Jak se žije u svatého Lazara?

Hospic slouží především pacientům s onkologickým onemocněním v terminálním stadiu, tedy v konečné fázi choroby, kdy už lékaři vyčerpali všechny možnosti aktivní onkologické i chirurgické léčby…

Pacientovi může pomoci už jen léčba příznaků, hlavně bolestí, a další péče, která má zabránit proleženinám, odvodnění organismu. Nemocný nesmí být sám, musí mít možnost promluvit si o svých potížích a měl by navíc žít v příjemném klidném prostředí, které naplňuje pohoda. Personál se zaměřuje i na duchovní stránku osobnosti pacienta, a to nejen v náboženském smyslu. Pečuje rovněž o kontakt nemocného s okolím.

Pacient nemá na rozdíl od běžných zdravotnických zařízení pevně stanovený denní režim. Sám si může rozhodovat o tom, kdy chce vstávat. Každý klient v hospici dostává snídani, oběd či večeři tehdy, kdy sám chce. Stejně rozhoduje také o osobní hygieně, například koupání. Pokud se není schopen pohybovat, ošetřovatelé jej dovezou do koupelny a nebo přímo do jeho pokoje přemístí mobilní vanu.

Každý pokoj má k dispozici telefon, televizor, rádio a na požádání i video. Hospic má vlastní knihovnu a kapli, kde se dvakrát týdně slouží mše. Pacienti mohou odpočívat v zimní zahradě nebo na terase, kde je obklopuje zeleň a rostliny. Návštěvy je možné přijímat po čtyřiadvacet hodin denně. Příbuzní mohou pro své blízké dokonce uvařit nebo ohřát jídlo v kuchyňce. Smějí také v hospici přespávat na přistýlkách v pokojích pacientů.

Onkologičtí pacienti s měsíčním příjmem do pěti tisíc korun platí za den pobytu 110 korun, ostatní 150 korun. O sto korun víc stojí pobyt neonkologické pacienty. V ceně jsou nadstandardní služby i vybavení pokojů. V odůvodněných případech lze platbu snížit či prominout.

Plzeňský deník, 21.8.2003

Ohodnoťte tento článek!