Interview ČT 24 s Milanem Kubkem

Hostem televizního Interview ČT 24 byl prezident České lékařské komory Milan Kubek.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka: Lékaři by měli příští rok dostat přidáno, platy by se jim měly zvýšit o 5 procent. Na víkendovém sjezdu České lékařské komory jim to slíbil ministr zdravotnictví. Odboráři ale požadují nárůst o 10 procent. Je to reálné, i když s tím zásadně nesouhlasí ministr financí? A co se zavedenou praxí farmaceutických firem, které si některé doktory zavazují štědrými odměnami? Zeptám se prezidenta České lékařské komory Milana Kubka, který je hostem dnešního Interview ČT 24. Dobrý podvečer.

Milan KUBEK, prezident České lékařské komory: Dobrý večer vám i všem divákům.

moderátorka:
Pane doktore, spojíte, spokojíte se s těmi 5 procenty?

Milan KUBEK:
No, co já? Já jsem soukromý lékař. My trváme na tom, aby se nám zvýšily úhrady od zdravotních pojišťoven. Ale ptáte-li se na lékaře v nemocnicích, tak Česká lékařská komora plně podporuje oprávněný požadavek Lékařského odborového klubu na 10 procentní navýšení, protože je zde určitá smlouva, určité memorandum, které podepsal Lékařský odborový klub s vládou České republiky. Je pravda, že za tu vládu tam byl podepsán pan ministr Heger, je také pravda, že první, kdo „jeho“ přestal plnit, to memorandum, byl právě pan ministr Heger, ale ten závazek stále platí. A to, že lékařům platy nerostou tak, jak vláda slíbila, je hlavním důvodem toho, proč nám lékaři znovu ve velké míře odchází. Takže ptáte-li se jednoznačně, tak jednoznačná odpověď je ano, Česká lékařská komora plně ten požadavek na 10 procentní navýšení platů podporuje.

moderátorka:
Dobře. Ale slyšeli jsme pana ministra Němečka, který v sobotu na sjezdu říkal, že dostanete přidáno jen 5 procent. Navíc ministr financí Andrej Babiš s tím 10 procentním navýšením zásadně nesouhlasí, pojďme si ho poslechnout.

Andrej BABIŠ, ministr financí /ANO/:
Myslím si, že to není reálné. Prostor, určitě by se našlo, kdyby české zdravotnictví začalo být transparentní. A kdyby se tady transparentně nakupovaly hlavně přístroje a všechny ostatní vstupy.

moderátorka:
Co tomu říkáte? Nemluví vám pan Andrej Babiš z duše? Vy jste totiž před 3 lety byl podepsán pod peticí Děkujeme, odcházíme. Byly tam hesla: Kde mizí peníze na platy lékařů? Mimo jiné jste uváděli, že peníze mizí na účtech zdravotních pojišťoven, ve zbytečně vysokých nákladech na předražené léky. Jak je na tom české zdravotnictví dnes? Má na to, aby doktoři dostali opravdu těch 10 procent? Protože pan Andrej Babiš říká, že ty peníze v tom zdravotnictví sice někde jsou, ale neustále někam mizí.

Milan KUBEK:
Tak za tím, co jsem říkal, si stojím. A pochopitelně ve zdravotnictví se krade a plýtvá tak, jak se krade a plýtvá v celém našem národním hospodářství od zdravotnictví až po dopravu. Takže já si nemyslím, že by zdravotnictví, byť teďko v dané chvíli slouží jako takový otloukánek, kdy zase 2 politické strany s navzájem dávají facky a dávají si je ve zdravotnictví. Myslím si, že to je trošku nefér vůči zdravotnictví, protože zdravotnictví je katastrofálně podfinancováno. Podle objektivních čísel Česká republika vydává prakticky nejmíň na zdravotnictví ze všech států Evropské unie. A to nejenom v absolutních číslech, ale i jako podíl hrubého domácího produktu, který směřuje do zdravotnictví. Takže ano, ve zdravotnictví se pochopitelně plýtvá. Tak, jako se plýtvá v České republice prakticky všude. A na druhou stranu zdravotnictví je straně podfinancováno. A zdravotnictví na rozdíl od jiných oblastí celkem ke spokojenosti pacientů funguje. Nedá se to například říct o tom, když vjedete na nějakou naší silnici, nebo naprosté neschopnosti dostavět dálniční síť a podobně. Takže zdravotnictví je trošku nespravedlivě takovým otloukánkem.

moderátorka:
Dobře, ale co budete tedy dělat? Vy říkáte, že podporujete požadavek odborářů na navýšení o 10 procent. Ministr zdravotnictví vám slíbil 5 procent. Andrej Babiš má problém vůbec přidat, protože říká, že dokud se nezmění ten způsob financování ve zdravotnictví, tak není na to, aby se lékařům přidalo. Plánujete nějaké akce, které by ten váš požadavek nějakým způsobem podpořily?

