Ukazuje to průlomová práce vědeckého týmu Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR ve spolupráci s badateli Ústavu experimentální medicíny AV ČR, Ústavu makromolekulární chemie AV ČR a firmou Elmarco, uvedl tiskový odbor akademie.
Nanovlákna (vlákna mikroskopické velikosti) totiž mohou být vhodnými nosiči pro cyklosporin A, který je jedním z hlavních takzvaných imunosupresivních léků, které obrannou reakci lidského těla proti transplantovanému orgánu tlumí.
Lidský imunitní systém reaguje na transplantát jako na něco cizorodého a útočí na něj, především pomocí buněk zvaných T-lymfocyty. Vedlejší účinky mají všechny léky, které se k tlumení obranné reakce organismu používají. Například cyklosporin A může vyvolat poruchy funkce ledvin, vysoký krevní tlak, potlačuje imunitu proti infekcím a nádorům. Tyto vedlejší účinky vyvolávají mimo jiné poměrně vysoké koncentrace léku, který je třeba pacientům podávat. Proto se hledají vhodné způsoby léčby, které umožní aplikovat imunosupresiva lokálně, tedy jen na místo bezprostředně kolem transplantované tkáně, a tudíž i v menších dávkách.
Vědecký tým pod vedením docenta Vladimíra Holáně z Ústavu molekulární genetiky právě k tomuto účelu využil nanovláken s navázaným cyklosporinem A. „Nanomateriály mohou sloužit jako jakési podpůrné lešení pro rostoucí buňky,“ uvedl Holáň.
Novou metodu vědci vyzkoušeli na myších. Při transplantaci kůže transplantát pokryli nanovlákny obsahujícími cyklosporin A. Ten se z nanovláken uvolňoval a blokoval množení aktivovaných T-lymfocytů. Imunosupresivum se navíc uvolňovalo pomalu, a cyklosporin A tak působil v malých dávkách po delší dobu. V okolí takto transplantované kůže vědci pozorovali výrazný pokles zánětu, který je průvodním znakem odmítání transplantátu.