Jak ohlodat VZP

Sardinie, Kypr, Řecko, Chorvatsko, Turecko, Jihoafrická republika, Izrael, Spojené státy, Japonsko, Austrálie. To není nabídka cestovní kanceláře, nýbrž výčet míst, kam se zdarma podívali manažeři a členové správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny…

Firma HewlettPackard dostávala od VZP zakázky bez soutěže. Přitom zvala některé členy správní rady a ředitelku na cesty do daleké ciziny. To je jen jeden příklad toho, co vynesla na světlo nucená správa a poslanecká vyšetřovací komise.

Sardinie, Kypr, Řecko, Chorvatsko, Turecko, Jihoafrická republika, Izrael, Spojené státy, Japonsko, Austrálie. To není nabídka cestovní kanceláře, nýbrž výčet míst, kam se zdarma podívali manažeři a členové správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny.

Soupis více než dvou stovek služebních cest z uplynulých pěti let si od největší zdravotní pojišťovny vyžádala parlamentní komise, která teď její hospodaření vyšetřuje.

Dva tři dny na Slovensku, v Británii, Francii či Německu jsou celkem pochopitelné. Některé cesty ale budí dojem spíše prima dovolené než služební cesty. Zvlášť když člověk nahlédne do zpráv z nich.

„VZP pracuje s nižšími provozními náklady než pojišťovny v Jihoafrické republice. Platí tu prý pravidlo, že kvalitní práci nelze dělat s dlouhodobě omezenými náklady,“ píše se v jedné z nich.

„Zdravotnická zařízení tu pracují efektivně, s mnohem nižšími rozpočty než u nás. Velká část obyvatelstva věří tradiční africké lidové medicíně.“ Deset dní v JAR na podzim roku 2003 stejně jako čtrnáct dní v Austrálii o rok později mají – kromě banální zprávy – ještě dvě věci společné.

Cest se účastnili lidé, kteří rozhodovali o nákupech informačních technologií. A pokaždé navštívili místní pobočku firmy HewlettPackard.

Bez soutěže

Právě tato firma měla v pojišťovně výsadní postavení. „Dodávala jí skoro všechno, co se týkalo výpočetní techniky,“ říká předseda parlamentní vyšetřovací komise, bývalý ministr zdravotnictví Jozef Kubinyi (ČSSD). „O zakázky přitom nemusela soutěžit, byla oslovována jako jediný uchazeč.“

Zčásti se to dá vysvětlit tím, že právě HewlettPackard udělal pojišťovně síť a dodal jí software. „Je logické, že pak systém také udržuje,“ říká Kubinyi. „Ale není žádný důvod kupovat od ní vše, co se týká počítačů, kopírek, faxů, programů.“

Někdejší člen správní rady VZP, dnes poslanec ODS v Evropském parlamentu Milan Cabrnoch souhlasí: “ Mě to také zlobilo. Diskutoval jsem s informatiky, proč oslovují jednoho partnera. Tvrdili mi, že to jinak nejde. Nejsem v tomhle oboru tak vzdělaný, abych věděl, jestli to byla pravda.“

Nešlo přitom o žádné drobné, na informační technologie dávala pojišťovna ročně zhruba tři sta milionů korun. V Jihoafrické republice byla tehdejší ředitelka VZP Jiřina Musílková, dnešní ředitel úseku informačního systému Lubomír Burian a dva členové správní rady a zároveň její komise pro informační technologie (IT) Karel Kos a Karel Pfabigan. Do Austrálie jel navíc ještě Burianův předchůdce Petr Damborský a za komisi IT František Hýbner.

Rozdělování zakázek probíhalo tak, že odbor dal návrh, komise ho předložila a zdůvodnila správní radě, ta věc odhlasovala a ředitelka nakonec zakázku podepsala. Člen komise IT Kos si stejně jako Cabrnoch vybavuje, že “ i ve správní radě se tu a tam ozvalo, že praxi je třeba změnit“.