Milan KUBEK:
Tak to je otázka na lékařské odbory, jestli se s těmi 5 procenty smíří. Je třeba si také uvědomit, že ostatní státní zaměstnanci dostali přidáno již od listopadu. Sice jenom 3,5 procenta, jestliže lékaři a zdravotní sestry dostanou 5 procent od ledna, tak teprv někdy v červnu se dostanou vlastně na stejné, na stejné peníze, když si toto promítneme. Takže záleží na nich, jestli se s tím smíří, pokud budou organizovat nějaké protestní akce, a pokud ty akce budou organizovány tak, že nebude ohrožena bezpečnost pacientů, tak Česká lékařská komora je samozřejmě podpoří. A k tomu, co říká pan ministr Babiš. Já doufám, že podpoří náš požadavek na další valorizaci plateb za státní pojištěnce, protože je třeba si uvědomit, že stát, kterému zdravotnictví odvádí DPH například, a odvádí pochopitelně z mezd, tak jako každý jiný, tak že stát platí pojistné za 60 procent obyvatel. Děti, důchodci, nezaměstnaní. A ta platba se sice valorizovala v posledním roce 2 krát, ale pořád je ta platba státu na úrovni necelé třetiny toho, co odvádí zaměstnanec s průměrnou mzdou. Takže největším dlužníkem je stát. A stále se nepodařilo prosadit, aby existovala nějaká pravidelná valorizace té platby. Dnes je to v zákoně nastaveno tak, že vláda rozhoduje o tom, kolik bude platit. A to by se asi každému z nás líbilo, kdybychom si jako daňoví poplatníci mohli říct, kolik tak odvedeme na daních, jak, kolik se nám tak hodí. Prostě zdravotnictví potřebuje nějaký jasně definovaný a predikovaný zdroj příjmů. A není možné, aby prostě za 60 procent obyvatel ta platba státu představovala pouhou čtvrtinu příjmů zdravotního pojištění.

moderátorka:
Jak byste si tedy tu valorizaci představovali?

Milan KUBEK:
Představujeme si, aby byla vázána na vývoj průměrné mzdy v České republice, protože hlavním zdrojem peněz do zdravotnictví jsou odvody z mezd. To znamená navázat, na růst mzdy navázat i růst platby za státního pojištěnce. A můžeme se bavit o tom, jaké bude to skokové narovnání té prvotní nespravedlnosti, ale jistota toho nárůstu tam prostě musí být. Protože výdaje na zdravotnictví rostou všude ve světě, je to objektivně dáno tím, že populace stárne, je čím dál, tím víc starších lidí, kteří jsou zákonitě víc nemocní. A zdravotnictví je prostě kvalitnější. Ono to není jenom o plýtvání. Ono je to o tom také, že prostě používáme modernější léky, modernější přístroje, a díky tomu se lidé dožívají vyššího věku, a díky tomu také, když jsou nemocní, mohou jít dřív do práce. Takže investice do zdravotnictví dělá, ve všech vyspělých zemích to pochopili, my jsme jednou z takovou rarit, asi nejsme dostatečně vyspělá země, že investice do zdravotnictví spolu s investicemi do školství a do vědy, jsou ty naprosto nejefektivnější. Jistě ne za rok, ale z dlouhodobého hlediska prostě platí, že pouze zdraví lidé mohou pracovat, vytvářet hodnoty a nakonec i platit daně.

moderátorka:
Dobře, ministr financí ale říká, že ve zdravotnictví je poměrně dost peněz, ale mizí neznámo kde. Vy jste to říkal také před těmi 3 lety. Když se podíváme na ta hesla, vy jste říkali, že peníze na platy lékařů mizí na účtech zdravotních pojišťoven. Platí to i dnes?

