Bílá revoluce

15. 11. 2010 8:20
přidejte názor
Autor: Redakce
Špatné nemocnice zaniknou, ty dobré budou vzkvétat. Ruletu o budoucnost jednotlivých zdravotnických zařízení mohou roztočit sami pacienti. "Nemocnice, kam se lidé sami hrnou, na tom dnes prodělávají. To se musí změnit," říká ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09).


TÝDEN v uplynulých týdnech sestavil „top ten“ nejlepších lékařů z osmi oborů, o výběru hlasovali sami zdravotníci. Jak se na takové novinářské pokusy díváte?

Jedná se o legitimní způsob, jak ty věci posuzovat. Jestliže neexistuje možnost měřit věci naprosto exaktním způsobem, je možné použít tohle. Považuji to za obdobu průzkumu veřejného mínění, který vychází z fenoménu dobré pověsti.

Vzniká něco takového i na jiné úrovni, než je ta mediální?

Ano, v nemocnicích, které jsou přímo řízené ministerstvem zdravotnictví, mají podobné dotazníky povinné, dělá se to dvakrát do roka. Ministerstvo má agenturu na zpracování výsledků, zveřejňují se pak na internetu. Jiné agentury zkoumají kvalitu obdobným způsobem, výsledky pak většinou také zveřejní.

Mají podle vás pacienti dostatek informací o tom, jak která nemocnice a který terapeut léčí?

Stoprocentní informace nemají, protože ta metodika je velmi náročná. Výsledky léčby se tradičně měří jen v akademické sféře, jako součást širšího výzkumu, většinou zaměřeného na nějaký léčebný postup nebo lék. Dá se to ale použít i k porovnávání pracovišť.

Proč výsledky nemá k dispozici veřejnost?

Není to proto, že by ta měření nemocnice nechtěly. Manažeři naprosté většiny těch zařízení by naopak strašně chtěli, aby věděli, jak jejich nemocnice funguje, a mohli podle toho reagovat a ovlivňovat personál. Ale pořád se to nedaří dělat plošně. Výsledek je třeba velmi závislý na tom, jestli do studie vstupují pacienti těžcí nebo lehcí. Navíc pokud se takový průzkum udělá a pak se zpětně zjišťuje, jestli výsledky odpovídají, stejně se nakonec vždycky najde něco, co je v použité metodice kontroverzní. Měření kvality v medicíně zkrátka stále nedospělo do potřebné kvality.

V některých jiných zemích žebříčky nemocnic mají už delší dobu a setkávají se s velkým zájmem široké veřejnosti.

Obecně se vede celosvětová diskuse, jestli je rozumné to zveřejňovat, nebo ne. Ano, v cizině už byly různé pokusy, jeden se ostatně odehrál i u nás, provedl jej bývalý ministr Rath. Ale ukázalo se, že výsledky nejsou až tak věrohodné, aby mohly sloužit jako metodika přístupná pro laiky.

Ministerstvo přesto samo nabádá, aby si pacient předem zjistil kvalitu nemocnice, alespoň se to píše v loni vydané příručce s názvem Rádce pacienta. Jak má tedy pacient postupovat, pokud chce získat informace o kvalitě jednotlivých zařízení?

Na ministerském webu v rubrice „průvodce pacienta“ najde výsledky, týkající se pověsti nemocnic. Jiný ze způsobů je vybrat si nemocnici, která má akreditaci. Nelze si ale vybrat jednu nemoc a zkoumat, jak v kterých zařízeních vychází dobře. To dnes opravdu nejde.

A co pojišťovny? Nemají nějaká relevantní data? Nenechávají si je pro sebe?

Pojišťovny mají velké kvantum dat, to je fakt. Mohou dělat i velmi omezené studie u nějakého velmi typického příkladu. A měly by se na takové databáze zaměřit ještě víc.

Dočkáme se jednou i zveřejňování hodnocení jednotlivých lékařů? Například ve Spojených státech se to děje.

Mám s tím zkušenosti z královéhradecké nemocnice. Pověsili jsme personální tabla na každé oddělení a ke každé ambulanci a nechali jsme u toho anketní lístky a schránky, do nichž mohli lidé své názory vhodit. A pokud se zjistilo, že něco nefunguje, snažili se to lékaři napravit. Ale takové ankety využívá strašně málo lidí, nedají se z toho dělat rozumné statistiky. Ve Spojených státech je veřejnost daleko zvyklejší se vyjadřovat, všemožné hlasování je tam mnohem populárnější a daří se jim shromažďovat víc odpovědí, takže to o něčem i vypovídá.