Avšak jestli on sám byl někdy proti oslovení jediného zájemce, už prý neví: “ Je možné, že jsem byl proti tomu – ale je také možné, že jsem to podpořil.“ Stejně tak si Karel Kos nepamatuje, kdo cesty do JAR a do Austrálie platil: “ To já nevím.“ Třeba firma HewlettPackard? “

Správně vás to svádí ke kladení takových otázek. Ale jak už jsem řekl: nevím. A nijak mě to netrápí.“ Pfabigan je sdílný ještě méně: “ Já to taky nevím. Co jste potřebovala, už vám řekl kolega Kos. Dál o tom nebudeme diskutovat.“ Odvolaná ředitelka Musílková říká jinými slovy totéž: “ Nevzpomínám si. Je to nezajímavé a nepodstatné.“

„Pracovní cesty do JAR a Austrálie se uskutečnily proto, aby VZP získala knowhow pro projekty, které dlouhodobě připravuje,“ posílá mluvčí HewlettPackard Karel Taschner písemnou odpověď a do telefonu vysvětluje: „Zákazníky vozíme tam, kde nějaké řešení perfektně běží. Kdo platil tyhle cesty, fakt nevím. Ale běžně se to dělá tak, že my platíme něco a aspoň část nákladů si hradí samotný zákazník.“

Parlamentní vyšetřovací komise se chystá dát nákupy bez soutěže nejdříve posoudit Úřadu na ochranu hospodářské soutěže, a pokud ten shledá pochybení, tak policii.

Moje know-how

Stejní lidé – Kos a Pfabigan – seděli také v komisi, která rozhodovala o rozdělování peněz z fondu prevence. Množství peněz v něm rostlo spolu s obratem pojišťovny, loni v něm bylo asi 350 milionů korun.

Ostatní komise pouze připravovaly podklady pro správní radu, která pak návrh odhlasovala, tato však byla mocnější. Peníze rozdělovala sama, bez správní rady.

„To je porušení zákona,“ říká Kubinyi. „Komise může připravovat návrhy, ale rozhodovat o nich musí správní rada.“ Ani tady si nepotrpěli na soutěže o zakázky.

„Nevypisovali jsme granty,“ říká Musílková. „Kdo měl nápad, přišel a nabídl nám ho. Komise pak vyhodnotila, zda jde o dobrou věc.“ Před dvanácti lety takhle přišel třeba ústecký podnikatel Antonín Fedorjak s nápadem vozit nemocné děti k moři.

„Ozdravné pobyty jsem předtím dělal pětadvacet let v Cestovní kanceláři mládeže, za peníze odborů,“ vzpomíná Fedorjak. Než v roce 1991 CKM zanikla, šéfoval její ústecké krajské pobočce. Založil tedy rodinnou kancelář m'plus travel a nabídl ústeckému řediteli VZP Janu Christophovi (ten je dnes jedním ze čtyř kandidátů na ředitele VZP a vede karlovarskou krajskou pobočku), že místo odborů by dětské cesty k moři mohla platit pojišťovna.

Fedorjak uspěl a na světě byl dnes tolik kritizovaný Mořský koník. Kromě toho, že je sporné, zda ze zdravotního pojištění platit výlety k moři, odhalila společná kontrola ministerstva zdravotnictví a financí několik čistě ekonomických lapsů. VZP nestačila jedna cestovní kancelář, najala si rovnou dvě. Jedna dělala to, co je běžné: zajišťovala ubytování a stravu dětí u moře.

Druhá (Fedorjakova m'plus) měla na starosti “ administrativu a organizaci“. V praxi práce m'plus spočívala v tom, že poslala dětem, které VZP vybrala, dopisy, zkontrolovala, zda cestu zaplatily, případně je přeřadila z jednoho turnusu do jiného. Za to každý rok inkasovala více než pět milionů korun.

„Doporučujeme zrušit smlouvu s m'plus,“ navrhli kontroloři, “ a její činnost převést na kancelář, která zajišťuje ubytování.“ Bývalá ředitelka Musílková s tím nesouhlasí. Společnost m'plus je prý nepostradatelný organizátor a VZP by si bez ní neuměla poradit. Fedorjak je upřímný: “ Já jsem autor projektu. Je to moje knowhow. Svého procenta ze zisku se tedy nevzdám.“

Organizační práce m'plus se pojišťovně nevyplatila nejen kvůli penězům, jež platila jí samé. Kontroloři zároveň odhalili, že dalších patnáct milionů korun stály VZP pokuty za to, že na některé turnusy neodjelo tolik dětí, kolik mělo – smlouva byla totiž uzavřena tak, že za objednané a neobsazené místo platila pojišťovna pokutu.

