Jak to vidí Jan Pirk

prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc.

Přepis rozhlasového pořadu Jak to vidí, jehož hostem byl přednosta Kardiocentra pražského IKEM prof. Jan Pirk.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Naším hostem je profesor Jan Pirk, přednosta Kardiocentra pražského IKEMu. Dobrý den.

Jan PIRK, přednosta, Kardiocentrum IKEM, Praha:
Dobré jitro.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Institut klinické a experimentální medicíny, naše největší transplantační středisko loni pomohlo téměř 400 pacientů, přesně je to 373. Po dobré zprávě ovšem včera přišla zpráva zneklidňující. Letos vám prý bude na transplantace chybět 160 milionů korun. Čeho je to důsledek? Důsledek nějakého podfinancovaného programu?

Jan PIRK, přednosta, Kardiocentrum IKEM, Praha:
Určitě. My jsme spočítali, transplantace byly dlouhodobě podfinancovány a my jsme se snažili hradit z těch lépe placených výkonů. My jsme to dotovali. Ale pojišťovny postupně ty výkony, samozřejmě těch peněz nebylo dostatek, tak ty výkony, ty, to ohodnocení těch dobrých výkonů se snižovalo, takže teď ty výkony už nemůžou dotovat, což je správné, ale na druhou stranu musí ta společnost jako, kde na to máme brát? My to rádi uděláme, těch pacientů, kteří čekají na transplantace je mnohem víc než těch pacientů, než těch pacientů, kteří, než těch orgánů, ale …

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Přes 600 myslím.

Jan PIRK, přednosta, Kardiocentrum IKEM, Praha:
… ale je to, jako kdybychom chtěli, aby obchod prodával, aby továrna prodávala výrobky s podstatně menší cenou než je to stojí. Prostě musí ta společnost ano, máme na ty transplantace a nebo můžeme říct, prostě na transplantace nemáme, no a pak je přestaneme dělat. Ale tam je i ekonomická rozvaha v tom, že třeba pacient, který jezdí na dialýzu, kterému selhaly ledviny, tak ta dialýza stojí přes milion korun ročně a když se na natransplantuje ledvina, tak ten první rok stojí jenom asi zhruba 300 tisíc korun a ty další roky jsou podstatně levnější. Čili tím se to, tím se ušetří spoustu peněz. Nehledě na to pohodlí toho pacienta, který nemusí třikrát týdně jezdit na dialýzu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Když ty úhrady vlastně jsou nebo byly špatně nastaveny už minimálně před 10 lety, neměli jste přece jenom na toho plátce, na zdravotní pojišťovny zatlačit nějak dříve, aby reflektovaly ten stav, že to není přece jenom běžná operace?

Jan PIRK, přednosta, Kardiocentrum IKEM, Praha:
Víte, to je, to je věc odborných společností a myslím si, že ano skutečně výbor transplantační společnosti na to měl víc tlačit, ale ono to tolik asi nepálilo, když se to dalo dotovat z jiných zdrojů, které teď nejsou prostě. Takže teď ten najednou ukazuje, že tak prostě dál nejde a že je potřeba s tím něco udělat. Ono, víte, já bych nechtěl říct, že se zhoršuje zdravotní péče nebo to, je potřeba si uvědomit, že prostě jsou země v Africe, kde nemají ani lidi na léčení průjmů a umírají na průjmová onemocnění, což nám přijde strašné a na druhé straně jsou země vyspělé, jako Spojené státy, kde mohou ta umělá srdce, která jsou strašně drahá, šít pacientům, kterým se nedá udělat transplantace srdce, a to si zase my nemůžeme dovolit. Takže je to dáno všechno jenom ekonomikou té země, výběrem daní, výběrem toho, kolik se do toho zdravotnictví dá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Znamená to tedy, že uvažuje se o jiném druhu financování nebo bude muset jít o jiný druh financování, protože to vedlejší už není možné?

Jan PIRK, přednosta, Kardiocentrum IKEM, Praha:
No, ano, proto vedení IKEMu spočítalo skutečně kolik nás ty transplantace stojejí a víte, tam některé léky …

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Tam se, promiňte, hovoří o těch balíčkových cenách, že jo?

