Bezzubí poplatkoví strašáci

Titulní obrázek

Už za měsíc začnou Češi chodit do ordinací s peněženkou v ruce. Lékařská komora straší, že pacienti platit nebudou a systém se zhroutí. Ministerstvo zase doufá, že se pacienti promění ve vážené zákazníky. Ani na jeden z těchto scénářů ale asi nedojde…

Lékaři jsou bez obav: pacienti si nedovolí neplatit

Paní Kateřina Shýbalová z Karlových Varů má důchod sedm tisíc korun a za zdravotní péči a léky už dnes utratí každý měsíc asi tisícovku. „Bojím se, že to od Nového roku bude ještě horší a že mi ani žádný limit nepomůže,“ říká. Stejné obavy má většina pacientů, kteří si dosud užívají nevídaně štědrého českého zdravotnictví: z peněženek pacientů totiž pochází jen desetina výdajů na léčení, což je i v sociálně velkorysé Evropě nezvyklé. „V prvních měsících to bude trošku živější, ale to se časem usadí,“ vystihuje předseda Sdružení praktických lékařů Václav Šmatlák budoucnost poplatků v Česku. Ministerstvo ve své brožuře Návod k použití českého zdravotnictví v roce 2008 nabádá pacienty, aby se lékařů i lékárníků častěji ptali, jak o své zdraví pečovat efektivněji a levněji. „Co jiného mohou udělat kromě užívání léků?“ vybízí též tiskovina občany ke zdravějšímu životnímu stylu.

Automat nebo sestřička

Lékaři a nemocnice se už nyní rozhodují, jak od pacientů peníze vyberou. V nemocnicích z organizačních důvodů vítězí „vstupenky do ordinací“, které si pacienti budou kupovat v mincových automatech nebo v pokladnách, u praktiků a v jednotlivých ordinacích peníze vyberou sestřičky. Co si počít s těmi, kdo nebudou chtít zaplatit, neví zatím nikdo, protože vymáhat třicetikorunový poplatek se nikomu nevyplatí. Zdravotníci jsou ale optimisté a myslí si, že si je pacienti nebudou chtít rozhněvat tím, že by jim odmítli zaplatit. Dlužníkům předem vzkazují, že s neakutním ošetřením napříště nemohou počítat. „Naše ambulance jsou žádané a není jednoduché se sem dostat, takže pacienti jsou rádi, že je ošetříme,“ říká ředitelka plzeňské fakultní nemocnice Jaroslava Kunová. Dalším strašidlem pro lékaře jsou telefonické konzultace, které poplatkům nepodléhají. Pokud by telefonování přesáhlo únosnou míru, chystají se na ně vyčlenit jen pár hodin týdně, někteří mluví dokonce o zavedení speciálních linek zpoplatněných minutovým tarifem podobně jako třeba linky erotické. „Zkušenosti ze sousedních zemí ukazují, že počet hovorů vzrostl jen nepatrně, řádově o procento,“ uklidňuje obavy lékařů mluvčí ministerstva zdravotnictví Tomáš Cikrt.

Ceny léků? Neznáme

Nápor na argumentační schopnosti čeká lékárníky, kteří jsou obvykle poslední a nejnákladnější zastávkou na pouti pacientů za léčbou. Od Nového roku jim navíc budou prodávat léky za jinou cenu, než jaká bude uvedena na krabičce: jako „kompenzaci“ za poplatek za vydání léku jim totiž ministerstvo snižuje marže, a to podle tak složitého vzorce, že se nedá předem říci, kolik přesně pacient za lék zaplatí. „Chodí k nám většinou senioři, kteří mnohdy špatně vidí, špatně slyší a někdy i hůř chápou. A já jim budu vysvětlovat, že za lék s teoretickým doplatkem čtyřicet korun jim ve skutečnosti naúčtuju sedmdesát,“ bojí se mluvčí lékárnické komory Leona Štěpková. Lékárníci navíc budou s pacienty licitovat i o výši doplatků, které se započítávají do hojně skloňovaného pětitisícového limitu ročních výdajů. Vždycky se totiž započte jen doplatek, který by pacienti zaplatili za nejlevnější lék se stejnou účinnou látkou: i po zaplacení tříciferné sumy za moderní lék se tak na účtence v kolonce „doplatek započitatelný do limitu“ může objevit několikakorunová položka, tedy doplatek u jeho generické, levnější kopie (viz Co se počítá do pětitisícového limitu). Pacientům, kteří nebudou trvat na drahém preparátu, však lékárníci od ledna budou moci nabídnout výměnou levnější lék.

