Honba za kredity, nebo moderní systém vzdělávání?

Titulní obrázek

Jaký je váš názor na současné vzdělávání nelékařských pracovníků? Máte nějaké příklady z praxe, které celou situaci ilustrují? Je současný systém pouze nesmyslnou „honbou za body“ nebo naopak modelem moderního vzdělávání?

Jiří Votýpka, laborant Státního zdravotního ústavu v Praze se v článku pro Zdraví.Euro.cz z minulého týdne (viz – Nesmyslná honba za body) zamýšlí nad současným systémem vzdělávání nelékařských pracovníků. Podle něj musejí zdravotníci kvůli registraci vynakládat spoustu času a úsilí na shánění kreditních bodů, aniž by byl výsledek příliš efektivní.

„Opravdu si také myslíte, že tyto akce, kdy středoškoláci i vysokoškoláci odcházejí v pracovní době na kdejakou přednášku ve zdravotnictví jen proto, aby dostali body, přispívají ke vzdělávání?“ ptá se Jiří Votýpka.

S jeho názorem souhlasí řada čtenářů. „Pan Votýpka se mýlí v tom, že zdravotníci obcházejí semináře v pracovní době. Většina je jich tam v době svého volna za svoje peníze,“ napsala v reakci na tento článek zdravotní sestra Lenka Šnajdrová.

A navíc – kvůli vzdělávání musejí nelékaři sáhnout také do vlastních kapes. „Většina sester opravdu honí body ve volnu. A za nemalé peníze. Nejlevněji a nejúsporněji asi vyjde, když navštívím dvě víkendové akce v Národním centru ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů (NCONZO), za které zaplatím něco přes 8000 korun a získám těch 40 kreditů. Bydlení a cestu si samozřejmě hradím ze svého, takže mně tento „výmysl“ vyjde tak asi na 10 tisíc korun. Kdybych chodila na malé semináře, vyjde to dráž, protože se většinou cenově pohybují kolem 300-500 korun. To už si musí rozmyslet každý sám, co je pro něj přijatelnější,“ stěžuje si v diskusním fóru četnářka podepsaná jako Zuzana.

MUDr. Tomáš Rozsíval se pozastavuje nad tím, jak mohou zdravotníci vůbec stihnout „honbu za kredity“ ve stanovené době. „Jak může například sestra v oboru ORL nashromáždit během čtyř let, kdy je tzv. povinná perioda k obnově registrace, oněch 40 kreditů? Logicky vzato by se měla vzdělávat hlavně ve svém oboru, což technicky není možné,“ ptá se.

Nelékařští pracovníci poukazují, že na získání kreditů mají většinou 5-6 let. „Pravdou je, že v určitých oborech, například v již zmíněném ORL, je seminářů nedostatek. Stihnout se to dá tak maximálně o víkendech, předpokládám-li, že přes týden sestra pracuje v ambulanci nebo na oddělení. Ale ono to není jen o kreditech. K tomu sestra musí stihnout ještě praxi, povinné penzum je určeno (viz zákon 96/2004 Sb). Pokud sestra nestihne nasbírat kredity nebo nesplní praxi, může vykonat zkoušku před komisí MZ. Další možností je, tuším, doplnit si to, co chybí, nějaký čas pracovat jako neregistrovaná, tedy pod odborným dohledem a ve snížené platové třídě. A teprve po doplnění toho, co chybělo, ať je to teorie nebo praxe, zažádat o prodloužení registrace,“ poukazuje čtenářka.

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:
Celoživotní vzdělávání není jen honba za kredity
Registrace sester = diskriminace povolání?

NCONZO: Potřebujeme vzdělané a flxibilní sestry

Zcela jiný názor má vedoucí Registru zdravotnických povolání PhDr. Michaela Hofštetrová-Knotková z Národního centra ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů Brno. Současný systém vzdělávání sester a kreditní systém obhajuje.

„Nejsou mnohdy lékaři ve stejné situaci jako sestry a ostatní nelékaři, ať se jedná o jejich společenské postavení, finanční ohodnocení? Nemělo by být tedy snahou nás všech vytvářet podmínky pro zvyšování své profesní prestiže? Poptávka po službách zdravotní péče se zvyšuje. Všeobecné sestry jsou největší skupina odborníků poskytující zdravotní péči v širokém spektru zařízení zdravotní péče. V souvislosti s přeměnou nemocnic sestrám připadají nové významné role. Průběžné pokroky v praxi a kvalitě poskytované péče vyžadují pokroky v kvalitě a významnosti vzdělávání osob přicházejících do oborů ošetřovatelství a rovněž v zajištění kontinuálního vzdělávání pro ty, kteří již v praxi působí. Vzdělávání a praxe spolu úzce souvisejí a vzájemně se ovlivňují. Toto vše svědčí o potřebě dobře připravených, dostatečně flexibilních sester, akceptujících odpovědnost za svou práci, kompetentních pracovat v nemocnicích a komunitách v multidisciplinárních a víceoborových souvislostech, které jsou schopny si průběžně poradit se změnami,“ napsala Michaela Hofštetrová v on-line rozhovoru Zdraví.Euro.cz o nelékařských povoláních, který si můžete přečíst ZDE, na dotaz MUDr. Rozsívala o smyslu „honby za kredity“.

Uživatel Petr Bruchala podotýká, že kreditní systém a těžkosti s ním spojené nejsou problémem pouze v České republice. „Na Slovensku je to stejná honba za kredity. Sestřička, která tvrdě pracuje na oddělení a má mnohokrát více zkušeností než lékař, musí shánět kredity. A to jen proto, aby mohla i nadále vykonávat poslání, které má v malíčku. Osobně si myslím, že pokud se chce někdo vzdělávat, bude to dělat ve svém vlastním zájmu a ne pod hrozbou nedostatku kreditů. Honba za kredity nenaučí sestřičku chovat se slušně k pacientovi, ani lépe zvládat stále bujnější administrativu.“

„Dokud budeme pohrdat efektivními, ekonomickými a přirozenými vztahy, bude papír důležitější než naše dovednost,“ uzavírá celou diskusi MUDr. Bohumír Šimek.

Jaký je váš názor na současné vzdělávání nelékařských pracovníků?

Máte nějaké příklady z praxe, které celou situaci ilustrují?

Napište nám!

Diskusní příspěvky – viz též Horké téma

(kha), www.Zdravi.Euro.cz

Honba za kredity, nebo moderní systém vzdělávání?
Ohodnoťte tento článek!