Jan PIRK, přednosta, Kardiocentrum IKEM, Praha:
… ano, ano, jsou léky na jiná onemocnění, která ani třeba nebyl prokázaný jejich efekt skutečný a dávkování, ale po transplantaci prostě ty léky dávat musíte a nemůžete jich dávat ani víc ani míň, musíte je dávat přesně tolik kolik ten pacient potřebuje, protože jinak ten orgán se odhojí a přestane fungovat. Takže musí ta společnost říct, ano, chceme, aby tady běžel transplantační program, máme na to, můžeme na to uvolnit jenom tolik a je to otázka prostě, co ta společnost, my jsme to spočítali a řekli jsme ano, dejte nám zakázku, řekněte ano, udělejte transplantace za tolik a tolik, ale skutečně se to nedá dělat tak, abychom třeba snižovali platy zaměstnancům, abychom mohli tohle, abychom mohli ty transplantace dělat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslíte, pane profesore, že právě ty balíčkové cen by mohly odstranit jaksi ty systémové nedostatky? Tady asi bychom měli říct, co ta balíčková cena je.

Jan PIRK, přednosta, Kardiocentrum IKEM, Praha:
No, určitě. To je vlastně balíčková cena, to je princip, podobný princip jako je takzvaný DRG systém, to je už třeba v kardiochirurgii ty balíčkové ceny už fungují a ušetří se tím spoustu peněz, protože vy víte, když máte pacienta s tou a tou diagnózou a děláte mu ten a ten výkon, tak dostanete tolik a tolik peněz. Jestliže tam toho pacienta držíte v nemocnici zbytečně dlouho nebo děláte mu zbytečně mnoho vyšetření, tak ty peníze utratíte a nezbyde vám na mzdy. Takže to je skutečně ta balíčková cena je to, co to stojí při racionálním využívání všech zdrojů a všeho. Čili to si myslím, že je ta cesta a prostě jinak se to dělat nedá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Reálná cena transplantace před samotnou transplantační, výkon pooperační péče a pak vlastně ještě, pokud se nepletu půlroční péče po transplantaci.

Jan PIRK, přednosta, Kardiocentrum IKEM, Praha:
Ano, ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslíte, že pokud byste se nedohodli, hrozilo by, že bychom my pacienti museli na zákrok doplácet?

Jan PIRK, přednosta, Kardiocentrum IKEM, Praha:
To si myslím, že nehrozí, protože na to ty pacienti by neměli. To by na to určitě neměli, protože většina pacientů, kteří jdou na transplantaci orgánu nebo prakticky všichni, jsou práce neschopní, jsou v invalidním důchodu a nemají desetitisícové a stotisícové částky na to, aby na tohle to dopláceli. To je, transplantace jsou na celém světě celospolečenským programem, někde, kde je takový řekl bych propracovaný systém pojištění, tak se můžete i připojistit, můžete si platit a můžete si připojistit na transplantaci toho kterého orgánu. Třeba ve Spojených státech to takhle jde. Takže to prostě je to vícezdrojové financování, ale já si nemyslím, že je správné, abychom zakládali nějakou nadaci, která umožní provádění rutinních transplantací. To si myslím, že není správné, že správné je, aby ta společnost řekla, ano, my ty transplantace, my chceme, aby se těm našim bližním, kteří to potřebujou, my si koupíme radši ten aspirin nebo brufen nebo nějaký lék běžný si koupíme, ale aby zbyly peníze na tyhle ty drahé výkony. A to je věc, aby se ta společnost k tomu vyjádřila.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Společnost nebo v tomto případě spíše ministerstvo zdravotnictví …

Jan PIRK, přednosta, Kardiocentrum IKEM, Praha:
No ale ministerstvo zdravotnictví musí dostat zadání od tedy demokraticky zvolených zástupců, že jo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ano. Úhradová vyhláška pro letošní rok, jak víme, nepřináší teda mnoho peněz, respektive více peněz do zdravotnictví, strádají také lázně. Ono klientů, kterým léčebný pobyt hradí pojišťovna, řekněme na křížek, tak jich ubylo o 40 %. Nastal soumrak lázeňství u nás v Česku?