Čeští pacienti ovšem hodnocení jednotlivých pracovišť i lékařů postrádají, někteří jsou ochotni si za toho „nejlepšího“ lékaře výrazně připlatit. Bude do budoucna něco takového možné, třeba v rámci plánovaného nadstandardu?

To je námět k debatě. Zatím to možné není, alespoň oficiálně ne. Pokud to nastane, tak jen za velmi přísných pravidel. Podle ústavy totiž musejí mít všichni lidé rovný přístup. Lékaři by se proto měli na oddělení střídat a jejich výběr na službách by měl být náhodný. Všichni by také měli mít přibližně stejnou úroveň, rozdíly mezi nimi by měly být minimální. Pokud by se připlácení za lékaře přesto připustilo, tak by se měl takový výkon striktně vyčlenit z pracovní doby toho lékaře. Jinak by si ho pacienti platili na úkor ostatních, kteří právo „sáhnout“ si na nejlepšího lékaře mají také.

Ty žebříčky by se mohly využívat i jiným způsobem. Nyní se například velmi vážně hovoří o rušení tabulkových platů a zavedení hodnocení lékařů podle jejich individuální kvality.

V nemocnicích mají personalisté metodiky udělány trošku jinak, dělá se to většinou tak, že lékaři mají nějaký roční plán činnosti a jednou za rok je jejich šéf na základě toho posoudí, a to multikriteriálně - hodnotí se, jak lékař plní své povinnosti, jak se chová k pacientům, jak je šikovný, jestli chodí pořádně do práce. Výsledky ale nesleduje ministerstvo, nýbrž akreditační komise. Tam je to povinné.

Co by mohly výsledky podobných hodnocení způsobit? Co by se stalo třeba se zařízením, které by dopadlo opravdu špatně? Narážím na to, že se začíná hovořit také o rušení celých nemocnic.

To už by kvalita musela být opravdu zlá, aby se stala příčinou odebrání licence. Myslím, že mezi nemocnicemi nejsou až tak obrovské rozdíly.

Co by se tedy podle vás v tomto směru mělo co nejdříve odehrát?

Pokud by se nám podařilo změnit způsob úhrady nemocnicím tak, že peníze nepoplynou paušálně, ale půjdou s pacientem, leccos se změní. Pacienti by si mohli volněji vybírat nemocnici, spontánně by šli za tou lepší. Špatné nemocnice by tak skutečně zanikly, protože by neměly klientelu, a tedy ani peníze.

A ty lepší nemocnice?

Viděl bych to jako takovou tržní hru: dneska jsou nemocnice, do kterých by se rádo dostalo víc pacientů, naopak znevýhodněny. Tím, že jsou placeny paušálem, prakticky prodělávají. To se musí změnit.

Aktuálně se mluví také o zavedení standardů a nadstandardů. Pokud se to podaří prosadit, za co si bude možné připlatit?

Až se odborné lékařské společnosti domluví, zaznamená se to do sazebníků výkonů. Připlatit si pak půjde třeba za lepší umělé čočky nebo za operaci složitějšími technikami i v případech, kdy tyto techniky nejsou nezbytné. Uvažuje se mimo jiné o tom, že senioři by si mohli připlatit na kvalitnější endoprotézu: dnes lékaři dávají kvalitnější a dražší endoprotézu v rámci standardu jen mladším pacientům, u kterých se předpokládá, že budou umělý kloub dlouho potřebovat, zatímco starším lidem se dává endoprotéza obyčejnější. A postupně by se paleta nadstandardních výkonů mohla rozšiřovat. Eliminovali bychom tak šedou ekonomiku, v jejímž rámci se podobné věci dějí už dnes.

Podle čeho přesně se standardy budou stanovovat?

To máte těžké. Péče o pacienta se dá obecně klasifikovat mírou její nezbytnosti. Vezměte si člověka, který se nechá masírovat. To je dnes pokládáno za výkon, který nehradí pojišťovna, spadá to do oblasti rekondice. Pokud jde ovšem o rehabilitaci třeba po těžké nehodě, tak tam se to plně hradí. Mezitím je však spousta případů, u kterých to tak jednoznačné není. Aktuálně se řeší třeba plenkové kalhotky u starých inkontinentních lidí. Jeden názor je, že takový člověk má nemoc a ta mu působí hendikep. A protože česká ústava říká, že by měl každý dostat péči, která mu nemoc pomáhá překonat, tak by to měly pojišťovny platit. Pojišťovny ale protestují a tvrdí, že dítě také potřebujete plíny a nikdo je za rodinu neuhradí. Jenomže být dítě sice není nemoc, ale také je to určitý hendikep. Tento případ zkrátka není objektivně vyhodnotitelný a rozsouzení bude proto záležet na širší společenské dohodě.

