Hodnocení prvního roku činnosti ministra Davida

Nalezli jsme věcný způsob komunikace

Všeobecná zdravotní pojišťovna měla podle ředitelky Jiřiny Musílkové po nástupu nové vlády v červenci 1998 problémy v komunikaci s ministerstvem zdravotnictví, které souvisely mimo jiné s výměnou klíčových osob v resortu. Přes tyto počáteční obtíže se podařilo věcný způsob komunikace nalézt. Vztahy se výrazně zklidnily po odstoupení bývalého ředitele VZP z funkce a po rekonstrukci a stabilizaci správní rady pojišťovny.

Některé aktuální problémy (novelizaci seznamu výkonů či rámcové smlouvy) se zatím nepodařilo vyřešit, nebo si jejich řešení vyžádá ještě další jednání. V mnoha případech však již byla nalezena společná platforma, jako např. při cenových jednáních. VZP je otevřena věcné a racionální spolupráci se všemi, komu záleží na fungujícím zdravotnictví. Je tedy potěšitelné, že ministr David a jeho úřad v poslední době projevují větší zájem o spolupráci s odborníky VZP, uvedla proZdraví.Euro.cz J. Musílková.

Ministerstvo není komunikativní

Viceprezident Svazu zdravotních pojišťoven Vladimír Kothera pokládá za zcela zásadní problém nedostatečnou komunikativnost ministerstva zdravotnictví, pokud jde o oblast koncepce a konkrétních zásahů do systému zdravotního pojištění. Rovněž je zarážející, že ministerstvo v mnohých směrech prosazuje trendy protichůdné poměrům v zemích Evropské unie. Jde například o potlačování samosprávy při využívání finančních fondů, omezování smluvní volnosti nebo projektů řízené péče.

Není jasné, co ministerstvo chystá

Předseda Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče Jiří Schlanger uvedl, že ministr Ivan David pro první rok své činnosti ve funkci nesliboval konkrétní výsledky. Ministr deklaroval, že je třeba resort nejdříve konsolidovat a zastavit negativní procesy zahájené v předchozím období. Jako první úkol uváděl konsolidaci ministerstva. Nyní ovšem sám připouští, že ministerstvo konsolidované není. Přitom musí jít o aktivní přístup. Mělo by se zamezit některým už započatým trendům, jako je nesmyslné zvyšování finanční spoluúčasti pacientů, neefektivní poskytování zdravotní péče, snižující se kvalita a dostupnost péče a další. K tomuto kroku ovšem nepostačují pouze exekutivní akty vlády. Nezbytné jsou legislativní změny, které by napravily vztahy v resortu, poskytly práva pojištěncům atd.

Aby mohla menšinově vládnoucí strana uspět, musí při prosazování svých legislativních předloh hledat v parlamentu spojence. To se podle J. Schlangera vládě ČSSD nedaří, a to nejen v oblasti zdravotnictví. Vinen je v tomto případě kromě kabinetu i poslanecký klub sociální demokracie. Předpokladem úspěchu je však i kvalitní legislativní návrh. Je otázkou, zda má ministerstvo natolik kvalitní aparát, aby dokázalo zmíněné úkoly zvládnout. V této věci je nezbytnou cestou ke zlepšení dialog se zainteresovanými partnery. Ten se odborový svaz snaží s ministerstvem vést, neměl by však být jediný.

Volební program ČSSD a programové prohlášení vlády jsou v kapitole zdravotnictví totožné. Není však jasné, zda mají být jeho záměry plněny průběžně, nebo jestli k tomu má dojít skokem ve druhém či třetím roce vlády. V takovém případě se plnění programu těžko posuzuje.

Ministr práce a sociálních věcí Vladimír Špidla postupoval jinak – vytyčil úkoly a stanovil, jakým způsobem a v jakém časovém horizontu budou splněny. To také usnadňuje kontrolu vykonané práce. I ve zdravotnictví by byl takový přístup účelnější než textově obsáhlá koncepce.

Činnost ministerstva zdravotnictví je zcela netransparentní. Jen těžko lze vysvětlit, proč se některé věci nestaly. Jak je to s kontrolou hospodaření nemocnic? Krokem k ní mělo být zřízení dozorčích rad, tento návrh však byl v rozporu s další legislativou. Ministerstvo za něj sklidilo tvrdou kritiku a pak se odmlčelo. To může znamenat, že buď na tento úkol zcela rezignovalo, nebo čeká, až bude v některém ze zákonů zakotven tolik potřebný termín veřejná nemocnice.