Jan PIRK, přednosta, Kardiocentrum IKEM, Praha:
No, víte, já si myslím, že to klasické lázeňství, kdy chodíte po kolonádě a pijete nějakou vodu, to je medicína 19. století a to se skutečně musí reformovat. Já bych třeba uvedl příklad Lázně Poděbrady, které se z velké části transformovaly na rehabilitační ústav po srdečních operacích, jako je Třeboň, která je rehabilitační ústav po náhradách kloubů. Čili já si myslím, že lázně by se měly transformovat na rehabilitační ústavy po těžkých cévních mozkových příhodách, po velkých operacích, ale skutečně chodit po kolonádě a pít vodu a večer jít na tancovačku a mezi tím se celý rok s odpuštěním cpát bůčkem a kouřit, tak to by si ty lidi měli zaplatit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Takže tu budoucnost našich lázní, tam nesmíme zapomenout i na efekt, že se zavírají provozy, lidé také přichází o práci …

Jan PIRK, přednosta, Kardiocentrum IKEM, Praha:
Ale ony se nemusejí, ony by se měly transformovat. Těch rehabilitačních ústavů je zoufalý nedostatek.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A co, když jsou jiné indikace, třeba není to ortopedie nebo kardiologie?

Jan PIRK, přednosta, Kardiocentrum IKEM, Praha:
No, tak jsou, je pacientů který prodělají cévní mozkovou příhodu, pacienti, který prodělají úraz těžký a potřebujou rehabilitovat, těch je strašně moc a těch ústavů je strašně málo a je velice obtížné tam ty pacienty na dobrou péči, skutečně dostat. Ty doléčovací ústavy po těch velkých operacích, ty lidi, kteří nejsou schopni absolvovat klasickou léčbu a potřebu, těch je spoustu a těch lůžek je strašný nedostatek. Takže se musí, já si myslím, že se musejí ty lázně tomu přizpůsobit, musejí se tak, jako se transformuje celá medicína, tak i lázeňství se musí měnit k tomu, co je potřeba.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Vaši, nebo ve vaší poznámce, co se týče třeba konzumace bůčku u některých celoročně a pak jít do lázní, vnímám to také jako důraz ne prevenci.

Jan PIRK, přednosta, Kardiocentrum IKEM, Praha:
No samozřejmě. Víte, já vím z těch, z rozhovoru s lázeňskými lékaři, kteří mají, jsou v těžké situaci, tak oni vědí, že ti chronici tam přijedou, jezdí tam každý rok a oni musí mít určitý předepsaný počet procedur. A třeba jedna z těch procedur a některé ty procedury jsou strašně náročné, jako je masáž individuální, ale pak taky skupinová vycházka je taky jedna procedura, no a ty zkušení lázeňští harcovníci řeknou, že prostě, jestli nedostanou tu a tu a tu proceduru, tak už víckrát nepřijedou, jo, čili je to určitě je to určitou částí těch lidí je to zneužíváno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ministerstvo zdravotnictví tvrdí také, co se týče vlastně změny v těch pobytech, které jsou omezeny ze 4 na 3 týdny, tvrdí, že řada operací v současné době probíhá jaksi šetrněji a než dřív a že lázně pro mnohé lidi vlastně nejsou zapotřebí. Jaký máte na to názor?

Jan PIRK, přednosta, Kardiocentrum IKEM, Praha:
No, to já nemůžu mluvit za celou medicínu, ale v té kardiochirurgii se to taky prosazuje a hlavně ti pacienti, kteří už třeba, než se k nám dostanou na operaci, tak v těžkém stavu leželi někdy třeba 3 týdny, někdy i déle už v nemocnici, pak my je odoperujeme, jsou u nás týden a pak, když jim řekneme, že by měli jet zase ještě na měsíc do lázní, tak řeknou, no, to já už jsem tak dlouho v nemocnici, já už chci domů. Čili já si myslím, že 90 % těch pacientů uvítalo to, že třeba po kardiochirurgických výkonech to bylo zkráceno ze 4 týdnů na 3 týdny.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jinak vy máte před sebou na stole knihu Jak přežít léčení pana psychologa Radkina Honzáka. Na co bychom neměli nebo lékaři, ale i my pacienti, zapomínat třeba, co se týče nebo v období rekonvalescence?