Milan KUBEK:
Platí to určitě. Režijní náklady zdravotních pojišťoven jsou stále zbytečně vysoké, proto navrhujeme sloučení Všeobecné zdravotní pojišťovny, Vojenské pojišťovny a Pojišťovny ministerstva vnitra. To jsou 3 státní pojišťovny. Čistě na rozhodnutí zástupců státu ve správních radách těchto pojišťoven je jejich sloučení. Tím se pochopitelně ušetří, protože oni nebudou muset mít 3 krát stejné odbory, 3 krát stejná oddělení, sloučí se to, uspoří se peníze. A ty peníze se mohou použít na vybudování skutečně fungujícího revizního systému této velké pojišťovny tak, aby došlo k skutečné reformě zdravotnictví. A to je, tou reformou já myslím to, že nebude regulováno zdravotnické zařízení, ale bude regulován pacient. Pokusím se to vysvětlit na jednoduchém příkladu: pokud ke mně přijde pacient třeba 3 krát za rok, pojišťovna kvůli regulačním omezením mi ho zaplatí jenom dvakrát. Ale pokud stejný pacient oběhne 3 různé lékaře, nebo 4 různé lékaře, každému toho pacienta zaplatí. Protože ten jeho pohyb není nějak sledován. Ono by to bylo složitější, než uplatňovat ty regulace vůči zdravotnickým zařízením. A stálo by to peníze.

moderátorka:
Dobře, a je to tedy tak, že je v tom zdravotnictví dost peněz, a opravdu utíkají v těch jednotlivých věcech, o kterých jste mluvil: vysoké náklady na předražené léky, předražené nákupy léků, zdravotnického materiálu? To jsou přece všechno vaše hesla, a dnes o nich mluví Andrej Babiš, tak znovu se ptám, jestli vám Andrej Babiš nemluví opravdu z duše, a neříká v podstatě to samé, co vy, že těch peněz tam tedy dost je, akorát se možná s nimi špatně hospodaří?

Milan KUBEK:
No, on říká jednu část toho, já jsem vždycky říkal i tu druhou část, to znamená, že to zdravotnictví je strašně podfinancované. Ale máte pravdu, opravdu léky jsou často u nás předražené, i když se situace, musím být férový, přiznám, zlepšila trošku. Problém je, že na druhé straně nejsou vyřešeny problémy takzvaných reexportů, takže snížení cen léků vedlo k tomu, že někteří překupníci na tom vydělávají obrovské peníze, protože léky u nás nakoupí, a prodají je třeba v Německu, kde je ta cenová hladina mnohem vyšší. To znamená, do dnešního dne nemáme žádnou regulaci vývozu léčiv. A myslím si.

moderátorka:
Čí je to problém? Kdo za to může?

Milan KUBEK:
Tak může za to Ministerstvo financí a Ministerstvo zdravotnictví. Měly by se domluvit a domluvit se o způsobu, jak budou licencováni vývozci léků prostě.

moderátorka:
Myslíte si, že dohoda mezi Ministerstvem financí a Ministerstvem zdravotnictví je možná, když vidíte ty spory, které se neustále objevují mezi ministrem Němečkem a ministrem Babišem? Co tomu vůbec říkáte, tomu, že se ty jejich, v podstatě to jsou už osobní i neshody, propírají na veřejnosti? Vy jste sám říkal, že v podstatě zdravotnictví je teď rukojmím těchto dvou ministrů.

Milan KUBEK:
Tak je to pochopitelně špatně. Já věřím, že se zdravotnictví a finance jako resorty dohodnout musí, jestli se dohodnou dva pánové, to nevím. Co, kdo svým jednáním sleduje, to si můžeme jenom domýšlet, a já se do těchto spekulací pouštět nechci. Ale mrzí mě, že se zdravotnictví stává takovýmto fackovacím, fackovacím panákem. A spolupráce Ministerstva zdravotnictví s Ministerstvem financí je nezbytná, protože řada těch věcí patří do kompetence Ministerstva financí. Například bychom byli rádi, aby znovu Ministerstvo financí stanovovalo maximální ceny léků. To je věc, kterou kdysi dělalo, v současnosti toto všechno dělá Státní ústav pro kontrolu léčiv. A myslíme si, že ta moc, kdy jeden ústav, jeden úřad určuje maximální ceny léků, maximální úhrady ze zdravotního pojištění. A ještě se stará o to, jestli jsou léky bezpečné, či nejsou. A hlídá právě ty reexporty, že to je prostě moc na jeden úřad. A ta věc prostě drhne, nefunguje úplně. Takže myslíme si, že tady by Ministerstvo financí třeba v této oblasti mohlo hrát silnější roli. A mohli by se pánové domluvit.