Pacienti chystají sabotáž

Největší rozhořčení vzbuzují plánované poplatky u prezidenta lékařské komory a pacientských sdružení. Milan Kubek doslova vyhrožuje tím, že se systém výběru poplatků zhroutí, mnozí lékaři ale tento názor odmítají. „Pan prezident plní svoje politické zadání. Za praktické lékaře pro dospělé i pro děti můžu říct, že se ničeho takového nebojíme,“ říká Václav Šmatlák. Praktici stejně jako nemocnice se na poplatky naopak těší, mohou jim totiž příjemně vylepšit rozpočet – větší nemocnice mohou vybrat i desetimiliony korun ročně. Na poplatky chce zaútočit i Svaz pacientů vedený Lubošem Olejárem. V polovině prosince doporučí všem pacientům několik fint, kterými mohou vybírání poplatků znepříjemňovat. Dvě rady z tohoto seznamu, které si prý svaz schovává jako překvapení, TÝDEN už zná. Zaprvé by pacienti měli důsledně odmítat jakékoli placení předem, nekupovat si tedy žádné „vstupenky do ordinace“ v automatech či recepcích a platit vždy až poté, co se ujistí, že byli opravdu klinicky vyšetřeni. Měli by také vyžadovat podrobnou stvrzenku, na níž bude uvedeno, kdo poplatek hradil a za co. Druhá rada je jen pro pacienty, kteří mají pevné nervy. Měli by odmítat placené ošetření, protože zákon o zdravotním pojištění ukládá pojišťovně proplatit i jinak nehrazenou péči, pokud je pro pacienta jedinou možnou léčbou – musí to však schválit revizní lékař. Toho, že by pacientský svaz se svými radami uspěl, se lékaři ani úředníci nebojí. Lidé prý na terorizování lékařů nebudou mít zájem. „Tyhle teorie vycházejí z předpokladu, že mezi lékařem a pacientem není žádný vztah. Tak to ale nefunguje,“ říká s jistotou ministr Tomáš Julínek. Jediné, co může vybírání poplatků ohrozit, je tak zřejmě stížnost proti vybírání poplatků jako takovému, kterou k Ústavnímu soudu podali poslanci ČSSD a KSČM. Mezi důvody protiprávnosti poplatků uvádějí například fakt, že porušují Listinu základních práv a svobod: ta totiž v jednom ze svých článků garantuje „právo na bezplatnou zdravotní péči“.

Co se počítá do pětitisícového limitu

doplatky na léky ve výši doplatku na nejlevnější lék se stejnou účinnou látkou a stejnou

formou podávání

poplatky za návštěvu u lékaře

poplatky za výdej léku

Co se do limitu nepočítá

doplatky na leky, k nimž existuje levnější alternativa a u nichž lékař nenapíše, že výslovně trvá na tomto přípravku doplatky na zdravotnické pomůcky vydané na poukazy (pleny, berle a podobně) poplatky za pohotovost a pobyt v nemocnici doplatky na podpůrné léky, které pojišťovna hradí z méně než 30 procent (například vitaminy) doplatky na částečně hrazené léky, tzv. ZULP (například vakcína podaná přímo v ordinaci lékaře)

ZA CO SE BUDE PLATIT KDY SE PLATIT NEBUDE

30 korun za návštěvu lékaře

– praktického lékaře

– dětského lékaře

– ženského lékaře

– ambulantního specialisty

– klinického psychologa

– klinického logopeda

– zubaře

– pokud lékař neprovede klinické vyšetření („podání papíru mezi dveřmi není vyšetření“)

– pokud jde o preventivní prohlídku nebo očkováni

– pokud jde o laboratorní či diagnostické vyšetřen (rentgen, odběr krve a podobně)

– v případě dispenzární péče (péče o vážně nemocné děti nebo těhotné ženy v souvislosti s jejich nemocí či těhotenstvím), hemodialýzy či darování krve

30 korun za výdej léků

– platí se za každou položku na receptu

– za předepsané léky, které si pacient hradí sám

– za léky, které nejsou na předpis

90 korun za návštěvu pohotovosti

– týká se ambulantních pohotovostních služeb, návštěvy u pacienta doma nebo pohotovosti v nemocnicích

– výjimky nejsou stanoveny

60 korun za den strávený na lůžku

– v nemocnici, odborném ústavu, LDN či na lůžku následné péče

– v lázních

– v dětské léčebně či ozdravovně

– pokud je pacient na propustce

– při jednodenní péči na lůžku (ráno se provede operační zákrok a večer jde pacient domů)

– při pobytu pacienta ve stacionáři

Zcela jsou od poplatků osvobozeni

– pojištěnci v hmotné nouzi s potvrzením maximálně 30 dní starým

– děti z dětských domovů a školských zařízení poskytujících ústavní výchovu

– občané podstupující ochrannou léčbu nařízenou soudem

– lidé léčení v rámci opatření k ochraně veřejného zdraví (infekční onemocnění, nařízená izolace či karanténa)

Karolína Procházková, Týden

Bezzubí poplatkoví strašáci
Ohodnoťte tento článek!