Jan PIRK, přednosta, Kardiocentrum IKEM, Praha:
Víte, to je krásná knížka, kterou budeme dneska křtít. A to moto té knížky je to, že medicína v posledních letech, desítkách let udělala ohromný pokrok, co se týče techniky, technologie, že téměř s nadsázkou řečeno, strčíme pacienta do přístroje a on nám vypadne diagnóza, ale, že by neměli pacienti i lékaři zapomínat na to, že ten člověk je pořád člověkem a že stůně i ta jeho dušička a že je potřeba nezapomínat i ze strany lékaře, ale i ze strany toho pacienta, že oba dva v tom lékař i ten pacient jsou lidé se svými starostmi, se svými problémy a jak se má chovat pacient, že samozřejmě ten nemůže očekávat vlídné přijetí, když ve 2 ráno v nemocnici na gynekologii zazvoní pacientka, že chce předepsat antikoncepci, že prostě přes den se jí to nehodilo. Jo, tak samozřejmě to je, na druhou stranu, že ten lékař si musí udělat čas pro toho pacienta, aby mu to vysvětlil, aby zavzal tu rodinu do toho léčení. Je to prostě knížka, kterou by si měl každý přečíst.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Podle šéfky Energetického regulačního úřadu Aleny Vitáskové byla výkupní cena za energii z fotovoltaických elektráren nadhodnocena kvůli selhání několika bývalých pracovníků úřadu. Došlo tak ke škodě za desítky miliard korun, které zaplatí především zákazník. Máme tady další případ korupce řekněme solární?

Jan PIRK, přednosta, Kardiocentrum IKEM, Praha:
Já nevím, jak, nechtěl bych říct korupce, ale teď se ta vina svádí, kdo za to může, kdo za to nemůže. Já vím, taky se to svádí na vládu pana Fischera. Já vím, že vláda pana Fischera připravila návrh zákona, aby k tomuto nedošlo a Poslanecká sněmovna ten zákon odmítla projednat a odmítla o něm jednat. Takže podle mých informací nevím, samozřejmě asi ti, kteří to stavěli ty elektrárny nebo který v tom byli, tak chtěli mít tu cenu co největší, ale ten kontrolní, ta brzda je podle mých informací je na straně našich zákonodárců, kteří z nějakého důvodu ten zákon prostě neprojednali.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zadání pro výpočet výkupní ceny energie stanovil nebo připravil parlament, to je pravda a za Fischerovy vlády se o tom nehlasovalo …

Jan PIRK, přednosta, Kardiocentrum IKEM, Praha:
Ano, ale ta, ta vláda měla, vláda připravila, předložila, aby tomuto zabránila a parlament to prostě neprojednal. Takže Fischerova vláda za to nemůže.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zatím je podáno trestní oznámení ne neznámého pachatele, takže uvidíme, je otázkou, kdo za to…

Jan PIRK, přednosta, Kardiocentrum IKEM, Praha:
To je, to je takové tady oblíbené.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
bude pykat. Jinak po 20 letech marných pokusů má skončit rarita, a to je doživotní beztrestnost našich zákonodárců. Takovou imunitu už nemá ani prezident. Jak vy to vnímáte, pane profesore?

Jan PIRK, přednosta, Kardiocentrum IKEM, Praha:
Víte, já si myslím, že ta imunita vznikla za doby mocnářství, aby císař nemohl ty poslance nějak šikanovat. Já si myslím, že ta doba už je dávno pryč a že poslanci by měli být řadoví občané, kteří by měli mít tedy imunitu na to, co říkají v tom parlamentu, ale jakmile skončí, tak na ty potom nevidím, proč by měli mít doživotní imunitu a na věci, které se netýkají politiky. Jako to, když nebudou dodržovat dopravní předpisy nebo takové nějaké banální věci, nevím, proč by na to měli mít imunitu. I během toho svého mandátu a vůbec už ne potom, že jo. Takže já s tím souhlasím a je samozřejmě těžké, aby, bude obtížné po nich chtít, aby si odhlasovali, že jsou řadovými občany.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Vás zaujal také případ, ke kterému se vrací obvodní soud. Případ ženy, která potrestala syna vařečkou za výprask, původně dostala trest roční podmínky s tříletou zkušební dobou. Verdikt Obvodního soudu pro Prahu 4 o týrání svěřené osoby, ale před časem zrušil Nejvyšší soud. Co na to říkáte, jak to na vás působí?

