Přejít na obsah

Cestování s kardiostimulátorem či (implantabilním) defibrilátorem

zpět
10.7.2015
srdce, kardiologie
zvětšitsrdce, kardiologieZdroj: Shutterstock

srdce, kardiologie | Zdroj: Shutterstock

 

Stále přibývá lidí, kteří mají kvůli rozličným srdečním arytmiím v těle voperován tzv. elektricky aktivní implantát, tj. kardiostimulátor nebo defibrilátor. Jen v Nemocnici Na Homolce podstoupí každoročně implantaci některého z těchto přístrojů více než tisíc pacientů. Mnozí z nich se i díky tomuto přístroji cítí v dobré kondici a chtějí si užívat cestování. Proč ne? Je ale důležité, aby se na cestu pečlivě připravili a byli si vědomi určitých omezení.

TISKOVÁ ZPRÁVA NEMOCNICE NA HOMOLCE

„Kardiostimulátor dáváme pacientům, kteří potřebují stimulovat srdce, abychom podpořili jinak velmi pomalý pulz nebo různě dlouhé výpadky vlastního rytmu. Defibrilátor implantujeme preventivně lidem, kterým hrozí náhodný vznik život ohrožující komorové tachykardie nebo komorové fibrilace, jež může vést k náhlé srdeční smrti. Defibrilátor v takovém případě vydá vysokoenergetický výboj, který obnoví normální elektrickou aktivitu srdce.

No a pak jsou tu ještě pacienti s tzv. resynchronizační terapií. Ti mají elektricky aktivní implantát, ať už kardiostimulátor, nebo defibrilátor, jenž má vedle své primární funkce zároveň úkol synchronizovat činnost levé a pravé komory nízkoenergetickými pulzy. Tím se upravuje mechanická funkce srdečních komor u nemocných s vleklým srdečním selháním,“ vysvětluje profesor Petr Neužil, primář Kardiologického oddělení Nemocnice Na Homolce. „V naší nemocnici podstoupí každoročně 600 až 800 pacientů implantaci kardiostimulátoru a dalších cca 500 lidí dostane defibrilátor nebo některý z přístrojů k resynchronizační terapii.“

Riziko spojené s cestováním je u každého pacienta s elektricky aktivním implantátem jiné. Jsou například i mladí lidé, kteří mají implantát preventivně kvůli vrozené dispozici k smrtící arytmii, ale nemají poruchu mechanické (přečerpávací) funkce srdce. Ti nemají v podstatě žádný výkonnostní problém, jen musí brát ohled na přístroj samotný. Mnohem obezřetnější ale musí být pacient s komplexním srdečním onemocněním. Ten je limitován zejména svým zdravotním stavem.

Doklady k přístroji a lékařské zprávy s sebou

Lidé, kteří mají kardiostimulátor nebo defibrilátor, by měli věnovat dostatečnou pozornost dokumentům, které potřebují mít na dovolené s sebou pro případ, že by přístroj nefungoval, jak má, nebo že by se jejich zdravotní stav zhoršil. Sbalit si pouze pas a odjet třeba někam do Indie není v jejich případě rozhodně ten nejlepší nápad.

„Každý pacient od nás po implantaci přístroje dostane legitimaci, která obsahuje technické údaje specifikující jeho implantát. Uvádí se v ní například datum implantace, o jaký typ přístroje se jedná, jak má pacient svůj přístroj naprogramován, jaké dostal elektrody apod. Tyto informace jsou v angličtině čili jsou mezinárodně srozumitelné. Kromě toho od nás každý pacient při každé kontrole dostane lékařskou zprávu, která je sice jako celek napsána v češtině, ale pokud nás o to nemocný požádá v souvislosti s výjezdem do zahraničí, vždy lze doplnit i stručný výpis v angličtině,“ říká Neužil.

Tyto dva druhy dokumentů, legitimaci a lékařské zprávy z kontrol, by podle něho pacienti, pokud cestují do zahraničí, vždycky měli mít u sebe. No a samozřejmě je mimořádně důležité, aby měli i platné cestovní pojištění.

Výběr vhodné lokality a kontakty na odborníky

Je jasné, že pacient s komplexním onemocněním srdce by měl při volbě destinace, do níž se chce vydat, vzít v úvahu její klima, terén i jiné parametry. Tropické podnebí mu bude dělat problémy, stejně jako pobyt v horách, kde je řidší vzduch. Kromě toho by si měl vždy zjistit, jaká je v dané zemi úroveň zdravotní péče a jestli tam je dostatečné odborné zázemí pro případné řešení technických problémů s kardiostimulátorem nebo defibrilátorem.

„Když pacient s implantátem cestuje za hranice, měl by přesně vědět, kam jede, do jakého prostoru a jakou tam bude mít péči v případě, že dojde k nějaké zdravotní indispozici nebo je potřeba urgentně zkontrolovat implantovaný přístroj. My máme od jednotlivých výrobců registr všech pracovišť, kde umějí daný přístroj programovat. Jsme připraveni na vyžádání pacientům tyto údaje pro konkrétní destinaci poskytnout,“ vysvětluje profesor Neužil.

