Embryi se zabývá každé náboženství

5. 2. 2002 0:00
přidejte názor
Autor: Redakce
Zatímco podle judaismu není embryo tak posvátné jako život člověka, katolíci považují využití embryí za nepřípustné. Přenos spermie, nebo dokonce jádra tělní buňky do oocytu...


k získání embrya a z něj embryonálních kmenových buněk považují římští katolíci za nepřípustné. Stejně tak přenos lidského jádra do oocytu jiného živočišného druhu i reprogramování DNA splynutím cytoplasmy kmenové buňky s jádrem tělní buňky.

Deklaraci o produkci a vědeckém a terapeutickém využití lidských embryonálních kmenových buněk vypracovala v roce 2000 římská Pontifikální akademie pro život a pod dokument se podepsali Juan de Dios Vial Correa a Elio Sgreccia.

V kmenových buňkách odvozených z již vyvinutého jedince - včetně pupečníkové krve a placenty - vidí přijatelný zdroj pluripotentních buněk. Dosud se však nenahromadil dostatek poznatků, aby se dalo provést srovnání embryonálních kmenových buněk a kmenových buněk z vyvinutých jedinců. Klinické použití embryonálních kmenových buněk musí být vzhledem k vážným etickým a legislativním problémům odpovědně zváženo z ohledem na důstojnost každé lidské bytosti.

Vlastní etické stanovisko je formulováno do tří bodů:

a) Je morálně přípustné vytvářet anebo používat živá lidská embrya pro přípravu embryonálních kmenových buněk?

Odpověď je záporná z těchto důvodů:

1) Živé lidské embryo je od spojení vejce a spermie lidským subjektem s dobře určenou identitou, které od tohoto okamžiku začíná vlastní koordinovaný a trvalý vzestupný vývoj, takže nemůže být na žádném dalším stupni považováno za shluk buněk.

2) Z toho plyne, že jako lidské individuum má právo na svůj vlastní život. Každý zásah, který není ve prospěch embrya, je čin, který porušuje toto právo. Morální teologie byla vždy toho názoru, že jus certum tertii neplatí.

3) Proto vyjmutí vnitřních buněk blastocysty, které nevratně zničí embryo a jeho vývoj, je vážným nemorálním činem, a proto nepřípustným.

4) Žádný konečný prospěšný čin, jakým je příprava kmenových buněk, které po diferenciaci mohou sloužit k léčení, nemůže takový zásah ospravedlnit. Dobrý výsledek nemůže dávat právo k činu, který je sám o sobě špatný.

5) Pro katolíky je tento názor potvrzen v encyklice Evangelium Vitae v odkazu na instrukci Donum vitae v doktríně víry: Církev vždy učila, že výsledku lidského početí od prvého okamžiku jeho existence musí být bez výjimky zaručen respekt, který je morálně povinen vůči lidské bytosti v celé její totalitě a jednotě těla a duše. „Lidská bytost musí být respektována a s ní zacházeno jako s osobou od samého okamžiku početí. Proto od tohoto okamžiku má práva jako jedinec, na prvním místě neporušitelné právo každé nevinné osoby na život.“

b) Je morálně přípustné provádět terapeutické klonování, je–li k tomu potřeba produkce embryí, která jsou následně zničena při tvorbě embryonálních kmenových buněk?

Odpověď je záporná, protože vytvoření embrya za účelem jeho následného zničení zahrnuje problém ad a), který je třeba též hodnotit záporně.

c) Je morálně přípustné používat embryonálních kmenových buněk a diferencovaných buněk z nich získaných, které jsou dodány jinými vědci nebo získány komerčně?

Odpověď je záporná, protože předpokládá spolupráci s těmi, kdo nepřípustně manipulovali s embryi, aby embryonální kmenové buňky získali.

Judaismus je pružný a obezřetný

V židovském pojetí je člověk povinen ovlivňovat svět ve všech směrech, které vedou k prospěchu lidstva. Proto jakákoli aktivita, která vede k pokroku, představuje užitečné partnerství člověka a Boha.