Jan PIRK, přednosta, Kardiocentrum IKEM, Praha:
Na mě to působí, že to naše civilizace je na scestí. Víte, nás maminka teda nikdy nemlátila vařečkou, protože ona, my jsme byli 3 děti, tenkrát nebyly automatické pračky, takže všechno dělala ručně a říkala, já mám ty ruce dost festovní, aby stačilo vám naplácat rukou, vařečku nepoužívala. K tomuhle konkrétnímu případu já nevím, jestli ho skutečně mlátila vařečkou po hlavě nebo to já skutečně nevím, ale já si myslím, že staré heslo: Škoda rány, která padne vedle, stále platí a že když dostane to dítě naplácáno s citem, tak si myslím, že to je na místě. Já bych dneska, já bych nemohl dělat učitele na škole, protože ty učitelé nesmějí vůbec ani se snad křivě už na žáka podívat, aby nebyli žalováni. To je, já si myslím, že to je špatně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jaká ale by měla být hranice mezi tím řekněme výchovným pohlavkem a týráním? To už je přece jenom jiná kategorie.

Jan PIRK, přednosta, Kardiocentrum IKEM, Praha:
No, tak, no ta, já nevím, jestli ta hranice, jestli se dá říct, že je přesně, že je ostrá hranice, co už je týrání a kde, samozřejmě, že proti týrání musí každý rozumný člověk být, ale když dítě něco udělá a maminka řekne: Ukaž, která ručička to byla a jemně ho přes ní plácne, no, tak to není žádné týrání a že to dítě si to pamatuje. Já si myslím, že je to výchova k disciplíně a tu si myslím, že tenhle ten obyvatelé téhle té země potřebují víc než důraznou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Hostem dnešního vydání Jak to vidí je kardiochirurg profesor Jan Pirk. Vy jste nedávno opět pobýval v Německu a říkal jste mi, že jste si nemohl vynachválit dvě věci, které vás mimořádně zaujaly. Jednak chování lidí a také ceny a sortiment. Tak možná bychom to vzali popořádku, zastavili u toho prvního.

Jan PIRK, přednosta, Kardiocentrum IKEM, Praha:
No, já musím říct, že já jsem nebyl, já jsem byl sportovat na běžkách, na závodech v Německu a tam jsem si zase uvědomil ten propastný rozdíl, jak jsou lidi k sobě příjemní, víte, tam nás, tam byl autobus, který svážel ty závodníky na start, který byl mimo město a měl svoje zastávky. A když ten řidič viděl, že jde nějakej lyžař na ty závody, tak mu zastavil kdekoliv a s úsměvem mu řekl: Pojďte nastoupit a nenechal ho jít já nevím 500 metrů ve vánici na tu zastávku. Když jsme jeli po dálnici a nejeli jsme rychle, já nevím, v Německu těch 150 kilometrů, zezadu se přihnalo nějaké auto, z uctivé vzdálenosti počkalo, až mi předjedeme toho pomalu jedoucího a pak zase odjel, ne, že se nám nelepil na kufr a začal na nás blikat nebo nedej Bože nás předjel zprava. Což je u některých našich řidičů zcela běžné …

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
U nás se vám, promiňte, stává pravý opak?

Jan PIRK, přednosta, Kardiocentrum IKEM, Praha:
No, jistě. Samozřejmě. Není den cesty do práce, teď teda Praha se změnila v tankodrom, protože to je, tam musí mít člověk oči jako ostříž, aby neurazil poloosu, protože ty výtluky, které vznikly, jsou příšerné, ale není, abych neviděl nějakýho dobrodruha, kterej jede jak šílenej a stojí v druhém pruhu než má, pak se otočí úplně jinam. To prostě se v Německu nedělá. Tam se chovají lidi mnohem disciplinovaněji a ten rozdíl je, jsem z toho smutnej a je strašně velikej.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Máte pro to nějaké vysvětlení, nebo proč třeba to funguje jinak?

Jan PIRK, přednosta, Kardiocentrum IKEM, Praha:
No, já si myslím, že to je bohužel dané tou 40letou, tam se ta společnost vyvíjela od 2. světové války kontinuálně bez takových otřesů jako byl 48. rok, 68. rok a takže …

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Takže jste byl, promiňte, Bavorsku nejspíš na těch …

Jan PIRK, přednosta, Kardiocentrum IKEM, Praha:
Já jsem Bavorsko. Já si myslím, že Bavoráci jsou nám nejblíž, mají pivo dobrý, že jo, jsou, že je to, ale tam je vidět, že tam byla ta kontinuita toho vývoje byla, nebyla přerušena jako u nás. No a ta druhá věc mě, kterou jsem si říkal, jak je to možný, samozřejmě kupní síla občanů Německa je mnohem větší než kupní síla u nás a ve stejném řetězci, který jsou u nás, konkrétně to byl, když jsem si šel koupit …

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Diskontní.