Podobně dopadl pokus o změnu struktury nemocnic směrem ke snížení počtu primariátů, jak je to obvyklé ve vyspělých zemích. V souvislosti s přehodnocením výběrových řízení se objevila snaha zrušit ortopedie jako samostatná pracoviště, ale po kritikých reakcích celá akce skončila, přestože mohla znamenat žádoucí důležité změny.

Činnost ministerstva lze jenom těžko hodnotit, když je zcela nejasné, co chystá. Navíc problematické výsledky práce nejsou jen důsledkem aktivit jednoho ministerstva, ale činnosti celé vlády a jejího způsobu vládnutí. Pokud ten zůstane stejný, je výměna jednoho ministra bezvýznamným krokem, prohlásil J. Schlanger.

Ministr pracuje chaoticky

Ze zorného úhlu provozovatelů nestátních zdravotnických zařízení je roční účinkování Ivana Davida v úřadu ministra zdravotnictví v porovnání s jeho předchůdci bezkonkurenčně nejhorší, prohlásil předseda Ligy na obranu soukromých zdravotnických zařízení Milan Kudyn. Ministr podle něho dospěl k názoru, že podnikatelská činnost ve zdravotnictví (a to i smluvně hrazená ze zdravotního pojištění) se neobejde bez státního řízení. S tím je spojena i jeho neochota komunikovat s většinou profesních organizací v resortu. Ta vyústila v převážnou negaci všeho, co již bylo domluveno a dosaženo konsensem mezi zástupci ministerstva a příslušných profesních organizací a zdravotních pojišťoven. Vzájemně prospěšnou diskusi nad přípravou legislativních norem „povýšil“ ministr David na profesní lobbismus a jeho základním krédem se stala příprava „koncepcí“ bez těch, kterých se týkají, uvedl M. Kudyn.

Oblíbený slogan ministrů vlády ČSSD o kostlivcích ve skříni dotáhl ministr až k podání několika trestních oznámení na své předchůdce. Z dosud předložených zákonných norem čiší snaha o návrat ke státnímu řízení zdravotnictví, kde základní normou je za sebe nezodpovědný občan a vše rozhodující státní úředník. Způsob, jakým ministr pojal svou funkci a přípravu změn ve zdravotnictví, nelze hodnotit jinak, než jako činnost nesystémovou, chaotickou a zcela odporující dosažené úrovni změn ve zdravotnickém systému po roce 1989.

Nepodařilo se ve spolupráci s VZP systémově řešit problémy ve financování zdravotní péče a v nastavení objektivních kritérií pro výběrová řízení. Vleklý rozpor mezi objemem poskytované péče a prostředky k tomuto účelu dostupnými vyústil ve zcela neprůhledný systém financování, který se mnohdy pohybuje na hranici platných zákonů, dodal M. Kudyn.


