Jak doktoři vyhráli zachování platů

Odchod ředitele státní nemocnice bývá někdy jediným možným řešením problémů, ale to není případ klatovské Nemocnice s poliklinikou, kde minulý týden ukončila z vlastního rozhodnutí ředitelskou kariéru doktorka Zdeňka Čerbová. Tato ředitelka jistě neohromila razancí nebo jasnozřivou koncepcí, kterou by pozdvihla nemocné zdravotnictví jako takové. Ohromila něčím jiným: za sedm let ředitelování nikdy lehkomyslně nezadlužila nemocnici s vědomím, že on to někdo nakonec zaplatí…

Chovali se tak leckde a leckde stát opravdu oddlužoval jako na běžícím pásu. Státní nemocnice chytře utrácely, hlupák stát platil.

Připouštím, že i to utrácení bylo cestou, která se řadě nemocnic v sérii špatných a ještě horších ministrů zdravotnictví nezdála nečestnou. Ředitelka Čerbová se po ní ale nevydala, a už jenom za to by jí měl klatovský okresní úřad, jako správce státních peněz, koupit velikou kytici. Vůči státu totiž byla tato ředitelka úředníkem neobyčejně loajálním. Vůči zaměstnancům nemocnice také; ať si o tom někteří smýšlejí třeba jinak, nikdy zjevně nenadržovala jedné skupině proti druhé. Přesto i proto musela odejít. Nevydržela tlak jedné skupiny lékařů, prý.

Nevyšetřujme, zopakujme ale všeobecně známé skutečnosti. Lékaři chtějí přidat všude, a měli by dostat přidáno. O tom spor nevedeme. Také v Klatovech mají ostudně málo a nynější zákonné omezení přesčasových hodin problém pouze prohloubilo. Když budeme chtít pojmenovat onu skupinu tlačících lékařů, řekneme Lékařský odborový klub, když pojmenujeme přesněji, vedou chirurgové. Mladí chirurgové, kteří dobře vědí, že před bránou nestojí jiní mladí chirurgové, a tak jsou přesvědčeni, že na ředitelství mohou tlačit. Mohou. Ale tím to také končí. Tento problém přece není odborový nebo chirurgický, celý systém je nemocný. A jestliže lékaři tlačili na jednu osobu, na jednu ředitelku, byli špatní už v diagnóze, natož v terapii. Důkaz máme všichni: ředitelka odešla, přidáno nedostali. A abychom to směrem k těm penězům dopověděli, přidáno nedostanou ani od jiného ředitele, přidáno mohou dostat od jiného systému financování našeho zdravotnictví.

Je to pořád stejné. Ani jeden z lékařů nepřišel s nápadem, jak na to, ani jeden si ani na chvilku nepředstavil, jak by pod státními zdravotnickými omyly v systému on, jednotlivec, vyhověl všem. Fandím mladým lékařům, opravdu. Ale budu jim fandit víc, až svými nápady a energií – třeba i politickou zahltí systém tak, že ten se dobrovolně zhroutí. Zahltit a udolat jednu ředitelku nemůže být pro dobře stavěného doktora problémem. I klatovský Lékařský odborový klub si nyní musí klást otázku, co s tím teď. Jestli se chystá na pouhé udolávání dalšího ředitele, chystá se k dalšímu klamání sama sebe.

JIŘÍ TOMÁŠ BLAŽEK (autor je spolupracovníkem redakce a ČRo Plzeň), Plzeňský deník, 31.5.2001

Ohodnoťte tento článek!