Dárce, nebo „jen“ otec

„Autor zákona nebyl schopen posoudit souvislosti a důsledky právní normy, které snadno pochopila i laická veřejnost. Navíc projevil zpupnou neúctu k rodičovství a touze po dítěti a také k názorům odborníků a veřejnosti. Výsledkem je zákon, který diskriminuje,“ píše Pavel Trávník o novém zákoně v komentáři na Zdraví.Euro.cz…

Poslanecká sněmovna zavedla (zákonem o výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách, do nějž byly vpašovány odstavce o asistované reprodukci) zcela nový a zcela absurdní právní vztah s negativním dopadem na řadu občanů naší republiky.

Ze znění zákona vyplývá, že jeho autor považuje otce dítěte za dárce spermií a matku dítěte současně za dárkyni a příjemkyni vajíčka (§27e odst. 7 a 9) a navíc je neodlišuje (kromě podmínky anonymity) v žádném ohledu od skutečných dárců pohlavních buněk.

Hlavním důsledkem tohoto ustanovení je, že se na ně proto při léčbě poruch plodnosti vztahuje zákonem zavedený věkový limit (40 let) na oplození s vlastními pohlavními buňkami (§27e odst. 2) a dále vyloučení z použití jejich pohlavních buněk z genetických důvodů (§27e odst. 3, §27h písm. c).

V praxi to například znamená, že pokud dva manželé, z nichž jeden má 41 let, mají problém s otěhotněním, nemohou spolu mít geneticky vlastní dítě, ale budou tímto zákonem nuceni použít k oplození pohlavní buňky mladšího dárce.

Stejně tak partneři, kteří trpí genetickou vadou, jejímuž přenosu na potomstvo již dnes dovedeme pomocí preimplantační genetické diagnostiky zabránit, nebudou moci této vymoženosti lékařské vědy využít. Nebudou se ani moci svobodně rozhodnout, že budou případný přenos dědičné vady u svého dítěte riskovat.

Jako „dárci“ budou z genetických důvodů z léčby neplodnosti vyloučeni. Jde tedy evidentně o nepřípustnou diskriminaci z důvodu věku a z genetických důvodů. Přitom nejde o malou skupinu lidí, pro ilustraci uvedu několik čísel.

Problémy s otěhotněním má v našem státě asi 280 000 párů v plodném věku (pro politiky podotýkám, že je to 560 000 voličů – to není řádová chyba). Ze všech ročně narozených dětí v naší republice jsou zatím více než 3% počata metodami asistované reprodukce a úspěšnost těchto metod se rok od roku zvyšuje.

Navíc jde o zdravé a vytoužené děti, o něž rodiče nadstandardně pečují. Moderní léčba poruch plodnosti je tedy nejen řešením významného zdravotního, psychologického a sociálního problému půl milionu občanů, ale i jedním z nejúspěšnějších propopulačních opatření.

Jak mohlo k takovému legislativnímu selhání dojít? Připomínky odborníků, členů i nečlenů ministerské komise pro IVF, výboru odborné společnosti ani petice pacientů a další veřejnosti nebyly respektovány.

Je evidentní, že autor kritizovaných ustanovení problematice asistované reprodukce vůbec nerozumí. Nechápe mimo jiné, že použití darovaných pohlavních buněk představuje v asistované reprodukci jen výrazně minoritní záležitost, v drtivé většině případů jsou při léčbě neplodnosti používány vlastní pohlavní buňky rodičů.

Autor zákona nebyl schopen posoudit souvislosti a důsledky právní normy, které snadno pochopila i laická veřejnost. Navíc projevil zpupnou neúctu k rodičovství a touze po dítěti a také k názorům odborníků a veřejnosti. Výsledkem je zákon, který diskriminuje a poškozuje spoustu lidí a ve mně vyvolává hluboké obavy z toho, kam až může naše zákonodárství dospět.

Prof. MUDr. Pavel Trávník, DrSc., www.Zdravi.Euro.cz

autor je zakladatelem reprodukční medicíny u nás

Článek nemusí vyjadřovat názor redakce.

Reakce čtenářů Zdraví.Euro.cz

MUDr. Marek Nalos

Vazeny pane profesore,

Zcela s Vami sdilim Vas nazor na naprosto bezprecedentni vekovou diskriminaci zakonem svobodneho statu. Nezbyva nez se zbavit pocitu marnosti a obratit se na ustavni soud. Po dobu platnosti tohoto absurdniho zakona doporucuji verejnou obcanskou „lekarskou“ neposlusnost.

Dekuji za Vas clanek

Ohodnoťte tento článek!