Duševní onemocnění a ztráta bydlení

10. 10. 2007 0:00
přidejte názor
Autor: Redakce
SOUHRN Schizofrenie patří k nejzávažnějším psychiatrickým diagnózám a i na počátku 21. století stále existuje řada mýtů, které tuto diagnózu doprovázejí. Obsah článku je věnován otázce dekompenzovaných klientů/pacientů s psychiatrickou diagnózou (zejména z okruhu psychóz) spojené s fenoménem bezdomovectví. V odborné zahraniční literatuře se uvádí, že u osob žijících na ulici se schizofrenie vyskytuje až jedenáctkrát častěji oproti běžně bydlící populaci.


SUMMARY Schizophrenia is one of the most serious psychiatric diagnoses, and even at the beginning of the 21st century there still are many myths that accompany this disease. The article addresses decompensated clients/patients with psychiatric diagnosis (especially psychoses) related to homelessness. The foreign literature notes that the people who live in the streets suffer from schizophrenia up to 11 times more often than general population.

Pojem schizofrenie je i po 96 letech jeho užívání, kdy ho vymezil Bleuler v oddílu Aschaffenburgovy Příručky psychiatrie z roku 1911, stále opředen řadou předsudků, stigmat a obav veřejnosti z této nemoci. Toto onemocnění jako takové bylo známo již dříve, a to pod pojmenováním dementia praecox. Tak ho označil Kraepelin v letech 1896, 1898 a v roce 1904 tento termín užil ve své učebnici, kdy využil tohoto pojmosloví jako staršího pojmu z francouzské psychiatrie. V českém názvosloví se tím ze „zblbělosti“ stalo možná křehčí a výstižnější označení „rozdvojení osobnosti“.

S bezdomovectvím jako extrémní formou vyloučení ze společnosti se setkáváme na našem území intenzivně zhruba od roku 1990. Bezdomovectví může být následkem přítomnosti duševní nemoci a z toho plynoucích či samostatně stojících dalších rizikových faktorů, k nimž patří např. přítomnost rodinných konfliktů, dlužnictví (neplacení nájemného či různých forem půjček), rozvod, ovdovění (samostatně žijící schizofrenici jsou hospitalizováni 3krát častěji než ženatí nebo vdané), vyloučení ze školy, ztráta zaměstnání, nedostatek sociálních kontaktů.

V sociálních poradnách se pracovníci setkávají se všemi typy bezdomovectví (zjevné, skryté a potenciální), kdy klienti „přiznávají“ hospitalizaci na psychiatrii z důvodu nejčastěji paranoidní schizofrenie. Případně tato hospitalizace vyplyne z předložené dokumentace. Lidé, kteří onemocní schizofrenií, se často setkávají se společenským úpadkem, který obtížně vnímá i jejich nejbližší rodina a okolí.

Projevy klientovy/pacientovy choroby neumožňují dlouhodobý reálný pohled na jeho nepříznivou sociální situaci a její systematické řešení, které mnohdy obnáší dlouhodobé aktivní zapojení klienta. Při práci v poradně patří k podstatným faktorům při hodnocení psychického stavu i nozognózie (náhledu na nemoc). Tento status je významným při práci s klientem a překonávání sociálněekonomických důsledků nemoci (hledání nové práce, bydlení apod.).

Schizofrenie patří mezi nejzávažnější psychiatrické diagnózy, v populaci onemocní cca 1 % lidí. V ČR trí tímto onemocněním asi 100 000, v celosvětovém měřítku přibližně 50 milionů osob. Typickým věkem pro začátek obtíží je doba mezi 18.–30. rokem (příznaky se však mohou objevit i dříve nebo později). Prevalence onemocnění vrcholí mezi 35.– 44. rokem věku.

Z uvedených dat je zřejmé, že řada pacientů neukončí vyšší vzdělání (vykonávají nekvalifikovanou práci), příp. v důsledku hospitalizací ztrácejí zaměstnání. Tito klienti často nesplní ani potřebné zákonné podmínky pro přiznání výplaty plného nebo částečného invalidního důchodu, byť jsou uznáni částečně či plně invalidními.

Současné právní úpravy, které umožňují dát výpověď z nájmu bytu bez přivolení soudu (podrobněji ustanovení § 685 a násl. zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník), a insuficience sociálních služeb, které je možné čerpat formou přiznaného příspěvku na péči (zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách), nejsou příznivým ukazatelem pro další vývoj zejména osamělých klientů.

V této souvislosti je třeba zmínit, že uvedeným zákonem o sociálních službách zcela propadají právě duševně nemocní – schizofrenici, kteří z 18 úkonů tzv. péče o vlastní osobu a dalších 18 úkonů při posuzování soběstačnosti nesplní podmínky ani I. stupně – lehké závislosti, neboť jejich dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav zpravidla nepotřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 12 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnost (u osob nad 18 let věku).

Podle údajů WHO patří ke třem hlavním duševním poruchám deprese, bipolární poruchy a schizofrenie. Duševní onemocnění přestavují pro evropské země po kardiovaskulárních chorobách druhou největší pracovní zátěž. Bohužel do systému zdravotnické péče neplyne ani polovina financí, která by zajišťovala dostatečnou dostupnost a kvalitní rozvoj péče o nemocné. V zemích EU se systému zdravotnické péče dostává v průměru 8 % všech zdravotnických výdajů, v ČR jsou to necelá 4 %.

