Co mi nedá spát

„Už jsem si zvykla na to, že v našich podmínkách vůbec není důležité, co kdo řekl, ale ve většině téměř absolutní kdo to řekl. A když něco řekne Emmerová, je to většinou špatně. To už bývá lepší, když mlčím,“ píše v komentáři ministryně zdravotnictví. Celý text najdete v článku…

Dipis ministryně zdravotnictví Milady Emmerové

Ke každodennímu přehledu tisku, který mi připravují moji spolupracovníci, se dostávám většinou až hluboko večer. Štůsek papírů, někdy tenčí, často však spíše tlustší, nebývá na noc právě tou nevhodnější literaturou.

A kdybych nemusela, raději bych si to pochybné „potěšení“ docela ráda odřekla. To mi však není přáno, neboť musím být, jak se říká „v obraze“.

Už jsem si zvykla na to, že v našich podmínkách vůbec není důležité, „co kdo řekl“, ale ve většině téměř absolutní „kdo to řekl“. A když něco řekne Emmerová, je to většinou špatně. To už bývá lepší, když mlčím.

Pojišťovny by si nejraději dělaly, co chtějí

„Dluhy VZP berou lidem lékaře. Emmerová mlčí“ – tak zněl totiž jeden nedávný titulek. Ke zpožďujícím se platbám kraslické poliklinice od VZP.

Ty zmíněný ústav sužují natolik, že musí omezovat poskytovanou péči. Já sice nemlčela, napsala jsem vedení této polikliniky, mimochodem soukromému subjektu, dopis, kde jsem v této věci dopodrobna vysvětlila postavení ministerstva zdravotnictví, ale zase to bylo špatně. Asi proto, že pod dopisem stálo zrovna moje jméno. Jiný důvod totiž nevidím.

A jestliže VZP v uvedeném případě tvrdí, že se ze zákona musí držet zdravotně pojistných plánů a že je to stát, který rozhoduje o platbách, pak bych se nechtěla dožít toho, co za těmito tvrzeními stojí doopravdy.

Totiž snahy o to, aby žádné zdravotně pojistné plány nebyly a aby si pojišťovny, v libovolné konkurenci, ale daleko spíš v neprokazatelné kartelové dohodě, mohly uzavírat smluvní vztahy s kým a jak by chtěly. V této chvíli poliklinice opravdu pomoci nemohu, jakkoliv mě to lidsky velmi mrzí.

Proč mám Ropáka roku

Pak jsem se dočetla, že jsem postoupila do užšího výběru coby adept na antiekologické „ocenění“ Ropák roku.

Patrně proto, že jsem neschopná, jak zase napsali jinde, a nebyla jsem svého času s to ovlivnit postup ministerstva zemědělství (ano, zemědělství), aby včas požádalo o výjimku, která by Česku umožnila uchovat si, pokud jde o testy na zvířatech pro kosmetickou výrobu, loňskou (a přísnější) zákonnou normu.

Akciovky opravdu nechci

Také moje řeči o spolupráci s kraji jsou prý jen prázdné proklamace. To alespoň tvrdí plzeňský krajský radní Karpíšek, neboť jej naštvalo, že vedení MZ se po mém příchodu přiklonilo k fúzi plzeňské fakultní nemocnice a nemocnice vojenské.

Pavel Karpíšek to takhle klidně řekne, i přestože vzápětí dodá, že kdyby vojenský špitál dostal kraj, převedl by jej na akciovou společnost.

Ano – já skutečně nechci, aby úplně všechny nemocnice v Čechách skončily jako akciovky a proto jsem se přiklonila k prvnímu řešení. Jak to ale souvisí s mojí spoluprací s kraji, to opravdu posoudit nedokážu. Nikdo však na to ani nečeká, Pavel Karpíšek přece mluví jasně.

Média se ještě docela nedávno „vyznamenávala“ prezentacemi ubohých babiček, které v lékárnách zanechaly celý důchod. Mohla za to Emmerová s „lékovou“ vyhláškou. Ale kdo si všimne, když promluví Pavol Mazan, výkonný ředitel lobbyistické Mezinárodní asociace farmaceutických firem?

Třeba takto: „Vzhledem k tomu, že jsme vstoupili do EU, hrozí, že pokud bude cena léku výrazně nižší než v okolních státech, budou se léky od nás vyvážet. Na tom by tratili jak pacienti, protože by lék nemusel být dostupný, tak výrobci, protože by si tím zhoršovali postavení na trhu i v jiných státech,“ říká.

Takže já, ve snaze rozdělit onen každoročně stejný balík peněz na úhrady léčivých látek, jak nejlépe to jde, aby bylo pamatováno na co nejširší okruh pacientů, jsem na vině a člověk, který naprosto nepokrytě hájí v této souvislosti obchodní zájmy farmaceutických monopolů a drahých originálních léků ne?

Jen jestli to, vážení čtenáři, nebude třeba tím, že nepůsobím tolik přesvědčivě z televizní obrazovky, jako někteří protagonisté všelijakých zájmových spolků a sdružení ve zdravotnictví, kterým jde o kšeft. Ale s tím nic nenadělám.

Neumím totiž tak dobře, jako oni, lhát. Třeba proto, že mi nejde o žádné zisky. A právě z toho mívám, po večerním přečtení takových zpráv, náladu na všechno možné, jen ne na spaní.

Milada Emmerová, www.Zdravi.Euro.cz

(mezititulky jsou redakční úpravou textu)

Ohodnoťte tento článek!