Holanďany nadchlo domácí prostředí ústeckých domovů důchodců

Pravidelné denní aktivity stejně jako organizování společných akcí, což je u nás běžné, v Holandsku vůbec neznají. Jejich služby nejsou stavěny výhradně na stálých zaměstnancích jako u nás, ale maximálně tam využívají dobrovolníky…

Krásné Březno – Jedenatřicet domovů pro seniory v Česku a stejný počet obdobných zařízení v Holandsku byly účastníky česko-nizozemského projektu zaměřeného na rozvoj sociálních služeb, konkrétně na zvýšení kvality života v domovech důchodců. Z Ústecka se projektu, který z české strany zaštiťovalo ministerstvo práce a sociálních věcí, účastnily hned tři ústavy – krásnobřezenský, velkobřezenský a dobětický. Ředitel domova s penzionem pro důchodce v Krásném Březně Václav Hála řekl, že tříletý projekt byl oficiálně uzavřen minulý pátek konferencí v Praze a nyní se vyhodnocuje.

Součástí projektu byly i stáže v partnerských zařízeních. Jaké zkušenosti jste získali v holandském domově důchodců?

„Obávali jsme se, že za Holanďany v mnoha směrech pokulháváme, ale na místě jsme se přesvědčili, že v rámci našeho komunitního plánování jdeme stejným směrem. Jen oni v Holandsku jsou o něco dál. Jejich zařízení spíše než ústav připomíná hotel. Vidět je to třeba hned při vchodu. Zatímco my tam máme vrátnici, oni recepci. Také jsme se tam vůbec nesetkali s ležícími klienty, kterých u nás rok od roku přibývá. Podle nich takoví senioři totiž nepatří do domova důchodců, ale do zdravotnického zařízení. S každým klientem v Holandsku pracují zcela individuálně, při nástupu s ním sepíší plán individuální péče a veškeré služby včetně lékařských mu poskytují přímo na pokoji. Pravidelné denní aktivity stejně jako organizování společných akcí, což je u nás běžné, tam vůbec neznají. Zajímavé také je, že jejich služby nejsou stavěny výhradně na stálých zaměstnancích jako u nás, ale maximálně tam využívají dobrovolníky.“

A co naopak říkali Holanďané ústeckým domovům důchodců?

„Mysleli si, že jsme na tom daleko hůř, takže byli docela překvapeni. Asi nejvíce se jim líbilo právě to, co u nich neexistuje. Tedy že v našich domovech panuje atmosféra domácího prostředí a že se tu klienti neuzavírají do sebe. Dobře hodnotili také naši spolupráci s rodinami klientů. To u nich také není, tam rodinné příslušníky suplují právě oni dobrovolníci. Myslím, že kdybychom měli k dispozici tolik peněz jako Holanďané, dokázali bychom za ně poskytnout klientům lepší péči než oni.“

Budete ve spolupráci s holandskou stranou pokračovat dál?

„O tom by se mělo rozhodnout až po vyhodnocení projektu. Viděl bych jako přínosné, kdybych do partnerského holandského domova mohl vyslat třeba zdravotní sestry nebo kuchaře, aby pracovali společně s jejich personálem a sbírali konkrétní zkušenosti, které by pak mohli uplatnit u nás. A samozřejmě naopak, aby i Holanďané dělali totéž. Jenomže tu je na obou stranách jeden velký problém, a to jazyková bariéra. Takže nevím.“

JITKA HADAŠOVÁ, Ústecký deník, 26.3.2002

Ohodnoťte tento článek!