Kdo bude mít při rozhodování konečné slovo?

Ministerstvo zdravotnictví to nebude. Diskutovat a shodnout se musí odborné společnosti.

Jak to pak bude u lékaře vypadat? Budeme chodit do nemocnic s kreditkou, anebo vzniknou připojištění, z nichž se bude nadstandard platit?

Každá nemocnice má už dneska pokladnu, kam se chodí platit regulační poplatky nebo nehrazené výkony, třeba kosmetické. Lidé tam mohou platit kartou nebo hotovostí, mohou dostat fakturu. U nadstandardu by bylo potřeba rozhodnout, jestli jej pacient bude muset platit hned nemocnici, třeba i předem, nebo zda se zavede komerční připojištění. Pokud připojištění vznikne, dostal by pacient fakturu a s tou by šel na pojišťovnu, která by mu výkon proplatila. Po komerčním připojištění se hodně volá, ale zatím se není na co připojišťovat.

Máte představu, kolik peněz se zavedením standardů ušetří?

Lze to jenom odhadovat, ale první rok až dva bude ten prostor pro úsporu v celém systému velmi malý. Pokud lidé opravdu začnou vyžadovat nadstandard a budou si chtít připlácet, jen se změní tok peněz: z šedé ekonomiky do nemocničních rozpočtů. Druhá možnost je, že si příliš lidí připlácet nebude. Pak zavedení standardu jen zlevní provoz zdravotní pojišťovny: už nebude hradit některé nadstandardní výkony, pokud si na ně někdo nepřidá ze svého. Celkové úspory bych odhadoval tak na pět procent.

Kdy můžeme první standardy očekávat?

Právě jsme předložili novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění, která by měla umožnit placení nadstandardu. Pokud to projde, začneme to sepisovat a na konci příštího roku by první standardy mohly být hotové.

A oficiální žebříčky nemocnic?

Pokud se bavíme o takových, které nejsou jen ve zmiňované sféře „pověsti“, tak nějaké objektivnější měření výkonnosti představuje práci ještě na několik let.

Lékaři, zvlášť ti mladí, si dlouhodobě stěžují na svoje platy, nyní kvůli tomu dokonce hrozí hromadnými výpověďmi. Máte nějaký plán, jak je zastavit?

Snažíme se s nimi mluvit a dávat jim nějaké přísliby, ale oni už jsou tak rozčilení a na vyšší plat čekají tak dlouhá léta, že na podobné věci neslyší. Chtějí peníze hned. A ministerstvo je bezzubé, protože já jim opravdu nemůžu slíbit, že příští rok budu mít více prostředků.

Lékařům vadí některé věci také na vzdělávání.

Tady máme změnu už připravenou. Budou se měnit výukové programy, vyhláška o oborech, chystáme se zrušit nepatřičné vázací smlouvy - už nebude platit, že když stát přispěje mladému lékaři na vzdělávání, tak má povinnost podepsat závazek, že bude prvních pět let dělat v Česku, jinak musí peníze vrátit.

A co nastane, když skutečně odejdou do ciziny?

Vyhlásí se stav nouze a zaktivizují se prvky krizového řízení. Každý hejtman pak má možnost v tomto ohledu dělat věci, které jsou běžně nad rámec zákona, třeba přesadit lékaře z jedné krajské nemocnice do druhé. Rozhodně bude potřeba soustředit těžce nemocné pacienty do těch nemocnic, kde zbylo lékařů víc a kde budou schopni zajistit čtyřiadvacetihodinový provoz. Ta oddělení, která se vyprázdní, utlumíme. Jinak to nepůjde. Pokud nebude mít nemocnice lékaře, tak prostě nebude moci pracovat.

Jak myslíte, že na to zareagují pacienti?

To nikdo nedokáže odhadnout.

Dostanou lékaři, kteří zůstanou, přidáno?

Ano, pokud si nemocnice dokáže zorganizovat provoz s ostatními lékaři, mohla by část ušetřených prostředků dát jim. Samozřejmě by to pak ale chtělo vymyslet administrativní podporu: lékařům by se například mělo ubrat papírování.

Proč se to neudělalo už dávno?

Bohužel jsou tohle věci, které jsou u nás tradičně vžité a těžko se v nemocnicích mění, ačkoli jinde na Západě by lékař administrativní práci nedělal.

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?