moderátorka:
Myslíte si, že se domluví, když vidíte, že Andrej Babiš podává trestní oznámení na ostravskou nemocnici, kterou řídil předtím ministr Němeček, kvůli nějakému pochybnému nákupu jednoho přístroje, je to podle vás reálné, aby se ti dva dohodli? Aby se domluvili na tom, jak vlastně to zdravotnictví financovat, jak fungovat? Věříte tomu?

Milan KUBEK:
Tak co mám dělat? Musím, musím tomu nějak věřit. Tak taky máme nějakého předsedu vlády, který je šéf, a měl by prostě bouchnout pěstí do stolu a říct: chlapi, takhle.

moderátorka:
Když jsme mluvili o platech lékařů, tak vy jste říkal, že by měli dostat přidáno, my jsme včera v Událostech vysílali reportáž o tom, že si někteří lékaři dokáží vydělat tisíce korun měsíčně díky tomu, že spolupracují s farmaceutickými firmami. Pojďme si poslechnout lidi, kteří chtějí, aby se zvýšily pokuty pro farmaceutické firmy, které si zavazují lékaře ke spolupráci.

Zdeněk BLAHUTA, ředitel Státního ústavu pro kontrolu léčiv:
Samozřejmě, že by pomohlo, protože se bavíme o poměrně velkých objemech finančních prostředků.

Martin PLÍŠEK, poslanec, předkladatel návrhu /TOP 09/:
V současné době ty výše pokut, nebo ta výše pokut nemá odstrašující funkci z hlediska jednání protiprávního, z hlediska těch různých pobídek vůči lékařům a lékárníkům.

Svatopluk NĚMEČEK, ministr zdravotnictví /ČSSD/:
By bylo optimální, kdyby ta horní výše pokuty byla někde až na 5 milionech korun.

moderátorka:
Co říkáte těm návrhům, že by se měly zvýšit pokuty pro farmaceutické firmy, které si některé doktory hýčkají, v podstatě jim platí různé kongresy, různé dovolené v podstatě v uvozovkách? Nebo lékaři dostávají od nich i zadarmo léky, které pak dávají svým pacientům přímo v ordinaci zadarmo bez receptu, v podstatě dávají léky té firmy, které dělá nějakou protislužbu, jak se na to díváte vy jako prezident Lékařské komory?

Milan KUBEK:
Tak proti zvýšení pokutám farmaceutickým firmám samozřejmě nic nemám. Já bych chtěl říct, že už v roce 2008 Česká lékařská komora vydala závazné stanovisko o pravidlech spolupráce lékařů a farmaceutických firem. Ta pravidla ve stručnosti: musí to být transparentní spolupráce, to znamená, musí se vědět, že daný lékař s farmaceutickou firmou spolupracuje. A i to například, když prostě vystupuje někde s nějakou přednáškou, kde doporučuje nějaké léky, musí být vědět, že spolupracuje s danou firmou.

moderátorka:
Kontrolujete to?

Milan KUBEK:
Samozřejmě to kontrolujeme, tyhle ty věci, ale musíme se vždycky o tom dozvědět, musí být také ten žalobce.

moderátorka:
Jak to kontrolujete? Kdo vám dá tu informaci?

Milan KUBEK:
Tak několikrát jsme prošetřovali případy jaksi. Já nechci použít slovo udání, dneska se toto slovo nepoužívá prostě, prověřovali jsme podobné informace a za podobné jednání jsme jednu paní doktorku vyloučili z lékařské komory. Ale já bych to trošku ještě rozvinul. Také je třeba posuzovat přiměřenost odměny za práci, kterou lékař odvádí pro farmaceutickou firmu. Stejně tak je třeba posuzovat přiměřenost místa a prostředí konání vzdělávacích akcí. A abysme byli také konstruktivní, tak jsem inicioval vytvoření určitého nadačního fondu spolu s Nadací Charty 77. Ten fond se jmenuje Iuventus Medica, a nabídli jsme farmaceutickým firmám, aby do toho fondu přispěly, a ten fond podporoval vzdělávání mladých lékařů a odpadla vazba mezi konkrétní firmou a konkrétním lékařem. Aby prostě žádný ten lékař se necítil zavázaný žádné konkrétní firmě. No a hádejte, jestli firmy o to měly zájem? Je vám asi jasné, že neměly. Ten fond byl prakticky nenaplňován, jedině do něj přispívaly lékařské odbory a Česká lékařská komora. Takže ano, něco je špatně.

