Budeme vládě vracet nekvalitní zákony

Šedesátiletý předseda Senátu Přemysl Sobotka je pravicový politik s pohledem upřeným k Východu. Stejně jako řada jeho kolegů z ODS v posledních týdnech pečlivě pozoruje Slovensko. Občanským demokratům se zamlouvají tamní zdravotní, sociální a ekonomické reformy…

Na první zahraniční cestu v pozici předsedy horní komory parlamentu se Sobotka před dvěma týdny vydal právě do Bratislavy.

Téměř hodinu poslouchal bývalý rentgenolog rady slovenského ministra Rudolfa Zajace, jak do zdravotnictví zavést pravicové myšlenky. „Slováci nás v reformách předběhli,“ říká Přemysl Sobotka.

HN: Myslíte si, po prostudování reforem na Slovensku, že bychom mohli být podobně radikální?

Dokonce musíme být takhle radikální. Podle našeho tisku měly slovenské sociální a zdravotní reformy proběhnout s odporem tamních občanů.

To není pravda. Poslední průzkumy ukazují, že jejich reformní směr má šedesátiprocentní podporu, to je obrovské číslo.

HN: Jenže chudší třetina lidí poukazuje na to, že po reformách se člověk může ocitnout na ulici bez jakýchkoliv prostředků a nebude se mít na koho obrátit.

To je falešný argument. Míra solidarity ve zdravotnictví i v důchodech musí existovat, to nikdo nezpochybňuje.

HN: Zavedení příplatků u lékaře a v nemocnicích ale zvyšuje práh dostupnosti lékařské péče. Co ODS nabídne lidem, kteří se dostanou na okraj společnosti, třeba dlouhodobě nezaměstnaným?

To není zvýšení prahu dostupnosti, ale změna rozsahu zdravotnické péče.

Základní a život zachraňující neodkladné operace jsou vždycky v solidární části zdravotnictví.

HN: Stále jste nás ale nepřesvědčil, že i méně majetní si budou moci dovolit kvalitní zdravotní péči. Jak zajistíte, aby i tito lidé měli na lékaře peníze?

Důležité je, jaká bude míra solidarity. A také musí kromě této zdravotní reformy přijít i reforma daňová.

Necháme-li občanovi v rukou daleko větší objem peněz, tak má dvě možnosti. Buďto je propije v hospodě, nebo je investuje do svého zdraví.

On si rozhoduje. S mírou solidarity nikdy nedopadneme jako ve Spojených státech, kde lékaři pouze zachrání životní funkce a pacient odchází domů.

Na to nejsme ve střední Evropě zvyklí. Trend je jasný. Není možné, abychom všichni dopláceli na někoho, kdo – jako já teď – kouří. Holt jsem rizikovější a budu platit vyšší pojistku.

HN: ODS ale zatím nemá v parlamentu takovou sílu, aby mohla hned teď něco měnit. Máme zdravotnictví v takovém stavu, že vydrží do voleb v roce 2006?

Vydrží, ale propadne se do dalších dluhů.

Nejvíce mě šokuje, že ministři zdravotnictví za sociální demokracii, kterých se vystřídalo několik, vždy přicházejí s novou takzvanou reformou.

Pokud se však připravovali na vládu a mají ji už sedm let, tak přece není možné, aby každý ministr přišel s novou variantou.

Už v tom se ukazuje jejich bezkoncepčnost a touha po tom, aby stát měl ve zdravotnictví absolutní vliv.

HN: Neoslovíte ministryni zdravotnictví Miladu Emmerovou, aby vysvětlila své další kroky a nechala se třeba ovlivnit vašimi názory a Senátem?

To je úsměvná otázka.

Jediné, co můžeme, je pokusit se svolat veřejné slyšení v Senátu na téma zdravotnictví a požádat ji, aby tam vystoupila, řekla svoji strategii a my jí řekli protiargumenty.

Ale ona je držená linií sociální demokracie. Jedna již bývalá nejmenovaná ministryně zdravotnictví chtěla zavést poplatky v nemocnicích a její životnost byla velmi krátká.

HN: V Senátu má nyní ODS jasnou převahu. Jakou strategii pro jednání s ČSSD zvolíte?

