Dlužné poplatky musejí státní nemocnice ze zákona vymáhat

exekuce, exekutor, vymáhání dluhů, dluhy,

Dlužné regulační poplatky musejí státní nemocnice od pacientů ze zákona vymáhat. ČTK to sdělila mluvčí Fakultní nemocnice Motol Pavlína Danková v reakci na středeční nález Ústavního soudu (ÚS). Ten se zastal muže, který v roce 2010 za jednodenní hospitalizaci nezaplatil 60 korun. Městský soud v Praze související náklady řízení a právního zastoupení stanovil na 7890 korun, tedy na více než stonásobek.

„Fakultní nemocnice Motol jakožto státní příspěvková organizace od pacientů poplatky vymáhat musí,“ zdůraznila Danková. V nemocnicích se od ledna 2008 platilo 60 korun za den, od prosince 2011 stoupla částka na 100 korun. ÚS k 1. lednu 2014 zrušil stokorunový poplatek jako „rdousící“ a nová vláda hospitalizační poplatek znovu zavádět nehodlá.

Právník Asociace českých a moravských nemocnic (AČMN) Stanislav Fiala ČTK řekl, že Motol jakožto státní příspěvková organizace má povinnost vymáhat dlužné poplatky ze zákona o hospodaření se státním majetkem. U příspěvkových organizací krajů je povinnost podobná, ale ne tak striktní, kraje mohou nezaplacený poplatek krýt ze svých zdrojů, což mnohé dělaly a kraj Středočeský to dělá dosud. Soukromé nemocnice dlužné poplatky vymáhat nemusejí, protože hospodaří se svým majetkem.

„Vzhledem k tomu, že poplatky byly zrušeny, tak v podstatě my bychom ani našim nemocnicím nedoporučovali tlačit na jejich vymáhání. Zvlášť když to pak vede k tomu, že se na tom nabaluje a živí kdokoli jiný, až po exekutory a advokáty, a stává se z toho továrna na peníze,“ podotkl právník AČMN, která sdružuje krajské, městské i soukromé nemocnice.

Důvod je podle Fialy nejen v tom, že náklady na vymáhání přesahují mnohdy vymáhanou částku, vidí i právní problém. „Poplatky se dají vymáhat, když se uvede proč. Údaje, že pacient byl v nemocnici a s jakým onemocněním, což je vidět z diagnózy, je možno dát třetí osobě jen se souhlasem pacienta,“ vysvětlil s tím, že uvádění těchto dat bez souhlasu pacientech je na hraně zákona a ochrany soukromí.

Pacient, kterého se ÚS zastal, poplatek prý uhradil, neschoval si potvrzení. Nemocnice po něm posléze začala peníze vymáhat. Elektronický platební rozkaz se pojil s náhradou nákladů 1592 korun. Muž je zaplatil, nemocnice ale trvala na úhradě mnohem vyšších nákladů, v čemž jí vyhověl odvolací městský soud.

Následovala ústavní stížnost. Muž v ní poukázal na to, že nemocnici zastupoval najatý právník, který zpracoval typickou formulářovou žalobu. V podobných podáních se mění jen identifikační údaje žalovaného. ÚS již dříve rozhodl, že u formulářových žalob musejí obecné soudy zvažovat, zda jsou požadované náklady vynaloženy účelným způsobem. A v tomto konkrétním případě je prý poměr nákladů k vymáhané částce nepřiměřený.

Danková k tomu uvedla, že Motol využívá služeb externí advokátní kanceláře vzhledem k tomu, že každý rok putuje k soudům po celé republice 1900 žalob, z nichž 30 procent končí platebním rozkazem a u 70 procent běží soudní řízení.

„Pokud si tedy spočítáme, kolik právníků by musela nemocnice výhradně pro agendu vymáhání poplatků zaměstnávat a jaké náklady by nesly neustálé služební cesty, poněvadž by museli objíždět okresní soudy po celé republice, zjistíme, že služby externí advokátní kanceláře byly pro nemocnici velmi výhodným řešením a ve vztahu ke státnímu majetku se chovala s péčí řádného hospodáře,“ shrnula.

Ohodnoťte tento článek!