moderátorka:
Co s tím budete dělat? Nebo co s tím můžete dělat? Vy říkáte, že máte nějaké regule, že je kontrolujete, ale záleží na tom, jestli se to vůbec dozvíte. Jaká je z toho cesta ven?

Milan KUBEK:
Tak cesta ven, tak především si každý lékař musí říct, jestli prostě chce spolupracovat s farmaceutickou firmou, na jaké bázi, jestli mu to stojí za to, nebo ne. Já za sebe jsem si odpověděl už před lety jasně, já s žádnými firmami nespolupracuji a hotovo. Ale tím neříkám, že každá spolupráce je špatná. Ve spolupráci s farmaceutickým průmyslem by se prostě pokrok zastavil. Farmaceutické firmy potřebují informace od lékařů a lékaři od farmaceutických firem. Ale měla by se ta spolupráce řídit určitými pravidly. Teď například přichází z Evropy iniciativa, je to z Evropské unie, jmenuje se to transparentní spolupráce, a na základě toho jsou české farmaceutické, nebo farmaceutické firmy působící v České republice, ty takzvaně „originální“, bohužel ne všechny, povinny všechnu spolupráci s jakýmikoliv lékaři od ledna příštího roku zveřejňovat na internetu. Ty informace tam budou od roku 2016. Ale zase to má své nedostatky, protože nejsou tam farmaceutické firmy, a budou tam.

moderátorka:
„Je to“ na bázi dobrovolnosti.

Milan KUBEK:
Ano, jsou tam ty, které jsou, mají ty své mateřské firmy v zahraničí. Zejména tady pochází ze Spojených států, kde je na to brán trošku větší zřetel. A prostě pro ně nezapojení do takové akce by znamenalo pokles ceny akcií na burzách a podobně, „je to pro ně“ konsekvence. Takže jsou tam tyto firmy, ale ještě je tam jeden problém. Tam totiž pel mel budou vedle sebe soukromí lékaři a nemocnice. To znamená, my se dozvíme, že soukromý doktor Novák dostal 5 tisíc korun, aby mohl jet na kardiologický sjezd třeba někam, to se tam dovíme. Ale jestli to dostal profesor z nemocnice, to už se nedozvíme, protože se to dozvíme, že určitou částku dostala ta nemocnice.

moderátorka:
Že to dostala nemocnice.

Milan KUBEK:
Takže je to takové trošičku nespravedlivé, ale je to iniciativa farmaceutických firem. A já jsem rád, že byť se zpožděním několika let také s tím problémem chtějí něco dělat.

moderátorka:
Řekněte mi, je v pořádku, když od lékaře přímo v ordinaci dostanu léky bez předpisu od konkrétní firmy a je to, je to v pořádku? Nemůže to mít efekt toho, že dostanu třeba horší lék trochu, jenom proto, že doktor spolupracuje s tou konkrétní firmou? S tím konkrétním výrobcem?

Milan KUBEK:
Tak to jsou, myslím, trošku silná slova, jestli horší.

moderátorka:
Já se ptám.

Milan KUBEK:
Každopádně není to tak správné, protože to odporuje, odporuje to praxi a Státní ústav pro kontrolu léčiv takovéto případy kontroluje, trestá. Lékař by měl v ordinaci dát lék pouze v případě, kdy to je jaksi v dané chvíli nezbytné a hrozí nebezpečí z prodlení. Na druhou stranu vžijte se do situace lékaře, který ordinuje někde v odlehlé vesnici, a vžijte se do situace důchodce, který nemá žádný dopravní prostředek.

moderátorka:
O tom já nemluvím. To je jiná situace.

Milan KUBEK:
Hromadná. No ne, to je totéž, ne, to je stejná situace.

moderátorka:
To je ale jiná situace, já mluvím o situaci, která se stává tady v Praze.