Schizofrenie je spojena s mnoha riziky. Patří k nim o 20 % kratší délka života (zvýšené množství sebevražd, v běžné populaci je sebevražda příčinou úmrtí v necelém 1 %, u schizofreniků se uvádí 10–15 %). Řada klientů však propadne sítem sociálních služeb až k poskytovatelům, kteří se zabývají skupinou bezdomovců, ke které se dostanou roztáčející se a neřešenou spirálou problémů.

Tímto způsobem se dostanou na tzv. sociální hospitalizaci do pobytového psychiatrického zařízení a odtud je výběr velmi omezený, pokud již přišli o možnost bydlení (3 zařízení v ČR, která jsou schopná přijmout schizofrenika k celoročnímu pobytu) nebo azylová zařízení a noclehárny případně ubytovny, kde už je oprávněných pochyb o další léčebné kázni – docházka k ambulantnímu psychiatrovi, pravidelné užívání medikace apod.

KAZUISTIKA

Mladý muž, zhruba 30 let, přichází do poradny, zanedbaný zevnějšek – špinavé a zapáchající oblečení, neupravený vous, dlouhé mastné vlasy zakrývají tvář. Je zahalen v dlouhém kabátu, obuv je špinavá a prošlapaná. Vyčkává na oslovení pracovnicí centra, klátivě přichází, usedá a choupí se do židle, mluví tiše, ale zřetelně a srozumitelně, zpočátku nenavazuje oční kontakt – hlavu má skloněnou a hraje si s papírkem.

Působí velmi nejistě a introvertně, nicméně obsah jeho sdělení je prostoupen řadou právních úprav, rozebírá některá ustanovení zákona, který upravuje zvýšené nároky z důvodu dietního stravování. Vychází najevo, že se dožaduje speciálního stravování v důsledku onemocnění schizofrenií, na kterou se ovšem žádný typ diety nevztahuje. Klientovi byl trpělivě vysvětlen postup, komu jsou uvedené „výhody“ určeny. Klient vysvětluje, že jeho onemocnění je závažné a potřebuje dostatek vyvážené stravy a pravidelný denní režim.

Je překvapený, že s ním pracovnice dál hovoří a sděluje, že nemá kde bydlet (přespává v odstaveném vagonu), o byt mimo Prahu přišel exekucí, neboť nehradil nájemné. Je nervózní, protože dlouhodobě nebere léky a k psychiatrovi nepůjde, protože se bojí, že ho zavře do blázince. Má obavy z hospitalizace a případného zbavení způsobilosti k právním úkonům.

Klient byl posílen ve svých kompetencích, seznámen s aktuálním systémem sociálních dávek a sítí sociálních služeb. Byl mu nabídnut nocleh v Naději a vysvětlen chod takového zařízení – možnost stravy, hygieny, příp. návštěvy lékaře, s nímž může probrat svůj zdravotní stav.

Klient je i nadále nedůvěřivý. Ptá se, zda to má smysl – uznává, že by se rád umyl a potřebuje nové oblečení, které může v nabízené organizaci dostat. Pracovnice do zařízení zavolala, zda ho skutečně přijmou a muž dostal mapku se zakreslenou cestou. Ještě několikrát sám přišel ke konzultaci (řešilo se exekuční vystěhování – možnost eventuálního zvrácení situace v jeho prospěch, dluhy na zdravotním pojištění a možnost využití chráněného bydlení).

Výstupy

Dlouhodobé podceňování psychiatrie a nepodpora specializace psychiatrické ošetřovatelské péče vede k tzv. sociálním hospitalizacím na psychiatrii. V Praze se sociální psychiatrií systematicky zabývá asi 8 NNO, které pracují s klienty (poskytují mj. chráněné bydlení, sociálně-terapeutické dílny, terapeutické komunity, denní stacionáře). Nicméně jejich péče bývá směrována na klienty v přímé péči psychiatra a s uspokojivým sociálním zázemím, případně je hranice poskytované služby omezená věkem.

V roce 2003 byl předložen odborníky Psychiatrické společnosti ČLS JEP materiál „Koncepční východiska k systému péče o lidi s psychiatrickým onemocněním v Praze“, z něhož vyplývá, že stav psychiatrické péče je výrazně podceněn ve všech oblastech: oblast služeb (zdravotnická péče, sociální služby), oblast financování služeb, oblast koordinace, řízení a plánování systému péče.

Současný stav navíc ničím nepřispívá ke stabilizaci psychiatrické péče, ani oboru sociální psychiatrie, naopak systém dále prohlubuje propast mezi klientem a sítí sociálních služeb, která by byla (viz kazuistika) levnější variantou, než často neefektivní hospitalizace. V těchto případech lze kompenzovat stav ambulantní léčbou, která klientovi/pacientovi umožní zůstat v přirozeném sociálním prostředí se zachováním sociálních vazeb a umožní mu řešit nepříznivou situaci, a předchází tím i hospitalismu.

LITERATURA
Libiger,J. Schizofrenie Psychiatrické centrum, Praha. 1990. 134 s.
Höschl, C. Psychiatrie pro praktické lékaře H&H, Jinocany. 1996. 424 s
Marková, E., Venglárová, M.,Babiaková, M. Psychiatrická a ošetřovatelská; péče,Koncepční východiska k systému péče o lidi s psychiatrickým onemocnením v Praze Grada Publishing, Praha. 2006. 352 s. , Praha. 2003.

Bc. Jana Bednářová vedoucí sociální pracovnice pracoviště KONTAKT – CSSP (bednarova@mcssp.cz)

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?