Ekonomiku je třeba posuzovat komplexně i ve zdravotnictví

Nemocnice je organizací, která také potřebuje nejen odborníky, ale i manažery. Prakticky na každém oddělení a nejlépe v jedné osobě. Potvrzují to i zkušenosti vrchní nutriční terapeutky Fakultní Thomayerovy nemocnice s poliklinikou. Čtěte rozhovor s Tamarou Starnovskou, finalistkou soutěže Manažer roku…

Nemocnice je organizací, která také potřebuje nejen odborníky, ale i manažery. Prakticky na každém oddělení a nejlépe v jedné osobě. Potvrzují to i zkušenosti vrchní nutriční terapeutky Fakultní Thomayerovy nemocnice s poliklinikou. Tamara Starnovská, finalistka soutěže Manažer roku, se domnívá, že například správné řízení výživy nemocných může přinést nezanedbatelný ekonomický efekt.

hn: Když se to přežene, vrchní dietní sestra nebo nutriční terapeut, to pro laika zavání především kuchařským uměním. K čemu pak jsou různé ty kursy managementu, které jste absolvovala?

Jedna věc je odborná kvalifikace, kterou člověk vystuduje, a druhá, co s tou kvalifikací dělá dál a jak se uplatňuje. A aby se uplatnil dobře, musí mít i manažerské schopnosti, zejména pokud se dostane do vedoucí funkce.

I při té klasické, odborné činnosti, člověk musí umět jednat s pacienty, se zdravotnickým personálem, s lidmi naprosto rozdílné úrovně vzdělání a chápání a musí dokázat čas a práci sobě i ostatním zorganizovat tak, aby zvládl veškeré činnosti. Takže manažerské znalosti potřebuje.

A samozřejmě není nepodstatnou součástí toho všeho dokázat ekonomicky myslet, protože naše profese, ač to na první pohled nevypadá, je hodně i o ekonomice.

Svou prací buď dokážeme zdravotnickému zařízení ušetřit značné obnosy peněz, nebo také vyplýtvat.

hn: Co vlastně všechno máte na starosti? Rozhodně to není jen běžné stravování pacientů.

Ten původní název dietní sestra je zejména v českých poměrech zavádějící. Dieta má u nás význam restriktivní, s přídechem, že to není dobré a určitě to bude nějakým způsobem velmi nepříjemné.

Proto také došlo od letošního roku ke změně názvu profese na nutričního terapeuta. Ta vlastní odborná činnost totiž znamená, že svou prací napomáháte léčit onemocnění anebo člověku s chronickým onemocněním, které se nedá vyléčit, umožníte, aby nebyl stresovaný nebo aby si nekvalitním stravováním nepoškozoval dále svůj zdravotní stav.

Takže nové označení má širší záběr. Řešíme výživový stav pacienta celkově, což znamená, že musíme mít znalosti biochemické, znalosti potravin, jak se jednotlivé suroviny a jejich složky mění v průběhu zpracování na výsledný pokrm, ale i co se poté děje v organismu, to znamená fyziologii výživy, jak člověk zpracovává tu potravu a co z ní je schopen vytěžit a co ne…

Pochopitelně musíme znát i technologické postupy, všechny nové přístroje a výrobky, které se užívají k vaření a umožňují potraviny nějak zpracovat.

Musíme sledovat i vývoj medicínských věd a nové postupy léčení, protože často vyžadují i jiné přístupy k výživě.

hn: Tlak na zdravotnictví je silný. Ze všech stran. Vezměme tu dnes nejvíce diskutovanou položku – financování. Asi si nemůžete výskat a musíte své úkoly plnit s poměrně omezeným počtem spolupracovníků.

Počet pracovníků je jen jedna věc. Já si myslím, že šetřit na mzdových nákladech – to je můj osobní názor – je to nejhorší, co může manažer dělat.

Vychovat kvalitní a erudovanou odbornou sílu s mou odborností trvá po absolutoriu školy dva, někdy tři roky – podle toho, na jaký typ onemocnění nebo oddělení se zaměří – a navíc to vyžaduje určité osobnostní a emoční vlastnosti, které ne každý má, takže musíte dost pečlivě vybírat.

A jestli pak někdo zasáhne ekonomickým rozhodnutím snížit počet personálu, tak vám vlastně rozbije dlouhodobou koncepci a do určité míry zhorší péči o pacienty. Nebo když vám kvůli platu někdo odejde do komerční sféry, je to vyhozený čas a peníze.

hn: Peníze však všeobecně nejsou. I když některé nemocnice dokládají, že to není zcela pravda.

Jsme u toho ekonomického myšlení. Dnes se většinou uvažuje tak, že se ušetří na lécích nebo se sníží mzdové náklady, počet pracovníků.

V našem oboru to vede k tomu, že v některých nemocnicích pak zbude čas jen na kontrolu stravování nemocných jako celku. Péče o jednotlivé pacienty se dostává na okraj pozornosti. Ale ekonomiku je třeba posuzovat komplexně, v její provázanosti.

Udělat si průzkum, co kolik zaměstnavateli přináší nebo ubírá. Musíte brát ekonomiku celého pobytu pacienta v nemocnici. Včetně toho, jak dlouho musí v nemocnici ležet. A tady bývá kámen úrazu. Řada věcí se těžko dokládá.

hn: Máte alespoň nějaký odhad, jak si na tom stojíte?

