Jak se v Čechách vymáhají dluhy

Miliardové částky dluží neplatiči pojistného například Všeobecné zdravotní pojišťovně (VZP). Jsou mezi nimi mnohé podniky se státní účastí. Vymáhat dluhy není snadné když poslání dlužníka do konkurzu je sankce velmi málo účinná.
Prezident České lékařské komory David Rath se dokonce nechal slyšet, že na tuto instituci podá trestní oznámení za to, že se nedaří vybrat pojistné od tří procent dlužníků…

Někteří lékaři doporučují svým pacientům, aby se nechali zaregistrovat u jiných zdravotních pojišťoven.

Jiní odborníci tento způsob jednání označují za nekalou soutěž. Pohledávky největší z pojišťoven VZP se pohybují v řádech miliard.

Časy se mnění

První problémy s neplatiči pojistného začaly v roce 1993. Při zavádění jiného systému veřejného zdravotního pojištění si mnoho našich občanů neuvědomilo, že se změnila doba a o své záležitosti a povinnosti se musí starat sami. Mnozí se domnívali, že pokud nemají žádný příjem ať již proto, že se rozhodli nepracovat, nebo proto, že se jim v podnikání nedařilo, nemusejí platit zdravotní pojištění. K lékaři ale chodili, aniž by přemýšleli, kdo za ně jejich léčbu zaplatí. Je to stejné, jako kdyby přišli do obchodu pro nákup a odešli bez placení. Za služby se musí platit. Čtyřicetileté tvrzení o bezplatné lékařské péči se samo z myšlení nevypaří.

Klientům pojišťovny slouží Centrum informací a poradenství. Podle informace z vedení VZP měsíčně tuto službu využívá kolem pěti tisíc zájemců.

Legislativa vymahatelnost neulehčuje

Základem pro fungování každé instituce a základem pro řešení problémů pohledávek je legislativa. Hodně se již udělalo, ale dodnes v pojišťovnictví pociťují nedostatečnost vymahatelnosti práva.

Původní právní normy neukládaly plátcům povinnost předkládat přehled plateb. Nedalo se přesně a včas identifikovat neplatiče pojistného. Tento problém je již legislativně vyřešen. Je známé a často opakované, že nároky zdravotnictví jsou vyšší, než činí celkové množství vybraného pojistného i když úspěšnost výběru je vysoká.

Každý snad ví, že například v rodinném rozpočtu si může dovolit jen to, na co má. Jinak se stává dlužníkem. Ve zdravotnickém rozpočtu tato rovnice také platí. Lze hradit jen takovou péči, na jakou máme. A snažit se o oživení ekonomiky a zvýšení hrubého domácího produktu. Pak může jít více peněz do zdravotnictví. Je to jen na každém kdo je poplatníkem. Ani žádný rozmařilý milionář nebude milosrdně platit ze své kapsy.

Dlužného pojistného, ale i penále a pokuty vymáhají pojišťovny všemi způsoby, vymezenými platnou legislativou. Využívají především závěry kontrolních zpráv, se kterými jsou povinní plátci seznamováni, k tomu, aby byly zjištěné nedostatky v platbách dobrovolně odstranily.

Také upozornění pojišťovny a výzvy považují za možnost. Když selžou upozornění vystavují platební výměry na dlužné pojistné, penále a pokuty. Neníli ani platebními výměry dosaženo cílového efektu, obracejí se k soudu s návrhem na soudní výkon rozhodnutí. Samozřejmě, že nedovybrané peníze ve zdravotnictví chybějí.

Nabízí se otázka, kde zůstaly základní morální principy? Nezaplatit za službu je přece krádež, v lepším případě podvod. Nevybrané peníze chybí v systému veřejného zdravotního pojištění a v důsledku i v českém zdravotnictví. Zdravotní pojištění je postaveno na principu solidarity zdravých s nemocnými, mladých se starými, ekonomicky činných s těmi, kdo nemohou pracovat. Nemůže však fungovat na principu falešné solidarity solidarity platících s neplatícími.

Zdravotní péče musí být poskytnuta každému, tedy i tomu, kdo pojistné neplatí, i tomu, za kterého povinný plátce platbu neodvádí. Morální aspekt problému je zde velmi silný, ale mnohým již toto slovo nic neříká.

Není to ale jediný důvod nedostatku financí. Množství peněz podle názoru pojišťovatelů ovlivňuje i zbytečná a nadbytečná péče.

Spatné návyky je nutné změnit, nikoliv léčit

Česká republika vyniká vysokou návštěvností lékaře. Němci, Francouzi, Švýcaři a další Evropané žasnou nad četností kontaktů našich občanů s ošetřujícím lékařem. V mnoha případech by přitom stačilo, kdyby lékař pacientovi doporučil změnit životosprávu, návyky ve stravování a obecně žít zdravěji. Tak by se dalo ušetřit hodně peněz.

Když například VZP reaguje na stížnosti zdravotníků, že platí pozdě uvádí, že současná, desetidenní lhůta splatnosti je velmi krátká. Kritika klientů je jen jednou stránkou věci, další klienti jsou se službami spokojeni.

Například ti, kteří využívají další aktivity VZP, mezi kterými je nejznámější akce Mořský koník. Ze zákona disponuje pojišťovna fondem prevence, z něhož hradí aktivity, o kterých veřejnost bohužel ví rozhodně méně, než o pozdních platbách.

Díky tomuto fondu může například každoročně téměř šest tisíc chronicky nemocných dětí z celé republiky absolvovat léčebné pobyty u Jaderského a Egejského moře. K moři se například dostanou též mentálně postižené a onkologicky nemocné děti. Pojišťovna se podílí na programu prevence dětských úrazů, protidrogové prevenci i prevenci onemocnění AIDS. K akcím patří očkování dětí proti klíšťové encefalitidě, podpora dárcovství krve a preventivní vyšetření rakoviny tlustého střeva.

Klientům i ostatní veřejnosti nabízí prostřednictvím ediční činnosti preventivní informace, například tituly Samovyšetření prsu, kterého se již prostřednictvím lékařů rozdalo více než dva milióny výtisků.

Peníze a my JČ, 7.8.2001

Ohodnoťte tento článek!