Milan KUBEK:
Ale právně, právě. Pardon. Z hlediska práva je to situace úplně stejná. A jestliže ten lékař té babičce dá léky, které předtím vyzvedl někde v lékárně, tak on jí pomáhá. A je to úplně stejně protiprávní jednání, jako toto. Proto jsme Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv nabídli, aby vytvořil jakousi etickou komisi pro dohled nad výkonem lékařského a lékárnického povolání, kam by lékařská i lékárnická komora mohla delegovat své zástupce. Abychom posuzovali, kdy to jednání je zištné, a kdy je ku prospěchu věci. Protože zákon je v některých případech děravý, ale na druhou stranu velmi tvrdý.

moderátorka:
Pojďme teď ke kompenzacím za zrušené regulační poplatky ve zdravotnictví. Komora nesouhlasí s tím, aby byli lékařům a zdravotnickým zařízením poplatky kompenzovány jen do úrovně výběru v loňském roce. Vy chcete kompenzace v té aktuální výši. Jak velké jsou rozdíly v těch letošních platbách oproti loňskému roku? Je to nějaký výrazný rozdíl?

Milan KUBEK:
Tak já si myslím, že to má význam spíš symbolický, a já jsem to vysvětloval i panu náměstku Filipovi, který předložil nám návrh té úhradové vyhlášky. Jsem říkal: prostě tohle jdete do úplně zbytečné války s lékaři. Ukázalo se, že jsem měl pravdu. Prostě já si myslím, že z pohledu lékařské praxe se za celý rok jedná o několik tisíci korun. Prostě ten pohyb toho množství pacientů, ony ty regulační poplatky v současnosti už prakticky vůbec nic neregulovaly. Prostě myslím si, že to je symbolické. Ale jde o princip spravedlnosti v dané chvíli. Prostě v současnosti my, když chceme pacienta ošetřit, tak musíme od něj vybrat regulační poplatek, a to vykázání toho poplatku posíláme jako informaci do zdravotní pojišťovny, a zároveň je to informace o tom, že jsme získali 30 korun, a že je musíme zdanit těch 30 korun. A my bychom chtěli, abychom i nadále vysílali ten signál o těch vybraných, nebo v dané chvíli už nevybraných 30 korunách, a aby za každý ten signální kód nám skutečně pojišťovna zaplatila 30 korun. Protože může se stát, že některý kolega, nebo některé zdravotnické zařízení v tom loňském roce mělo mnohem méně pacientů, než bude mít v roce příštím. A to by pochopitelně tratilo. A je tam ta limitace jenom na jednu stranu, to je taky nespravedlivé. To znamená, budete-li mít pacientů víc, nedostanete víc než před těmi 2 lety. Budete-li mít pacientů méně, než před 2 lety, dostanete méně, „než“ před 2 lety. Takže je to taková nespravedlivost. Ale myslím si, že to je trošku bouře ve sklenici vody. A že to je prostě zbytečné, a že ministerstvo v tomto prostě mělo ctít to, co slibovalo, protože ministerstvo zdravotnictví, než začala ta dohodovací řízení, slíbilo, že kdo se dohodne, tu dohodu bude respektovat. A toto je jeden z bodů, kde ministerstvo ty dohody nerespektuje.

moderátorka:
Vám naopak připadá zbytečné kompenzovat výpadek regulačního poplatku lékárnám. Ty by měly za recept dostat 12 korun, co vám na tom vadí?

Milan KUBEK:
No, mně to přijde zbytečné, protože drtivá většina lékáren žádné 30 koruny už dávno nevybírá, takže podle mě to.

moderátorka:
A jak jste na to přišel? Protože lékárny, stejně jako v rámci konkurenčního boje bez poplatku vlastně ty recepty vybírají, ale kompenzují to nějakým způsobem těm svým klientům. Teď budu citovat prezidenta Lékárnické komory Lubomíra Chudobu, který prohlásil, že “ Lékárny v Česku regulační poplatky vybírají, část z nich je pak pacientům kompenzuje. Doktor Kubek se opět vyjadřuje k tématu, kterému nerozumí.“ Jak to tedy je? Proč by lékárny nemohly dostat 12 korun za recept, když vy dostanete kompenzaci taky za zrušené regulační poplatky?

