Financování protidrogových aktivit by mělo být průhlednější

Zjednodušit financování protidrogových programů především nestátních neziskových organizací je cílem ředitele sekretariátu Mezi-resortní protidrogové komise (MPK) Josefa Radimeckého. Dosud probíhá rozdělování peněz od státu prakticky ve třech kolech. Orga-nizace nejprve začátkem roku žádají MPK o příspěvek na jednotlivé projekty (např. na terapeutické komunity, kontaktní centra, resocializační zařízení). Komise MPK jim přidělí ve výběrovém řízení část prostředků z kapitoly státního rozpočtu všeobecná pokladní správa – výdaje na protidrogovou politiku. Komise je složená ze zástupců ministerstev práce a sociálních věcí (MPSV), zdravotnictví (MZ), vnitra a školství, mládeže a tělovýchovy. Nově budou jejími členy zástupci ministerstva financí, asociace nestátních organizací a odborné lékařské společnosti pro návykové nemoci.

Ve druhém kole rozdělují peníze na proti-drogovou politiku ministerstva ze svých rozpočtů. „Peníze od MPK pokryjí zhruba třetinu nákladů jednotlivých projektů, přičemž organizace poté zpravidla žádají na tytéž projekty finance od MZ a MPSV,“ popisuje stávající praxi J. Radimecký. Ve třetím kole MPK rozděluje další část peněz ze všeobecné pokladní správy jednotlivým resortům. Ty z takto získaných prostředků opět velmi často podporují stejné projekty, jimž část dotací poskytla už MPK. „Tento systém je nesmírně komplikovaný a celý proces přidělování prostředků neúměrně prodlužuje,“ říká J. Radimecký. Kritickými se pak každý rok pro neziskové organizace stávají počáteční měsíce, kdy nemají dostatek peněz a navíc ani s jistotou nevědí, kolik a zda vůbec nějaké obdrží.

„Stát by měl už začátkem každého roku podpořit ty programy prevence, léčby a resocializace, které považuje za potřebné,“ zdůrazňuje J. Radimecký, podle něhož současný systém také nevylučuje neúčelové čerpání přidělených dotací. Připravuje proto návrh na změnu financování protidrogových programů. Komise MPK bude podle něj rozdělovat začátkem roku všechny příslušné prostředky z kapitoly všeobecná pokladní správa, takže odpadne rozdělování těchto peněz přes resortní ministerstva. „Komise je složená ze zástupců věcně příslušných resortů a je tedy způsobilá posuzovat projekty mezioborově,“ vysvětluje výhodu tohoto postupu J. Radimecký, podle něhož to celý proces podstatně zprůhlední.

Z prostředků poskytnutých MPK budou financovány provozní náklady (nájem, energie, údržba a opravy, mzdy a odvody pracovníků atd.) subjektů poskytujích služby uživatelům drog. O uhrazení nákladů spojených s poskytováním odborné zdravotní či sociální péče neziskové organizace požádají příslušná ministerstva, které je po svých výběrových řízení proplatí z rozpočtů (MZ uhradí terapeutické komunitě např. náklady na psychiatra, MPSV na sociální pracovnici). MPK přitom nebude financovat zdravotnická zařízení zřizovaná státem nebo samosprávou (hygienické stanice, nemocnice provozující detoxikační oddělení, psychiatrické léčebny), o které se postará MZ. J. Radimecký upozorňuje, že jde zatím pouze o předběžný návrh, první reakce ministerstev však jsou příznivé.

Nový systém by nepřinesl větší nároky ani na státní rozpočet, ani na rozpočty minister-stev. Návrh na změnu financování je ještě nutné skloubit s připravovaným systémem akreditací protidrogových zařízení, které nejpoz-ději příští rok začnou udělovat jednotlivá ministerstva a které pro ně budou kritériem při přidělovaní finančních prostředků. Akreditace od ministerstev se stanou významným vodítkem i při rozhodování MPK.

Podle J. Radimeckého by se v budoucnu měly jednotlivé služby nakupovat nikoliv podle výsledku kalkulací uvedených v projektech, ale za státem stanovené ceny. Proto vznikají minimální finanční standardy, tedy taxy, za které je stát daný typ služeb ochoten od poskytovatelů nakoupit. Taxy se budou odvíjet především od počtu klientů s přihlédnutím k místu, kde zařízení působí. „Například kontaktní centra v menších městech samozřejmě mají méně klientů, avšak ani tam nelze podporovat zařízení pro pět lidí,“ vysvětluje.

Za první krok k jasnějšímu financování lze považovat nedávné usnesení meziresortní komise, že peníze na protidrogovou politiku okresních úřadů nebude napříště rozdělovat plošně, ale pouze na konkrétní projekty. Roz-hodla se tak po projednání analýzy zpráv úřadů o hospodaření s těmito prostředky. „Někde si nejsme jisti, zda peníze byly využity nejlepším způsobem, jinde šly na akce přímo nesouvisející s drogami,“ řekl výkonný místopředseda MPK, ministr Jaroslav Bašta. Podle J. Radimeckého je nutné, aby okresy nepoužívaly protidrogové peníze např. na volnočasové aktivity, které jsou jako sociální prevence financovány MPSV, či jako prevence kriminality ministerstvem vnitra. „Peněz na protidrogovou politiku není tolik, aby se z nich daly platit veškeré zajímavé akce,“ říká J. Radimecký, podle kterého se mají používat na tzv. specifickou primární prevenci, tedy např. vyučování dovednosti odmítat drogu.

Loni byla z přibližně deseti miliónů korun pro okresní úřady pětina uvolněna na nespecifickou prevenci a o další asi pětině lze podle J. Radimeckého diskutovat. Okresním proti-drogovým koordinátorům, kteří se o jejich využití starali, přitom nelze příliš vyčítat nehospodárnost. Řídili se totiž jedinou písemnou normou v této oblasti – vládním usnesením z roku 1997, podle kterého mohli dotaci vy-užít na komplexní preventivní programy. Pod ně je přitom možné zahrnout prakticky veškeré aktivity pro děti. Sekretariát MPK, který koordinátory metodicky vede, udělal chybu, že jim své představy sděloval ústně a nevydal písemný pokyn.

Každý okresní úřad a úřad statutárních měst a obcí měl letos od komise dostat 300 tisíc Kč. Z toho 100 tisíc už obdržel, zbytek bude vázán na předložení projektu místních protidrogových komisí. Podle J. Radimeckého by mělo jít o malé dlouhodobé projekty (vzdělávání pedagogů, peer programy). „Dů-raz přitom bude kladen na využívání místních odborníků, kteří znají specifika regionu, což je také samozřejmě levnější,“ říká J. Radimecký.

Sekretariát MPK nyní usiluje o to, aby na okresních úřadech vzniklo pro koordinátora tabulkové místo s jasnými kompetencemi. Dosud totiž bylo pouze věcí přednosty, na jaký úvazek jej zaměstná. Mnozí koordinátoři se tak navíc zabývali např. sociální prevencí a na činnost kolem drog jim nezbývalo příliš času. J. Radimecký také chce začít o této otázce jednat s představiteli statutárních měst a obcí, které doposud nemusejí místa koordinátorů zřizovat a jejich činnost zastávají např. manažeři prevence kriminality.

foto Marta Jedličková

Mgr. Josef Radimecký

Ohodnoťte tento článek!