M'plus má podepsanou smlouvu s VZP až do roku 2008 a své služby ještě o pětinu zdražila. „Vím, že tam byl ústecký prostředník,“ říká někdejší člen komise pro prevenci Kos. „Vycházelo to asi z toho, jak se to kdysi nastavilo. Vzal jsem to na vědomí a víc jsem se o to nestaral.“

Drahé omalovánky

Štědrá byla komise pro prevenci také k akciové společnosti Akademos (hlavním akcionářem je Artemis Jiřího Kostnera). „Odhaduji, že od roku 1998 jsme od VZP dostali celkem čtyřicet až padesát milionů korun,“ říká Kostner.

Předrevoluční pracovník kulturního odboru na Krajském národním výboru v Ústí nad Labem založil vydavatelství Artemis začátkem devadesátých let a začal se živit jako producent výchovných a vzdělávacích pořadů. Natočil několik kazet pro výuku jazyků či proti drogám.

V posledních osmi letech má ale obživu tak jistou jako kdysi na národním výboru. Rok co rok totiž dostává bez problémů a bez konkurence (žádné výběrové řízení na tento projekt nikdy nebylo) od VZP miliony na projekt Dětství bez úrazů. Natočil sedm videokazet, například Proto pozor, proto bacha – letní a zimní úrazy či Kousky primáře Housky, které se tu a tam objeví v dopoledních víkendových dětských pořadech České televize.

Vyrobil “ balíčky“ pro školy s omalovánkami, pracovními listy a metodickými pokyny pro učitele, jak mluvit o úrazech. Každý rok navštíví čtrnáct měst a uspořádá tam třeba dětské odpoledne nebo cestu městem na kolech – s přilbami. Přínos osvěty s hesly jako “ ne každá kytka je jedlá“, “ netahej hrnec za ucho“ či “ pilulky nejsou bonbony“ je sporný. Sporná je také cena Kostnerových produktů.

„Natočení jedné videokazety nás stojí dva až tři miliony korun,“ říká producent. TÝDNEM oslovený člověk z oboru však po zhlédnutí kazety Kousky primáře Housky prohlásil: “ Takovou zakázku bych si dal taky líbit. Nabídl bych ji za milion, natočil bych to lépe a ještě by mi zbylo sedm set tisíc do kapsy.“ Kos, někdejší člen komise pro prevenci, která o penězích pro Kostnera rozhodovala, se nechce k efektivitě projektu vyjadřovat: „Takové detaily neumím posoudit.“

Je možné, že spíše než kvalita nebo cena projektu rozhodly v Kostnerův prospěch jeho známosti. Kromě firmy Akademos založil také obecně prospěšnou společnost Podaná ruka. Prvním předsedou její správní rady byl současný předseda správní rady VZP Richard Schwarz.

Správní radou Podané ruky prošel také současný ministr práce Zdeněk Škromach či senátor Přemysl Sobotka.

Bohatá dcera

Karel Pfabigan, majitel restaurace Rusalka a obchodník s hudebními nosiči, ani Karel Kos, kdysi náměstek ministra práce Jindřicha Vodičky, už ve správní radě VZP nejsou. První sedí v představenstvu Pojišťovny VZP, a. s., druhý je jejím ředitelem.

Tato dceřiná společnost VZP nabízí druhým rokem komerční zdravotní pojištění cizincům při pobytu u nás a tuzemcům naopak při cestách do zahraničí. Její obrat za rok 2004 byl asi tři sta padesát milionů korun a loni – díky zpřísnění pravidel pro pobyt cizinců – ještě o padesát milionů vyšší. Těžko říci, jaké jsou její náklady. Své produkty nabízí na pracovištích mateřské VZP, práci provádějí zaměstnanci VZP. Kolik za to “ dcera“ platí?

„Nevím, jestli je tohle nutné uvádět,“ říká ředitel Kos. „Berte to tak, že to je součástí obchodního tajemství.“ V každém případě už má dcera s VZP dojednáno, že loňský zisk mateřská firma nedostane.