Budeme vládě vracet zákony.

Nebude to proto, jestli jsou levicové nebo pravicové, ale proto, že jsou špatné. Jestli jich bude víc nebo míň, záleží na kvalitě, s čím přijde vláda.

HN: Nebylo by lepší se zkusit se sociálními demokraty a vládními stranami dohodnout ještě v době, kdy se zákony projednávají ve sněmovně?

To je dobrá myšlenka.

Problém je, že vláda má svou strategii, svůj program, který je výrazně odlišný od našeho programu, a to znamená, že nejsme schopni se dohodnout.

Máme představu, a teď se bavím o ODS, že je potřeba udělat reformy, ať už to je zdravotnická, důchodová nebo sociální a k tomu daňová.

To je v absolutním protikladu k tomu, co chystají sociální demokraté. Tady se nemáme o čem bavit.

HN: Zkusíte přesto jako šéf Senátu zasáhnout do toho, co se ve zdravotnictví děje?

Samozřejmě. Měl bych například diskutovat s majoritním vlastníkem nemocnic, což jsou dnes kraje.

HN: Taková debata vám půjde snadno, protože kraje i Senát má ODS pod kontrolou.

Je to moje téma, chci se dohadovat s hejtmany, jak vidí současné zdravotnictví, a pokud to téma je pro ně důležité, tak připravit třeba malou novelu, jak odblokovat zákaz přechodu nemocnic na jinou formu vlastnictví.

To je cesta, kterou v legislativním řetězci může dělat Senát. Uvidíme, jak to dopadne. Mám dohodu s hejtmany a Asociací krajů, že se s nimi sejdu.

HN: Čemu by mohla taková novela prospět?

Odblokuje převod nemocnic na jiný typ, než je příspěvková organizace.

Ona se tam vždycky může najít skulinka, protože příspěvkovou organizaci může kraj zrušit a zřídit nějakou jinou.

Taková cesta tady existuje, ale je zbytečné se pohybovat na hraně zákona. Je lepší to mít podložené.

HN: Už máte pro podání novely připravený termín?

Zatím ne.

HN: Už si nějak představujete, jak využijete toho, že ODS může příští rok po parlamentních volbách ovládnout většinu významných institucí v zemi?

Teď nevím, co myslíte většinou?

HN: Kraje, Senát, sněmovnu, vládu, Pražský hrad…

Samozřejmě by bylo dobré té provázanosti využít.

Prosazuji, aby naši stínoví ministři měli v šuplíku téměř paragrafové znění zákonů, protože pokud v roce 2006 vyhrajeme volby, můžeme vytvořit pravicovou nebo středopravicovou koalici a pak to musí být během půl roku všechno zvládnuto.

Pak se řetězec sněmovna – senát dostane do fáze, že to bude bez problémů procházet a uvede se to v život. Každý den zpoždění je v této chvíli špatně.

HN: Jak poznáme na konci dalšího volebního období, že jsme po čtyřech letech vlády ODS?

Do celého řetězce, ať už je to zdravotnictví, důchody nebo sociálno, chceme vtáhnout občana jako takového naplno.

On musí rozhodovat, jestli chce mít takovou péči a toto si hradit. Myslím si, že už minimální poplatek, takzvaný hotelový, který by byl v nemocnicích, je důležitý signál.

Když budu přes víkend ležet v nemocnici a nikdo se mnou nebude nic dělat, tak v pondělí budu zvyšovat hlas na pana primáře, že jsem zaplatil třeba dvě stě korun a nic se se mnou nedělo.

Tím pádem to bude motivace i pro zdravotníky, aby pracovali dvacet čtyři hodin denně.

Šedesátiletý předseda Senátu Přemysl Sobotka v posledních týdnech pečlivě pozoruje Slovensko. ODS se zamlouvají tamní zdravotní, sociální a ekonomické reformy.

Na první zahraniční cestu jako šéf Senátu se Sobotka před dvěma týdny vydal právě do Bratislavy. Odvahu, s jakou slovenský menšinový kabinet prosazuje reformy, by Sobotka chtěl přenést i do české politiky.

Petr Holub, David Macháček

Hospodářské noviny

Ohodnoťte tento článek!