Milan KUBEK:
Ale můžou, můžou, můžou dostat, můžou dostat klidně i 50, když má, když má zdravotnictví dost peněz, můžou dostat klidně i 50, nic proti ničemu. Ale prostě v současnosti lékárny řádné regulační poplatky nevybírají, já do té lékárny také.

moderátorka:
Pan prezident Lékárnické komory.

Milan KUBEK:
Ale já s ním nepolemizuju.

moderátorka:
Tvrdí, že ano.

Milan KUBEK:
Já s ním nepolemizuju, akorát občas zajdu do lékárny. A už je to jedno, jestli je to řetězcová.

moderátorka:
Možná chodíte do jedné lékárny.

Milan KUBEK:
Ne, nechodím. Nechodím do jedné lékárny, nechodím. Ale prostě vím, že v lékárnách se nejenom nevybírají poplatky, ale dostáváme ještě jako klienti nejrůznější bonusy, bonifikace a tak dále. Tak nevím, proč by další bonifikaci lékárnám měl 12 korunovou dávat stát. Ale vnímám to jako rozhodnutí a v rámci našeho sjezdu to byla záležitost zcela marginální. Ale když jsem byl potom nějakými novináři tázán na to, tak pochopitelně ano, je to naše, je to náš názor, ten nemůžu popřít. Ale není to pro nás žádná priorita.

moderátorka:
Vám se taky nelíbí povinnost předepisovat recepty jen elektronicky. Proč vám to vadí, kdy jsme, žijeme v tak technologicky vyspělé době, navíc ještě ty elektronické recepty budou povinné až v podstatě v roce 2018, původně měly být už příští rok, ale kvůli protestům lékařů se to odložilo? To je přece dostatečně dlouhá doba, aby se na to lékaři připravili.

Milan KUBEK:
Tak povinné a jako jediný způsob vydávání preskripce léků, neexistují nikde na světě. Představte si velice jednoduchou situaci: vypadne elektřina, spadne internet, jste na návštěvě u pacienta, který nemá v domácnosti internetové připojení. V tom momentě končíte. Protože elektronický recept, to neznamená, že napíšu recept na počítači a on mi vyjede z počítače. To všichni děláme. Ale to znamená, že vy, než předepíšete lék, musíte se spojit s takzvaným centrálním úložištěm elektronických receptů. Tam získáte nějaké povolení. A přijde vám speciální kód. A ten speciální kód je vlastně tím receptem. A teprve s tímto kódem může ten pacient jít do lékárny. Takže prostě to je úplně nesmyslná věc. A nepřinese vůbec žádnou úsporu, nemůže přinést, protože pojišťovny údaje o tom, jaké léky byly kterým pacientům vydány, mají dnes. Protože lékárny toto musí do těch pojišťoven už dávno hlásit. Takže toto nemá vůbec žádný význam. Je to obrovsky potenciálně nebezpečné, a my jsme prosazovali, aby ten systém byl dobrovolný, prostě pokud někdo je tak zařízen, a prostě většinu receptů může takto vystavit, nechť je vystavuje, ale stanovit to jako jedinou možnost, to je prostě hazard se zdravím lidí. A já se obávám, že prostě skutečným důvodem, proč ty, to byly pouze odsunuta ta povinnost, je to, aby se získal důvod, proč stát do toho bude lít další a další stovky milionů. Protože ten systém stál již asi 150 milionů korun. A je insuficientní dnes.

moderátorka:
Vy jste na víkendovém sjezdu taky odhlasovali změnu volebního řádu, díky které budete moct znovu kandidovat na šéfa lékařské komory. Podle původního pravidla mohli někteří funkcionáři kandidovat nejvýš 2 období po sobě. Někteří vaši kritici tvrdí, že to byl lex Kubek pro to, abyste mohl kandidovat vy znovu.

Milan KUBEK:
Tak bylo, bylo to tak prezentováno. V té České lékařské komoře platí pro všechny stejná pravidla. Každý funkcionář může kandidovat.

moderátorka:
Budete znovu kandidovat příští rok?

Milan KUBEK:
Pokud budu cítit podporu ze strany lékařů, jako ji v současnosti cítím, tak pravděpodobně ano.

moderátorka:
To byl prezident České lékařské komory Milan Kubek. Děkuju za to, že jste byl hostem Interview ČT 24. Vám, vážení diváci, děkujeme za pozornost, na řadě jsou Události, dobrý večer.

Milan KUBEK:
Přeji všem pevné zdraví.

Ohodnoťte tento článek!