„Budeme pořizovat nový informační provozní systém – počítačovou síť a programy na zpracování pojistných událostí a na vzájemnou komunikaci mezi námi a partnery,“ říká Kos. „Letos se musejí investovat desítky milionů korun.“ Naznačuje i další plány s bohatou dcerou: „Třeba bude mít nějaká společnost zájem ji koupit.“

Vznik Pojišťovny VZP, a. s., vyšetřuje policie, a to kvůli podezření, že její stomilionové základní jmění VZP vytvořila z peněz vybraných na běžném zdravotním pojistném. „Byly to peníze mimo fond veřejného zdravotního pojištění, z komerční činnosti,“ říká Kos.

„Vsadím se, že policie nic nevyšetří.“ Ani případné policejní vyšetřování zakázek bez soutěže z doby jeho angažmá ve správní radě VZP a v jejích komisích Kosovi vrásky nedělá. Pokud bude mít někdo problémy, tak prý leda odvolaná ředitelka Jiřina Musílková.

„Stačí si, paní redaktorko, přečíst zákon,“ říká. „I neprávník pochopí, že odpovědnost nese statutární orgán; a že statutárním orgánem je ředitel VZP.“

Čalkovský a Mravcovi: dvě výsadní lékárny

Také dvě lékárny, přes které šly do nemocnic centrálně nakupované léky, vybrala Všeobecná zdravotní pojišťovna bez soutěže. Loni šlo o léky za 1,4 miliardy korun. O zisk, 0,3 % z výrobní ceny léků, se dělila brněnská lékárna manželů Mravcových a pražský lékárník Zbyněk Čalkovský.

„Měl jsem z toho odhadem jeden a půl milionu korun ročně,“ říká Čalkovský. Za trochu papírování – léky totiž fyzicky do lékáren nešly, distributor je odvezl rovnou do nemocnic – to není malá částka. Čalkovský začal s VZP spolupracovat už před lety a od té doby měl spolupráci jistou.

„VZP mě oslovila, že chystá centrální nákupy a zda bych měl zájem na tom programu participovat,“ vzpomíná Čalkovský. „Napsal jsem papír, že mám zájem, a za dva týdny jsem dostal odpověď, že jsem jedna z vybraných lékáren.“

Jiní lékárníci takové štěstí neměli. Před několika lety se o účast na centrálních nákupech ucházela například liberecká nemocniční lékárna. Marně, nedostala na svůj dopis od VZP ani odpověď, natož aby pojišťovna uspořádala soutěž.

Parlamentní vyšetřovací komise chce také výběr lékáren dát posoudit Úřadu na ochranu hospodářské soutěže a podle jeho závěru rozhodnout, zda věc předá policii.

Ministr David Rath sice ihned po uvalení nucené správy nad VZP centrální nákupy zrušil, ale právě jím dosazený nucený správce Antonín Pečenka je pod řadou smluv se zmíněnými dvěma lékárnami podepsán. Pracoval totiž v pojišťovně jako člověk odpovědný za její lékovou politiku.

Hana Čápová, Týden

Reakce čtenářů Zdraví.Euro.cz

doktor z Karlových Varů

Vzhledem k tomu, že se zjevně jedná o trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele,měla by kauzu řešit policie a státní zástupce by měl podat trestní

oznámení.Na VZP nikdo nic nikomu zadarmo nedá.Mohla by te být řešeno jako korupce.

MUDr.Tomáš Rozsíval

Tedy tento článek byl pro mne šok. Nedělal jsem si žádné iluze o firmě VZP. Jak je ale něco takového možné v právním státě a jak to mohlo všechno fungovat celých 8 let, co byla ve vládě ČSSD, to je neuvěřitelné.

Tady není o čem diskutovat. Pokud je vše zdokladováno a není to zase nějaká součást zpravodajských her mezi ODS a ČSSD, pak musí ihned následovat podání trestního oznámení. Jsem zvědav, kdo ho bude podávat a kdo půjde sedět.

O to více mne šokuje, že ještě dnes si dovolí ředitel okresní pobočky VZP mi poslat štos papírů s „prosebným“ dopisem, abych vypisoval indikace a doporučení k pobytům „nemocných“ dětí do Řecka a Chorvatska !?


Ohodnoťte tento článek!