Stanovisko judaistické etiky v pohledu na využití embryonálních kmenových buněk poskytl Albert Guigui, hlavní bruselský rabín. Židovský zákon se nazývá Halacha, což je v hebrejštině odvozeno od HaLoCh, znamenající „jíti s“, „postupovat“, „vyvíjet se“. Židovský zákon je velmi pružný, mění se na základě technického rozvoje. Jedním ze základů hebrejského lékařství je holistické pojetí, které chápe tělo a ducha jako neviditelnou jednotu.

Naděje nesmí být nikdy opuštěna. V hebrejském lékařství lékař musí chránit život do posledního dechu pacienta. Židovská tradice považuje nemoc za anomálii. Úsilím pečovat o nemocného zasahujeme do plánů stvořitele. Do jaké míry je toto úsilí legitimní, zvláště musí-li být pro záchranu života porušen zákon? Midráš uvádí příměr Rabbi Imaela a Rabbi Akiby: Tak jako vinice musí být zúrodňována, pleta, orána a zavlažována, aby se rozvíjela a nezanikla, stejně musí být lidské tělo ošetřováno a je to lékařství, které tak činí.

Osvícené úspěchy lékařství v posledních letech umožňují člověku proniknout do dědičnosti, reprodukce a nervového systému. Tato nadějná revoluce v terapii však s sebou nese i problémy:

asistovaná reprodukce může zastřít pocit pokrevní příbuznosti a vytváří embrya, která jsou problémem nejen morálky, ale i zákona;

prenatální diagnostika (zjišťování defektů u embryí počatých ve zkumavce před jejich přenosem do dělohy) nese pokušení eugeniky s „dodávkou dětí dle přání“;

genetické inženýrství jako plastická chirurgie genomu může změnit genotyp, a pokud zasáhne zárodečné buňky, ohrožuje přežití lidského druhu.

Judaismus je ve vztahu k vědeckému a sociálnímu pokroku obezřetný. Řídí se pravidlem, že „vše, pro co není důvod, aby bylo zakázáno, je dovoleno, aniž musíme hledat důvod pro dovolení“.

Znamená tedy genetické inženýrství překročení židovského zákona, nebo přináší výsledky jmenovitě tímto zákonem zakázané? Musíme uvážit zda:

a) Je vývoj genetického inženýrství porušením víry v Boha, který stvořil svět?

Odpověď je bezpochyby záporná. Tato metoda - stejně jako ostatní metody moderní reprodukce - pouze využívá jevů, které v přírodě existují jako výsledky stvoření. Nejde zde o nový akt stvoření.

b) Má být genetické inženýrství považováno za základní porušení Halachy, které zasahuje do stvoření?

Odpověď je bezpochyby záporná. Člověk je oprávněn, a dokonce povinen ovlivňovat a vyvíjet svět ve všech směrech, které vedou k prospěchu lidstva. Proto jakákoli aktivita, která přispívá k pokroku, nemůže být považována za protiřečící přikázáním Boha. Naopak, představuje užitečné partnerství Boha a člověka. Můžeme prohlásit, že genetické inženýrství se neliší od používání antibiotik, ačkoli i potlačení bakterií by se mohlo jevit jako zasahování do vůle boží.

c) Zahrnuje genetické inženýrství náboženské přestupky? Embryo je zakázáno zničit, avšak jeho život není tak posvátný jako život osoby, která je v nebezpečí.

Tato myšlenka je ilustrována v Michna Oholoth (VII, 6), kde se opravňuje destrukce plodu v děloze, je-li život matky ohrožen, neboť „její život má přednost před životem plodu“. Jakmile je však větší část plodu již zrozena, nikdo nesmí dát přednost životu jedné osoby před životem druhé.

