Zapomenutá potkaní hrůza

Titulní obrázek

Vědci z New York University vedení Josephem LeDouxem dokázali, že vyhánění nepříjemných vzpomínek by nemuselo představovat neřešitelný problém. Zatím se jim to podařilo u laboratorních potkanů…

Vědcům se podařilo pokusná zvířata zbavit vzpomínky na jedinou určitou traumatickou zkušenost. Při léčbě posttraumatického stresu může pomoci přípravek potlačující vzpomínky.

Mozek nás někdy neposlouchá. Zapomínáme, co si chceme udržet v paměti. A naopak, často nás pronásledují vzpomínky, které bychom rádi pohřbili v zapomnění.

Vědci z New York University vedení Josephem LeDouxem dokázali, že vyhánění nepříjemných vzpomínek by nemuselo představovat neřešitelný problém. Zatím se jim to podařilo u laboratorních potkanů.

LeDoux a jeho kolegové nejprve vycvičili potkany, aby se báli dvou různých tónů. Pokaždé, když potkani uslyšeli jeden nebo druhý, dostali zároveň slabý elektrický šok do tlapek. Poté podali vědci potkanům lék vyvolávající částečné oslabení paměti.

Preparát nese kódové označení U0126 a jeho používání se omezuje jen na výzkum na laboratorních zvířatech. Pro léčbu lidí nebyl zatím schválen.

Potkanům, kteří byli pod vlivem léku, vědci přehráli jeden ze „strašicích“ tónů. Zvířata díky utlumené paměti zapomněla, jakou hrozbu tento tón věští.

Na druhý den, když účinky léku odezněly, se už tónu nebála. Strach z druhého tónu jim ale z paměti nevymizel. Pro zapamatování je klíčový přesun informace z paměti určené pro krátkodobé skladování do částí mozku zabezpečujících dlouhodobé uchovávání informací.

„Brzy si lidé vymažou utrpení“

Vědci už delší dobu vědí, že toto přehazování informací z dočasného skladiště do depozitáře pro dlouhodobé skladování vzpomínek lze narušit některými léky.

Neměli ale jasnou představu o tom, nakolik je takové přehazování vzpomínek specifické. Dá se zapomenout vybraná informace, nebo se za zapomnění jedné vzpomínky platí „vymazáním“ informací, o které bychom neradi přišli?

Výsledky výzkumu zveřejněného ve špičkovém vědeckém časopise Nature Neuroscience naznačují, že jednou bude možné vymazat z paměti informace, které působí lidem utrpení. Příkladem může být takzvaná posttraumatická stresová porucha.

Tou trpí mnozí lidé po prožití nějaké děsivé situace. Hrůzná zkušenost se jim stále neodbytně připomíná. Například se jim vrací v děsivých snech.

Člověka postiženého posttraumatickou stresovou poruchou zachvátí panický strach, když se má jen přiblížit k místu, kde se duševní trauma odehrálo. Trpí pokaždé, když mu událost připomene třeba i náhodný detail.

LeDoux prokázal, že klíčem k podobným děsivým vzpomínkám je část mozku označovaná jako amygdala. Za normálních okolností se v ní při nepříjemném zážitku aktivizují neurony. Tím pádem na prožitou hrůzu jen tak nezapomeneme.

U potkanů, kteří byli pod vlivem léku U0126, ale došlo v amygdale po zaznění „strašicího“ tónu naopak k útlumu neuronů.

Nepříjemná vzpomínka se tím vymazala z paměti. Ztráta strachu není výsledkem toho, že by hrůzná vzpomínka zůstávala v mozku, ale potkanovo vědomí ji momentálně nedokázalo najít.

„Léky, jako je U0126, se mohou stát podpůrnou léčbou při boji s onemocněními, jako je posttraumatická stresová porucha,“ komentoval pro vědecký týdeník Nature LeDouxovu studii americký neurofyziolog Greg Quirk. „To je budoucnost psychiatrie – základní neurologický výzkum jí poskytne nástroje, díky nimž bude v boji s duševními onemocněními mnohem úspěšnější.“

Jaroslav Petr, Lidovky.cz

Ohodnoťte tento článek!