Správná výživa může přispět ke zkrácení doby hospitalizace, pacient bývá soběstačnější, má méně komplikací, vyžaduje méně ekonomicky náročné léky, i některé rány se mu mohou hojit rychleji… Různé potravinové doplňky přinášejí další efekty.

hn: To jsou zkušenosti, které jste získala, nebo je to podloženo i něčím jiným?

Ono se to často jeví jako zvýšení nákladů – třeba potravinové doplňky. Ale při komplexním pohledu skutečně jde o úspory. Ta data se samozřejmě dávají těžko dohromady, ale my jsme se pokusili s jedním zařízením toto vše sledovat.

Udělali jsme průzkum, který prokazatelně dokázal například úspory zejména u nákladů na antibiotickou léčbu. Takže je to moje zkušenost, přesvědčení, ale už částečně podložené fakty.

hn: Patříte mezi špičková pracoviště svého druhu v republice. Jak se dosáhne takové prestiže?

Postavení se buduje poměrně dlouho. Domnívám se, že v naší profesi, a asi nejen v ní, vše záleží na skladbě kolektivu. Jsem typ člověka, který jednoznačně potřebuje týmovou práci, ale nechává prostor osobnostem. Ideální je, když se podaří dát dohromady spolupracovníky, kteří samostatně myslí, neustále na sobě pracují a přicházejí s nápady.

Takový kolektiv tu máme. Jsou to lidé motivovaní vlastním zájmem a uspokojením z náročné práce, protože finanční motivace mnohdy nemůže hrát výraznou roli.

hn: Nepřináší to také závist, kopírování postupů a další nepříjemné věci?

Kdysi dávno jsem se pokusila patentovat své know-how, ale ve zdravotnictví a jmenovitě v Česku to nejde. To bych musela žít v Americe. Ale o to asi neběží.

Není to sice typický manažerský přístup, ale člověk, který pracuje ve zdravotnictví často vychází z toho, že jeho práce má být ve prospěch nemocných. Pak to kopírování je vlastně úspěchem.

Rozšiřují se nějaké nové či osvědčené metody a postupy pro další pacienty. Konečně prezentace výsledků na kongresech, podíl na výzkumech – což byl i případ zmíněné ekonomické studie – jsou k tomu určeny. A to vás žene opět dopředu, motivuje vás to.

Ale prestižní postavení nepřináší jen to. Když ho máte, obracejí se na vás ti, kteří přicházejí s novými výrobky. Díky tomu můžete řadu věcí testovat, dávat k nim stanoviska, případně ještě pozitivně ovlivnit nový výrobek.

hn: Slyšel jsem, že máte životní krédo, které zní: Každý nezdar lze obrátit v budoucí úspěch. Líbí se mi a věřím v něj, ale můžete mi vysvětlit, jak ho chápete, prosazujete?

Během svého profesního života jsem se samozřejmě dostala do situací, kdy máte pocit, že už je to neřešitelné, že ať děláte co děláte, hlavou zeď neprorazíte a že to prostředí, ve kterém chcete něčeho dosáhnout, je naprosto neúčelné.

A myslím si, že mnoho dobrých nápadů a záměrů skončí právě v této fázi, že člověk, který něco chce prosazovat, to vzdá. Vezme na vědomí, že to prostě nejde, a vykašle se na to.

Já jsem to samozřejmě několikrát udělala také, ale pak jsem pochopila, že moje profese, ale asi většina profesí, je spíše běh na dlouhou trať, a chcete-li nějakého prospěchu dosáhnout, nemůžete se nechat odradit momentálním neúspěchem a že je možné, že třeba za rok to půjde anebo že to bude průchodné nějakým jiným způsobem.

Někdy to znamená i rozhodnout se rozloučit s jedním kolektivem, prorazit mříž setrvačnosti či pohodlnosti a jít budovat nový. Jsem přesvědčena, že se to vyplatí.

hn: Jste odborník, který může pomoci řadě manažerů, kteří si stěžují na neustálý tlak, stres, přetížení. Mohla byste jim poradit, co pomůže?

Každý člověk je jiný. Ale existuje jedna rada, která je jednoduchá, ale těžko se realizuje. První věcí je uvědomit si, jak dlouho chci žít a jak dlouho chci být produktivní. Podle toho je třeba se chovat ke svému organismu.

Stejně jako se podle těchto zásad chováme třeba k automobilu. Každý si musí uvědomit, jakou údržbu a v jakém rozsahu bude dělat.

Rady se dají najít například na seriózních adresách internetu – třeba Fóra zdravé výživy www.fzv.cz. Pro konkrétní konzultace je možné kontaktovat i moje pracoviště OKV FTNsP (okv3@ftn.cz) či přímo mne

tamara.starnovska@ftn.cz.

Vše má však smysl jen tehdy, pokud zájemce chce také rady vyslyšet. Setkáváme se i s lidmi, kteří nás vyslechnou, ale nechtějí změnu. To je – manažersky řečeno – nerentabilní ztráta času. Pro obě strany.

Jan Přikryl, Hospodářské noviny

Ohodnoťte tento článek!