Islám: Život má svatý charakter

Rozhodovací princip islámu, který nemá strukturu hierarchické církve, popisuje Sadek Beloucif, reprezentant z Národní etické komise v Paříži. Neexistuje-li oficiální stanovisko, muslimové problém analyzují na základě tří základů:

1. Koránu, který obsahuje slovo Boha a předpisy muslimům; 2. Hadithu, který obsahuje slova a příkladné činy Proroka Muhameda; 3. Prvků právní vědy.

Musí se rozlišovat definitivní text (korán) a „otevřený“ text, který lze interpretovat mnoha způsoby a který dovoluje vnášet další zdůvodnění. Islám jako náboženství nepředstavuje jen víra, ale také přikázání a etika. Proto je islámský zákon uskutečňován ve třech úrovních odpovědnosti: individuální, kolektivní a státní.

Odpovědnost jedince je měřena jeho úmysly, které platí více než skutky. Vědecká práce je v islámu ceněna a považována za výraz zbožnění. Jedinec nemůže být odsouzen, je-li jeho úmysl čistý, i když se mýlí. Výchozí premisou při nakládání s embryi je respekt k životu a jeho svatému charakteru. Pouze Bůh dává život a pouze Bůh jej může vzít. Tomu odpovídá všeobecně přijímaná úcta k jedinci od jeho samého počátku. Nesouhlas však spočívá v tom, kam položit onen počátek jedince.

Korán praví, že člověk byl stvořen v nejdokonalejší podobě, ale je možné pro účely výzkumu na jeho těle vykonávat různé operace, pokud s tím on sám, jeho rodina nebo náboženský vedoucí souhlasí. Člověk je jedinečný, ale vůle Boha byla, že jsou lidé různí a různých náboženství. Protože diverzitu lidí máme z vůle Boha, reprodukční klonování se odsuzuje.

Názory na embrya jsou různé. Podle jedněch je duch („ruh“) vdechnut člověku ve 40. dni. Podle jiných začíná život oplozením vejce spermií. Život je posvátný od samého počátku. Potrat od tohoto počátku není dovolen, pokud není ohrožen život matky. Preimplantační diagnostika je zakázaná pro eugenické cíle, povolená pouze pro terapii.

Embryo a embryogeneze je v koránu detailně popsána (korán XXIII, 12-14 ). Z toho vychází názor na embryonální kmenové buňky. Jejich výzkum poskytuje velkou naději - lékařský pokrok přitom pro islám představuje vysokou hodnotu.

Podle islámu neexistují nevyléčitelné choroby, a léčení se proto musí neustále hledat. Islám nezná vykoupení prostřednictvím utrpení. „Služebníci Boží, pečujte o sebe. Bůh nestvořil nemoc, pro kterou by nebyl lék, s výjimkou jedné - stáří.“ Nicméně genetické inženýrství vzbuzuje obavu ze hříchu pýchy.

Musí se přísně rozlišovat reprodukční klonování a terapeutické klonování. První je zakázáno. Terapeutické klonování může být za určitých okolností povoleno v souvislosti s principem účelu a dobrého úmyslu, který byl vysvětlen výše. Věda musí být užitečná pro lidi a vědci jsou odpovědní vzhledem ke svým znalostem za případné následky svého výzkumu.

Islám uznává výhody asistované reprodukce, pokud je respektovaná linie genetické identity otce a matky. Není povoleno umělé oplození dárcem spermií, který není legitimním manželem. Není povolena náhradní matka. Dosud není rozhodnuta otázka selektivní redukce embryí při mnohočetném těhotenství. V takových případech mají opět prioritu léčebné důvody.

Darovat přebytečná embrya není povoleno, protože se tím porušuje linie otce a matky. Tato embrya se mohou uchovávat nebo zlikvidovat, protože se nacházejí ještě před 40. dnem vývoje. Využít je pro výzkum je menším zlem než je zničit, ale není povoleno vytvářet embrya pouze pro výzkumné účely.

(JAD, spe), Hospodářské noviny, 5.3.2002

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?