Gumídek jde do boje

Dnes Součková na první pohled ze všeho nejvíc připomíná mlýnek na stranické fráze. Co ji katapultovalo vzhůru a nakolik tuhle ženu se zářivou kariérou, ale ne zcela úspěšným soukromým životem, politika skutečně změnila?…

Ministryně zdravotnictví je skutečně pozoruhodná žena

Obyčejnou, řadovou lékařku z vesnice Marii Součkovou potkala raketová kariéra. Předtím neznámá žena se loni stala nečekaně místopředsedkyní vládnoucí partaje a před dvěma týdny ministryní jednoho z nejsledovanějších resortů. Mnozí její známí z dřívějších let se při sledování televizních šotů z poslední doby ptali: Je to opravdu Maruška? „Nepoznával jsem ji,“ říká její někdejší kolega, semilský chirurg Georgios Karadzos. On i další bývalí spolupracovníci na ni vzpomínají jako na nepříliš výraznou, ale příjemnou, komunikativní a poctivou bytost. Dnes však Součková na první pohled ze všeho nejvíc připomíná mlýnek na stranické fráze. Co ji katapultovalo vzhůru a nakolik tuhle ženu se zářivou kariérou, ale ne zcela úspěšným soukromým životem, politika skutečně změnila?

Její dvacetiletá dcera Miriam je nadšená: „Pořád tomu nemůžu uvěřit, že se máma stala slavnou osobností.“ Některé zákaznice této mladé vizážistky, masérky a kosmetičky ze severočeské vesnice Chlumec však prý reptají: „Co tam v Praze ta ženská chce? Má sedět tady a dělat svou práci!“ V tu chvíli dívka vystupuje z anonymity: „Říkám jim, že jsem její dcera a že kdyby se ony taky snažily, třeba by se dostaly tam, kde je teď moje máma. Většinou se mi pak omlouvají.“ Osmačtyřicetiletá ortopedka Marie Součková zrušila v den, kdy ji prezident potvrdil do funkce ministryně zdravotnictví (15. července), svou soukromou lékařskou praxi v Chlumci a prakticky se odstěhovala do hlavního města. Její pacienti teď budou muset dojíždět za jinými lékaři do Ústí nad Labem. Doktorka Součková však věří, že v Praze bude v konečném důsledku užitečnější i jim. „Na určité věci nemůžete dát lék jako lékař, ale jen jako politik. Jako lékař třeba nevyřešíte otázku dostupnosti lékařské péče.“

Cílevědomá dívka dělnického původu

Bývalí kolegové ji označují jako „ženu z lidu“ a vysvětlují tak její často proklamované sociální cítění. Sociální demokratka Součková sama ráda mluví o tom, že pochází z „dělnických poměrů“. Otec brněnské rodačky, řezník, jehož komunisté připravili o soukromou živnost, se po rudém puči v únoru 1948 živil jako řidič. Matka, původně referentka u soudu, zůstala většinu života v domácnosti vychovala čtyři děti. „Narodili jsme se vždy čtyři roky po sobě, jako schodečky,“ říká se stále zřetelným jihomoravským přízvukem Marie Součková, která přišla na svět jako poslední. K rozhodnutí, že bude studovat medicínu, dospěla už na základní škole. Tehdy se budoucí ministryně musela starat o svou babičku trpící Alzheimerovu chorobou. „Od dětství se člověk setkával s převazy a podobnou péčí a vedlo to k vyburcování touhy těmto lidem zkvalitnit život a podobně,“ vysvětluje svým poněkud šroubovaným způsobem, který nasazuje téměř vždy, když mluví s médii. Třeba na otázku, jestli její dcera bydlí s ní, nebo sama, politička ve své ministerské kanceláři bez mrknutí oka odpovídá: „Má dcera je samostatnou živitelkou.“ V překladu: bydlí sama. Když během studií na lékařské fakultě v Hradci Králové neměla Marie Součková peníze, tak zase „finanční otázku řešila formou studentských brigád.“ Téměř neuvěřitelně pak znějí vzpomínky lidí, kteří ji znali dříve. „Když mluvila, lidi ji vždy poslouchali,“ tvrdí její spolužák z gymnázia, dnes senátor za KDU-ČSL Milan Špaček. Podle kolegy z její první lékařské štace po promoci, chirurga Georgiose Karadzose z východočeských Semil, byla Marie Součková „velmi společenská ženská, chodila na plesy a sedánky.“ Za poněkud neobratným projevem se však podle lidí, kteří ji znají, skrývá nejen ctižádost a píle, ale prý i dobrá vůle a schopnosti. „Ona nezískává lidi tím, jak vypadá nebo jak říká dobrý den,“ namítá Pavla Babická, která s dnešní elitní sociální demokratkou seděla v polovině devadesátých let v chlumeckém obecním zastupitelstvu. „Nesnažila se zviditelnit, přesvědčovala svou pracovitostí a, na rozdíl od některých starších kolegů, se snažila vždy pomoct. A to i v době, kdy získala politický vliv a mohla ho využít spíš pro sebe,“ chválí ji ústecký ortoped Pavel Kacerovský.

