské společnosti pro lidskou reprodukci a embryologii, soudí, že švédské poznatky představují pro neplodné ženy určitou naději. „Imunitní systém myší je však hodně odlišný od lidského,“ varuje před předčasným očekáváním.

Nyní švédští vědci zkoušejí transplantovat dělohu u laboratorních prasat, jejichž organismus je velikostí bližší lidskému. Předpokládají, že do tří let budou mít dostatek znalostí, aby totéž dokázali i u lidí.

První zákrok v Saúdské Arábii se nevydařil

První, avšak neúspěšnou transplantaci dělohy přímo ženě uskutečnili lékaři v Nemocnici krále Fahda v saúdskoarabské Džiddě. Stalo se tak už v dubnu roku 2000, ale odborný časopis International Journal of Gynaecology and Obstetrics o ní informoval teprve loni v březnu.

Transplantaci uskutečnil tým vedený Wafou Fadžíhovou. Dárkyní byla šestačtyřicetiletá žena po menopauze, příjemkyní šestadvacetiletá žena, jejíž děloha musela být vyoperována kvůli rozsáhlému krvácení po dřívějším porodu.

Mladá žena však toužila po dalším dítěti, což jí měla darovaná děloha umožnit. Děloha se po transplantaci sice zapojila do činnosti v cizím organismu, umožnila i běžnou menstruaci, avšak lékaři museli léky potlačovat odmítavou imunitní reakci těla.

Po 99 dnech přístroje odhalily, že jedna z cév zásobujících orgán krví je ucpána krevní sraženinou, a nezbylo než dělohu zase odoperovat. Podle lékařů při tom nebyl život mladé ženy ohrožen.

Přesto někteří lékaři nebyli přesvědčeni o bezpečnosti operace. Připomínali, že na rozdíl od jiných transplantací není přenesení cizí dělohy zákrokem, který má zachránit lidský život, a proto je lepší jeho riziko nepodstupovat.

I Jan Kovařík, primář porodnického oddělení Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze-Podolí, tehdy poznamenal: „Jestliže musíte implantovanou dělohu ošetřovat léky, které potlačují odmítavou imunitní reakci, můžete tím vlastně ohrozit i zdraví případného budoucího dítěte.“

Hospodářské noviny, 31.07.2003

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?