Vojáci své problémy neradi prozrazují, tvrdí armádní psycholog

Vojáci, kteří se během zahraničních misí či po jejich skončení setkají s psychickými problémy, se s nimi odborníkům často neradi svěřují. Konzultaci tak v mnoha případech odkládají…

PRAHA – řekl ve čtvrtek armádní psycholog Michal Hummel. Podle něj přitom vojáci musí v zahraničí řešit množství stresových situací včetně adaptace na nové prostředí, odloučení od rodiny nebo strachu o svůj život.

„Mají strach – ze své pozice mohu říct, že neoprávněný – že kdyby se svěřili s nějakým problémem, mohlo by to být bráno jako selhání,“ řekl Hummel, který má s problémy vojáků zkušenost z misí v Kosovu. Po první návštěvě odborníka přitom většina mužů podle něj zjistí, že psychologovi může důvěřovat.

Problémy, s nimiž se vojáci v zahraničí setkávají, jsou často rodinného a partnerského charakteru. Zvlášť u několikaměsíčních pobytů hrozí, že se mužům začnou partnerské či manželské vztahy rozpadat. „Nemohou to efektivně z mise řešit,“ upozornil Hummel. K těmto potížím se časem přidává psychické a fyzické vyčerpání.

Uvedené potíže často nepolevují ani po návratu domů. Ani tam totiž o nich někteří vojáci nechtějí hovořit a nechávají si je pro sebe. Podle Hummela se tak snaží vyhnout například údajným problémům v zaměstnání. Stres pak řeší různě; někteří pijí ve velkém alkohol nebo dokonce začnou páchat trestnou činnost. Takových vojáků je však menšina.

Účastníci vojenských zahraničních misí musí projít specializovaným lékařským vyšetřením, v jehož rámci skládají náročné psychotesty. „Většina vojáků s psychickými problémy by měla být odfiltrována,“ vysvětlil psycholog. Testy zkoumají jak osobnostní vlastnosti zájemců o mise, tak výkonnostní charakteristiku. Podle Hummela se však mohou psychické problémy později rozvinout i u zcela zdravých mužů a žen.

Jeden mladý příslušník libereckých chemiků řekl, že je přesvědčen o tom, že pokud by odbornou pomoc hledal, jistě by ji dostal, chybí však podle něj aktivní přístup psychologů k vojákům po návratu z mise. „Nepamatuji si, že by s námi o našich problémech někdo sám od sebe začal mluvit, je to vždy jen na tom vojákovi, aby, když problém má, vyhledal pomoc,“ řekl. Problémy po návratu z mise přitom podle něho měla řada jeho kolegů. Některá manželství či vztahy dlouhé odloučení nevydrží a vojáci tak ztrácejí zázemí, které k návratu do běžného života nutně potřebují. „Pak to může skončit třeba sebevraždou, i takový případ jsem zažil,“ dodal mladý voják.

Svůj návrat z mise UNPROFOR v Bosně a Hercegovině nezvládl jednatřicetiletý Petr Kubát, který minulý pátek přepadl pobočku Československé obchodní banky v Havlíčkově Brodě. Střelbou si vynutil vydání peněz, na útěku ho ale dostihli v nedalekém parku policisté. Muž po nich hodil granát, ale minul a výbuch nezpůsobil zranění ani škody. Druhý granát pak použil proti sobě.

Adaptace na běžný život je pro vojáky obtížná všude na světě. Například ve Spojených státech dostávají rady, jak se chovat po návratu z války domů. O konání speciálních adaptačních kurzů rozhodlo vojenské velení v roce 2002 poté, co byli na severokarolínské vojenské základně Fort Bragg čtyři vojáci obviněni z vraždy svých manželek. Osm vojáků po návratu z irácké mise spáchalo dokonce sebevraždu.

ČTK

Ohodnoťte tento článek!