„Je totiž trochu problém, že se v různých zemích preferenčně používají různé přístroje. Například v Německu nebo Holandsku, tam mají v podstatě stejné typy jako my, ale třeba v Itálii už je situace poněkud jiná, o exotických končinách ani nemluvím. Každý pacient, který jede například do Číny, by měl mít předem zjištěno, že nejbližší centrum, kde umějí programovat jeho typ přístroje, je v Pekingu. Tato informace je pro něj životně důležitá.“

Profesor Neužil ale nabízí svým pacientům mnohem víc než obecný seznam kontaktů. Má totiž v mnoha zemích řadu kolegů, kteří se implantacemi kardiostimulátorů a defibrilátorů také zabývají a se kterými se osobně dobře zná. Pro případ, že by se jeho pacient dostal v zahraničí do problémů kvůli implantátu, mu dá radu, na koho se má přímo obrátit.

„Kardiologové, kteří se léčbou srdečních arytmií zabývají, jsou hodně provázaní. Já mám například v USA spoustu osobních kontaktů, takže když můj pacient poletí třeba do New Yorku, dám mu spojení na konkrétního člověka, kterého může v případě potřeby vyhledat, což je vždycky výhoda. Ale známe se navzájem s řadou kolegů prakticky po celé zeměkouli – oni se na mě pak obracejí, pokud jde o jejich pacienty. Beru převážně všechny své kolegy za své kamarády, proto nemáme při komunikaci bariéry,“ říká Neužil.

Pozor na letišti!

Kontrolní rámy na letištích jsou v podstatě radiofrekvenční detektory, které mohou nevhodně ovlivnit nastavený program kardiostimulátoru nebo defibrilátoru (každý pacient má naprogramovány své specifické parametry na základě definované frekvence). Když pacient bezpečnostním rámem projde, jde sice o velmi malou pravděpodobnost, ale lékařem naposledy nastavený algoritmus se může vrátit do základního nastavení nebo se může resetovat, což sice neznamená, že přístroj přestane úplně fungovat, ale pracuje pak v jiném programovém nastavení, než pacient potřebuje.

„To není zcela neobvyklé, stává se to,“ říká Neužil. „Stalo se to například jedné mé pacientce, o kterou se starám už léta, která je po těžké srdeční operaci a má implantovaný kardiostimulátor. Ta letěla ze Spojených států a tam na letišti nerespektovali, že má kardiostimulátor, a nasměrovali ji, aby prošla tou bezpečnostní bránou. Bohužel detektor jí opravdu zrušil optimální nastavení přístroje, a než se za těch sedm hodin vrátila do Čech, nevhodný stimulační režim vyprovokoval vznik srdeční arytmie. Na to si každý musí dát velký pozor. Každý má mít s sebou svou průkazku a tu pracovníci ostrahy musí respektovat.“

Podle profesora Neužila je však na druhou stranu třeba říct, že mnohá doporučení a omezení pro pacienty s kardiostimulátorem nebo defibrilátorem jsou spíše alibistická. Pacient může bezpečně používat mobilní telefon nebo třeba i elektrickou svářečku. Na co si však musí skutečně dávat pozor, je vliv silného elektromagnetického pole. „Dnes se ale už vyrábějí implantáty, a to kardiostimulátory i defibrilátory, které vydrží vyšetření magnetickou rezonancí o intenzitě1,5 tesla. Je tedy logické, že pacient může také v klidu používat třeba mikrovlnku,“ vysvětluje Neužil.

Pohybové aktivity

Pokud jde o pohyb, pacienti nejsou kvůli implantátu nijak zvlášť limitovaní (mohou být ale limitovaní onemocněním srdce). Pacienti s metabolicky či geneticky podmíněnou srdeční arytmií, u kterých defibrilátor řeší příčinu onemocnění, můžou dělat téměř všechno – sportovat, skákat a podobně. Ale musí si dávat pozor na ten druh pohybu, jenž by mohl poškodit elektrodový systém (zavádí se obvykle do srdce žilním přístupem, a to cestou podklíčkové žíly, která prochází v poměrně úzkém prostoru mezi prvním žebrem a klíční kostí). Aktivní mnohonásobně opakovaný pohyb (například při sekání dříví, vzpažování, shybech) může vést k mechanickému poškození částí elektrodového vodiče, tedy jak k porušení izolační vrstvy, tak i k přelomení drátěných částí elektrody.

„Jestliže má pacient přístroj s elektrodami, měl by vědět, že elektrody jsou náchylné k mechanickému poškození – takže by třeba neměl provádět opakované švihové pohyby paží. I pro toto omezení už se ale možná rýsuje řešení. V posledním roce se do klinické praxe prosazují bezdrátové kardiostimulátory, a pokud vše dobře dopadne, mohli bychom v Nemocnici Na Homolce někdy na konci tohoto roku zahájit klinické zkoušky bezdrátového defibrilátoru, ale prozatím jenom ve formě výzkumu“ říká profesor Neužil.


Autoři

Nemocnice Na Homolce, zdravi.e15.cz

Komentovat článek: Cestování s kardiostimulátorem či …

*
* Pravidla diskusí - čtěte
*
 

* - údaje označené hvězdičkou jsou povinné

Komentáře

Do této diskuse prozatím nikdo nepřispěl.

přidat komentář
 
 zavřít

Váš tip

  • Jako ochranu před spamem, prosím zodpovězte následující otázku (číslicí):
  • * - položky označené hvězdičkou jsou povinné