===== Je lépe nastavit i druhou tvář =====
Z přehledů popularity členů menšinové vlády ČSSD, která vznikla právě před rokem na základě neobvyklé opoziční smlouvy, vyplývá, že ministr zdravotnictví je hodnocen většinou respondentů a zpracovávajícími agenturami velmi kriticky. S přihlédnutím k potížím předchozích ministrů zdravotnictví to není nic neočekávaného. Ve svém hodnocení to uvádí
bývalý ministr zdravotnictví Martin Bojar. Přesto je působení ministra Davida na ministerstvu zdravotnictví zatíženo řadou chyb a je hodnoceno nevalně. M. Bojar však ministra Davida nehodnotí jednoznačně negativně. Při pracovních jednáních vedených ministrem lze podle něho příznivě hodnotit věcnost, dobrou znalost projednávaného tématu a schopnost přiměřeně argumentovat. Jednalo se však o pracovní, nekonfrontačně vedená jednání na odborné půdě – ať to byla beseda se studenty medicíny v rámci Medikfóra, jednání Rady zdraví, schůze centrální znalecké komise nebo rozhovor o budoucnosti velkých nemocnic. Nebyli přítomni zástupci médií. Komunikace byla přímá, věcná a nekonfliktní a dojem z ministrova vystupování jsem měl příznivý, uvedl M. Bojar. Odlišně však v uplynulém roce vnímal některá vyjádření a vystoupení ministra a jeho blízkých spolupracovníků v televizi a tisku. Šlo o problematické, často střetové situace. Za nešťastné a ministrově pověsti škodící považuje M. Bojar způsob odvolání ředitelky FN Královské Vinohrady Zuzany Roithové, tehdy již senátorky. Krajně nepříznivé důsledky pro věrohodnost ministerstva měl rozporuplný postup blízkých spolupracovníků ministra a následná vyjádření o uplatňování závěrů výběrového řízení. Rozpaky a ostrou kritiku vyvolaly nesrozumitelné až chaoticky podávané zásahy do sítě zdravotnických zařízení, které jen umocnily nejistotu ohledně rozsahu a dostupnosti poskytované péče v okresních nemocnicích. Nešlo zdaleka a výlučně pouze o problém ortopedických oddělení a nemocnic rušených a pak zase s podmínkou omilostňovaných. Potíže, plynoucí z léta odkládaného řešení se staly nápadnými a jsou nyní neprávem dávány za vinu ministru Davidovi. Českému zdravotnictví škodí, že je odkládáno rozhodnutí o změnách v příliš rozsáhlé a nedostatečně definované a nerovnoměrně rozčleněné sítě převážně státních lůžkových zdravotnických zařízení. Nutno dodat, že definování a vymezení (redukci) jejich sítě se aktivně i pasivně kladly překážky na úrovni vládní i zákonodárné od roku 1992.

Postupně se ukázalo, že privatizace nemocnic nebude skutečně tím pravým lékem. Přitom se na druhé straně vůbec za poslední léta – ne pouze za poslední rok – nepokročilo v plánech na odstátnění řady nemocnic a na proměnu zejména fakultních nemocnic na veřejně prospěšné neziskové organizace spravované správními radami s účastí státu a regionálních institucí. Podobný model byl ostatně uplatněn na akademické půdě v souladu se zákonem o vysokých školách. Neúčinnou a ministerstvo zdravotnictví neúměrně a škodlivě zatěžující kontrolu by nahradily dozorčí rady. Lze předpokládat, že takováto transformace přibližně 10 až 15 velkých nemocnic by mohla sloužit jako model i pro obdobný postup u části „městských“ nemocnic a „nadbytečných“ nemocnic v oblastech s hustou sítí zdravotnických zařízení.

Medializace sporů představitelů ministerstva s představiteli lékařské či lékárnické komory není novým jevem. Právě tak českému zdravotnictví neprospívají průtahy v oblasti racionalizace, kontroly a ekonomizace systému zdravotního pojištění, vzniku skutečně soukromých, tj. v ziskovém režimu fungujících zdravotních pojišťoven, které by zajišťovaly jednu z forem dobrovolné spoluúčasti motivovanějších pojištěnců.

Kusá, často zavádějící diskuse, vedená před zraky zmatených občanů nezřídka s pocity křivdy a s poťouchlostí, je neobyčejně škodlivá pro formální i neformální autoritu jakéhokoli ministra i jeho úřadu. Veřejnost obtížně rozumí sdělení, že se schizofreniky se komunikuje lépe. Má vlastní zkušenost však jednoznačně brání tomu, abych dával vinu výlučně ministerstvu zdravotnictví, uvádí M. Bojar. Komunikace s představiteli profesních a odborných společností a sdružení, s odborovými organizacemi, domluva s organizacemi pacientů, středním personálem a potenciálně i studenty je velmi náročná. A ještě náročnější je věcná domluva s poslanci parlamentu. Přesto je možné se domnívat, že za vznik negativního odnocení může i nezvládnutá komunikace o komunikaci (metakomunikace) a pocit ohrožení, zkreslování a napadání, jemuž je ministerstvo trvale vystaveno. Aparát ministerstva však nemůže podcenit fakt, že státní správa má sloužit občanům a obcím. Musí být proto otevřena i vůči kriticky naladěným občanům, které velmi často zastupují investigativní novináři, jimž je nutno odpovídat a naslouchat. I v tomto případě platí, že je lépe nastavit i druhou líc, byť by to bolelo, řekl M. Bojar.

fotoZdraví.Euro.cz Vladimír Brada, archiv










**

Ohodnoťte tento článek!