Českému zdravotnictví chybí jasná kritéria posuzování kvality péče

„Řídím docela velké zdravotnické zařízení téměř deset let. Informace o naší nemocnici jsou dostupné, netajíme neúspěchy, prezentujeme úspěchy. Naším cílem je konkurenceschopná nemocnice Evropské unie,“ píše v komentáři ředitel Krajské nemocnice Liberec Jaroslav Krutský…

Ředitel Krajské nemocnice Liberec Jaroslav Krutský napsal proZdraví.Euro.cz reakci na článek Součková ohrožuje lidské zdraví; tají špatné výsledky nemocnic, který původně vyšel v časopise Respekt.

Není mým zvykem reagovat na různé články, zprávy a mediální informace stejnou cestou. Tentokrát učiním výjimku. Po přečtení článku, který popisuje situaci v oblasti informací ze zdravotnického prostředí (přesněji řečeno z nemocničního prostředí), jsem si položil základní otázku. Co je cílem tohoto článku?

Prostý popis současného stavu s obecným zájmem o nápravu, nebo účelový zájem firem specializovaných na vytváření a prodej vlastních produktů v oblasti softwarových nástrojů, event. externích auditů zjišťujících kvalitu, efektivitu a výkonnost při poskytování nemocniční zdravotní péče?

Nebo je cílem generalizovat provokujícím způsobem současný stav a vyburcovat tak odbornou a politickou garnituru ke zlepšení situace? To vše považuji za více či méně legitimní důvody.

Všechny nemocnice do jednoho pytle!

To, co mi na článku vadí, jsou dvě věci. Nulová objektivita a expresivně strašící tón, zneužívající pacienta. Citace: „Pacient zoufale málo ví o instituci, do jejíchž rukou svěřuje své zdraví nebo dokonce život, data o nemocnici jsou tajná, politici se bojí šéfů špatných nemocnic, skandální stav, kde záleží na náhodě, zda se dostanu tam, kde mě zachrání nebo zabijí, loterie života…“. A pěkně všechny nemocnice do jednoho pytle.

Řídím docela velkou nemocnici téměř deset let. Základním krédem našeho managementu je důraz na posilování kvality zaměstnanců (nemám rád pojem lidské zdroje), transparentnost, týmovou spolupráci, posilování role středního článku řízení, kvalitu, efektivitu, měření a feedback, procesní způsob řízení v ekonomicky stabilním prostředí.

Informace o naší nemocnici jsou dostupné, netajíme neúspěchy, prezentujeme úspěchy. Naším cílem je konkurenceschopná nemocnice Evropské unie.

Chybí obecná kritéria kvality řízení a péče

Problém však spočívá v tom, že nejsou stanovena jednotná a povinná kriteria kvality řízení a péče, jejich měření a hodnocení. Relativně nejjednodušší, ale také nejdražší, je vytvoření a zavedení systémů řízení kvality – certifikace a akreditace dle mezinárodních standardů.

Z důvodů subsidiarity zdravotnických systémů jednotlivých členských států EU nejsou jasně stanovena závazná kriteria. Tím se vytváří prostor pro nonprofitní a forprofitní iniciativy, více či méně erudované, mající různé zájmy.

Víme, že systém úhrad DRG není samospasitelný (v Německu jeho 25% podíl nevytvořil významné úspory v řízení nákladů) a už máme v Čechách dvě národní referenční centra pro DRG, jejichž spolupráce není bezproblémová. Nemocnice si samy hledají způsob jak měřit kvalitu a efektivitu.

Která nemocnice je kvalitnější?Ta, co přijme pacienta, na kteréhonestačí a po dvou dnech jejprakticky v beznadějném stavupřekládá do jiné nemocnice,kde dojde k úmrtí? Ta prvnízaznamená výkon, ta druhá smrt. Nebo je kvalitnější nemocnice,která má krátké čekací lhůty,protože tam nikdo nechce,nebo ta, která má dlouhéčekací lhůty, protože nemákapacitu na pacienty té první?

Bohužel, jejich různé informační systémy často neumožní vzájemné porovnávání. Tím se vytváří prostor pro komerční aktivity vzájemně si konkurujících firem, které nabízejí vlastní softwarové nástroje a produkty (DG plus, ICZ, STAPRO, Pike Electronic, M.C. Triton atd.).

Nechci tvrdit a netvrdím, že jsou jejich produkty špatné, ba naopak. Problém je v tom, že nevím, zda jsou navzájem kompatibilní a umožní validní porovnávání dat mezi jednotlivými nemocnicemi. Přitom je jejich cena v řádech statisíců až milionů Kč.

Pacient se nepohybuje ve vakuu

Není možno přece tvrdit, že je pacient zoufale neinformován. Nepohybuje se ve vakuu. Má kolem sebe všeobecné mínění o kvalitě té či oné nemocnice vzniklé na základě osobních zkušeností rodiny, přátel, známých. Má svého praktika a ambulantního specialistu, který jistě také ví své.

Mnohé nemocnice prezentují sebe sama ve výročních zprávách, na internetu, formou časopisů, seminářů atd.

Jistě existují nemocnice, které své výsledky z různých důvodů raději neprezentují. Ale jaké výsledky? Opakovaně jsem zaznamenal, že by kriteriem kvality měla být také nemocniční úmrtnost.

A kladu otázku, která nemocnice je kvalitnější? Ta, co přijme pacienta na kterého nestačí a po dvou dnech jej prakticky v beznadějném stavu překládá do jiné nemocnice, kde dojde k úmrtí? Ta první zaznamená výkon, ta druhá smrt.

Nebo je kvalitnější nemocnice, která má krátké čekací lhůty, protože tam nikdo nechce, nebo ta, která má dlouhé čekací lhůty, protože nemá kapacitu na pacienty té první?

Jedině jednotné, jasně interpretovatelné parametry, odborně vydiskutované a veřejnosti předložené, mohou vést k posunu a nápravě informací o kvalitě zdravotnické péče té či oné české, moravské a slezské nemocnice.

MUDr. Jaroslav Krutský, ředitel Krajské nemocnice Liberec

www,Zdraví.Euro.cz, 10.3. 2004

Ohodnoťte tento článek!