Čekání na orgány se zkrátí až o třetinu

chirurgie, chirurgové, lékaři, operace

Díky speciálně vyškoleným odborníkům, kteří budou umět vyhledávat potenciální dárce, by u nás už příští rok mělo přibýt transplantací.

Jiřina Zlámalová se narodila s vrozenou vadou ledvin. Loni na podzim jí lékaři oznámili, že už se neobejde bez dialýzy, tedy léčby nahrazující funkci ledvin, která zbavuje tělo škodlivých látek a přebytečné vody. Musela skončit v práci a začít třikrát týdně chodit do nemocnice na mnohahodinové léčení.

„Pak se lékařka zmínila, že je možné, aby někdo z rodiny daroval ledvinu. Neváhal jsem ani minutu a štěstí nám přálo – oba totiž máme stejnou krevní skupinu. A tak jsem v červenci v pražském IKEMu dal své ženě ledvinu,“ vypráví osmapadesátiletý Jaroslav Zlámal z Černého Dvora na Trutnovsku. Ačkoliv se jeho manželka do práce už nevrátí, měsíc po operaci se cítí mnohem lépe a nemůže se dočkat, až se bude moci plně věnovat svým vnoučatům.

Na listině je 900 lidí

Jiřina Zlámalová měla štěstí – orgán dostala od živého dárce. To však nepotká každého pacienta. Ať už proto, že v rodině žádný vhodný dárce není, má jinou krevní skupinu nebo pacient potřebuje orgán, který živý člověk darovat nemůže. A tak zatímco loni lékaři provedli 570 transplantací, na čekacích listinách na orgán od mrtvého dárce je zapsáno více než 900 lidí.

„V České republice existuje sedm transplantačních center, spolupracujících s Koordinačním střediskem transplantací. Celosvětovým problémem je nedostatek orgánů k transplantaci a s tím související dlouhé čekací doby příjemců. Na těchto pořadnících je v současné době v Evropské unii 56 tisíc pacientů, z nichž až 30 procent se transplantace nedožije,“ říká Tomáš Holý z ARO českobudějovické nemocnice.

„Kolik pacientů se operace dočká, závisí na orgánu. U ledvin je možná dialýza, s níž může pacient čekat na transplantaci dva, tři, někdy i pět let. U srdce to možné není – jestliže selže, člověk může být na přístrojích pouze omezenou dobu. Navíc populace stárne, takže se vlivem tloušťky, cukrovky a vysokého krevního tlaku zhoršuje kvalita orgánů, které jsou k dispozici,“ vysvětluje Pavel Březovský, ředitel Koordinačního střediska transplantací.

Nová naděje

Šance pro ty, kteří se na čekací listině ocitnou, by se však brzy měla zvýšit. V Česku totiž odstartoval projekt, díky němuž by do konce tohoto roku mělo být vyškoleno 170 specialistů, kteří budou v nemocnicích vyhledávat potenciální dárce. Například v Portugalsku se díky této metodě podařilo zvýšit počet transplantací o 30 procent, a tak skoro o třetinu zkrátit čekací listiny.

„Tito konzultanti jsou u nás novinkou – zatím jsme jich měli 17, z toho dva odešli po akci Děkujeme, odcházíme. Teď by měli být v každé nemocnici, která má intenzivní lůžka. Získají speciální pravomoci, aby se co nejrychleji dokázala potvrdit smrt mozku a zároveň byly udržovány orgány při životě,“ dodává Pavel Březovský.

Dnes je pro nemocnice nejlevnější, když s pacientem po mozkové smrti nic nedělají. Vyhledávání potenciálních dárců je práce navíc, která není ohodnocená. Kromě školení konzultantů se proto Koordinační středisko transplantací snaží o zavedení kódů na výkony, které umožní udržení orgánů pacienta při životě – to by totiž znamenalo, že za ně dostanou nemocnice zaplaceno.

Kolem každé transplantace se přitom točí desítky odborníků – k vyjmutí, převozu a opětovnému našití orgánu je třeba tým čtyřiceti až šedesáti lidí. Ti musí být stále v pohotovosti. Když se zastaví přívod krve do srdce, je nutné ho obnovit do čtyř hodin, jinak orgán odumře.

TRANSPLANTACE V ČESKU

Z historie

– 23. listopadu 61 – Ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové byla provedena první transplantace ledviny v Československu. Darovala ji tehdy matka své nemocné šestnáctileté dceři. Přestože se operace povedla, dívka po 16 dnech zemřela na infekci.

– 21. března 1966 – Pražský IKEM provedl první úspěšnou transplantaci ledvin a zahájil tak systematický program. Nemocný, který dostal orgán od své matky, zemřel o tři roky později na krvácení do mozku.

– 9. července 1968 – V Bratislavě byla provedena první transplantace srdce v Československu, pacientka však po šesti hodinách zemřela. Protože v 60. letech přežil více než rok po operaci jen jeden ze čtyř pacientů, byly tyto transplantace omezeny a k jejich rozšíření došlo celosvětově až v 80. letech. K první transplantaci srdce v Česku tak došlo až v roce 1984.

Jak často se podaří zachránit život

Alespoň jeden rok po zákroku žije:

– po transplantaci ledviny až 95 procent pacientů

– po transplantaci jater 90 procent

– po transplantaci srdce 85 procent

– po transplantaci plic přibližně 80 procent

– 70 procent pacientů s transplantovanými játry žije více než deset let po zákroku.

Čekání na orgány se zkrátí až o třetinu
Ohodnoťte tento článek!