Budou muset na vojnu i nevyléčitelně nemocní?

Muže postižené nevyléčitelnou nemocí už novela na rozdíl od současného znění zákona nepovažuje za neschopné vojenské služby, pokud tato choroba neohrožuje jejich život. Způsobila to pouhá změna slovosledu…

Jako už tolikrát zase se poslanci diví, co to vlastně propustili prvním čtením ve Sněmovně. Tentokrát vládní návrh novely branného zákona. Podle jejího znění by se mohlo stát, že budeme mít – s trochou nadsázky – zanedlouho armádu plnou nevyléčitelně nemocných lidí.

Muže postižené nevyléčitelnou nemocí už totiž novela na rozdíl od současného znění zákona nepovažuje za neschopné vojenské služby, pokud tato choroba neohrožuje jejich život. Způsobila to pouhá změna slovosledu a jedno ubrané slovo v příslušné pasáži textu zákona. Cíl je jasný: zastavit nebo alespoň snížit pokles počtu odvedenců v letech před definitivním zavedením profesionální armády, k němuž má dojít v roce 2006.

Kolektiv bývá krutý

Sami vojáci nejsou návrhem vlády moc nadšeni. Trápí je sice současný trend vyhýbání se vojenské službě, mají ale vítr z toho, jak by zajistili nemocným odvedencům standardy nutné pro jejich život. „Přece nemůžeme po velitelích chtít, aby pro dva tři vojáky s nějakou nemocí zajišťovali třeba zvláštní dietní stravu. Takhle se nedá v armádě pracovat. Vždyť armáda je na kolektivu a kolektivním jednání založená a každá výjimka je komplikací,“ řekl Právu důstojník generálního štábu, který si nepřál být jmenován. Navíc se domnívá, že by působilo špatně na kolektiv, kdyby někdo musel být kvůli svému handicapu zvýhodňován a třeba by měl úlevy od cvičení či úklidu. „I pro toho vojáka by to nebylo příjemné. Kolektiv bývá občas krutý a samozřejmě se dá očekávat, že by se našel někdo, kdo by se mu posmíval nebo by ho dokonce šikanoval,“ dodal důstojník. Podle advokáta Josefa Lžičaře byly do roku 1990 například pro trestní řízení nevyléčitelné nemoci přesně vyjmenovány. Proto i v novele branného zákona by nebylo podle jeho názoru od věci tyto choroby popsat. „Myslím, že k této novele bude vydaná příloha, která bude tato onemocnění jasně definovat. Nevyléčitelnými a životu nebezpečnými chorobami se rozumí různá nádorová onemocnění, jiná závažná onemocnění důležitých tělesných orgánů, AIDS, ale i některé duševní choroby, mimo jiné psychóza,“ řekl Právu. V novele branného zákona mu také schází jakákoliv zmínka o nakažlivých nemocech. „Předpokládal bych, že někdo s nakažlivou chorobou bude spíše léčen, než aby musel narukovat do armády,“ konstatoval a dodal: „I když je někdo nemocný chronicky a trpí například astmatem, bylo by evidentně lépe, kdyby nastoupit vojenskou službu nemusel. V době, kdy armáda své početní stavy snižuje a chystá se její profesionalizace, by měla brát jen lidi, kteří jsou stoprocentně zdraví.“ Také podle advokáta Tomáše Sokola taková novela „postrádá logiku, když se do budoucna počítá s profesionální armádou“.

Rath: je to hloupost

Podle prezidenta České lékařské komory Davida Ratha v podstatě neexistuje rozdíl mezi pouhou nevyléčitelnou nemocí a nevyléčitelnou nemocí, která ohrožuje život. „Každá nevyléčitelná nemoc vás v nějaký moment na životě ohrozit může,“ tvrdí Rath. Podle něj 99 procent těchto nemocí vyžaduje od člověka poměrně významné procedury, které ho omezují v normálním životě a handicapují v extrémních situacích. „Opravdu si nedovedu představit, že by člověk s nevyléčitelnou nemocí absolvoval vojenský výcvik. Nehledě k tomu, že se tak choroba může podstatně zhoršit. Má-li člověk například žaludeční vředy, tak stres je může podstatně zhoršit,“ řekl Rath. Připomněl nemoci, jako je cukrovka nebo astma, které při současné úrovni medicíny a patřičné péči skutečně bezprostředně neohrožují pacientův život. „Pro lidi s těmito chorobami by byla povinná vojna absurdní, protože oni většinou mají starosti sami se sebou a s tím, aby se vlastně s nemocí nějakým způsobem vypořádali a bez invalidity dožili do normálního vysokého věku,“ uvedl Rath. Podle jeho názoru by ale nebylo šťastné odvádět ani například brance trpící nepříjemnou kožní chorobou, lupénkou. „Je to sice onemocnění, které vám v tu chvíli nezkracuje život. Ale jakýkoli stres nebo větší zátěž ji může velmi významně zhoršit. Pak je požadována třeba hospitalizace a dlouhodobá léčba, zatímco kdyby byl člověk v pohodě a dodržoval určitý režim, vyhnul by se tomu. Musíte používat různé masti, chodit na slunce atd. Čili voják by strávil víc času léčebnými procedurami než vlastním výcvikem. Myslím si, že to je úplná hloupost,“ dodal prezident lékařské komory. Advokát Lubomír Müller, který je známý především svým úspěšným zastupováním odpíračů vojenské služby z dob komunismu při jejich nynějších rehabilitačních procesech, má jasno v tom, co by tato změna branného zákona přinesla: „Nemoc by se musela individuálně posoudit, zda brání výkonu vojenské služby nebo ne. Například astmatik už by neměl po novele automaticky nárok na zproštění vojenské služby a muselo by se zkoumat, zda nemoc ohrožuje jeho život.“ Sám ale zřejmě význam takové novely nepřeceňuje, podle jeho názoru je totiž v dnešní době vojenská služba u nás svým způsobem dobrovolná. „Každý mladý muž má možnost podat řádné prohlášení o odepření vojenské služby a může mu pak být úplně jedno, jestli je nebo není odvedený, protože na vojnu stejně nepůjde,“ řekl Müller.

Jak má znít zákon

Za zcela neschopné vojenské činné služby se považují občané bez končetiny, nevidomí, neslyšící, němí, zbavení způsobilosti k právním úkonům, postižení vadou nebo nemocí, která je činí trvale neschopnými samostatně se pohybovat, nebo postižení nevyléčitelnou nemocí ohrožující život.

Současná verze

Za zcela neschopné vojenské činné služby se považují občané bez končetiny, nevidomí, neslyšící, němí, zbavení způsobilosti k právním úkonům, postižení vadou nebo nemocí, která je činí trvale neschopnými samostatně se pohybovat, nebo postižení nevyléčitelnou nebo život ohrožující nemocí.

Právo, 27.3.2002

Ohodnoťte tento článek!