Jan PIRK, přednosta, Kardiocentrum IKEM, Praha:… občerstvení, myslím šli koupit nějaké jídlo k Lidlu a prostě Lidl v Německu má podstatně nižší ceny než Lidl u nás. Já jsem, my jsme si kupovali jogurt, vynikající kilový jogurt, který stál euro dvacet, to je 30 korun za kilový vynikající vanilkový, jahodový a další jogurty. U nás za 30 korun dostanete dva 10 gramové nebo 100 gramové jogurty. Já nevím, proč ten samý řetězec, no a ty potraviny jsou tam mnohem kvalitnější v mnohem větším výběru, já nevím, proč ten samý řetězec v zemi, která má větší kupní sílu má podstatně menší ceny než u nás.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Určitě je to i v jiných nejenom v tomhle tom diskontním, ale řetězce u nás popírají, že by byla, co se týče teď kvality zboží, tak, že by byla nižší, než je v západní Evropě.

Jan PIRK, přednosta, Kardiocentrum IKEM, Praha:
No, tak možná, že ne, no, ale ta cena je propastná. Já nevím, u nás, kdyby se prodával kilový jogurt, a to nevím, proč by si rodina nekoupila kilový jogurt, tak já nevím, kolik by stál, když malý jogurt stojí 15 korun?

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Samozřejmě není žádným tajemstvím, že Češi nakupují často za hranicemi, konkrétně v Německu. Není to ale někdy spíše ten přístup k tomu zákazníkovi, který oceňujeme víc než třeba ty ceny.

Jan PIRK, přednosta, Kardiocentrum IKEM, Praha:
Je to obojí. Tak podívejte se, my jsme tam bydleli v tom, to je Oberammergau, takový městečko malé, my jsme tam bydleli, měli jsme byt, 2 ložnice, obývák, 2 záchody, koupelnu a velice dobrou snídaní jsme platili 20 euro za noc. Tak to mi řekněte, kde u nás byste dostala za, já nevím, kolik to je, 550 korun, byste dostala nocleh za 550 korun této kvality u nás? A ta …

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Třeba bude …

Jan PIRK, přednosta, Kardiocentrum IKEM, Praha:
A ta paní byla strašně příjemná a už jsme u ní byli poněkolikáté a prostě je to a jsou všichni milí. Takže to mě trošičku mrzelo, že to u nás ještě takhle není hezký.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ale v některých místech, řekla bych, už existuje celá řada malých penzionů. Třeba je to ten, jak jste říkal na začátku, rozdíl v těch 40 letech.

Jan PIRK, přednosta, Kardiocentrum IKEM, Praha:
Možná, že to je tak, ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nebo máte pro to nějaké jiné vysvětlení?

Jan PIRK, přednosta, Kardiocentrum IKEM, Praha:
Ne, je to, já si myslím, že to je to přerušení té kontinuity vývoje těmi násilnými převraty.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jinak když se vracím k té kvalitě potravin a vůbec, co vy jako zákazník, teď nehledě na zemi, oceňujete nebo vyžadujete jako klient?

Jan PIRK, přednosta, Kardiocentrum IKEM, Praha:
No, tak vyžaduji, abych dostal to, co, myslíte v obchodech jo?

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ano, ano.

Jan PIRK, přednosta, Kardiocentrum IKEM, Praha:
No, v obchodech, tak abych dostal to, co chci, což už dneska není velký problém. A aby to jednání bylo příjemné, abysme na sebe byli prima, protože je to za jedny peníze a když jsme na sebe příjemní a usměvaví, tak ten život je mnohem hezčí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Tak asi lepší tečku bychom nevymysleli za dnešním povídáním s profesorem Janem Pirkem, přednostou Kardiocentra pražského Institutu klinické a experimentální medicíny. Děkuji za váš čas a přeji hezký křest knihy a budu se těšit na další návštěvu.

Jan PIRK, přednosta, Kardiocentrum IKEM, Praha:
Já taky. Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Na shledanou.

Ohodnoťte tento článek!