Sama proti kejvalům

Marie Součková se do Chlumce přistěhovala v roce 1985 „kvůli bytu“ s dvěma malými dětmi po krachu svého nepříliš dlouhého manželství. Patřila k prvním lékařům na Ústecku, kteří si na začátku 90. let vzali úvěr u banky a otevřeli soukromou praxi. Kromě ordinace v Chlumci si později zřídila další ještě v Ústí. Podle paní Babické, která do chlumeckého zastupitelstva kandidovala za Stranu živnostníků, se Marie Součková silně lišila od většiny ostatních lékařů a později i komunálních politiků. „Moje máma byla její pacientka. Měla potíže a předešlý doktor jí řekl, že to je věkem. Paní Součková ji ale začala léčit a pomohla jí. Umí si zjistit o pacientovi věci tak, jak to kdysi dělávali rodinní lékaři. A v zastupitelstvu, kde chtěla pomoct obci od zadlužování, neuspěla, protože narazila na odpor starostových kejvalů…“ (Starosta Chlumce Roman Hanusch rozhovor na téma Součková odmítl.) Do sociální demokracie, v níž tehdy neomezeně vládl Miloš Zeman, vstoupila chlumecká lékařka v roce 1995. V žádné jiné straně nikdy předtím nebyla. Podle vlastních slov ji oslovily ideje jako „solidarita, rovnost a demokracie“. Z šedivého stranického průměru se poprvé vyhoupla v roce 1999, kdy ji spolustraníci zvolili předsedkyní krajského výboru ČSSD. Dva roky nato se však severočeští sociální demokraté, mezi nimiž převažovali Zemanovi lidé, postavili proti ní, protože odmítala v krajské „vládě“ uzavřít koalici s komunisty. V nových předsednických volbách na kraji proto neuspěla, ale vzápětí ji z prachu pozdvihl nový předseda partaje Vladimír Špidla, který jí nabídl křeslo místopředsedkyně ČSSD a dovedl ji na politické výsluní.

Špidla v sukních

Se současným premiérem má očividně dost společného. Nejen kamennou tvář skrývající emoce, toporný projev a zálibu v pěší turistice, ale i schopnost snášet téměř nadlidské pracovní vypětí a činorodost v krutě časných raných hodinách. Zatímco Špidla svolává jednání někdy i na šestou, Součková se nechala slyšet, že by jí nedělalo problém schůzovat i o hodinu dřív. Špidlovská ambicióznost (byť dovedně maskovaná nenápadností) nechybí podle jejích známých ani Součkové. „Je jako buldok. Když si usmyslí, že za něčím má cenu jít, tak za tím jde,“ poznamenává ředitel Krajské nemocnice v Ústí nad Labem Jiří Madar. Žena, přezdívaná Špidla v sukních, se svému politickému guruovi, donedávna podobala i tím, že slovo „styl“ nebo „elegance“ jí připadalo téměř jako nadávka. „Předtím jí bylo dost jedno, co si vzala na sebe. Teď už nosí kostýmy, aby vypadala jako ti lidi v televizi,“ říká její dcera vizážistka, která matce prý radí „co se hodí a co ne“ a občas ji i nalíčí (na své vizážistické pažbě má prý jako zářez už i ministra Tvrdíka). Když přijde řeč na soukromí, je Marie Součková ještě méně sdílná než v hovorech na jiná témata. „Noli tangere circulos meos. Nedotýkejte se mých kruhů,“ oprašuje znalosti latiny. Prozradí jen, že žije s mužem, který je „inženýr“. Kromě dvacetileté dcery Miriam má o dva roky staršího syna Ladislava, s nímž se však prý od jeho osmnácti let nestýká. „Měli jsme velmi rozdílné názory na život a naše cesty se rozešly,“ říká a dál se o svém synovi nechce bavit. „Je to feťák a zloděj. Ty problémy s ním byly asi od jeho čtrnácti,“ informuje ochotně jedna z obyvatelek Chlumce. A mluvčí ústeckého Okresního soudu Pavel Suchý potvrzuje, že (tehdy dvacetiletý) Ladislav Souček byl předloni odsouzen ke čtrnáctiměsíčnímu trestu za krádeže, který si už stačil celý odpykat. Tento týden měla Marie Součková odjet na letní tábor, kde tráví prázdniny mimo jiných i děti s nemocnou páteří. Jako vedoucí tam tráví část svých dovolených už dvacet let, ale kvůli své ministerské funkci bude muset tábor zřejmě letos vynechat. Děti ji pro její schopnosti hadí ženy – opřít se dlaněmi o zem, aniž by ohnula nohy v kolenou – přezdívaly Gumídek. Nová hvězda Lidového domu ráda plave, jezdí na kole, občas zajde do sauny. Za svůj největší „hřích“ považuje svou ne zcela zkrocenou zálibu v dobrém jídle.

Poddajná, nebo pevná jako skála?

Jedna z prvních dvou dam v české vládě po čtyřech letech pronesla v nedávném rozhovoru pro týdeník Respekt pozoruhodnou obhajobu Miloše Zemana, který odmítal vzít ženy do svého kabinetu. „Nechtěl zatěžovat ženskou část politické populace, protože věděl, že by to vedlo třeba i k rodinným problémům,“ prohlásila s pokorným porozuměním Součková. Přitom v jiných rozhovorech přiznávala, že jako žena-lékařka poznala ze strany svých mužských kolegů diskriminaci „na vlastní kůži“. Obavy, že bude jen poslušnou vykonavatelkou vůle svých šéfů či třeba snadným soustem pro různé nátlakové a lobbistické skupiny, však lidé, kteří ji znají, kupodivu nesdílejí. „Toho, že neustojí tlak, bych se nebál. Stála za svým, i když jsme měli opačný názor,“ vzpomíná současný šéf ústeckých „socanů“ Jan Foldyna, který se před rokem přičinil o její sesazení z krajského stranického trůnu. I její známý ústecký lékař Vlastimil Kousal ji obdivuje: „Trvala na svém, přestože ji to stálo křeslo.“ I to ministerské však bude pořádně horké. Zatím totiž žádný ministr zdravotnictví na něm nevydržel celé čtyři roky. „Uvidíme. Čas ukáže,“ říká o své politické budoucnosti s kamennou tváří samotná Marie Součková.

Vladimír Ševela, Pátek magazín LN, 26.07.2002

Ohodnoťte tento článek!